Deprese

Tímto článkem pouze reaguji na všechny ty články na internetu od různých rádoby ezoteriků o tom, jak se dá deprese léčit pomocí duchovní energie. Že vám ji dokáže vyléčit nějaký léčitel, bez léků. 

Co je ve skutečnosti deprese? A lze ji léčit, vyléčit? Lze ji vyléčit nějakou duchovní naukou nebo duchovní pomocí?

Máme různé druhy "deprese", které si sami přivodíme. Záměrně jsem toto slovo dala do uvozovek, protože to není ta skutečná deprese. Jsou to stavy, kdy se dostaneme do situací, s kterými si nevíme rady. Nedokážeme je zvládnout a propadneme beznaději. Jsme unaveni z každodenního řešení problémů, z tlaku na náš výkon. Jsme nespokojeni se svým životem, který není takový, jak si ho představujeme a jaký ho chceme mít. Bojujeme v sobě se svou představou a skutečností, realitou. Bojíme se udělat zásadní rozhodnutí, protože víme, že to bude bolet. Že tím něco, či někoho ztratíme. O něco přijdeme. A bojíme se, co bude dál. Nejsme schopni se s tou situací smířit a přijmout vlastní odpovědnost za to, co se děje. A tak jen přemýšlíme, jak to udělat, aniž bychom se museli rozhodnout a něco obětovat z toho všeho, co jsme si ve své mysli vystavěli. Máme tam MUSÍM, NESMÍM, PROTOŽE, CO KDYŽ, CO KDYBY, CO ONI, PROTOŽE ONI, .............

Tím vzniká bezvýchodná situace, která nemá řešení. Z toho pak vznikají ty takzvané "deprese". Mozek se vypne a jede pouze na autopilota. Zastaví se a přestane se snažit. Vzdá to. Nic nemá smysl. Ztratí chuď do života. Začne myslet tímto způsobem: "Proč se snažit, když ať udělám, co udělám, k ničemu to není, nic se nezmění. Nemá to smysl."

Zároveň se ale nevzdává své představy a stále se snaží o dosažení toho, aby byl v klidu, bez všech těch myšlenek. Má tam to, ale co když? Myslí si, že to vyřeší tím, když o tom bude přemýšlet. Tím vzniká obrovské mentální a emoční napětí, které celé tělo vysiluje. Nejsme schopni se zvednout z postele. Nemáme chuť cokoliv dělat. Nic nám nepřináší radost. Chce se nám pouze spát, protože pouze ve spánku unikáme od všech myšlenek, které máme při bdělém stavu. Toto jsou ty "deprese", o kterých mluví všichni ezoterici, že se dají řešit a léčit. 

Ano, zde ano. Je to stav naší mysli, který jsme si přivodili my sami. V tomto případě lze rozmotat, kdy a jakým způsobem to vzniklo. Podívat se zpětně na celý sled událostí, který to vše zapříčinil. Jak jsme v té chvíli mysleli, rozhodovali se a proč. Že jsme v té které chvíli měli možnost volby, co uděláme a že jsme volili pouze na základě strachu, či lpění. Toto ale není skutečná deprese, ale pouze přechodný stav mysli, který lze řešit a vyřešit.

Ti všichni, co píší články o depresi, že se dá léčit a vyléčit nějakým povídáním a navozováním různých duchovních stavů, jsou pouhými hlupáky, co si jen myslí, že ví, co je to skutečná deprese, aniž by si jí sami prošli a měli s ní vlastní zkušenost. Jsou různé stavy, které házíme do jednoho pytle, že to je deprese. Skutečná deprese se nedá léčit a vyléčit. Je to naprosto stejná nemoc, jako cukrovka. Ta se také nedá vyléčit. Pokud nedáte tělu to, co mu chybí, co není schopno samo vyrobit v podobě léku, tělo umře. Není a neexistuje duchovní praktika, která změní genetické fungování těla.

Skutečná deprese je vrozená a neměnná. Je geneticky a tedy i duchovně dána. Máme ji v sobě od svého narození až do konce života. Záleží pouze na tom, kdy propukne. Co ji spustí a kdy. Může propuknout v dospívání, tak jako ve středním věku. Bohužel, těžko se dá jen tak pohledem a úsudkem odlišit od té první. K její identifikaci slouží testy. Testy, které odhalí, že váš mozek nepracuje správně. Proč nepracuje správně? Protože vaše tělo neumí a nedokáže vytvářet hormon, který mozek potřebuje k tomu, aby správně pracoval. Tento hormon se nazývá hormonem štěstí. Hormon, který pomáhá mozku navozovat a uvědomovat si pocit štěstí, radosti, pohody, krásy.

Pokud tento hormon chybí, vše, radost, štěstí, pohoda a krása, tyto pocity jsou převráceny naopak. Zde není a neexistuje způsob, jak to změnit.

Jak to vypadá, když máte tuto nemoc? Když se začne projevovat? To se nedá zdravému člověku vysvětlit. Pokud to nezažijete a nepožijete, nemůžete vědět a ani chápat, jaké to je. Jen si představujete, jaké to je. Chybí pocit a prožitek.

Je to stav, kdy vás váš vlastní mozek zabíjí. Nevidí a neslyší to, co mu říkáte. Není toho schopen. Vidí jen černou propast. Je v ní chycen. Takový člověk nemá vládu nad svým tělem a svou vůlí. Jeho mozek nevyrábí hormon štěstí. Ten je potřeba dodávat chemicky, pomocí léků. Až když ho mozek dostává, tedy dostaví se chemická rovnováha v mozku, lze s takovým člověkem mluvit a on je schopen myslet a mít nad sebou kontrolu. Tento lék pak takový člověk bere až do konce života. Pokud ho vysadí, tento stav černé propasti se vrátí. Tento člověk pak celý život stojí na hraně této propasti a nikdy neví, co jeho mozek udělá. 

Ta pravá, skutečná deprese je vrozená, zděděná po někom z rodiny skrze geny. Tedy je nám dána, stejně jako třeba cukrovka. Ta se také nedá vyléčit, pouze držet na uzdě pomocí léku. Zde vám žádná duchovní pomoc a praktika bohužel nepomůže. Pokud toto zkusíte na člověka, který je v tomto stavu, kdy jeho mozek nepracuje správně, není toho schopen, tak mu tuto propast a beznaděj jen zvětšíte. Jeho mozek vše, co mu řeknete obrátí proti sobě. Tento stav je těžké vysvětlit. Jste chyceni a uvězněni v hluboké černé jámě a vy se díváte nahoru, kde vidíte malý kousek nebe. Víte, že tam je svět, život, ale vy se k němu nemáte jak dostat. Nejsou a neexistují pro váš mozek nástroje, jak. Víte, uvědomujete si, že máte hlad, nebo potřebujete na záchod, ale nejste schopni dát tělu povel k akci. Váš mozek je chycen v tomto energetickém prostoru černé jámy, kde nemůže nic. Je oddělen od povelů tělu, od akce skrze tělo a povel pro akci. Ví to, uvědomuje si to. Toto uvědomění si toho, že to vím a nemám nad tím žádnou kontrolu a moc je ta černá díra, ze které se nemohu dostat. Až poté, kdy je mozek schopen dávat povely tělu skrze mysl a vůli, kdy se nastartuje skrze léky toto spojení a propojení lze s tímto člověkem pracovat. Jak píšu, kdo toto sám nezažil a neprožil, neví a jen si myslí, že ví, jaké to je a že se to dá ovládnout rozumově.

Jediné, co toto dokáže, je dodat tělu tento hormon v podobě uměle vytvořené chemické látky, tedy léku. My je nazýváme antidepresiva. Bohužel, každé tělo je jiné a je velice těžké nalézt pro něj ten správný lék, správný poměr látek v něm obsažených. A i přes to, že se najde ten správný lék, není zaručeno, že bude fungovat nepřetržitě. Tito lidé pak po propuknutí této nemoci berou lék až do konce života. Pokud ho vysadí, mozek začne ničit tělo negativní energií v podobě pocitu beznaděje, zmaru, není východisko, není, neexistuje záchrana. Pocit, s kterým nemůžete nic udělat, nemůžete se ho zbavit. Stále tam je a útočí, deptá vás. Zbavuje vás síly. A vy se snažíte s ním bojovat, ale bezvýsledně. Je to zvláštní, hluchá a nevědomá bolest, která nemá racionální vysvětlení a postrádá tělesné emoce a tělesnou bolest. Přichází odnikud a není možné nalézt její vznik, odkud se bere. Jediné, co vám váš mozek velí je, uniknout této divné, netělesné bolesti, tomuto netělesnému pocitu. Jak tomu lze uniknout? Jedině tak, že nebudete. Nebude ten, kdo by si toto vše uvědomoval. Tedy rozum a mozek. Mozek sám sobě velí, zabij se, zabij mě. Když nebudu, nebude tento pocit.

Toto je skutečná deprese. Deprese, kterou lze léčit skrze lék, ale ne vyléčit.

Není to žádná duchovní transformace, která vás má změnit, ale pouze zkušenost.

V žádném případě zde nepíši, že se "deprese" nedá léčit a vyléčit. Deprese, kterou jsme si my sami přivodili svým myšlení, jednáním a rozhodováním. Píšu, že deprese, která je genetická, vrozená, tedy že naše tělo není schopno samo vytvářet hormon štěstí se nedá vyléčit. Lze ji pouze udržet pomocí léků na uzdě, aby nepropukla v plné síle.