Bohové
Dnes si budeme povídat o bozích. Existovali? A pokud ano, kde a odkud se vzali?
Tento článek o bozích navazuje na předchozí článek o podsvětí.
Vezměme si staré kultury. Každá měla svá vlastní božstva a jednotlivé bohy. Je zajímavé, že se tato božstva a bozi mezi sebou nepopraly o to, kdo z nich je ten pravý. To za ně obstarali sami lidé. Jak? Na základě víry, že jsou existují a vznikem náboženství, náboženské víry v tato božstva.
Jak tato jednotlivá božstva a bohové vlastně vznikli?
No přeci na základě nevědomosti. Zatmění slunce, měsíce, nebo takzvaný krvavý měsíc, sucho, neúroda, záplavy, pohromy a nemoce bylo něco, čemu lidé nerozuměli. Proč se to děje. A protože z toho nemohli obvinit člověka, vymysleli si někoho, kdo za to může. Boha. Dalo by se tedy říci, že neviditelným energiím přisoudili podobu a vlastnosti.
Lidská nesnášenlivost, chamtivost a nenávist vyústila do války. A tak vznikl bůh války. To bůh, ne my. Na základě lidské touhy po kráse a dokonalosti lidského těla, tak jako po lásce vznikla Afrodita a Eros. Takto bychom mohli pokračovat.
Tedy každá existující kultura a národ měl své vlastní bohy a božstva dle toho, jakou podobu, úkol a účel, roli jim dali a přisoudili. Jedni byli hodní a druzí zlí. Hodní byli ti, kteří lidem pomáhali. Tito bohové vznikly, když se lidem dařilo a byli spokojení, bez starostí. Když se jim nedařilo, vymysleli zlé bohy, kteří za to mohou.
A pak zde existovali kněží, kteří tohoto všeho využívali, aby mohli ovládat lid. Skrze nevědomost a strach.
Dobře tedy.
Zeptám se vás na jednu otázku. Zeus, Ódin, Ra,Višnu, Šiva, Jahve, Alláh …, jsou jedním a tím samým? Znázorňují jedno a to samé? Nebo se od sebe liší? A pokud ano, jsou jedním a tím samým, proč se od sebe liší, čím se od sebe liší? Co je činí samostatnými a oddělenými? A co je spojuje?
Není to zajímavé?
Je to dáno tím, že lidé se snaží boha poznat a pochopit rozumem. Přisuzují mu lidské vlastnosti. Chtějí na základě rozumu a lidského chování rozluštit, jak Bůh jedná a koná. Proč tak jedná a koná.
Každá tato kultura mu přisoudila určité vlastnosti. Lidské vlastnosti. Takové, po jakých toužila, které chtěla mít. Být jako člověk dokonalým ve všem, ve všech oblastech. Jak tělesně, tak rozumově i duchovně, duševně. Takového boha si pak stvořili ku obrazu svému, tedy ku obrazu své mysli.
Rozumový ideál o dokonalosti a moudrosti, který je naším cílem, po kterém touží náš rozum.
Každá tato kultura pak tuto touhu po dokonalosti přetavila na přání boha, že to po nich chce bůh, takové je chce mít. Čím zbožnější a plnící nesmyslné požadavky a výmysly rozumu, příkazy a zákazy, tím duchovnější a vyvolenější si člověk připadal. Je jedno, zda to byl jednotlivec, skupina, národ nebo kultura. Víra, církev, nebo náboženství. Vše má naprosto stejný základ, rozum, jeho pravdy a touhy.
Jsme vyvolení, vyvoleným národem. První, co obdrželi boží slova. K nám jediným promluvil a promlouvá. Jediní, co znají a ví pravdu. Jediní, co mají právo vládnout ostatním. Jediní, co ví, slyší boha. Jediní, co ví, co chce bůh. Jen nás miluje. Jen nás ochrání. Jen při nás stojí. Jsme jeho mluvčími. To nás si vybral, abychom šířili jeho slávu, jeho pravdu, jeho poselství. Naše pravda je nadevše. To mě bůh oslovil. To mě dal bůh úkol, pověřil mě tímto úkolem. To já mám spasit druhé, přivést je k bohu. Nastolit mír a lásku. To já jsme ten jediný, kdo to smí a kdo to dokáže. To do mě vložil bůh svou důvěru. Smím potrestat ty, co se mi, mé víře a mé pravdě nepodvolí ve jménu boha a jeho slávy. Bla, bla, bla …. Jak opojné pro náš rozum a ego, že? Takto vznikají fanatické války ve jménu boha, kterého si vymyslel lidský rozum.
Za vše ve skutečnosti může náš vlastní rozum. Touha lidského rozumu, který tuto svou rozumovou touhu přesměroval na boha, neviditelnou a nedosažitelnou bytost, že to on to po nás chce. Ale? Protože náš rozum není schopen tuto touhu naplnit, dosáhnout této dokonalosti, kterou si sám pro sebe vymyslel a aby unikl z této své vlastní pasti, vytvořil viníka, toho, kdo za to může, obvinil z toho boha. To on to po nás chce. To on nás trestá.
A protože náš vlastní rozum odmítá pravdu, že se sám trestá za to, co si vymyslel a čeho není schopen dosáhnout, aby se vyhnul konfrontaci těchto svých protichůdných myšlenek, přisoudil bohu náš rozum také nenávist a zlost a důvod k této zlosti. Že to on nás trestá za tu nedokonalost, kterou ve skutečnosti vymyslel a po které touží náš vlastní rozum. A rozum také sám sebe přesvědčil, že když toho dosáhne, bude odměněn tím samým bohem, kterého stvořil a vytvořil svou myslí.
Naprostý bizár.
Takto vznikla všechna božstva, všichni bohové a bohyně bez rozdílu. Vytvořil je náš vlastní rozum svou energií. Svou vlastní touhou po něčem, co neměl, co mu chybělo, co mu scházelo a čeho nebyl schopen. Co si myslel, že mu chybí a že když to bude mít, bude dokonalým. Spokojený sám se sebou. Sám svou vlastní energií vytvořil něco, co pro něj začalo existovat a zároveň to pro něj bylo nedosažitelné. Tato energie a to, co s její pomocí, sám ze sebe stvořil a vytvořil totiž nemá nic společného se skutečným bohem.
A všechna tato božstva bez rozdílu, jak stará, tak současná jsou dnes opět využívána různými ezoteriky. Obrací se k nim, na ně v domnění, že jim pomohou a že je ochrání. Jak vás může ochránit něco, co vytvořil a stvořil lidský rozum? Jak může něco, co vytvořil lidský rozum jednat, konat, pomáhat a chránit v souladu s pravdou?
Hádes. Kdo byl, čím byl? Kdo ho stvořil? Kde se vzal? A existoval vůbec?
No, je potřeba se nejdříve podívat, jak vzniklo podsvětí, víra v existenci podsvětí. Lidé přemýšleli, kde skončí po své smrti. Kam půjdou. Nahoru, nebo dolů? A kdo to, kam půjdou určí, rozhodne? A tak vymysleli podsvětí. Prostor, kam všichni po své smrti hromadně odejdou.
V tomto prostoru pak čekají na rozsudek, rozdělení dle svých skutků. Jedni jsou odměněni a druzí zůstávají uvězněni a bloudí zde. Jen mi do toho nezapadá to zapomnění. Když zapomenu na pozemský život, tak s tím zapomenou i na sebe sama jako na člověka. Tak jak si mohou uvědomovat trest či odměnu?
Pochopitelně někdo toto vše musí mít na starosti a někdo mu s tím musí pomáhat. A tak vznikl bůh Hádes, bůh podsvětí a další bohové a bytosti, kteří zastávali různé pozice a funkce v podsvětí. A protože vše mrtvé, neživé má šedou, popelavou nebo černou barvu, tak i vše v tomto prostoru je utvořeno z těchto barev na základě světla a stínu. Vše má tedy podobu a formu stínu, stejně jako ti mrtví.
Zaus pak byl tím nejvyšším bohem nad vším a sídlil na Olympu. A tam, k němu se žádný smrtelník ani mrtvý nedostal.
Později pak další forma víry a náboženství nahradila podsvětí peklem, kterému vládne Ďábel. To samé platí pro ráj, kam odchází lidé za odměnu a kterému vládne jeden jediný bůh. Tam naopak vše hýří barvami. Trochu to nedává smysl, že? Tak existuje podsvětí a Hádes? A pokud ano, kde se nachází peklo? A Ďábel slouží Hádovi, nebo Hádes Ďáblovi? A Ďábel je sourozencem Dia? A Zaus spadá pod boha?
Toto vše stvořila a vytvořila lidská mysl a lidská fantazie napříč časem, co bylo různě upravováno a všichni tomu v té době uvěřili.
Pokud toto vše začnete rozebírat na jednotlivé díly a budete to chtít opět sestavit dohromady, aby to navazovalo a fungovalo, tak se vám to prostě a jednoduše nepodaří. Vždy vám v tomu bude něco haprovat a nedávat smysl.
Bohužel dnes je toto, existence podsvětí a bohů opět některými vytahováno na povrch, oživováno a využíváno pro práci s vašimi minulými já/minulými životy. Ovšem, jak mohou pracovat s minulostí, když si to ti mrtví nepamatují a jsou zde pouze duší. Ale to nic. Lidský rozum si s tím umí velice dobře poradit a vymyslet způsob, aby to mohlo fungovat.
Tím se oklikou dostávám k Ježíši. I on se po své smrti stal bohem, že? Ale kdo z něj toho boha udělal? Bůh, bezpodmínečná láska? Proč by to dělal a jak to udělal? Vzal jeho mrtvé tělo a přeměnil ho na nehmotné, neviditelné? A vložil do něj jeho lidské vzpomínky, myšlenky a vlastnosti? K čemu? Jako odměnu? Za co? Nebo z něj boha učinili lidé, jejich touha po odměně, ráji, nesmrtelnosti a víra, že se to může stát, kterou si v sobě ukotvili jako víru/pravdu skrze Ježíše, když z něj učinili boha a začali sami sebe přesvědčovat, že to udělal Bůh. Touha a iluze se přeměnila na skutečnost/pravdu. Jejich rozum uvěřil svým vlastním lžím. Ježíš byl pak pouhý prostředek k tomu, aby mohla církev lépe ovládat lidi skrze tyto touhy. Lidé se začali modlit k Ježíši, jako k bohu, který ve skutečnosti není a neexistuje. Je to jen pouhá lidská myšlenka a představa, zachycená v prostoru.
A takto, tímto podobným způsobem vznikli všichni bohové, které nyní vytahujeme na povrch, z minulosti a přisuzujeme jim nadpřirozené schopnosti a moudrost.
Žádná božstva, bohové a bohyně nejsou, nikdy neexistovali a neexistují. Vždy to v samém začátku byli obyčejní lidé, kteří něco věděli, něco uměli, měli nějaké schopnosti a nadpřirozené bytosti, bohy z nich učinili lidé svou vírou v jejich vědomosti, které považovali za moudrost – pravdu, že ví. A když ví, musí být bohy. Jak jinak by mohli vědět.
Ovšem, tito lidé z masa a kostí – takzvaní bohové umřeli, jako každý jiný člověk a už nejsou a nežijí. Takže vám nemají jak a čím pomoci. To slovo bůh jim přisoudil člověk jako status. Má stejný význam, jako když o vás někdo řekne, že jste umělec, vědec …
Problém dnešní ezoteriky, která se vydává a je vydávána za duchovno/duchovní moudrost spočívá v tom, že jsou zde používány a interpretovány staré duchovní nauky o tom, jak to je. Nikdo se neptá, nezkoumá a nehledá, zda je to pravda či není. Všichni předpokládají, že tito lidé byli na takové duchovní úrovni, že věděli. To samé platí o bozích. Nikoho nezajímá, odkud se vzali. Píše se o nich, tak přeci museli a musí existovat. A tak vše přijímají jako pravdu. V podstatě se k těmto různým bohům v minulosti lidé modlili naprosto stejně, jako to děláme my v kostele s tím rozdílem, že nebyl pouze jeden, ale bylo jich mnoho. Každé lidské vlastnosti + touze a dění v přírodě a mezi lidmi byl přisouzen jeden bůh, který nebyl člověk a měl nadpřirozené schopnosti.
Přestaňte se obracet na minulost a vše, co v ní vzniklo brát jako pravdu, že je to pravda. Že je to duchovno, moudro, duchovní učení seslané samotným bohem. Jsou to pouhé lidské myšlenky o pravdě a o duchovnu mnohokráte přepsané a upravené. Jak tomu byl schopen porozumět rozum toho dotyčného, který to napsal, nebo ten, který to opisoval a upravoval. Jak byl a je lidský rozum schopen porozumět slovu duchovno, duchovní, duch, duše, vědomí, bůh. Co to je, kde to je, z čeho to je, proč to je, kdo to stvořil, vytvořil ….