Duše a odosobnění – část II.

Jak jsem slíbila, v tomto pokračování vám vysvětlím pojem odosobnění a vše, co s tím souvisí.

V minulém článku jsem psala o tom, že duše v nás vyzařuje a pokračuje z těla ven, je i mimo nás. Je světlem, energií, bezpodmínečnou láskou, ovšem ona o tom neví díky našemu lidskému rozumu, který jí svou energií a skrze slovo duše v těle dává pocit oddělenosti. Díky tomu je duše zticha a nezasahuje do našich myšlenek a rozhodnutí. Občas se projeví, ale to je tak vše. Co ona sama zmůže proti rozumu, který má silnou energii, která přehluší její hlas. Náš vlastní rozum nám její hlas nepřetlumočí, ale nahradí ho svým vlastním hlasem a svou vlastní představou o tom, co se děje. Duše v nás postupně umlkne, poddá se vůli rozumu a zapomene sama na sebe, čím ve skutečnosti je, na svou moudrost. Má kolem sebe hradbu z neustálých a nepřetržitých myšlenek, musíš, nesmíš, emocí, tělesných pocitů, vjemů, strachů, lpění, křivd, nespravedlnosti, boje s někým, něčím, převzatých myšlenek, názorů a pravd, naučených vzorců chování a odmítání rozumu vidět a slyšet pravdu. Co se našemu rozumu nelíbí, co nevyhovuje jeho smýšlení sama o sobě, to vypustí, zapomene. Zároveň s tím, bez účasti duše v nás k nám skrze myšlenkovou hradbu přichází od duše, bezpodmínečné lásky mimo naše tělo informace - pocity, emoce, myšlenky a vzpomínky od našich minulých já. Toto se děje automaticky a není možné to ovlivnit či zastavit rozumem. Rozum nad tím nemá kontrolu. On neví, odkud to přichází a věří, že to patří jemu. Že jsou to jeho vlastní myšlenky, vzpomínky. To je to, co nazýváme pamětí.

Něco se s námi děje. Děláme nesmyslná rozhodnutí, nedokážeme se rozhodnout, vztekáme se na sebe a druhé, obviňujeme se, trestáme se, jsme smutní, bojíme se, i když k tomu není důvod a my, náš rozum neví proč. Náš rozum hledá odpovědi a vysvětlení pro to, co se s námi děje a sám si na ně odpovídá skrze naučené a zajeté. Vybírá si pouze to, co si myslí, že by to mohlo být a na základě toho vymýšlí další kroky. On neví, že ty jeho odpovědi jsou vlastně myšlenky - energie v prostoru těch, kterými jsme byli a všech ostatních lidí.

Jak nalézt pravdu? Jak poznat pravdu, která přichází od bezpodmínečné lásky a oddělit ji od lží a výmyslů rozumu?

O tom si povíme příště.