Budoucnost

Dokážete uvěřit v budoucnost, kterou zatím nevidíte, nevnímáte, neprožíváte a která není? V kvantovém poli existuje nekonečné množství možností. Zvolte si v kvantovém poli svou budoucnost, po které toužíte. Začněte ji zhmotňovat svou myslí.

Zní to krásně, že? Jak budeme všichni šťastní, bohatí, spokojení … Vše, po čem toužíme se nám splní.

Takže jedna malá otázka. Dejme tomu, že polovina dospělých na této planete si bude přát a představovat, věřit, že vyhrají v loterii jack pot. Myslíte si, že na základě těchto slov o kvantovém poli a víře ve výhru – budoucnost ho všichni vyhrají? A kde by se asi všechny ty peníze vzali? Ony se v tom kvantovém poli sami vytisknou?

Toto vše o kvantovém poli, nekonečném množství možností, budoucnosti, výběru budoucnosti, víře a přání jsou s prominutím naprosté kydy. Že vy si tu budoucnost sami vytvoříte svou myšlenkou a vírou v ní. Prostě půjdete do kvantového pole jako do supermarketu a do košíku si naskládáte vše, po čem toužíte. A pak už stačí čekat. A to kvantové pole vám do splní. Miluji tyto napůl ezoterické a na půl vědecké názory.

Ano, dá se říci, že něco jako kvantové pole je, existuje. Ale? Z čeho je to pole vytvořeno? Z možností? Ano, samozřejmě. Ovšem, tyto možnosti jsou už předem vybrány a dány někým, něčím jiným než naším rozumem.

A ano, tvoříte si svou budoucnost svými myšlenkami. Ovšem, už se zde nehovoří o tom, jakými myšlenkami. Ono totiž vůbec nejde o to, co chceme a co si představujeme. Jde o to, jak se cítíme a proč se tak cítíme. Teď, v tuto chvíli. Co nám brání být šťastný a spokojený. Ono totiž štěstí nestojí a nezakládá se na hmotě. Na majetku, penězích, postavení a na lásce druhého. Ale na tom, jak já sám rozumím slovu štěstí. Na lásce k sobě samému. Zda to, po čem toužím, opravdu potřebuji k životu.

Kdo, nebo co rozhoduje o tom, jaký osud nás čeká? Co máme zažít, poznat a pochopit? Náš rozum?

A jak víte, že to, co si přejete vás udělá šťastnými? Co když to bude naopak dlouhá cesta do pekla. Proč? Protože lidský rozum, lidské chtění a touhy není možné naplnit a uspokojit. Je to bezedná studna, ve které vše zmizí a my opět toužíme po něčem jiném. Rozum a ego není možné uspokojit hmotnými věcmi a představami, jaké to asi je, jaké to asi bude, až to budu mít.

Na snění a přání není nic špatného. Ale vždy je potřeba stát rovnýma nohama na Zemi. Dostanete pouze a jenom to, co vám přísluší a náleží. Ne to, co chce a po čem touží váš rozum.

Vypůjčím si zde slova z mé knihy Vzorec lásky.

Dračice se na něj podívala s obrovskou láskou a pochopením.

"To vše je součást příběhu a tvých vzpomínek, které tě dovedly až sem, do tohoto okamžiku. Příběh, který není pouze tvůj, o tobě, ale prolíná se s příběhy ostatních, s kterými ses setkal. Je to velice křehká a zároveň pevná pavučina utvořená z vůle a rozhodnutí. Z našich činů. A každé vlákno této pavučiny zní, rezonuje a reaguje na ostatní vlákna a vytváří další a další samostatné pavučiny, které se propojují. Kdybys to mohl vidět stejně jako já, uviděl bys nádhernou a jedinečnou síť, utkanou z životů a příběhů.

Každé vlákno je jiné, jinak barevné a jinak silné. V každém bodě, kde se vlákna protnou, se objeví nádherný malý kamínek, který hraje všemi barvami. To jsou vzpomínky soustředěné do jednoho bodu. Naše jednotlivá rozhodnutí. A vše dohromady, tvá síť, tvá cesta, tvůj příběh spolu s ostatními tvoří nádherný šperk, kterému se říká život sám.

Podívej se, jaká je ta tvá. Jak je nádherná. Kolik krásných kamínků v ní je. Kolik lásky a světla v nich je. Ty kamínky tě dovedly až sem. Podívej se na to jinak. Ne co jsi ztratil, ale co vše jsi našel a získal. Jak silným tě to naučilo být. Nevzdávat se a stále věřit.

Rozhlédni se kolem sebe. Jsou zde všichni, které jsi kdy miloval. Nikam se neztratili. Stále byli a jsou s tebou. Žijí ve tvých vzpomínkách. Jsou tvojí součástí. Součástí tvého příběhu, tvé pavučiny, tvého života. Každý z nich je na pevno ukotven v tvé pavučině, v některém z kamínků.

"Láska, radost a štěstí je velice jednoduchá věc. Nedá se vyrobit, vynutit, vykouzlit na povel. Nedá se zadržet, když ona sama nechce. Buď je, nebo není. Přijde a odejde. Je skromná. Netouží po ovacích, vzletných slovech, pompéznosti ani okázalosti. Po hrdinství skrze činy ani po dokazování.

Netouží po pozlátku, špercích a majetku. Nechce vlastnit a věznit. Nepotřebuje ujištění, ale upřímnost a pravdu. Nepotřebuje být opětována, aby byla. Dělá nás šťastnými, když vidíme, že jsou šťastní druzí.

Temnota v nás lásku pomalu zabíjí, a o to více po ní toužíme. Když milujeme, prožíváme s ostatními to, co prožívají oni. Smějeme se s nimi, pláčeme s nimi.

Představte si, že byste chtěli pomocí kouzla, zaklínadla či formule vyčarovat, vyrobit radost. Něco, co prožíváme a zažíváme každý den, každý okamžik. A každý po svém. Něco, co je tak přirozené. Co je závislé pouze a jenom na nás samých. Na tom, jak se cítíme.

Někomu udělá radost jen to, že vidí. Může zahlédnout malého motýla, který se vyhřívá na sluníčku a raduje se z těch nádherných barev na jeho křídlech, která jsou tak křehká. A řekne si, to mám štěstí, že to mohu vidět. Vzpomene si na to, když byl malý a poprvé si mu na ruku sedl motýl. Jak ho to šimralo. Jak byl překvapený a zároveň zvědavý, co to je. Ta vzpomínka mu vykouzlí úsměv na tváři.

A jiný, který stále čeká na něco výjimečného, o čem si myslí, že mu udělá radost si motýla vůbec nevšimne. Je pro něj moc obyčejný, aby se z něho mohl radovat. Přemýšleli jste nad tím, odkud se bere radost? Kde a jak vzniká?"

"Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel," řekl Grómmus. "Proč taky. Ona ta radost tak nějak vzniká sama, uvnitř. Buď mi je dobře, nebo není. Ale je přeci na mě, jak se chci cítit. Mám na vybranou, nebo snad ne?"

"Přesně tak. To je ta tajná formule. Jsi moudrý a ani o tom nevíš. Umíš se radovat z každé maličkosti. Jako malé dítě, které se snaží o první krůček. Jeho nohy ho neunesou, jsou nejisté. A pak udělá první krok, pak další a další a díky tomu zjistí, že může samo chodit. Je překvapené a zároveň má radost, že to dokázalo. Že je to možné. Do té doby o tom nevědělo. Už není odkázané na matku. Je volné, svobodné a samostatné. Radost je spojena s naším srdcem, naším cítěním a s láskou k nám samým. Užít si život i s těmi pády.

Kdo vidí ve všem jen to zlé, špatné, čeká a dopředu se už bojí, že to bude zlé a špatné, není schopen zavnímat ten kratičký moment, že ho něco pohladilo po duši a on byl v tu chvíli vlastně šťastný. Kdo má v sobě víru v zázraky, uvidí zázraky.

Mnoho lidí chce moment štěstí udržet napořád. Aby trval věčně. Bojí se, že o něj přijdou, že ho ztratí. Že už nikdy nebudou šťastní tak, jako teď. Stále se k němu vrací. Stále po něm touží. Stále jsou uvězněni ve vzpomínkách na něco, co bylo a už není. Tím se ochuzují o to, aby k nim mohl přijít nový, úplně jiný pocit štěstí, který je opět naplní a který není o nic horší či méně hodnotnější než ten, na kterém tak lpí."

"Každý vidíme a cítíme štěstí po svém a v něčem jiném. Jde o to, co hledáme a proč to hledáme."

Už jste pochopili, o čem to celé je? O čem je život a co z nás dělá to, čím jsme? Co ve skutečnosti formuje a vytváří naši budoucnost?