Černý mág a bílý mág.

Dne se podíváme a budeme si povídat o černé a bílé energii.

Slovo mág neznamená pouze muže, mužský rod a není výsadou mužů, ale zahrnuje i ženy.

Kdo je to obecně mág?

Je to člověk, který přetváří jednu energii v jinou. 

Používá k tomu naučené věty, přesné pořadí slov, postupy, rituály, obrazce, předměty, slova, záměr, úmysl, svou vůli a víru v to, co dělá a proč to dělá. 

Někdo mi kdysi řekl, že není a neexistuje černá a bílá magie. S čímž já osobně nesouhlasím. 

Proč?

Protože zde máme dvě energie, které jsou součástí všeho. Kladnou a zápornou. Tyto dvě energie jsou pouze tím, čím jsou. Obě v prostoru něco tvoří a vytváří. Buď každá sama za sebe, nebo společně, dohromady. Dělí se o tuto práci v prostoru, aby mohlo něco nového vznikat a něco starého zanikat. Nemají naprosto nic společného s lidským myšlením a cítěním.

Jak jsem již mnohokrát napsala, bezpodmínečná láska, které jsme dali název Bůh, je složena z těchto dvou energií, které jsou vůči sobě v naprosté rovině a pracují tak, jak je potřeba. Nepřetahují se mezi sebou, která je důležitější, víc a která míň. Obě se navzájem vyrovnávají a doplňují tak, jak je potřeba. Neřídí se lidským úmyslem, lidským řádem, lidskou spravedlností, lidským chtěním a emocemi, cítěním. Tedy rozumovým uvažováním člověka.

A pak zde máme samostatnou a oddělenou, pouze a jenom zápornou energii, které jsme dali název Ďábel. Tato energie nemá nic společného s tou zápornou energií, která je součástí všeho. Tato záporná energie na rozdíl od té první, vzniká na základě našeho těla, rozumového uvažování, ega, cítění, emocí, tělesné a emoční bolesti. Na základě předpokladů našeho rozumu a ega, jak ono si myslí, že to je. Že to bylo a jak to bude, jak chce, aby to bylo.

Tato záporná energie má naprosto jiný charakter, nebo chcete-li jiné složení. Je naší součástí, ať chceme, či ne. Vytváří ji náš vlastní rozum a ego právě skrze naše myšlenky a emoce. Díky tomuto, našemu rozumu pak tuto zápornou energii dělíme rozumově na kladnou-dobro a zápornou-zlo. Přiřadili jsme jí kladné atributy a záporné atributy dle toho, jak se cítíme. Jak je s tím spokojen, či nespokojen náš rozum a ego. Je-li spokojeno, cítíme se dobře, je to pro náš rozum kladná energie, dobro. Cítíme-li se pod psa, je to pro náš rozum a ego negativní energie, zlo. To ovšem neznamená, že když se cítíme dobře, že to musí být kladná energie. Ona je kladná pouze pro náš rozum. Kdy rozum a ego je spokojené se svými závěry.

Jaký je tedy rozdíl mezi černým a bílým mágem? Mezi bílou a černou magií?

Veliký.

Jde o to, kterou energii v sobě vytváříme a čím. S jakou energií v sobě pracujeme a proč. S rozumovou, nebo s tou druhou, která nezná slovo dobro a zlo? Jakou energii použijeme. Jde tedy o to, kdo v nás v tu chvíli má navrch. Kdo nám velí a vede nás. Rozum, ego, nebo duše, bezpodmínečná láska.

Pokud pracujeme pouze s tou rozumovou energií, jde tato energie do prostoru skrze naše myšlenky a tam naráží na energie, myšlenky ostatních lidí. Buď se s nimi spojí, nebo naopak vytvoří odpor, odrazí se od sebe Tak jako tak vytvoří dohromady ještě větší negativní energii, zlo.  Tato rozumová negativní energie pak narazí, střetne se s bezpodmínečnou láskou, která ji automaticky odrazí a vrátí zpět. Ovšem, tato energie už má daleko větší sílu, intenzitu a dopad na člověka. To je ta karma, o které zde všichni mluví a myslí si, že se jí mohou vyhnout, zbavit.

Černý mág pracuje s tou rozumovou energií. Tedy pouze a jenom s tou rozumovou negativní energií, o které se jeho rozum a ego domnívá, že je kladná. Vidí ji, chce ji vidět jako kladnou. Protože on to dělá pro dobro druhých, pro dobro lidí, pro dobro lidstva, pro dobro země, pro dobro vesmíru, pro budoucnost…. Tedy pro to, jak on to chce. Jak on si myslí, že to má být. Nebo naopak, je si vědom, co skutečně dělá a dělá to pouze pro peníze. Je mu naprosto jedno, co se stane. Komu tím změní život nejen teď a tady, ale i do budoucna. Černý mág si hraje na Boha. Že může a smí vše. Že dokáže vše. K tomu použije naprosto vše, co má k dispozici. "Pro dobrou věc." Je mu naprosto jedno, koho ovlivní a čím. Koho zneužije a použije. Koho zničí. Jeho ego si to vždy odůvodní.

Do tohoto spadají ty nabídky na přivolání lásky, partnera zpět, aby mě zase miloval, nikdy mě neopustil, to hojně rozšířené čištění karmy, rodu, rodové linie, přeprogramování, míru a lásky na zemi ...  

Bílý mág na rozdíl od černého pracuje s energií bezpodmínečné lásky. S tou skutečnou a nestrannou energií, jak kladnou, tak zápornou, která nikomu nenadržuje a nikomu nic nenutí. Dělá pouze to, co má, co je potřeba bez ohledu na lidském rozumovém chápání. Co chceme, jak to chceme a proč to chceme jako člověk. Jeho rozum se neřídí tím, co chce on sám a ego, ale řídí se tím, co mu říká bezpodmínečná láska skrze duši. Nikomu nic nenutí, nevnucuje, nevysvětluje, nepřemlouvá a nepředělává ho proti jeho vůli, pro jeho dobro. Nenutí mu své pravdy, svou vůli a nebojuje s ním.

Při své práci nemá rozumový záměr, záměr ega. Použije tuto energii a nechá ji pracovat bez toho, aby jí říkal, co má dělat a jak to má dělat. Věří Bohu, bezpodmínečné lásce, těmto dvěma energiím, které jsou jedno, že ona ví, co má dělat, jak, kdy a skrze co. Zda v té chvíli použije kladnou energii, zápornou energii, nebo obě. Bílý mág o tomto nerozhoduje. Je smířený s tím, co se stane a nerozporuje to. Nechce a nepotřebuje tomu rozumět, proč.

Pokud tedy pracujeme s touto energií, vyšleme do prostoru tuto energii, která není vytvořena pouze a jenom rozumem a egem, je v naprosté rovině vůči sobě, vůči nám i vůči všemu a všem, tato energie se automaticky propojí s bezpodmínečnou láskou. Vytvoří automaticky dohromady přesně to, co má, co je potřeba vytvořit pro naše dobro i dobro všech ostatních a to nám i ostatním vrátí zpět. Opět je to zase ta karma.

Karma není ani trest, ani odměna. 

Je to pouze reakce bezpodmínečné lásky na námi vytvořené energie, které nám vrací zpět. Uvědomte si, že karma, tedy tento automatický proces nepracuje s pojmem čas. Neřídí se časem, minulostí, současností a budoucností. Je jí naprosto jedno, kým jsme byli, kdy jsme žili, jak jsme žili. Kým jsme teď a kým budeme. 

Pokud se někdo teď a tady rozhodne pro bezpodmínečnou lásku, nedělá to pro sebe, pro toho, kým je teď. Že se všeho špatného a negativního, co vytvořil svými existencemi zbaví teď, najednou a jednou provždy. Protože to není možné. Tento člověk to dělá jak pro sebe, tak pro všechny ty, kterými teprve bude. Ví, chápe a rozumí, že to, co teď a tady začal, pro co se rozhodl, v tom budou pokračovat jeho budoucí já. Protože na přetransformování všech negativních energií na bezpodmínečnou lásku, které vytvořili stovky, nebo tisíce lidí před námi, nám jeden lidský život nestačí. Nelpí na čase a na výsledku. 

Jde po své cestě, svým vlastním tempem a vždy, když vidí překážku, podívá se nazpět, s čím nebo kým je ta překážka spojena. Z čeho je vytvořena. Vrátí se zpět a narovná, srovná vzniklé energie, které tuto překážku vytvořili do bezpodmínečné lásky skrze pochopení a odpuštění toho, kdo ji ve skutečnosti vytvořil. Tím se ten, kým jsme teď učí poznávat, pochopit a pouze díky tomuto nabývá moudrosti, která se stává jeho součástí jako člověka teď a tady i jeho budoucích já. Tuto moudrost, poznání a pochopení už jeho rozum a ego nerozporuje, nemá potřebu tomu rozumět, ale naopak ji přijímá bez výhrad jako svou vlastní moudrost, aniž by hledalo, jak to, že tomu rozumí. Jak to, že to ví.

Zde pak plní důležitou úlohu naše duše, která jako bezpodmínečná láska se snaží o to, aby byla také opět v rovnováze a v souladu s tělem, rozumem a egem. Nebo naopak, aby rozum a ego bylo v rovnováze s duší. Proto si ona sama jako bezpodmínečná láska plánuje, jakým člověkem bude a jaký život prožije. Co má náš rozum a ego zažít, poznat a pochopit. Co máme jako člověk zažít, odžít, nebo napravit. Srovnat a vyrovnat námi vytvořené zlo do roviny, do bezpodmínečné lásky. My tomu říkáme osud, nebo plán duše. 

Toto vše je karma.

Takže?

Dobro a zlo, tedy tyto dva pojmy, které jsou závislé na našem rozumu, egu a cítění skrze tělo je v samé podstatě jen negativní energie, kterou my sami vytváříme. A my jsem tuto negativní energii rozdělili na dobro a zlo, podle toho, jak se v tu chvíli cítíme. Toto je to, co využívá černá magie. Rozumové dělení na dobro a zlo. Myšlenku rozumu, jak on to chce, jak ono to chápe. Jak ono si myslí, že to je, že to má být.

Do tohoto spadají také slova, která vymyslel rozum a která mají znamenat to nejvyšší lidské dobro. Názvy pro lidské vlastnosti a emoce, jako je čest, hrdost, soucit, lidskost, pomáhání, zachraňování, emoční láska ... Tato slova náleží egu. S těmito slovy pracuje ego. To samo ego si myslí, že když je má, je dobrým člověkem. Nedokáže rozlišit, kdy je potřeba je použít a kdy ne. Kdy se jich držet a kdy ne. 

Bezpodmínečná láska nezná a nepracuje s těmito rozumovými, emočními a pocitovými pojmy. Nezná pojem dobro a zlo. Pro ni samou dobro a zlo není, neexistuje. 

Proč? 

Protože bezpodmínečná láska není člověk. Nemá tělo, rozum a ego. Nemá emoce, myšlenky a necítí bolest. Ona pouze ví. Jak to ví? Ví to pro to, že je z tohoto všeho utvořena. Z prostoru, času, hmoty i ne hmoty, ze všech energií, lidských životů, všech existencí, lidských myšlenek, emocí, pocitů a vše je její součástí. Je to něco, co lidský mozek a rozum nedokáže pojmout, natož se v tom vyznat. Jsou to miliardy na desátou? informací, které dokáže zpracovat pouze ona sama.

My jako člověk můžeme pracovat pouze s jedním střípkem, který se nám ukáže a který je schopen náš mozek, rozum a ego uvidět a pochopit souvislosti s ním spojené. Vše ostatní je pro nás neviditelné. Po vyřešení tohoto jednoho malého střípku se nám teprve může ukázat další. 

A člověk by tomu chtěl tááák moc rozumět. Vyznat se v tom. Jak ona ví. Vědět jako ona. Ona neví tak, jak víme my, jako člověk, skrze rozum. Ona ví, protože je tím vím.

Proč a kdo v nás po tom tak moc touží vědět? Náš rozum a ego, které nechápe, jak to ta duše v nás může vědět. Chce být duší a nahradit duši v nás.

Poznámka

Lidé si pletou vůli - rozhodnutí s myšlenkou, rozumovým uvažováním  o něčem a rozumovým vyhodnocováním. Že se tím zabýváme a hodnotíme to, vyhodnocujeme to rozumově na základě rozumových argumentů. 

 Uvědomte si, že bezpodmínečná láska pouze je a pracuje automaticky bez účasti člověka. 

Pokud chceme s touto energií pracovat, spolupracovat a používat ji při své práci jako jedinec, člověk pro své dobro, je potřeba použít vůli. Zadat záměr, říci jí, co od ní, po ní chceme. Bez této naší lidské vůle nemůže vědět, co po ní chceme. Na co se ptáme, co chceme vědět, co hledáme, co je potřeba udělat.  To znamená položit tu správnou otázku, nebo se správně rozhodnout, na co a proč ji chceme použít.  Je to okamžité, chcete-li intuitivní rozhodnutí, které je závislé na naší moudrosti a propojenosti s láskou a ne na moudrosti, naučeném rozumově. Ona jako taková nemůže bez naší lidské vůle-pokynu k akci-myšlenky jednat a konat. To samé se týká i té druhé energie. I ona jedná a koná na základě naší lidské, rozumové  vůli-myšlence-rozhodnutí.

Jde tedy o to, skrze koho v nás se tato naše vůle projeví. Kdo v nás k ní dá ten prvotní pokyn a zda tento pokyn poslechneme bez toho, abychom mu chtěli rozumově rozumět proč.  Kdo k vůli dá podnět. Bezpodmínečná láska, která k vůli-rozhodnutí použije náš rozum-myšlenku-slovo, ve spolupráci s naším lidským rozumem, kdy rozum tento pokyn od lásky nerozporuje, ale naopak přijímá ho bez výhrad. 

Nebo tento pokyn k akci - vůli - rozhodnutí přijde od našeho ega bez účasti lásky, kdy náš rozum tento pokyn vyhodnotí sám za sebe na základě naučeného a vykoná ho.  K této vůli dává podnět naše ego. 

Jak zde vidíte, vůle jako taková může vznikat jak za pomoci bezpodmínečné lásky, tedy že víme proč a nemáme rozumovou potřebu a touhu tomu rozumět a jistit se skrze rozumové vyhodnocování, zda je to správně, či nikoliv.  Nebo vůle vzniká bez účasti bezpodmínečné lásky, jen na základě našeho lidského rozumu a jeho vyhodnocování, kdy náš rozum pracuje pouze s tím, co zná, co zažil, jak on si to pamatuje, jak on to vyhodnotil, co se naučil,  co slyšel a s emocemi, které při tom měl. Zda se mu to líbilo, nebo nelíbilo. Zda se mu to v té chvíli líbí či nelíbí.

Toto druhé není moudrost, ale pouze to, co nazýváme IQ, naučené vzorce a naučené vyhodnocování. Toto je pouze něco, co potřebuje náš rozum k tomu, aby se dokázal orientovat v prostoru, mezi lidmi, plnit určité úkoly a  dělat určité úkony. Počítat, psát, číst, formulovat věty, denní činnosti, spojovat si minulost - čas se současností, co udělá teď, co potom atd. 

Proto se říká, že bezpodmínečná láska ctí a respektuje naši vůli - rozhodnutí. Nejde proti naší vůli.  Jde tedy o to, pro co se my sami rozhodneme.  Koho v nás poslechneme. Poslechneme lásku a díky ní zvolíme, nebo poslechneme rozum a ego.  

Toto je ve skutečnosti ta VÚLE, o které se neustále mluví, ale nikdo  vlastně neví, co toto slovo doopravdy znamená. Volíme, koho v nás poslechneme. Že má vůle dvě podoby a vzniká dvěma způsoby. Buď na podnět bezpodmínečné lásky, nebo na podnět rozumového uvažování o něčem, ega a emocí.