Košík
0
0 Kč
Astrál, astrální tělo a astrální cestování.
19.06.2024
Dnes se podíváme na hojně používané slovo astrál. Co to doopravdy znamená.
Na začátku ale malinko odbočím. Ono to totiž jinak nejde. Není možné toto slovo vysvětlit bez toho ostatního.
Budu zde mluvit pouze o člověku, i když vše, co se týká nás, se stejně týká naprosto všeho živého. Je zde pouze rozdíl v tom, že my lidé máme rozum, myslíme, rozumujeme, vytváříme myšlenky, věty, slova a máme ego, které nám říká, kdo jsme a čím jsme. Tedy vytváří naši identitu pomocí slov.
Jak již víte z mých článků, člověk je velice složitý stroj, který se skládá ze dvou částí. Z hmotného, biologického materiálu, který vidíme a cítíme. A pak z toho nehmotného, co náš rozum nevidí.
-
Já se teď zaměřím na to neviditelné
-
Tělo. Všichni ho vidíme a cítíme. Ale už nevíme, že vydává do prostoru neviditelnou energetickou stopu, která nezanikne, nikam nezmizí i když zemřeme. My jsme tomuto dali název fyzické tělo.
-
Řeč, slova, věty a myšlenky. Slyšíme, co druhý říká. Řeč vytváří náš rozum na základě myšlenky a naučených slov, které prochází našimi hlasivkami. Ty pak vydávají jednotlivé zvuky, které nám náš rozum přeloží do celku, slova. Rozum je tedy pouhý program, který umí zpracovat a přeložit neviditelné vibrace a energie na slova. Buď jen na pouhou myšlenku, kterou druhý neslyší, nebo na vyřčené slovo pomocí hlasivek. I samotná myšlenka či vyřčená slova vytváří energii, kterou nevidíme, tedy energetické vlny v prostoru.
-
Stejně jako energie těla nikam nezmizí, to stejné platí i pro vše ostatní.
-
Rozum. Rozum je pouhý nástroj, program pro překládání neviditelných energií na slova a uvědomování si s jejich pomocí, co se děje a kde se nacházíme. Pracuje s naučeným. Co se naučil. Mezi ním a počítačem není žádný rozdíl. Rozdíl je pouze v tom, že je součástí živého, biologického organismu, bez kterého by nemohl existovat. Program, který se řídí tím, co viděl, slyšel, četl a pro co zná, má název. Tento program si pak tyto názvy pro neviditelné energie opět stahuje z prostoru. Tomu všemu jsme dali název mentální tělo.
-
Emoce. Kdo vlastně vytváří emoce? No opět a zase náš vlastní rozum. My přijmeme z prostoru neviditelnou energii, něčí tělesnou vibraci, myšlenku či vyslovenou větu, která v těle začne vibrovat a vyvolá tělesný pocit, který nedokážeme identifikovat. Náš mozek ji zaznamená a rozum ji vyhodnotí a převede na slovo, přiřadí jí slovo. A toto slovo, tuto jeho vibraci pak pošle zpět do těla a my v té chvíli víme, uvědomujeme si, že máme zlost, že máme strach. My pak tuto myšlenkově, rozumově zvědomněnou vibraci/energii - emoci převedenou na slovo vydáváme zpět do prostoru buď pouze tělesně, nebo pomocí pouhé myšlenky, nebo pomocí slov. Tedy každé rozumem vytvořené slovo má svou vlastní neviditelnou vibraci, kterou provází vibrace pocitů - emocí, které v té chvíli máme. Ovšem, zde je potřeba si uvědomit, že rozum nám většinou tento pocit špatně vyhodnotí. Přiřadí mu mnohdy jiné slovo a vibraci, která neodpovídá skutečnosti. Je těžké, naučit se myslet a mluvit bez emoční zátěže. My jsme tomuto dali název emoční tělo.
-
Ego. Další naší neoddělitelnou složkou je ego. Ego je něco, co se nedá jednoduše vysvětlit. Je to energie, která je opakem duše. Ego, jakýsi energetický program, který nám říká, kdo jsme, čím jsme. Ego vytváří naši identitu. Vytváří naše já jsem. Kdo jsem, čím jsem. V podstatě se dá říci, že tato energie vytváří svůj vlastní energetický obraz v prostoru. Obraz, jak ono samo sebe vidí a vnímá jako člověka. Tedy my existuje dvakrát. Tělesně, hmotně a zároveň nehmotně, tedy jako nehmotný zrcadlový obraz pouze na energetické úrovni. Jako myšlenka. Ego tento obraz předává rozumu a určuje, jak se rozumově vidíme, jak o sobě smýšlíme. Tento náš egový, energetický a nehmotný obraz nás samých v prostoru si pak žije svým vlastním životem, kdy nám, našemu rozumu říká, jak máme myslet, jak se máme cítit, jací máme být, co máme udělat. Jak se máme rozhodnout.
Ego je energie, která je oddělena od duše. To znamená, že nemá přístup k energiím, které umí přečíst pouze duše. Ego si vybírá pouze z těch energií, které zná náš rozum na základě naučeného a z toho si vybírá, co se mu líbí, nebo nelíbí. Z toho pak sestavuje své vlastní závěry a předpoklady, co to je, jak to je, jak to bude … Tato naše druhá nehmotná forma, egová energie/já jsem se pak sama na sebe zlobí a vzteká, že neví, že udělala chybu, že se špatně rozhodla. Neví proč, vyčítá, trestá, vzteká se, bojí se a obviňuje druhé ze svého vlastního selhání, že ve skutečnosti neví a nezná skutečnou pravdu. Že jen předpokládá.
Ego si o sobě myslí, že je dokonalé. Vše ví, vše zná a vše umí. Egu se nelíbí, když mu někdo řekne pravdu. Nachytá ho při lži, že neví. Ego si trvá na svém a nikdy nepřipustí, že se zmýlilo, že udělalo chybu. Vždy si to zdůvodní tak, aby z toho vyšlo jako vítěz. K tomu použije veškerou škálu energií-emocí, které má k dispozici a které napumpuje do druhého. Aby ho umlčel, uzemnil, ponížil, pokořil, zmanipuloval, získal nad ním moc a převahu. K čemu ho tedy vlastně máme? Občas nám může pomoci a zachránit nás. Ale jeho účel je naprosto jiný. Ego nás učí. Ukazuje nám a zprostředkovává situace, jak ne. Kdy v nás není láska. Kdy se máme rádi pouze rozumově, skrze ego.
-
Toto je ve skutečnosti astrál, astrální tělo, které lidé zaměňují za duši.
-
Astrál. Astrál je tedy náš energetický obraz v prostoru vytvořený naším rozumem a egem. Tento astrál vypadá naprosto stejně, jako my, tak jak se vidíme a máme to ve své paměti. Myšlenkový obraz nás samých. Tento astrál se může pohybovat prostorem naprosto stejně, jako duše, protože je utvořen z energie naší myšlenky na nás samé. Astrál tedy pracuje a pohybuje se pouze v prostoru, který jsme my sami vytvořili svou vlastní myslí a představivostí opět za pomoci rozumu a ega.
Je potřeba si uvědomit, že každá naše myšlenka je také zároveň energií, ve které se tato astrální energie může pohybovat bez problémů a zhmotňovat nám tyto naše myšlenky-energie skrze tělo, rozum, pojmy, pocity a tělesné vjemy.
-
Duše. Duše je opakem ega. Je to energie, která nemá žádnou podobu. Není hmotná, nemá tělo, nemá rozum, nemyslí a nevyhodnocuje pomocí rozumu co vidí. Nepotřebuje mít tělo, aby byla, existovala. Lidé toto mylně označují za duchovní tělo. Díky tomu pak tomuto tělu přiřazují lidské vjemy, emoce a myšlenky. Duše nemá lidské vjemy, emoce, myšlenky a pocity, necítí. Nerozhoduje se jako člověk na základě rozumu a tělesných pochodů a vjemů.
Jak jsem již mnohokrát napsala, může být v jedné a té samé chvíli jak v těle, tak zároveň na mnoha místech najednou. Duše s tím nemá problém. Dokáže v té samé chvíli přečíst milion informací, rozumět jim bez jakéhokoliv časového úseku. Čte je všechny najednou a zároveň je dokáže od sebe oddělit a vědět, která k čemu, komu patří. Tyto informace pak předává rozumu, kterému zároveň poskytuje energie těch správných slov, které rozum pouze přetlumočí bez toho, aniž by je sám vyhodnocoval. Hledal sám za sebe v prostoru, co to je na základě naučeného. V těchto chvílích je pak energie ega odstavena. My se v té chvíli nevidíme. Jen se vnímáme skrze tělesné vjemy, že jsme. Naprosto stejně, jako v běžném životě, kdy sebe sama nevidíme. Jen víme, že jsme.
Pokud nejsme odosobnění, tedy úřaduje v nás ego, které nám říká, kdo jsme, čím jsme, já jsem a vím, čím jsem, náš rozum tyto energie zkreslí a vyhodnotí je, přetlumočí nám je pomocí energie ega. Jak ono si myslí, že to je, co to je. Ego totiž lpí na tom, co si myslí, že je, čím je. Lpí na hmotě, na hmotném těle, z kterého si utvořilo svou vlastní existenci. Díky tělu je a existuje, považuje se za člověka, hmotnou bytost. Proto se také bojí umřít. Protože by přestalo existovat.
-
Jak sami vidíte, je to hodně komplikované, z čeho všeho jsme utvořeni. Z hmoty a z nehmotných energií, které nejdou vytvořit ani přečíst žádným přístrojem. Toto umí vytvořit jen hmotná energie, kterou oživuje a dává jí život duše. Bez duše by to byla pouze hrouda hmoty, kus masa, která sice je, krmí se, aby nezanikla, ale neví, že je, že žije, že existuje.
Tomu se pak říká tělo bez duše. Tělo, které nedokáže vytvořit žádnou myšlenku, tedy uvědomování si sebe sama, své vlastní existence.