Astrální svět, astrální tělo a astrální cestování

A máme zde další zajímavé téma, které se týká astrálního světa.

Co je ve skutečnosti astrál?

Teď nebudu citovat a předjímat žádné učené články a myšlenky o tom, co to je.

Astrál zní velice tajemně, duchovně a ezotericky. Myslíme si, že je to nějaká substance, která kopíruje tělo a která si zachovává lidskou mysl, vědomí a vzpomínky. Tedy, že takto vypadáme a fungujeme po smrti naprosto stejně, jako za života se všemi tělesnými vjemy a emocemi.

Bohužel tomu tak není.

Astrál, astrální tělo a astrální svět není a neexistuje v tom smyslu, jak to, jak ho chápe náš rozum.

Tedy existuje, ale pouze v naší mysli. Astrál je projekcí našeho rozumu, rozumové energie a je součástí snu, když spíme. My ve skutečnosti nemáme tělo. Vše, co ve snu a po smrti kolem sebe vidíme je utvořeno z naší lidské mysli. Z toho, čemu jsme za života věřili. V ráj, odměnu, kde je naprosto vše a my se tam procházíme a setkáváme se tam s těmi, které jsme milovali. Nebo naopak víra v peklo a trest. Naše představy o pekle, jak vypadá. S tím si sebou neseme vzpomínku na sebe sama, jak jsme se viděli v zrcadle. A tato naše rozumová vzpomínka na sebe sama vytváří projekci/iluzi, že máme tělo.

Astrál je tedy projekce naší vlastní mysli.

Proto se stává, že se mrtvý drží určitého místa. Stále má pocit, že je, žije a existuje jako člověk se vším všudy. Dělá neustále jen to, co dělal za života, stejné úkony. Není schopen vidět a vnímat skutečnou realitu kolem sebe. Je chycen ve své vlastní paměti a ta mu dává pocit, že je to skutečné.

A pak máme takové, kteří si uvědomují, že jsou mrtví, ale z nějakého důvodu se odmítají vzdát své lidské existence, rozumové vzpomínka na sebe sama. Lpí na tom, co ví a co umí na základě naučeného a přijatého. Jejich rozum toto považuje za vím. Někteří jedou na slávě, na výjimečnosti a ženou je nenaplněné touhy po slávě, moci a majetku. Jiní se chtějí pomstít, touží po spravedlnosti, něco napravit, někoho ochránit, zachránit … Někteří čekají na nové tělo, které jim slíbí zlo, když mu budou sloužit. Jiní zase, až je sám Bůh vezme k sobě nahoru.

Bohužel čekají marně. Někdy i stovky tisíc let. A mezi tím napáchají mnoho zla už jen jako rozumová energie.

Tito mrtví pak mají obrovskou rozumovou vůli/myšlenku, kterou používají a využívají k ovlivnění skutečné reality. Mohou hýbat předměty, nebo lézt do lidí. V podstatě do nich vstupuje jejich mysl, to rozumové Já jsem a oni přebírají kontrolu nad myslí toho dotyčného. Protože jek víme, lidská myšlenka nemá hranice a projde naprosto vším. Pro lidskou myšlenku není a neexistuje čas.

Toto je ve skutečnosti ten astrál, o kterém se zde mluví. Astrální tělo je utvořeno z energie lidské myšlenky, vzpomínky na sebe sama, Já jsem. A astrál, astrální svět je utvořen z představ lidské mysli.

Chápu, že to mnohým nebude dávat smysl. Jak může mysl existovat i po smrti. Uvědomte si, že jakákoliv lidská myšlenka je nesmrtelná a existuje tak dlouho, dokud se jí dobrovolně nevzdáme.

Tím se dostáváme k astrálnímu cestování.

Proč vlastně cestovat, když naše duše všechno ví, vše vidí a všemu rozumí? Je naprosto všude. Je součástí všeho.

Takže? Kdo po tom touží a proč? No přeci náš vlastní rozum. A tak díky tomuto rozumovému chtění a touze vědět rozum vytvoří své energetické tělo na základě myšlenky na sebe sama, Já jsem, stejně, jako je to u mrtvých. Zároveň s tím vytváří kulisy na základě svých různých představ, co četl, co viděl, co slyšel, které pak přenáší zpět do těla se všemi tělesnými prožitky. Protože jeho databáze prožitků je nekonečná. Nekonečná proto, protože rozum čerpá z rozumové energie - paměti prožitků všech lidí, které jsou v prostoru všude kolem nás.

Takže ve skutečnosti putuje prostorem pouze naše rozumová energie a vytváří ona sama pouze to, co chce a po čem touží, po jakém zážitku touží. Buď normálním, nebo mystickém. To pak považuje náš rozum za pravdu a za duchovní moudrost.

Jak jsem napsala výše, naše duše nemusí vůbec opustit tělo, aby věděla a s ní věděl i náš rozum.

Ovšem, duše nám sama ukáže pouze to, co máme vědět, co je potřeba vědět a ne to, co chce vědět a po čem touží náš rozum. Že budeme duši poroučet rozumem.

Bohužel rozum má tak velkou sílu, že sebou na tuto cestu vezme část. nebo celou duši a duše v té chvíli jen přihlíží celé situaci. Proč? Protože nemůže jít proti rozhodnutí rozumu, lidské vůli. Nemůže rozumu poručit, jak a na co má myslet. 

Tím se dostávám k tomu, proč lidé, co toto zkouší ze začátku cítí nepříjemné pocity, bolest a tíhu na prsou. To je chvíle, kdy rozumová energie vytahuje z našeho těla duši, která se tomu brání.

Toto je pouze hra naší mysli. Naše vlastní mysl přesvědčí sama sebe a uvěří, že je to skutečné. Jak ona umí a ví. Snaží se stát se duší, být duší a myslí si, že jí je.

Kdo neví, co je duše, jak funguje duše, jak ví to, co ví, lehce podlehne této iluzi. Nedokáže rozpoznat, kdo mu tyto zážitky ve skutečnosti zprostředkovává.