Empatie a empatici.

Opět další téma, které je podle mne špatně chápáno a interpretováno.

Co je to empatie? Co o tom píše Al.

Empatie je schopnost vcítit se do pocitů, myšlenek a situace jiné osoby, tedy chápat svět z její perspektivy. Nejde jen o racionální pochopení, ale i o sdílení a prožívání emocí. Existují dva hlavní typy: kognitivní empatie, intelektuální schopnost pochopit myšlenky a perspektivu jiného člověka a emoční empatie, schopnost sdílet a prožívat emoce a pocity, které vidíme u druhých, kdy prožíváme jejich pocity.

Je to dar, nebo naopak prokletí? Z mého pohledu je to obojí. Záleží na tom, jak jsme duchovně vyspělí. Ve většině případů nám vnímání a cítění emocí druhých ubližuje.

Proč tomu tak je?

Protože jejich emoce nás spojí s našimi vlastními/stejnými emocemi, o kterých nevíme, že jsou a existují. Otevřou se u nás dvířka do minulosti. K něčemu, na co jsme zapomněli, chtěli zapomenout, potlačili. Také nás to spojí s emocemi, pocity a bolestí těch, kterými jsme byli. Takže emoce druhých v nás probudí nevědomou vzpomínku/energii našich minulých já, která zde stále je a emoce druhých ji přivedou k životu. A my si na základě této nevědomé vzpomínky začneme představovat, jak na tom ten člověk je. Jak se cítí, co prožívá a na co myslí. V podstatě skrze toho druhého a jeho emoce a pocity opět prožíváme něco z dávné minulosti. Jako echo, ozvěnu zachycenou v čase. A tato ozvěna nás uvnitř bolí. Na základě toho se pak domníváme, že on/ona prožívá naprosto to samé, stejnou bolest a vyvozujeme z toho, že víme, jak jemu/jí je.

Toto prožívá většina empatiků. Svou vlastní bolest skrze svou vzpomínku, představu a své vlastní emoce z ní pramenící. A toto je vysiluje a bere jim sílu. Ptají se, proč? K čemu je to dobré? Jak to mám zastavit? Berou to jako prokletí a začnou se lidem vyhýbat.

Jako vše, je i toto schopnost cítit a vnímat energie druhých. Ovšem zde jde o to cítit, vnímat, ale neprožívat. Vím, ale neprožívám to.

Jak by empatie, schopnost číst emoce a pocity druhých měla správně pracovat, aby nám samým neubližovala?

Energie pocitů a emocí druhých do nás vstoupí, projdou naším tělem a opět z našeho těla vyjdou ven. Na ničem se u nás nezachytí. Na žádné vzpomínce či představě rozumu. Jediné, co v nás zůstane je vím od duše.

Toto vím závisí na zpracovaných minulých životech. Tedy že ten, kým jsme byli to něco, co prožil, žal, bolest, ztrátu přetransformuje v lásku k sobě a k druhým. V lásku, která není rozumová, emoční. Lásku, která to vše, všechny negativní emoce a pocity uvede do roviny, kdy se z toho stává duchovní zkušenost, moudrost a vím. V této lásce pak nejsou lidské pocity a emoce. Tato láska se rodí skrze odpuštění a propuštění, vzdání se všeho lidského.

Na základě tohoto se pocity a emoce druhých nemají u nás o co zachytit, vracet nás zpět a opět to prožívat. Toto vím je pak osvobozeno od lidských emocí, pocitů a vzpomínek jak našich, tak našich minulých já. Nemá jak a čím by nám ublížilo. Pouze čteme energie, které k nám přichází bez tělesného a emočního prožitku. A tyto energie nečte náš rozum, ale naše duše, láska, skrze kterou rozum ví bez svého vlastního vyhodnocování.

Zde opět vidíte, proč je důležité řešit svá minulá já, své minulé životy.

Připomíná, že není možné řešit minulý život sám za sebe, jako já, teď a tady. Že si myslím, jak to bylo a co se tam stalo. Nestačí se tam pouze podívat, opět to prožít a z toho si vytvořit svůj vlastní názor na celou situaci.

Proč?

Protože tento prožitek je tělesný, emoční, pocitový a vytvořil ho náš rozum. Je naprosto jedno, zda náš rozum teď a tady, nebo rozum našeho minulého já v minulosti. 

Rozum, který není schopen vidět a číst všechny energie-informace, myšlenky a emoce, které v té chvíli vznikly a vznikaly. Toto umí vidět a číst pouze duše, láska toho, kým jsme byli. Ta pak tomu, kým jsme byli ukazuje skutečnou pravdu a ne tu, jak si ji pamatuje jeho rozum. Pokud tomu, kým jsme byli toto, pravdu ukazuje láska, je v té chvíli osvobozen od lidského prožívání a pouze ví a rozumí jako láska. A jako láska ví, co má, co je potřeba udělat. Není potřeba tomu teď a tady, jako současné já jsem rozumět.

Toto vím se automaticky stává naším vlastním vím bez rozumového pochopení. A když pak narazíme na stejnou, či podobnou situaci, emoci a energii, toto vím se samo automaticky aktivuje bez rozumového hledání a uvažování. Toto je pak to vím, které všichni hledají a po kterém touží. Co nazývají moudrostí. Že se někam, na něco napojí a budou tomu automaticky rozumět, budou moudří. Jen tak. Této moudrosti nelze dosáhnout jiným způsobem než pouze tímto. Kdy je jeden lidský život, myšlenky, pocity a emoce přetransformován na lásku, která není lidská a emoční. Ona pouze ví, ale neprožívá to tělesně, emočně a pocitově skrze lidský rozum a lidské myšlenky.