Duše, tělo, rozum a ego.

Dnes se podíváme na tyto čtyři pojmy.

Jak jste již mnohokráte slyšeli, jsme utvořeni jako lidé z hmoty a ne hmoty.

Z hmoty je utvořeno naše tělo. Tedy vše, co známe, co pro náš rozum existuje na základě toho, že to můžeme vidět a můžeme se toho dotknout. Lze tuto hmotu mechanicky přetvářet a měnit. Tato hmota, jako každá jiná hmota je ve skutečnosti vytvořena z bezpodmínečné lásky. Jak a jakým způsobem? To je jejím tajemstvím. My vidíme pouze to, co jsme schopni vidět. Buňku a vše, co v ní je. Ovšem, tato buňka obsahuje i další neviditelnou složku, která se nedá zachytit žádným přístrojem a nedá se s ní pracovat, měnit a přeměnit. Nad touto energií nemáme žádnou moc. 

Touto složkou je světlo, bezpodmínečná láska a nehmotné informace v ní, které se neřídí tím, co my jako člověk chceme, aby dělali. Další nedílnou součástí těchto malých kousíčků buňky je další neviditelná energie, energie země. Tato energie spolu s bezpodmínečnou láskou spolupracuje a dohromady vytváří hmotu. Tedy naše hmotná těla jsou spojena a závislá na energii země. Proto se říká, že země je naše matka, z které jsme vzešli a do které se opět vracíme. Prach jsi a v prach se obrátíš.

Další složkou našeho těla je duše. Tato složka je ve skutečnosti bezpodmínečná láska. Je v celém našem těle, v každé pidi částečce našeho těla. To je to světlo, které jsme schopni vidět v každé buňce. Tedy opět a jenom to, o čem jsem napsala, že jsme ve skutečnosti utvořeni z bezpodmínečné lásky. Duše spolupracuje s celkem, bezpodmínečnou láskou a ta zase spolupracuje s duší. Není oddělena od celku, jak si mnozí myslí. To, co jí odděluje, je naše vlastní mysl. To naše mysl vytváří kolem duše jakousi hradbu z myšlenkové energie a tím se oddělujeme a stáváme se samostatnou jednotkou. Naše vlastní mysl brání duši v tom, abychom ji viděli, vnímali, cítili a slyšeli. Ona pracuje nezávisle na našem rozumu. Plní úkol, který si pro sebe sama připravila bez ohledu na to, jak to chce náš rozum. Náš lidský rozum, energie rozumu, energie mozku ve spolupráci s energií země a energiemi těla duši, tuto bezpodmínečnou lásku mění na to, co jsme schopni vidět. Tedy že je hustší a pro nás viditelnější. Tuto hustší část bezpodmínečné lásky pak v těle drží tlukot našeho srdce. Toto ovšem neznamená, že duše je oddělena od celku. Je stále součástí celku, je napojena a spojena s celkem, jen má ve spojení s tělem, hmotou jinou hustotu. Je to stejné, jako když se podíváme na vodu. I ona má mnoho podob, od té nejtvrdší až po tu nejjemnější. Led, tekoucí voda nebo pára. Ale stále je to voda. Led není oddělen od toho, čím je, od vody. Voda není oddělena od páry jen pro to, že má v tu chvíli jinou strukturu. A to samé platí o duši. Bohužel, tato slova, která používáme pro něco, co vidíme, nám brání v tom, uvědomit si, že energie jako taková může mít v jednu a tu samou chvíli více podob. Může existovat zároveň ve více formách najednou.

Toto je tedy to, co víme a co známe. Co jsme schopni vidět. Čemu jsme dali rozumový název a díky tomu to pro náš rozum existuje. Náš rozum přijal existenci toho, čemu dal název.

A pak zde máme to, co nejsme schopni vidět a nad čím nemáme rozumovou kontrolu. Nemůžeme to ovlivnit žádným rozumovým nástrojem a přístrojem.

Stane se pouze to, co je nám dáno, co se má stát. Co si naplánovala naše vlastní duše před naším narozením.

Tím jsou samotné informace, z kterých je utvořena naše duše a díky tomu i celé naše tělo. Informace, které nejsou viditelné, nejsou hmotné a není možné je zhmotnit. Informace, které se neřídí lidským rozumem.

Do tohoto spadají energetické proudy v našem těle. My lidé jsme tomu dali název energetické dráhy v těle a meridiány. Opět, tyto energetické dráhy v těle vytváří jak duše sama, tak bezpodmínečná láska a energie země, a to opět skrze nehmotné informace. Skrze tyto dráhy je v našem těle vše navzájem propojeno. Tyto energetické dráhy pomáhají proudění informací v celém těle a proudění vyživující energie od bezpodmínečné lásky a země. Od země je to životní síla - vitalita, chuť žít a od bezpodmínečné lásky to jsou informace pro buňky v těle, co mají dělat, jak, zda bude naše tělo zdravé či nemocné atd. Jedno bez druhého nemůže existovat, správně fungovat a vyživovat celé naše hmotné tělo. Jedno podporuje druhé a dohromady společně vytváří to, čemu říkáme život. Vše v nás je nastaveno automaticky, jako nějaký autopilot již dopředu, před naším narozením.

Poslední složkou nás samých je náš mozek a jeho funkce.

Některé funkce našeho mozku pracují opět jako autopilot. Náš mozek pracuje na základě energie a informací od duše, energie a informacích od bezpodmínečné lásky a energie a informací od země. Vše v našem těle je skrze náš mozek řízeno těmito energiemi a informacemi v nich obsaženými. Mozek pouze vykonává jejich příkazy. Toto vše je opět již dopředu připraveno a nastaveno naší vlastní duší. My tomuto říkáme plán duše.

Další součástí našeho mozku jsou neviditelné energie, které jsme nazvali rozum a ego.

Rozum jako takový je pouze energie, vyhodnocovací nástroj, která slouží k tomu, překládat to, co vidíme, slyšíme, cítíme a nehmotné informace do slov, vět, obrazů, pocitů a emocí. Je to energie, která existuje ve formě myšlenky a je závislá na tom, kdo v nás jí poskytuje potřebné informace a kdo k její činnosti a vyhodnocování dá podnět. Buď duše, nebo ego. Informace o minulosti, o současnosti, o budoucnosti. Díky duši nebo naopak egu má přístup ke všem existujícím myšlenkám všech lidí, lžím, pravdám, emocím, znalostem, slovům, obrazům, existující hmotě i ne hmotě. Ovšem, má to jeden háček. On k tomuto všemu sice má přístup, ale jako takový, sám za sebe tomu nerozumí. Nedokáže rozlišit pravdu od lži. Nedokáže se v tom vyznat, protože vše k němu přichází najednou, bez ladu a skladu. Neví, kde je začátek a kde konec. Je to pro něj naprosto nepřehlední síť všeho možného, která jde do prostoru a nemá konec ani začátek. 

Je to tedy jakýsi prostředník mezi energií naší duše a energií našeho ega. Záleží tedy na tom, co hledáme a proč to hledáme. Na našem motivu, který pochází buď od duše - je to potřeba, nebo od ega - jsem zvědavý, chci vědět, já to vím nejlíp, co to je, jak to je a tím je určeno již dopředu, na co se budeme napojovat a kdo v nás nám tyto informace bude předkládat a zároveň vyhodnocovat a rozum to pouze přeloží. A protože ego v nás je nejsilnější, převálcuje duši a skutečnou pravdu svou vlastní tvrdošíjnou pravdou, které věří. Myslí si že ví, zná, že tomu rozumí. Aby ego podpořilo svou pravdu, hledá vždy a pouze to, co už někdy slyšelo, aby si potvrdilo svou pravdu. To znamená, že se napojuje na myšlenky a pravdy druhých, s kterými ono samo souhlasí.

Ego jako takové je také pouze energie a je součástí našeho mozku a těla. Ego je na rozdíl od duše, která je bezpodmínečnou láskou, samostatnou zápornou negativní energií, která není schopna lásky. 

Ego zde plní dvě velice důležité role. 

Je to jakýsi náš rozumový motor, který roztáčí kolo našeho života. Bez ega bychom neměli touhu nic udělat, vymyslet, vytvořit, něco se naučit. Dává nám sílu něco překonat, jít za svým snem, sílu ubránit se, bojovat v případě ohrožení života. V případě jakéhokoliv ohrožení tato energie využívá našeho základního pudu přežít.

Zastává také roli zraňující energie, kdy si skrze ego a jím vytvořené myšlenky, pravdy, pocity a emoce ubližujeme. Má za úkol nám zprostředkovat a ukazovat rozdíl mezi bezpodmínečnou láskou a tím, co není bezpodmínečná láska. Kdy si skrze své myšlenky, představy a vzniklé emoce ubližujeme. Nedokážeme se smířit s tím, co se stalo, protože neznáme skutečnou pravdu. Naše ego vytváří své vlastní pravdy z toho, co ví a zná. Co se naučilo, co převzalo, jak ono si myslí, že to má být. Chce, aby to bylo tak, jako ono si myslí, že to má být. Ego využívá energii rozumu k tomu, aby našlo pouze to, co jemu se líbí, či nelíbí a co ono samo chce najít. Z toho si pak utváří svou vlastní pravdu, které věří.

Je to zajímavé, ale když byste mohli uvidět energii ega, uviděli byste něco, co má obrys člověka a považuje se za člověka. Tato negativní energie sebe sama povýšila na člověka a duši, na pravdu.

A energie rozumu je jakýmsi rozhraním a prostředníkem mezi duší, bezpodmínečnou láskou a egem, negativní, zápornou energií v nás. 

Obě tyto energie jsou naší součástí a jde tedy o to, na kterou se rozumově napojíme. Pro kterou energii v sobě se rozhodneme. Pro lásku v sobě, k sobě a pravdu o tom, co se s námi skutečně děje a proč, nebo pro to, co se nám pouze líbí a uspokojuje naše ego a tělesné. Zda budeme stavět pouze na tom, pro co máme a známe slova, co si myslíme, že jsou a znamenají, co z nich vytvořilo naše ego, nebo na tom, že vůbec nic nevíme a hledáme skutečnou pravdu o tom, co to ve skutečnosti je skrze bezpodmínečnou lásku, která to nedělí na dobré a špatné.

Chápu, že je to pro všechny sci fi a nadlidský výkon. Uvědomit si, že toto vše, o čem jsem psala je naší součástí. Že z tohoto všeho jsme my lidé utvořeni. Není potřeba tomu rozumět. Jak to funguje a proč. Stačí to pouze přijmout a smířit se s tím. Že vše v nás, vše, z čeho jsme utvořeni spolupracuje a dělá přesně to, co má. Učí nás pokoře, přijetí a smíření se s tím, jak to je teď. Přijetí a smíření se s tím, jak to bylo. To ovšem neznamená, že stagnujeme a rezignujeme. Že přestaneme hledat, co nám ubližuje, čím si sami ubližujeme. Pokora je ve skutečnosti smíření se a přijetí stavu či situace, ve které se teď v tuto chvíli nacházíme. Bez výčitek, obviňování a trestání jak sebe, tak druhých. Bez boje a hrubého nátlaku silou na okolí, s okolím. To, že to přijímáme, neznamená, že nám to je fuk. Jde o to, jak se k té dané situaci postavíme my sami za sebe. Co chceme sami za sebe, pro sebe a proč. Jaký motiv a emoce s ním spojené nás vede a určuje naše další konání. Zranit? Ponížit? Obvinit? Vydírat? Pomstít se?

Proč toto celé píšu? Jaký to má smysl, když to nemůžeme ovládat a nemáme nad tím naprosto žádnou kontrolu? Vše je již dáno dávno dopředu, než se narodíme? Můžeme vůbec něco změnit?

Ano, můžeme. Ale ne tak, jak to chce a jak si to představuje náš rozum skrze ego.

Není možné poroučet duši, bezpodmínečné lásce, bohu ani Ďáblu, co mají dělat, jak to mají dělat a kdy to mají dělat. Jak ego si myslí, že to má být. Jen pro to, že se naše ego cítí ukřivděně, že se to našemu egu nelíbí.

Všichni totiž máme ego. A jedno ego bojuje s ostatními egy o svou pravdu a o svou představu o spravedlnosti. Bojují mezi sebou navzájem. Je to začarovaný kruh, kdy nejsme schopni vidět a uvědomit si, co doopravdy děláme a proč. Skutečný motiv a důvod, komu v nás to vadí.

Jde tedy o to, pro co se rozhodneme. Jak chceme vzniklou situaci prožít my sami.

Budeme s ní bojovat a vytvářet další a další střety s druhým egem skrze negativní emoce - negativní energie, které nám opět to druhé ego vrátí zpět, nebo to necháme být. Řekneme pouze, že s tím nesouhlasíme, že se nám to nelíbí. Bez výčitek. Bez obviňování. Bez trestání.

Jde o to, zda se necháme převálcovat naším egem, nebo se v tu chvíli na vše podíváme SKRZE LÁSKU V SOBĚ K SOBĚ. Lásku, která nás i druhé v té chvíli nesoudí a nehodnotí. Tato láska v nás nám pak ukáže směr. Vloží nám do úst ta správná slova, která má ten druhý slyšet, bez toho, abychom sami sobě ublížili. Tato láska totiž neubližuje ani vám, ani tomu druhému.

Pokora tedy není to, co si pod ní představuje naše ego. Že jsme něco vzdali. Že jsme se nepostavili sami za sebe. Naopak. Jde o to, kdo v nás se za nás postaví a kdo v nás bude jednat, konat a proč. Ukřivděné ego, nebo láska. Láska, která nemá touhu a motiv ublížit, ponížit.

Je to tedy na nás samých, pro co se rozhodneme. Zda si to v každé vzniklé situaci uvědomíme. Komu v nás se něco nelíbí a proč. Co tím vytvoříme, jako energii tím vytvoříme a jaká energie se k nám vrátí zpět.

Opět, pokud nám to nejde, pokud se nám to nedaří, nesuďme se, netrestejme se za to, že jsme to nezvládli, nedokázali. Že nejsme dokonalí, že nesplňujeme. Přijměte to, smiřte se s tím a zkuste to znovu, a znovu a zase.

Jedinému, komu v nás to vadí, je opět a jenom ego, které chce a touží být dokonalé. Když selže, opět nás, samo sebe trestá za selhání.

Toto je cesta, jak si přestat ubližovat. Toto je to, proč zde jsme. Co se máme naučit. Poznat rozdíl mezi tím, kdy naše myšlenky, činy a rozhodnutí vede ego a negativní emoce a kdy láska. 

Nejde o to, být dokonalí. Protože to není možné. Jde o to, rozhodnout se přestat si ubližovat. Že takto už ne. Stále to zkoušet. Stále poznávat sám sebe. Poznávat všechny způsoby našeho ega, skrze které s námi manipuluje.

Jak poznáme, že je to ego? Když s námi cloumají emoce. Co s tím? Podívat se, co nám, jemu vadí. Někdy je to opravdu těžké, ukočírovat ego v sobě. Protože ono má vždy po ruce nějaké proč. Mnoho a mnoho argumentů. Umí odvést pozornost od toho důležitého, abychom se zapletli do zbytečností a neviděli skutečný problém, skutečnou pravdu o tom, o co mu jde.

Na závěr jedna moudrá věta.

Zlo se velmi rádo přátelí s dobrými a stahuje je do temnoty.

Proč? 

Protože opět to samo ego v nás vytváří to pomyslné dobro, jak ono si představuje dobro. Co ono považuje za dobro. Ego chce konat dobro, aby mělo pocit, že je dobré, dokonalé jako bůh.

Chápu a rozumím tomu, že toto vše, o čem zde píši, je něco, co není možné pochopit najednou. Že si to přečtete a budete vědět, budete rozumět. Nejde o to, zda tomu rozumí ego a váš rozum, ale o to, začít stavět na svých prožitých zkušenostech, kdy vám způsobili bolest a hledat, co vám ji způsobilo a proč. Ne druzí, ne oni, ale kdo ve vás.