Dimenze

Dnes se podíváme na zoubek slovu dimenze.

Stále na toto slovo narážíme. Jak u vědců a jejich vědeckých studií o tom, co to je, tak u lidí, co se zabývají ezoterikou a vykládají nám, jak budeme žít jako lidé v 5D dimenzi.

Jak chápeme slovo dimenze vzhledem k hmotě.

Dimenze nebo rozměr nějakého objektu je v matematice a fyzice neformálně řečeno počet souřadnic, z kterých se objekt skládá a které určují povahu toho, co vidíme. Jak sledovaný objekt vypadá, který jsme schopni zaznamenat vjemově, zrakem a slouží k tomu, abychom byli schopni popsat to, co vidíme.

Prostor, ve kterém žijeme, je z hlediska fyziky čtyřrozměrný: má tři prostorové dimenze (výška, hloubka, šířka) a jednu časovou dimenzi.

Příklady předmětů s různou dimenzí

Počet dimenzí – souřadnic             příklad

0D nula dimenzí                               bod v prostoru

1D jedna dimenze                            čára v prostoru

2D dvě dimenze                                plocha = uzavřený tvar / kruh, čtverec …

3D tři dimenze                                   plocha + výška / koule, kvádr …

4D čtvrtá dimenze                            čas / minulost, teď, budoucnost

Čas existuje pouze díky našemu rozumu, který pro něj vymyslel veličinu. Jinak čas jako samostatná energie v prostoru není a neexistuje. Existuje pouze na základě naší myšlenky.

Tato 4 dimenze - čas slouží k tomu, abychom věděli, v jakém časovém úseku se nacházíme a byli schopni odlišit od sebe to, co se již stalo, co se děje teď a co ještě není a neexistuje. Bez vnímání a uvědomování si času skrze tyto pojmy by nám vše splývalo dohromady. Co se nám již stalo, bychom prožívali zároveň s tím, co se nám děje teď. Vše bychom měli smíchané dohromady, zatímco by byl kolem nás ve skutečnosti naprostý klid. Ale my bychom si to neuvědomovali, že teď je teď a že v tuto chvíli sedíme třeba na lavičce.

Tyto 4 dimenze slouží našemu rozumu k tomu, abychom si byli schopni uvědomit, kde se teď nacházíme. Jak vzhledem k ostatním objektům, tak vůči časovému úseku. Náš mozek vše hmotné v prostoru automaticky vidí a vnímá prostorově.

- Převzato z Wikipedie -

My se teď podíváme na toto slovo jinak. Ne vzhledem k hmotě a času, ale vzhledem k prostoru, který je bez hranic a k energiím a informacím, které jsou v tomto prostoru všude kolem nás. Prostor, který není ničím ohraničený.

Takže? Co je to vlastně ta dimenze? Jakým způsobem lze toto slovo uchopit, když se oprostíme od hmoty a všeho, co s hmotou souvisí?

Není to žádný jeden určitý bod, ani rozměr - veličina, ani prostor - místo ani duchovní patro. Nemá to naprosto nic společného s hmotou a lidským myšlením.

Dimenze je název pro něco, co náš rozum nevidí a nedokáže to žádným způsobem pojmout a pochopit, uchopit. Aby s tím mohl vůbec pracovat, bylo potřeba pro to něco vymyslet název.

Nejdříve bylo potřeba dát název tomu, co je kolem nás a není možné tomu přiřadit žádný rozměr. Tím slovem je prostor. Není, neexistuje v něm žádný jeden určitý, konkrétní bod, od kterého bychom ho mohli změřit, pokud si ho sami rozumem nevytvoříme skrze hmotný objekt. Prostor, tento pojem, o kterém zde mluvím, si lze představit na základě žárovky a jejího světla. Světlo z žárovky vyzařuje všemi směry a nemá konce, tedy je to ten pomyslný prostor kolem nás.

V tomto prostoru se nachází naprosto vše od hmoty, všeho, co náš mozek zná, má pro to název až po nehmotné, tedy pouze energie a informace, které nemají hmotný základ a není, neexistuje pro ně žádný název. Pouze víme, že něco takového je, existuje, ale nemáme si to jak, skrze co ověřit. Neexistují pro to hmotné nástroje. Měřidla, jednotky, zrak, čich, sluch, dotek ...

Dimenze souvisí s energiemi, a ne s hmotou. Ve skutečnosti to znamená, že jedna věc, či energie, kterou jsme schopni vidět či změřit, tedy existuje jako hmota, může zároveň existovat ve více energetických, neviditelných formách v jednu a tu samou chvíli a mohou se nacházet současně na jednom místě.

Dimenze jsou tedy ve skutečnosti různé formy jedné a té samé věci existující současně v jednu chvíli na stejném místě. Od hmotné až po nehmotnou. Přičemž nehmotných forem může být i několik zároveň. A každá tato forma - energie funguje naprosto jinak, odlišně od té druhé. Řídí se svou vlastní informací, která je v ní uložena a souvisí právě s její konkrétní formou. Zatímco hmota, hmotná energie nemůže projít skrze překážku, její energetická forma + informace v ní s tím nemá problém.

Pokud to převedeme na "hmotného" člověka, znamená to, že existujeme v hmotné, pevné a neměnné formě, kterou není možné změnit na něco jiného, jiné hmotné seskupení.

Toto hmotné vnímání a cítění této formy - hmotné podoby našeho těla i ostaního kolem nás zajišťuje náš vlastní mozek skrze nástroje vidět, cítit, vnímat, slyšet, chuť, uvědomovat si, vyhodnocovat .... Bez těchto nástrojů by náš mozek a rozum nebyl schopen si uvědomit, že stojíme na zemi, čeho se dotýkáme a jaké vlastnosti má to, čeho se dotýkáme - měkké, hebké, drsné ...

O tomto "hmotném" a neměnném uskupení lidského těla totiž nerozhoduje lidský rozum a jeho chtění, ale buňky v těle, které se řídí za prvé genetickou informací a za druhé informací od duše. Kost zůstane stále kostí, zmineralizovanou pojivovou tkání. Sval bude stále svalem. Srdce bude stále ze stejné svalové hmoty atd. Proč by mělo být jiné? Krystalické, nebo světelné. K čemu? Když tato naše těla plní přesně tu funkci, kterou mají plnit.

Nebo se snad domníváte, že když budete mít krystalické či světelné tělo, tak vám pomůže k tomu, abyste byli moudřejší? Že váš rozum začne fungovat jinak? To totiž znamená, že bohužel nejste tam, kde si myslíte, že jste a nic jste nepochopili. Komu a čemu slouží naše těla. Vy, tedy váš rozum se chce zachránit skrze světelné tělo.  Zde ale nejde o rozum, ale o to v nás, o lásku. A ta je věčná. S tělem, nebo bez těla. Nepotřebuje světelné tělo k tomu, aby byla. Tělo má pouze k tomu, aby mohla zažívat a prožívat všechny možné situace a podoby života jako člověk. 

Jediný, kdo v nás touží mít krystalické - světelné tělo je náš vlastní rozum. Mylně se domnívá, že díky němu bude mít přístup k moudrosti a jako ten jeden konkrétní člověk - já - zde na zemi bude žít věčně, neumře. Hmotně - nehmotně? se přesune se do té 5D a stále bude žít zde na zemi. Bude chodit po zemi a bude fungovat naprosto stejně, jako když měl hmotné, pevné a nepropustné tělo. Vůbec mu nedochází, že hmotné tělo není možné měnit z 3D na 5D. 3D patří hmotě, pevnému skupenství s určitým řádem, uspořádáním pro toto skupenství, o kterém rozhoduje náš rozum a že 5D patří pouze nehmotným energiím, kde není nic statické, neměnné a vše probíhá najednou a prolíná se navzájem. Vyznat se v tom, rozumět tomu = vědět umí pouze naše duše, ale ne náš rozum. 

Ano, kdysi toto náš mozek uměl. Uměl vidět a hlavně uměl si uvědomovat sebe sama jak skrze hmotné, rozumové nástroje, tak i skrze schopnost vnímat sebe sama jen jako energii - být jí.  Vnímat a uvědomovat si sebe sama ve dvou rovinách, jak hmotně, tak nehmotně a neměl s tím problém. Dnes už to, že vše existuje také jako energie umíme pouze vidět. Určitě i dnes existují lidé, co toto umí. Přepínat mezi hmotným a nehmotným. Ovšem, není to tím, že by to chtěli, ale že tato schopnost mozku a rozumu je jim dána a nastavena bohem.

Ono je to vlastně dost legrační. Protože náš rozum a ego si vůbec neuvědomuje, že už jako ta nehmotná energie existuje - existujeme. Není toho schopen. Má pouze schopnost vnímat sebe jako hmotu.

Naše tělo existuje jako hmota - hmotně a zároveň jen jako energie - nehmotně. Je to něco, čemu by chtěl náš rozum porozumět, ale není toho schopen.

Dále existujeme jako energie v podobě myšlenky na nás samé teď a tady. Vidíme se, vnímáme se, cítíme, uvědomujeme si svou existenci a tuto myšlenku na sebe a o sobě nejsme schopni vidět. Dále existujeme ve formě energie, jako myšlenka - vzpomínka na minulost - v minulosti, v budoucnosti, ve snech a fantaziích. Jako energie - myšlenka můžeme být kdekoliv. 

Dokonce i po smrti existujeme stále jako energie – v podobě myšlenky, vzpomínky na sebe sama. Existují lidé, co tuto energii myšlenky dokáží přečíst a vidět. Jejich mozek a rozum má schopnost ji převést na obraz a slova. Toto jsou pak ti mrtví lidé, které vidíme kolem nás.