Bezpodmínečná láska.

Opět velice často diskutovaný a vysvětlovaný pojem.

Abych pravdu řekla, lze ji slovy opsat, popsat, ano, ale slova to, čím je, nikdy nevystihnou. Jsou to stále a jenom slova, která vytváří náš rozum, aby si to dokázal představit. Náš rozum totiž není schopen tuto bezpodmínečnou lásku ani vytvořit, ani pocítit.

On si jen představuje, co to asi je a jak je to asi cítit, vnímat a prožívat ji. Tedy představuje si pocity, které u toho bude asi mít. Jak nám v tu chvíli bude. A toto pak vysílá skrze naše tělo do prostoru. Nebo spíše tlačí. Tlačí do prostoru svou vlastní představu o tom, co to je a jak to vypadá, jak to asi je cítit.

Další problém je, že lidé tuto bezpodmínečnou lásku zaměňují za lidskou, emoční lásku, která vzniká v mozku a projevuje se skrze tělo a pocity v něm na základě našich pěti smyslů, našich představ a tužeb. Je závislá na našem příjemném pocitu a uspokojení, že jsme těmi druhými milováni. Že od nich dostáváme to, o čem si myslíme, že nemáme, že nám chybí, že potřebujeme a že nás to udělá šťastnými, když nám to dají.

Jak jsem psala už v jiných článcích, bezpodmínečná láska nenavozuje žádné stavy pocitů a emocí. Nic. V podstatě si jí vůbec nevšimnete, že vámi prochází. V bezpodmínečné lásce jsme ve chvíli, kdy třeba pracujeme na zahrádce a naše mysl je v klidu. Nic neřeší. Věnuje se pouze manuální činnosti. Nebo když se díváme do blba. Také, když něco uděláme pro druhého jen tak, z ničeho nic, spontánně, bez kalkulování, co za to dostaneme nazpět. Nic v té chvíli za to neočekáváme nazpět.

Pokud chcete s bezpodmínečnou láskou pracovat a používat ji, jde pouze o to, věřit, že je, že existuje a že vámi prochází.

Což je velice těžké, protože náš rozum chce důkaz, že tomu tak je.

Jak to tedy je s tou bezpodmínečnou láskou?

Jde o stav, kdy jste odosobnění.

Další ezoterický pojem, který se velice těžko vysvětluje.

Co to tedy znamená?

Přestáváte být osobou, člověkem, co si sebe sama uvědomuje rozumem. Jste a je naprosto jedno, co jste, kdo jste. S ničím a nikým se neztotožňujete. Nemáte jméno, pohlaví, národnost, název, slovní pojem pro to, co jste. Nemáte rozumové JÁ. Jste nic. Pouze jste. Není a neexistuje rozumové JÁ, uvědomování si sebe jako JÁ, které nás činí hmotnými.

V tomto stavu JSTE, bez určení, identifikace rozumem, co jste. Jste napojeni na bezpodmínečnou lásku, která vámi prochází. Bez jakýchkoliv myšlenek, emocí a pocitů. Tedy jste v naprostém klidu vůči sobě i vůči okolí. Je to stav nečinnosti a klidu.

Abychom mohli v tomto stavu cokoliv udělat, je potřeba se vrátit do stavu uvědomění si sebe sama jako JÁ, že jsem člověk, vnímám a myslím. Potřebuji lidskou myšlenku, lidskou vůli k jednání a konání. Protože v odosobněném stavu, v bezpodmínečné lásce nejsou myšlenky. Jen k nám skrze tento stav přichází informace, které je ovšem potřeba zpracovat na vědomé úrovni. Tedy tyto informace převést na hmotná, existující slova, skrze rozum a dát si je do souvislostí, do smysluplných vět.

Představte si sebe sama s bílým kanálem, který vám jde z hlavy někam do prostoru a nemá konce. A tímto kanálem nepřetržitě v obou směrech zároveň proudí od vás do prostoru vaše lidská myšlenka spolu s energií duše - bezpodmínečné lásky a nazpět informace od bezpodmínečné lásky - duše a následně rozum, který tuto informaci přetlumočil na slovo a poté si jako člověk dáváte vše, co bylo přetlumočeno do souvislostí. Rozumově pak zpětně vyhodnocujete přijaté informace. Toto se střídá nepřetržitě.

Já to přirovnávám k puzzle. To, co hledáte, je zatím prázdný formát bez ohraničení. Informace, které k nám přichází jsou jednotlivé koušíčky puzzle. Ovšem, my potřebujeme zjistit, kam který kousíček máme umístit, na které místo a s čím, jakým jiným kousíčkem ho spojit dohromady, aby nám tam správně pasoval. To znamená, že se neustále vracíme k tomu, co jsme už poskládali a vyhodnocujeme na základě dalšího kousku do skládačky, zda je to správně. Zda nám to správně zapadá do sebe. Jedině takto, zpětným vyhodnocováním můžeme zjistit, že tam máme kousek, který tam vůbec nepatří a který nás vede k úplně jinému, špatnému obrazu a závěru.

Takto se pracuje v odosobněném stavu, ve stavu bezpodmínečné lásky.

Není to tedy tak, jak si většina z nás představuje. Že se někam napojí a okamžitě bude vše vědět a všemu rozumět. Budou mu chodit srozumitelné informace, nejlépe rovnou v celých větách. Že mu to bezpodmínečná láska naservíruje na zlatém podnose bez vlastního snažení a ještě mu k tomu poskytne návod a vysvětlení, vysvětlivky.

Miluju tyhle ezoterické představy o tom, jak to funguje. Bohužel mnoho lidí tomu věří. A víte proč? Protože je to táááák lákavé pro naše ego, vědět bez jakéhokoliv učení se skrze vlastní zkušenost. Díky tomu se tito lidé nenapojují skrze svou duši na bezpodmínečnou lásku, ale skrze své ego a rozumovou energii na jiná ega, na lidské myšlenky a představy. Ne na skutečnou pravdu, ale na pravdu, která odpovídá pravdě našeho ega.

Na jednu stranu je mi těchto lidí líto, protože oni neví a nejsou schopni si uvědomit, že neví a jak si vlastně ve skutečnosti ubližují. Jak sobě, tak i druhým. Ovšem z pohledu bezpodmínečné lásky je vše v pořádku. Jak jinak by mohli napříč časem dospět k poznání, že dělají něco špatně, že?

Jde tedy o to, že v podstatě fungujete ve dvou rovinách, které se automaticky přepínají mezi sebou, aniž byste je registrovali. V hmotné rovině a nehmotné rovině. Jste nikdo, jen bezpodmínečná láska - duše a zároveň jste myslící, hmotný člověk. Tyto dvě polohy naší existence dohromady a vlastně to vypadá, že jste a existujete dvakrát. Jednou jako člověk a jednou jen jako duše.

Zde je při tomto dvojím fungování důležité nemít žádné emoce. Nemít žádnou emoční zainteresovanost jak do problému, vůči sobě, tak vůči okolí. V tuto chvíli mozek a rozum pracuje pouze jako překladač energií a informací, bez vlastní účasti, vlastního rozumového vyhodnocování, co to asi je za informaci. Rozum to automaticky ví díky naší duši. Je propojen s duší a automaticky ví. Jakmile se objeví jakákoliv emoce, myšlenka pochyb či strachu, rozum se odpojí od duše a začne hledat všude možně v prostoru, co by to mohlo být. Co on si myslí, že by to mohlo být. A to vám pak naservíruje jako odpověď, pravdu.

Bezpodmínečné lásce se nedá naučit nějakou rozumovou metodou.

K ní a k jejímu používání je potřeba duchovně dospět, dozrát. Já osobně toto slovo nemám ráda. Ale bohužel, jiným způsobem to není možné vyjádřit.

Duchovně dospět znamená, že máme za sebou tisíce bolestivých zkušeností a jako člověk někde, někdy jsme se rozhodli, že už toho máme dost. Rozhodli jsme se mít se rádi. Chceme konečně poznat bezpodmínečnou lásku. Jaké to je, mít se rád skrze duši a její moudrost, stejně, jako nás má rád Bůh, samotná bezpodmínečná láska. Rozhodli jsme se pro tuto lásku jako pro to jediné, skutečné. Toto je začátek. Pokud se takto rozhodnete celou svou bytostí, kdy vám nezáleží na tom, jak dlouho to bude trvat a jakým způsobem, skrze co a skrze jaké zkušenosti se k ní dopracujete, celý vesmír vám v tom pomůže. Udělá vše pro to, aby k tomu došlo.

Bohužel, mnoho lidí si myslí, že když se takto rozhodnou, tak se to stane teď, hned. Očekávají změnu, která se stane sama, jen tak. A pak jsou zklamaní, že se nic neděje. Že se nic nestalo. Že mají stále stejné problémy. Jak to, když jsem se rozhodl?

No to pro to, že jste se rozhodli rozumem a ne skrze skutečnou lásku k sobě. Náš rozum očekává změnu. Že začnete myslet jinak. Ale jak, když nevíte, proč jste mysleli tak, jak jste mysleli v té dané situaci? Čím a proč jste si ublížili? Bez pochopení vlastního jednání, co mě k němu vedlo, není možné cokoliv změnit. Je to dlouhá cesta, která může trvat i několik životů.

Ovšem, dobrá zpráva je, že toto rozhodnutí už není možné zvrátit, je nezvratné. Je pevně ukotveno v nás, jako v člověku, tak i v naší duši. Čas je v tuto chvíli pouze veličina pro náš rozum, ale ne pro bezpodmínečnou lásku - duši. Ona nezná čas. V této energetické rovině není, neexistuje čas.

Co se stane, když se takto rozhodnete?

Láska, bezpodmínečná láska začne vytahovat napovrch všechny prožité situace, kdy jsme se neměli rádi a ubližovali jak sobě, tak druhým a to skrze jejich opakování. Chce po nás, abychom si toho všimli, uvědomili si to a vyřešili to. Narovnali, srovnali a vyrovnali energie, jak přijaté, tak vydané. A k tomuto nám poskytne všechny nástroje, které potřebujeme. To znamená intuici, schopnosti, události, lidi, situace, učitele, náhodná setkání, náhodný film, knihu, slovo ....

S tím i napojení na bezpodmínečnou lásku, která se v nás postupně bude rozvíjet, sílit a stane se naší součástí díky pochopení a odpuštění.

Bezpodmínečná láska v nás začne pomalu narůstat a sílit. Díky pochopení, přijetí, odpuštění sobě a druhým se tyto situace mění na bezpodmínečnou lásku k nám samým i k druhým, bez hodnocení na dobré a špatné skrze rozum.

Bezpodmínečné lásce se nedá naučit. Ona se stává naší součástí pouze skrze práci na sobě a lásku k sobě.

I toto je ezoteriky špatně interpretováno. Že skrze lásku k druhým najdete lásku v sobě, k sobě. Ne, láska k druhým se může objevit a projevit pouze tehdy, pokud plně a bezezbytku, skrze vlastní zkušenosti pochopím, co znamená mít se rád.

Tímto způsobem si pomalu bezpodmínečnou lásku osaháváme a začneme si ji uvědomovat v sobě, kdy bez jakýchkoliv pochyb víme, že tam je, že existuje, aniž bychom pro ni potřebovali jakýkoliv rozumový důkaz. Víme, že je, bez rozumového uvažování. Pak námi proudí automaticky a my s ní můžeme pracovat skrze myšlenku. Můžeme ji posílat do prostoru, nebo s její pomocí léčit či hledat odpovědi.

Jak vidíte, není, neexistuje na to metoda. Jen vlastní rozhodnutí. Rozhodnout se pro tuto cestu, poznat skrze vlastní zkušenost - prožitek, co je bezpodmínečná láska a co není, ať je tato cesta jakákoliv a trvá jakkoliv dlouho.

Je to nekonečná cesta učení se, co je láska a co není skrze životy, bolest, trápení a práci sama na sobě. Ještě si někdo myslí, že když máte schopnosti, tak je to dar, který jste dostali jen tak, zadarmo? Bez učení se a poznávání pravidel, jak bezpodmínečná láska pracuje je vám taková schopnost na nic. Jen se budete bezcílně plácat v tomto nekonečném prostoru, kde existuje vše a napojovat se na vše, co vám přijde do cesty, aniž by jste věděli, s čím, s kým máte to dočinění.

Ještě jedno zamyšlení se nad tím, že naše lidské srdce cítí, miluje a ukládá informace. Že srdce vytváří a vytlačuje ven lásku.

Srdce je sval, který necítí a nemyslí. Nemá čím.

Z člověka vychází bezpodmínečná láska, kterou je naše duše a ne ta emoční, lidská, rozumová láska.

Aby mohla tato bezpodmínečná láska pracovat, je potřeba jí dát k tomu pokyn skrze myšlenku - vůli - záměr rozumem, tedy říci, co má udělat a pak být opět ve stavu jako při meditaci.

My jsme pouze lidským nástrojem, skrze který se může tato bezpodmínečná láska projevit a zhmotnit. Je to stejné, jako když hudebník rozezní struny na hudebním nástroji. Bezpodmínečná láska, nebo chcete li Bůh je tím hudebníkem a my jsme jeho hudebním nástrojem. Je zapotřebí myšlenky, která dá pokyn mozku se napojit na tento kanál, boha.

Naše duše uvnitř nás se skrze tuto myšlenku propojí s bezpodmínečnou láskou, bohem a rozezní, rozvibruje tuto energii uvnitř nás, v celém našem těle. V každé naší buňce. Ta se poté koncentruje do oblasti hrudi, kde se skrze frekvenci srdce a opět ve spolupráci s duší, propojením všeho dohromady mění na energii, která poté může být vyslána do prostoru přes ruce, nebo mozkem skrze myšlenku.

Ovšem bez vůle, pokynu, tato láska neví, co má udělat. Uvědomte si, že bez vůle a pokynu mozku skrze myšlenku tato energie nemůže ani vzniknout, ani cokoliv udělat.

Když bude celý život meditující člověk v komatu, žádná tato energie z něj nebude vyzařovat. Nic nenaměříte. Proč asi? Když srdce pracuje a je dle vědeckých teorií tvůrcem této energie?

Ano, lidé, co jsou dále, než my ostatní, vyzařují tuto lásku do prostoru celým tělem. Ovšem tato láska je v podstatě vůči všemu a všem neutrální. Nikoho neomezuje. Pokud se bude někdo snažit tlačit tuto energii skrze srdce pomocí rozumu, tedy si to v mysli bude představovat, jediné, co se stane je, že srdci jako orgánu velice ublíží. Ublíží mu energií, vytvořenou rozumem a ne duší. Protože tato energie od Boha a duše - bezpodmínečná láska není vytvořená rozumem a prochází námi a srdcem sama a automaticky se sama mění.

Jednoduše řečeno, aby mohla bezpodmínečná láska jednat a konat v hmotném světě, potřebuje k tomu lidské tělo a lidskou vůli- záměr, lidskou myšlenku.

My pouze určujeme skrze myšlenku její sílu, kvalitu, záměr, co má udělat a kam má jít. Nic víc. Pokud je tam v tu chvíli jakýkoliv náznak emoce, touha zachránit, ochránit, chtění, už to není bezpodmínečná láska, ale naprosto něco jiného.

Co říci na závěr k tomuto tématu?

Uvědomte si, že bezpodmínečná láska nic nechce, po ničem netouží. Ona jako energie nemá tělo. Necítí, nehodnotí na dobré, špatné, nemá emoce. Ten, kdo má touhy, stále něco chce a něčeho se bojí, je náš lidský rozum a naše ego.

Bezpodmínečná láska je tou nejsilnější energií v celém vesmíru, která existuje.

S ní úzce souvisí sebeláska, sebeúcta, sebe hodnota, pokora a víra. Všechny tyto pojmy pracují s a skrze bezpodmínečnou lásku.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde