Akáša.

Toto je můj poslední článek.

Veškeré odpovědi na své otázky ohledně života, smyslu života, karmy, minulých životů, co je Bůh, čím je Bůh, duše, vědomí, duchovno, schopnosti a jak fungují energie, čím se řídí naleznete v mých článcích. V nich je naprosto vše. Je zbytečné psát další články, ve kterých se budu pouze opakovat. Psát ve skutečnosti o tom samém, jen jinak.

Dnes se budu věnovat dalšímu slovu - pojmu Akáša.

Existuje prostor, který není hmotný ani fyzický. Je to prostor, který je utvořen pouze z neviditelných, nehmotných energií a informací, které není možné zachytit a přečíst žádným přístrojem.

On to ve skutečnosti není žádný prostor. Protože prostor už je něco vytvořené rozumově, že si to dokážeme představit. Dáme tomu jakousi formu a podobu skrze představivost. A Akáša je to to samé. Náš rozum tomu něčemu přiřadil název a podobu. Podobu knihovny, ve které jsou knihy. A v těch knihách jsou zaznamenány naše minulé životy.

Akáša je tedy ve skutečnosti shluk energií všeho a všech. Jakýsi záznam, stopa, ozvěna našeho bytí, naší existence, kterou jsme zde zanechali skrze energii těla, mysli, pocitů, emocí, činů, jednání a konání. Nejenom všeho živého, ale i toho, co považujeme za neživé. Je to otisk energie, která se promítla do prostoru a zůstala neměnná.

Akáša je ve skutečnosti Bůh, bezpodmínečná láska a její vědomí. A vědomí Boha je utvořeno z naprosto všeho. Z minulosti, současnosti i z budoucnosti. Ze všeho, co kdy bylo, existovalo, žilo, je, existuje, žije a bude žít a existovat. Díky tomu ví, bez rozumu a myšlenek.

Toto vědomí, toto vím je utvořeno jak z rozumového vědomí, tedy z toho, jak si něco pamatuje rozum, jak si něco vysvětluje rozum, co si myslí rozum, že to je, z rozumového já jsem a co si myslím, že jsem, kým jsem, z víry rozumu ve svou pravdu, v sebe sama, ve svou existenci, tak ze skutečné pravdy, kterou rozum nevidí a nevnímá, protože toho není schopen.

Tato skutečná pravda není rozumová a je utvořena z mnoha a mnoha energií a informací, které si rozum neuvědomuje. Že ve skutečnosti reagoval na strach či touhu ega po něčem. Že byl ovlivněn svou představou o tom, co se děje. Energiemi z minulosti, vzpomínkami, životy a myšlenkami svých minulých já a jejich prožitkem, vzpomínkou na sebe sama, na svou existenci.

Pokud se podáváme na svou současnou existenci, jací jsme, jak vypadáme a jaké máme vlastnosti a schopnosti, zda jsme zdraví, či nemocní, chudí, bohatí, jakým způsobem funguje náš mozek, proč se nám děje to či ono a chceme vědět proč, je potřeba si uvědomit jednu zásadní věc. My jsme teď a tady, v tuto chvíli složeninou určitých konkrétních vlastností a činů svých minulých já. Kdy tyto vlastnosti a schopnosti byly špatně pochopeny, použity, zneužity a zapříčinili bolest a utrpení. A my pak tyto situace opět zažíváme a prožíváme jinak, jinde, v jiné formě skrze druhé. Jsme s tím, co se stalo, co jsme udělali špatně konfrontováni skrze novou, nově vzniklou situaci. Jak se tentokrát rozhodnu. Co udělám a proč. Opět je využiji k tomu, abych uspokojil touhy mého ega? Uskutečnil představy mého rozumu?

Proč to vlastně píšu?

Protože nikdo nemá tu moc se napojovat na vaše vědomí lásky, na pravdu ani na vaše rozumové vědomí. Že bude vše vědět a všemu rozumět. Pokud mu to bude umožněno, uvidí pouze jeden malý střípek. Jen jednu konkrétní situaci, která nemá začátek a konec. Buď jednoho života, nebo složený z více životů. Neuvidí pravdu, ale pouze to, jak si to pamatuje rozum toho dotyčného. Nemůže vědět, jak myslel, na co myslel a proč, co ho k tomu vedlo. Nemůže vědět, jak se cítil a proč se tak cítil. Co vše se v té chvíli odehrálo pouze na úrovni energií.

Pokud vám někdo tvrdí, že to ví, že to umí, tak vám lže. Proto vám nemůže říct, jaké máte teď a tady dary a jaký je váš úkol. On se totiž ten pomyslný úkol i ty dary mohou během vašeho života změnit. Mohou se objevit, nebo naopak zmizet. Kdo lpí na darech, schopnostech a úkolu, na poslání jako na cíli, kterého máme dosáhnout, splnit, naplnit, nikdy toho nedosáhne. O tom život není.

V Akáše, tedy v tomto vědomí naleznete pouze záznam hmotného projevu ve hmotě. Nenaleznete tam odpovědi na to, co udělal a proč, co ho k tomu vedlo. Protože to ví pouze a jenom jeho duše, která byla a stále je součástí toho konkrétního, již mrtvého, neživého těla, dokud ji vzpomínka rozumu na sebe sama nepustí a nepropustí.

Takže si myslet, že toto se dozvíte a vyčtete z Akáši je hloupost a nadutost rozumu.

On vám pouze řekne, co viděl, co mu bylo ukázáno, umožněno vidět a k tomu si vytvoří svou vlastní historku o tom, co se ve skutečnosti stalo a své vlastní závěry a vysvětlení proč. Vysvětlení pro váš současný rozum, pro vaši současnou existenci.

Otázkou ale zůstává, na co, či na koho se napojil a kdo mu to ve skutečnosti ukazoval. A další věc je, co s tím dál. Co s těmi vzniklými negativními energiemi v podobě života a prožitku udělat. Rozumem a vysvětlením skrze rozumem je nezměníte a nezmizí. Tak jako nezmizí ten život, ani ten, co ho prožil. Jen si tím k nim a k němu zamezíte přístup.

To je to, co vám žádný ezoterik neřekne, protože to neví. Nemá s tím zkušenost. On si jen myslí, že ví. A jeho rozum jede pouze na své představě o tom, jak to je a jak to funguje a té věří. Nemá nástroje pro to, jak si ověřit, co, čím ta energie ve skutečnosti je, jakou informaci nese, odkud pochází a kdo, čím a jak ji vytvořil. Oni pouze věří svému rozumu, že udělá to, co si myslí jejich rozum, že udělá. A vy zase věříte ezoterikovi, že má tu moc, že je tak mocný zbavit vás karmy, vyčistit vám karmu, zbavit vás kletby, vašich myšlenek, vašeho způsobu myšlení, vašich negativních vlastností, strachů, vzpomínek … Že má moc vás napojit na pravdu a vy budete vědět a rozumět. Že má moc nad energiemi a vašimi minulými já. Že má moc nad energií zla a může zlu poroučet. Že má moc poroučet Bohu, vědomí, bezpodmínečné lásce a duši, co mají dělat a jak to mají dělat? Tady toho zbavte tohoto. Tady tomu dejte toto. Tomuhle pomozte s tímto. Té dejte moudrost, vědět a rozumět. Té vyměňte tuhle vlastnost za lepší. Vždyť  to je tvé přání, tvůj úkol, udělat mě lepším, moudřejším. Tak mi to dej a já tím budu. Já se tím stanu. A oni fakt, doopravdy věří, stejně jako vy, že to ten Bůh, ta energie udělá.

BOHUŽEL NE. Tyto energie tu nejsou pro to, aby nám plnila přání a naplňovala touhy a představy našeho rozumu a ega. Naopak. Ukazují nám, odkud se ta přání berou, kdo v nás po nich touží a co vytváří a způsobují, jaké energie skrze život a jednotlivé situace. Čím sami sobě a druhým ubližujeme. 

Kdy to, jak jsme se rozhodovali, naše rozhodnutí bylo vedeno skutečnou lásku vůči sobě či druhý, která nic nechce a nežádá za odměnu a na oplátku a kdy to byla pouze hra našeho rozumu na lásku. A v pozadí jelo přání něco tím získat na oplátku. Tato láska nekupčí sama se sebou, s druhými, něco za něco. Já udělám toto, obětuji toto, vzdám se tohoto a ty mě za to odměníš svou přízní, štěstím, hojností, moudrostí a láskou. Takto si Boha představuje rozum. Takto Boha prezentuje jakékoliv náboženství a duchovní nauky. A současným náboženstvím se stala ezoterika. Jen se změnil název pro toto chápání a vysvětlování Boha skrze rozum.

Boha nenajdete v rozumu, v knihách, v náboženství a v duchovních - ezoterických naukách a praktikách. Bohužel ho nenajdete ani v Bibli. Najdete ho pouze v sobě. Ovšem je to velice těžké. Proč? Protože v sobě slyšíme dva hlasy. Jeden patří lásce a druhý rozumu a egu. Láska mluví příkře a jednoznačně. Nevysvětluje, neobhajuje a nepochlebuje. Zato rozum, ten ano. Sám sobě potřebuje vysvětlovat a obhajovat, proč něco dělá. Ujišťovat sama sebe, že to, co dělá je správné.

Ještě se vrátím k Bibli. 

Vše, co je v ní napsáno je rozumově překrouceno. Jak lidský rozum chápe a vidí Boha. Co si myslí, že Bůh chce. Abychom ho uctívali a sloužili mu ve jménu lásky. A za tuto službu budeme odměněni. Když selžeme, zklameme, budeme potrestáni. Boží láska a Boží hněv.

Je těžké vysvětlit, jakou skutečnou informaci v sobě nesou jednotlivé příběhy. A není možné je přijímat jako dogma. Přijímat je bez ptaní a hledání, bez logiky, zda je to možné. Všechny jsou vystaveny na skutečném příběhu a poté upraveny, aby odpovídaly této představě o Bohu jako o bytosti, která má lidské vlastnosti. 

Teď se zeptáte, jak k těmto příběhům člověk přišel. Někdo je musel zapsat, dochovat v paměti. Někdo, kdo přežil. Ne nutně. 

Tyto děje a skutečnosti existují v prostoru jako nehmotný záznam. A mohli k někomu přijít skrze sen, či meditaci. Protože byl zvědavý a chtěl vědět. A pak vše vyhodnotil rozumově a zasadil do současnosti. Tak, jak to vyhovovalo jeho rozumové představě. Takto vznikli všechny Biblické příběhy a postavy, které skutečně existovaly. Ovšem ne před stovkami či tisíci let, ale před stovkami milionů let. To vše ostatní, v jaké době žili, jak někoho zachránili, židovský lid, jsou jen jeho rozumové myšlenky a představy. Nedokázal si představit, že by mohla existovat civilizace, která byla duchovně, technologicky a vědecky vyspělá. A tak z toho vytvořil tyto příběhy o Božím trestu za neuposlechnutí. Nebo o odměně za dodržování Božího - rozumového řádu. A vše zasadil do doby, kterou znal na základě dochovaných písemných dějin a záznamů. Tímto způsobem vznikla celá Bible. Jak starý zákon, tak nový.

Ve starém zákoně je Bůh zlý a mstivý. V novém zákoně je zase milující a přející. A pořád je to jen představa rozumu o Bohu.

Ano, potopa byla, stala se. Došlo k ní velice dávno a do současnosti byla zasazena církví. Netýká se této současné dekády lidstva. Pevninu zaplavilo moře a mnoho živých bytostí zemřelo. Mohlo k ní dojít díky živelné katastrofě, díky posunu tektonických desek, nebo díky lidským technologiím. A tam, kde vznikla nová pevnina, vznikl nový život z přeživších. To vše ostatní si vymyslel člověk. A pojal to jako Boží trest. A protože si nedovedl představit, kde se vzali lidé a nová zvířata, vymyslel si Noeo. 

Další příběh o Sodomě a Gomoře. Boží trest za neuposlechnutí a nedodržování Božích zákonů. Jedny potrestal záhubou, že nedodržovali Boží zákony a druhé odměnil. Opět překrouceno člověkem. Víte, to město, které údajně zničil Bůh se zničilo samo. Ne Bůh, ale sami lidé. Závist, rabování ... A Lotova žena?  Podle knihy Genesis neuposlechla varování andělů, aby se při útěku z hořící Sodomy neohlížela zpět. Když se ohlédla, aby spatřila zkázu města, Bůh ji potrestal a proměnil v solný sloup. Ne, neproměnil ji. Nepotrestal ji. Ona ztuhla strachem a děsem. 

Babylón. Opět a zase stejný scénář. Ze začátku klid, mír, rozkvět a poté úpadek. Lidské touhy, chtění, nenasytnost, lenost, zkaženost ... Mohu si dělat, co chci. Stěhování a míchání národů mezi sebou. Jejich neslučitelnost. Díky tomu vznikla pohádka o tom, že jim Bůh pomíchal řeč, aby si nerozuměli, jako trest. Nepřipomíná vám to něco? Současnost? Zde nejde ve skutečnosti o řeč, ale o jiné, neslučitelné názory a pravdy. O kulturní a náboženské rozdíly. O mentalitu jednotlivých národů. A opět, tato vzniklá civilizace se zničila sama svou vlastní nenávistí mezi sebou, k druhým. To nebylo dílo Boha. Proč by se tak dřel, když to lidé zvládnou sami bez něj.

Za vším, co se na této planetě odehrálo vždy stál člověk, ne Bůh. Lidstvo se zničilo samo díky své píše. Boha k tomu nepotřebovalo. Zvládlo to samo. Touha po nesmrtelnosti, dlouhověkosti, věčném mládí, bohatství, zdraví, všechny zachránit .... Lenost, zábava, hry. Nemít žádnou odpovědnost za nic a za nikoho. Jen brát do nekonečna. To ostatní, co je v Bibli napsáno jsou jen kecy pro věřící. 

Není možné z někoho udělat dobrého člověka tím, že bude dodržovat desatero, protože se bojí Božího hněvu a trestu, nebo naopak věří, že za to bude odměněn. Vždy to jde proti přirozenosti člověka, proti tomu, jaké má, jaké dostal vlastnosti. V jaké rodině, v národě, kultuře a víře vyrostl. Čemu věří. Po čem touží. Čemu chce vládnout, co chce ovládat a proč.

Víte, my jako lidstvo zde nejsme poprvé ani naposledy. Jsme pátou dekádou lidstva. A mezi jednotlivými dekádami je mezera několik milionů let. Aby se Země vzpamatovala a obnovila. A vše mohlo začít od začátku. Je jedno, zda tomu věříte, nebo ne. To, co nacházíme a nedokážeme si vysvětlit jsou pozůstatky těchto našich minulých civilizací -dekád lidstva, které byly na vysoké technologické úrovni a pak zanikly a zmizely. A další dekáda lidstva, která teprve vznikne bude také nacházet pozůstatky po nás. Něco, co jim nebude dávat smysl, co neznají a budou se ptát, jak to mohl někdo vymyslet a vyrobit. A opět, jako my to přisoudí mimozemšťanům.