DUŠE.

JEDINÉ, CO TI ZŮSTANE

Vše se v tvém životě mění.
Přátelé, vztahy, názory i věci, které tě obklopují.
Jednou je to tak, a pak zase jinak.
Spoléhat se na jistotu nejistého světa je bláznovství.
Vše chvilku funguje a chvilku ne.

Nic nezůstane stejné, nic si nemůžeš navěky podržet.
Jediné, co tě může podepřít v tom měnícím se kolotoči života,
je láskyplné přijetí sebe a všeho, co prožíváš.
Ať se cítíš jako tulák nebo král, ať si zrazený nebo stojíš na piedestalu slávy, opuštěný nebo zamilovaný, zklamaný nebo nadšený......jsi to pořád ty.

Jsi láskou, která na sebe navlékla kostým člověka.
Jsi láskou, která zkouší najít sama sebe.
Jsi láskou, která na sebe záměrně zapomněla.

A až jednou půjdeš vrátit svůj kostým do půjčovny, staneš se opět tím, kým opravdu jsi a kým jsi vždy byl - čistou esencí nejmocnějšího nástroje Vesmíru - BEZPODMÍNEČNOU LÁSKOU.

Andrew Gonzales

Dnes si budeme povídat o duši. Neustále je v mých článcích zmiňována, protože vše se vším souvisí a jako lidé jsme utvořeni z obojího. Není možné to oddělovat a upřednostňovat jedno před druhým. Že duše je něco víc a tělo je druhořadé. Tělo zde hraje důležitou roli, kterou vám vysvětlím.

Duše je nesmrtelná. Je to energie bezpodmínečné lásky, která nemá žádnou formu a není ji možné zničit ani vyrobit. Je nepatrným kousíčkem samotného Boha, tedy energie, která zde existuje od počátků vzniku světa, nebo chcete-li od počátků vzniku vesmíru, nekonečného prostoru a z které je utvořeno naprosto vše, co existuje.

K čemu vlastně slouží tyto kousíčky bezpodmínečné lásky, tedy jednotlivé duše?

Pokusím se vám to vysvětlit jednoduše a stručně.

Každá duše, a ne jenom lidská, je kousíček bezpodmínečné lásky - Boha, tedy je vytvořena z něj samého.

Proč?

Aby on jako energie mohl skrze různá těla a formy života zažít a prožít vše, co je to život. Co znamená žít, uvědomovat si rozumem, že žiji, jaké to je cítit, vidět, myslet, snít a tvořit skrze hmotu ve hmotě.

Tedy všechny podoby života od té nejjednodušší až po tu nejsložitější. Všechny možné situace a varianty seskupení energií a informací, které kdy nastali a nastanou. Sbírá tak od nepaměti jako energie své zkušenosti skrze tyto různé hmotné formy, které jsou také utvořeny z jeho energie, z nichž se on sám učí a díky tomu může vše vědět, znát, být moudrý a nestranný.

Prožívá skrze nás a naše těla naprosto vše, čeho by jen jako energie nebyl schopen. Neustále se mění a vyvíjí, stejně jako my. Jak a kde myslíte, že by vzal svou moudrost? Že vše ví? Všemu rozumí? Prožívá, není správné slovo, ale jinak to není možné popsat. On jako energie nic necítí, pouze ví, co to je a jaké to je. Prožívá to ve formě informací skrze naše lidská těla.

Pro hmotu, živý organismus je duše velice důležitá i z jiného důvodu. Duše je energie, která je součástí každé částečky naší buňky. Můžeme ji zavnímat jako malinkaté, nepatrné světlo. Jsou skrze ni každé částečce v nás předávány informace o tom, co má dělat. To znamená, že tato energie, které říkáme duše je součástí celého našeho těla. Krve, vlasu, kůže, kostí, svalů, cév, nervů, ..... Protože je to pouze energie, která je utvořena z informací nehmotného rázu, a protože víme, že čas není a neexistuje a prostor je bez omezení a hranic, tato energie se může libovolně pohybovat prostorem všemi směry najednou a být zároveň všude v tomto prostoru. Tím pádem je součástí našeho těla - časové teď a tady i všech našich fyzických těl, která jsme kdy měli - časová minulost a budeme mít - časová budoucnost a ona je zase součástí Boha.

Z toho vyplývá, že bez duše, tedy této energie a jejích informací v ní uložených by nebyl život. Ona, to neviditelné a neuchopitelné světlo dává našim buňkám potřebnou energii, které říkáme život. V ní jsou také uloženy všechny záznamy o tom, kým jsme byli, jak jsme vypadali a jak jsme žili. Tato naše minulá já z nás dělají to, čím, kým jsme teď a tady. Naše vzpomínky a zkušenosti jak vědomé, pamatujeme si to, tak nevědomé, nepamatujeme si to, nemáme k těmto vzpomínkám přístup skrze rozum, a které jsou součástí naší duše jen jako informace.. Na nevědomé úrovni se to projevuje tím, že se třeba bojíme vody, výšek, psů ..... aniž bychom chápali, proč. Nebo máme vrozený odpor k alkoholu, k zabíjení .... Může to být i naopak. Něco umíme a nevíme, jak to umíme. Odkud se to vzalo, když nás to nikdo neučil.

Ovšem, zde hraje důležitou roli i náš rozum. Bez rozumu a uvědomování si sebe sama skrze něj sice tělo žije, ale jinak není schopno ničeho.

Pokud je mozek poškozen, tedy není schopen se propojit a spojit s duší a jejími informacemi, světlo - duše vyživuje pouze buňky a udržuje je na živu, tedy jen naši fyzickou schránku bez jakékoliv návaznosti na čas - vzpomínku a její uvědomění si jí. Bez uvědomování si sebe sama že žiji a vzpomínek na to, že žiji, není myšlenky a vůle, pokynu k akci.

Je zajímavé, že duše je vázána a propojena s naším srdcem. Naše lidské srdce je pro ni jakýmsi magnetem, který ji zde v těle drží a pomyslně ji zhušťuje, ohraničuje a odděluje od jejího zbytku. Když přestane bít srdce, tento magnet se vypne a duše je volná. Ovšem, je rozdíl, když srdce naskočí a bije samo, a když je pomyslně oživeno a napojeno na přístroj. To není to samé. Tím jsem zodpověděla i otázku, kdy duše vstupuje do nového těla.

Není to tedy tak, že duše sídlí v srdci. Že v srdci je láska. Je velice nebezpečné posílat energii do srdce v domnění, že v něm otevřete lásku. Vlastně mu ve skutečnosti ubližujete, poškozujete ho. Srdce je pouze sval a nic necítí.

S tím úzce souvisí smrt. Tedy pevně daný a ukotvený čas v prostoru, kdy duše opustí tělo a srdce se zastaví. Toto si určuje duše, kdy, jak a ne člověk. Pokud je člověk po zástavě srdce oživen, znamená to, že to tak mělo být. Je to plán duše. Pokud to tak nemá být, člověka neoživíte.

My lidé si stále naivně myslíme, že této energii, bezpodmínečné lásce můžeme poroučet a říkat jí, co má dělat, jak to má dělat a kdy to má dělat. Uvědomte si, že ona je my všichni a reaguje pouze na naše myšlenky a činy bez lidského rozumu a emocí. Vrací nám nazpět vše, co je vychýleno a není v rovnováze. Tedy vše, co vzniklo na základě lidského strachu, lpění a způsobilo jakoukoliv bolest. Je to energie, kterou není možné vyrobit, chytit a uvěznit, zadržet, zničit či předělat, natož jí poroučet.

Mně se na tom všem líbí to, že když něčemu, co není vidět a nelze to jakýmkoliv způsobem uchopit, dáme název, už to pro nás začne existovat jako něco hmotného a v mysli s tím zacházíme jako s hmotným, tedy že s tím můžeme dělat cokoliv nás napadne. Ano, ale pouze v mysli, jak ona si to vyfantazíruje, že by to mohlo být.

Bůh, bezpodmínečná láska je něco, nad čím člověk, technika a lidský rozum nikdy nebude mít moc. Protože Bůh jako energie není vyrobený žádným přístrojem a informace v něm obsažené z něj nejdou vytáhnout a separovat do nějakého přístroje. Toto totiž umí pouze lidský mozek, živá buňka, která je utvořena z této energie.

V minulosti se rozmohlo odvětví, kdy se po smrti zmrazila nemocná těla. Až se v budoucnu najde lék, že je oživí a vyléčí. Jak naivní představa. Kde chtějí pro tato těla vzít tu důležitou složku, esenci, co z nás dělá člověka a dává nám život? Kde chtějí vzít jejich původní duše? A jak je tam chtějí nacpat? Víte, člověka člověkem nedělá rozum, ale právě duše ve spolupráci s rozumem. Bez duše je to jenom kus masa a rozum nemá z čeho čerpat.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde