Andělé

09.06.2022

Kdo by je neměl rád, že?

Co jsou tedy zač?

Andělé jsou bezpodmínečnou láskou, stejně jako Bůh. To znamená, že nezasahují do lidských životů a ponechávají nám svobodnou vůli v rozhodování. Obrazně řečeno jsou jakousi prodlouženou rukou Boha. Jsou částečkami Boha. Jsou jeho součástí, úplně stejně, jako naše duše.

Máme bílé anděly a máme černé anděly. Není to tak, jak se o tom píše. Že černé anděly Bůh vyhnal z ráje a odsoudil je k životu mimo něj. Víte, to už by nebyl Bůh, bezpodmínečná láska, která nikoho nesoudí a netrestá.

Vše je to o rovnováze. Vše má svůj protiklad. Bílá - černá, + a -, dobro - zlo, teplo - zima, sucho - mokro..... A tyto protiklady se navzájem vyvažují tak, jak je potřeba. Bez černé, mínusu by nemohla existovat bílá, plus.

Budu zde mluvit o bílých andělech.

V podstatě jsou to jednotlivé energie bezpodmínečné lásky, které působí samostatně a zároveň dohromady jako jedna bezpodmínečná láska, výsledný Bůh. Tyto energie, andělé k nám mluví naprosto stejně, jako Bůh. To, že je občas uvidíme, že se před námi zjeví, je tím, že se jejich energie zformuje do podoby, kterou známe. Tak, jak si kdysi někdo představoval anděla a tato podoba přetrvala dodnes. Stejně, jako máme zakódovánu podobu Boha, jako starce. Oni vlastně nemají křídla. Proč? K čemu? Vždyť jsou jen energií. Tyto energie, Bůh, andělé, archandělé se mohou zhmotnit, být fyzičtí a hmatatelní, když je to potřeba.

Jaký je jejich úkol?

Zasáhnout tam, kde je to potřeba v rámci bezpodmínečné lásky.

Každý člověk má svého strážného anděla, který má za úkol dohlížet na to, aby se nenaplnila karma jednotlivce dříve, než má. Zasáhne, když je to potřeba. Také nás jemně upozorňuje na hrozící nebezpečí pomocí pocitu - intuice, nebo se s námi propojí, vstoupí do nás a udělá to, co je potřeba. V takové chvíli máme jako člověk vypnuté rozumové uvažování a uděláme něco, řekneme něco, čemu náš rozum nerozumí. Nechápe, co se stalo, k čemu došlo, proč jsme to udělali.

Mnoho lidí se obrací na anděly a prosí je o radu, pomoc, záchranu, ochranu, uzdravení .....

Je potřeba si uvědomit, že anděl nemyslí. Nemá rozum, nemá emoce, necítí. Neřídí se rozumem. On jedná a koná v rámci a v souladu s bezpodmínečnou láskou, protože je to potřeba. Udělá pouze to, co je potřeba v rámci plánu duše. Respektuje plán duše. Není možné, aby šel proti tomuto plánu a měnil ho.

Pokud se budete anděla či Boha ptát, co máte udělat, jak se máte rozhodnout, odpovědi se nedočkáte. On vám může pouze poskytnout určité vodítko v podobě slova, obrazu, pocitu, ale zda mu porozumíte a jak se rozhodnete, to ponechává čistě na vaší vlastní svobodné vůli.

Tito andělé plní pouze tuto funkci. Znají a ví pouze to, co smí vědět, co je potřeba vědět, aby mohli tuto funkci vykonávat. Ostatní je pro ně skryto, nemají k tomu přístup.

Jak to vím?

Protože jsem si s nimi jeden večer dlouho do noci povídala a ptala se jich na spoustu věcí. Občas mi odpověděli, že toto neví. Není to potřeba, aby to věděli. Každý anděl, nejenom strážný, má svůj přesně daný a stanovený úkol, který plní a nemíchá se úkolů ostatních andělů. Každý ví, co má dělat.

Nad nimi jsou pak andělé, kterým jsme dali jméno archandělé. I oni mají a plní své úkoly v celém tomto řádu. I oni vědí pouze to, co smí, co je potřeba pro jejich fungování v dané, konkrétní oblasti a nemíchají se do práce ostatních. Oproti obyčejným andělům mají více síly a více pravomocí. Nepřímo dohlíží na anděly, a zasáhnou tam, kde na to síla anděla nestačí.

I oni, stejně jako andělé, nemohou jít proti osudu, plánu duše a lidské vůli, lidskému rozumu.

Lidé jim dali různé názvy a přiřadili jim oblasti, za které odpovídají.

Abych řekla pravdu, já osobně jsem požádala o pomoc pouze a jenom dva a to v situaci, že to bylo potřeba a oni mohli a směli pomoci. Měli to ve své pravomoci. Tím prvním byl Archanděl Michael, který svým mečem dokáže přetnou jakákoliv pouta a okovy. Druhým byl Archanděl Uriel, který umí odkrýt a ukázat skrytou, schovanou pravdu. Odstraní klam.

Lidé se obrací na anděly a Archanděly skrze rozum. Tedy že jejich rozum jim říká, co jim chybí, co potřebují, co myslí, že potřebují a o to pak žádají toho konkrétního Archanděla. Jenže, nikdo vlastně doopravdy neví, co který Archanděl má na starosti. Je to jen výmysl něčího rozumu. Někoho, kdo se chtěl zviditelnit, jak on jediný to ví a zná. A vlastně, když se na to podíváte jinak, není důležité toto vědět. Stačí požádat, a pokud je vám to dáno, ten správný anděl či Archanděl to udělá. Nemusíte vědět, který to je, jak se jmenuje a co dělá. Pokud to máte vědět, máte znát jméno toho, kdo vám pomohl, tak to vědět budete.

Hodně se zmiňuje slovo padlý anděl.

Ovšem není to tak, jak si to mnozí vysvětlují, že je to anděl, který je potrestán a odsouzen žít na Zemi. Budete se možná divit, ale i zde, v duchovním světě se občas stane chybička. I andělé jsou zvědaví a občas zapomenou na to, čím jsou a něco vymamlasí. No a takový anděl je pak zbaven svého úkolu a je přeřazen jinam, dostane jednoduchý úkol, kde nemůže napáchat žádnou větší škodu. Toto je padlý anděl. V této pozici je tak dlouho, než opět nabude své přirozené moudrosti a opět se stane andělem s určitou odpovědností.

Pak zde máme anděly, kteří jsou jakousi nebeskou armádou, která bojuje s temnotou, aby se nedostala přímo k Bohu. Budete se možná divit, ale i k tomuto střetu dvou sil občas dochází a v takových případech je potřeba temnotu usměrnit, zamezit její rozpínavosti a touze po moci, vládnout místo Boha a připomenout jí její skutečnou funkci a úkol. K čemu zde je.

A tak, jak je to na bílé straně, stejné je to na straně druhé, odvrácené, na té temné. S tím rozdílem, že zde, pokud nesplní zadaný úkol, následuje trest. Zde totiž není, neexistuje světlo, nebo chcete li láska. Zde existují pouze všechny podoby toho, co láska není.

Zde zmíním pouze jeden název pro anděla, který je špatně chápán a interpretován. Tím je Světlonoš.

Bohužel, tento anděl slouží temnotě. Ano, nese světlo, ale toto světlo je odvrácená strana skutečného světla. Je lákavé, mámivé, blýskavé, až skoro ostré, oslní vás svou září, je lživé. Ukáže nám to, po čem toužíme. Navozuje iluzi toho pravého světla. Neukazuje skutečnou pravdu, ale jen její iluzi.

Slouží k uspokojení našeho ega, jak ono ví vše nejlépe. Iluzi našeho ega o tom, jak je duchovní, vyvolené, jediné, co to ví, co to smí vědět, bylo vybráno, dostalo to jako odměnu, skrze zásluhy, že splnilo .... Jak už je někde jinde, než ostatní. A Světlonoš vám to milerád ukáže a zprostředkuje. Ukáže vám vaši výjimečnost, po které tak toužíte. Na toto světlo už se mnoho lidí nechalo nachytat. Toto je hlavní úkol Světlonoše.

Bezpodmínečná láska, Bůh nemá potřebu okázalosti, pompéznosti, oslnit vás svou velikostí, nádherou a mocí. Přesvědčit vás o své existenci a poskytnout vám důkaz skrze toto vše, že je to on. Klidně může stát vedle vás a vy si ho ani nevšimnete, jak vám bude připadat obyčejný.


Nedá mi to, a tak zde okrajově zmíním jedno téma, které se týká léčivých energií.

Ono to zní velice duchově, když vám někdo řekne, že vás bude léčit pomocí andělské energie. Nebo energií Krista, či energií nějakého božstva, vyspělé inteligence, atd.

Uvědomte si, že léčivá energie byla, je a bude vždy pouze a jenom jedna. A tou je bezpodmínečná láska, kterou je Bůh, a andělé, archandělé a naše duše jsou součástí boha, jsou tvořeni z jeho energie. Stále je to ta samá, stejná energie.

Jak ji začnete dělit na různé druhy a poddruhy, už to není bezpodmínečná láska, ale rozumová energie. Protože každý, kdo kdy používal léčivou energii, se jenom napojoval na bezpodmínečnou lásku a stával se pouze jejím prostředníkem a nástrojem, skrze který mohla proudit jako lidským kanálem.

Další věcí, která je mylně chápána je, že andělé a archandělé se inkarnují. Neinkarnují se. Nemají lidská těla a neprožívají své zkušenosti jako lidé. Oni to pro svou práci - úkol nepotřebují. Jediný, kdo se inkarnuje, je Bůh, rovnováha a spravedlnost, aby jako lidé zažili dobro a zlo. Ovšem, i oni, jako každá duše, mají tělo a plán, co chtějí zažít a prožít. To znamená, že jsou úplně stejnými lidmi jako my, se stejnými problémy jako my. V lidském těle zapomenou, kdo jsou, čím jsou a co vše ví a umí.

S tímto ještě souvisí nenebevzatí mistři.

Uvědomte si, že to byli obyčejní lidé. Jen věděli o trochu více, než my. Po jejich fyzické smrti buď jejich duše zůstane chycena zde, protože z nějakého důvodu nemůže odejít, lpí na své moudrosti a ta vám pak radí. Tedy stále vám radí v podstatě ten člověk, který si myslí, jak vše ví.

Nebo odejde do světla, když se vzdá všeho lidského, čím byla a všeho, co jako člověk věděla a uměla a tam se stane součástí bezpodmínečné lásky. Jako láska pak tato duše nemá jméno, identitu, žádné spojení s tím, čím byla. Přestává být mistrem, tedy tím, čím jsme ji jako lidé nazvali, když měla lidské tělo. Ona pouze je. Nikdo ji nikam nebere a neodměňuje. Jako láska nemá potřebu někomu něco zdělovat a radit. To dělá člověk. Udělá pouze to, co je potřeba v rámci bezpodmínečné lásky, která se neřídí lidským rozumem a lidskými zákony.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde