Co je lepší dělat?

Toť Šalamounská otázka. 

Nebo lépe řečeno špatně složená slova, která se zdají našemu rozumu srozumitelná a jasná, ale ve skutečnosti tvoří nesmysl. 

Dělat dobré věci špatně? Co je tím myšleno? Co vlastně znamená dobrá věc. A co znamená špatná věc? 

Ono dělat špatnou věc dobře ve skutečnosti znamená, že jste v dělání špatné věci mistrem. A dobrá věc se bohužel dá dělat špatně. Jde o to, co je tím dobrá, nebo špatná věc myšleno. Zda se učím opravovat auta a ze začátku tuto "dobrou věc" dělám špatně, než se to naučím. 

Zde je to myšleno jinak. Jde o úmysl, kdy si myslíte, že děláte dobrou věc a která dobrou ve skutečnosti není. Nebo naopak uděláte špatnou věc, špatné rozhodnutí, které se zdá v té chvíli špatné druhým, ale vy víte, proč to ve skutečnosti děláte a kam to vede, k tomu dobrému. 

Obecně platí, že se díky špatnému rozhodnutí, špatné věci učíme to dělat, udělat jinak a tuto špatnou věc, rozhodnutí nezopakovat. To samé platí i pro dobrou věc. Když ji uděláme špatně, tak se opět učíme ji udělat jinak, jiným způsobem. Takže ani jedna z těchto otázek nemá jasnou a jednoznačnou odpověď. 

 Jde tedy o to, proč tu špatnou věc děláte. Ne zda ji děláte dobře, ale proč ji děláte. A dobrá věc, pomoc, myšlenka je závislá také na tom, proč ji děláme. Pro nás může být v té chvíli dobrá, ale pro druhé naopak špatná. 

Člověk, který toto napsal měl na mysli to, že my si myslíme, že děláme dobro, dobrou věc, ale ve skutečnosti to je opak. A že když vědomě uděláme špatnou věc, tak víme proč ji děláme. Že ve skutečnosti vede k dobru, které se projeví až za nějaký čas.   

Jak vidíte, tyto dvě otázky nahoře se zdají našemu rozumu jasné a srozumitelné. Že obojí je vlastně ve výsledku dobře a není mezi nimi žádný rozdíl.

Bohužel je a to veliký. Obojí může být dobře a obojí může být špatně. Záleží na okolnostech a našich skutečných úmyslech, proč to děláme.