Košík
0
0 Kč
Existují jiné reality? Jiné dimenze? Jsme zde v tuto chvíli vícekrát?
30.05.2022
Opět velice zajímavé téma.
Odpovím tak, jak to ve skutečnosti je. ANO i NE.
Záleží na tom, co si pod těmito pojmy představíme? Jak těmto pojmům rozumíme a s čím si je spojíme.
Slovo realita obecně znamená, že něco skutečněje, existuje, má hmotný, hmatatelný základ, na rozdíl od pouhých domněnek, představ, iluzí, plánů, přání, možností atd..
Do toho spadá i naše uvědomování si sebe sama v prostoru, věcí kolem nás 5 smysli a prožívání skrze emoce, myšlenky a pocity. Realita je tedy to, co nám připadá skutečné. V tomto je náš mozek velice vynalézavý a výkonný. Dokáže nám zprostředkovat realitu, která je pro nás skutečná i přes to, že druzí ji nevidí. Budou například vedle sebe stát dva lidé a každý bude kolem sebe vidět naprosto něco jiného. Takovou realitou je například sen, nebo vize, ve které si sami sebe uvědomujeme. Náš mozek nám zprostředkovává všechny vjemy, jako při bdělém stavu.
Do toho spadají i reality, které pouze a jenom vidíme a věříme, že to je, existuje. Například pohádkové bytosti. Realita, ve které jsou a existují, ale my si na ně nemůžeme sáhnout. Existují pouze ve formě energie, které náš mozek a rozum dá tvar a podobu.
Záleží na tom, zda budeme považovat za realitu pouze tu, ve které se nacházíme teď a kterou vnímáme skrze naše smysly a rozum. Nebo i tu dobu, která byla, existovala.
Obecně je realita spojena s časem, jakýmkoliv časovým úsekem a obdobím. U člověka je spojena s jeho životem, žitím, prožíváním a existencí, uvědomováním si sebe sama v prostoru a čase.
Naše vzpomínky nás vracejí nazpět v čase do doby, ve které jsme byli, žili, existovali. Tato vzpomínka je také vlastně realita, jen ne teď, ale v jiném časovém období.
Vše, co kdy existovalo a už není, lidé, domy, země, národy, rodiny, zvířata, rostliny, to vše bylo v určitém časovém období hmotné, hmatatelné. V prostoru, který nevidíme to existuje stále dál, protože prostor neobsahuje čas. Vše v něm, všechny reality, minulost - časy existují zároveň, najednou, jako ustavičné, existující teď.
Je to něco, co si náš rozum nedokáže představit, vysvětlit, natož tomu porozumět. On totiž neumí vidět vše najednou, bez toho, aby tomu dal časový úsek. V tomto prostoru je nekonečné množství realit /minulostí/ a informací, které náš rozum nedokáže zpracovat, roztřídit na vědomé, rozumové úrovni. To umí pouze duše.
Občas se stává, že se lidé nevědomky, nebo skrze nějaké trápení napojí a propojí skrze svou duši se svou minulostí - realitou, ve které žili, na své minulé já se stejnými problémy a přestanou vnímat sami sebe teď a tady. Jednoduše řečeno ztratí svou rozumovou identitu platnou pro tento čas a toto tělo. Smaže se rozumové vnímání času. Jejich společná duše jim zprostředkovává skrze prostor a existenci všeho v něm navrácení se "v čase" prožitek se vším všudy. Oni jsou zpět, v jiné době, v jiném čase, a jsou tím, kým kdysi dávno byli. Pro tyto lidi je to skutečné, jako pro nás tato naše realita, tento náš čas. Psychiatrie tyto lidi považuje za pomatené, za blázny. A oni se jen ztratili v čase. Psychiatrie neumí s těmito lidmi pracovat, protože si myslí, že jim pracuje špatně mozek. Skrze léky jim pouze utlumí fungování mozku, nic víc.
Toto se občas také stává, pokud jsme zvědaví a lezeme s prominutím tam, kam nemáme, otvíráme to, co nemáme. Nebo nám pomáhá někdo, kdo to neumí a otevře nám dokořán naši intuici. Naše napojení na tyto reality v prostoru bez ladu a sladu, bez nějakého řádu a posloupnosti. Otevře nám a napojí nás na mnoho a mnoho realit, ve kterých jsme žili. Otevře energie - dveře do minulých životů, na které nejsme duchovně připraveni, abychom porozuměli tomu, co se s námi děje. Co vidíme, co slyšíme, co cítíme. Co je skutečné teď a tady a co je minulost. Protože náš mozek a rozum si přestane uvědomovat čas platný pro teď a tady.
O tomto nebezpečném pomáhání a otvírání minulých životů lidmi, kteří s tím nemají zkušenosti, si budete moci přečíst v jedné povídce, která je napsána podle skutečné události, v mé připravované knize ROZHRANÍ.
S tím souvisí i záhadná setkání. Může se stát, že narazíte na starý dům nebo krámek z jiné, dávné doby, který by neměl existovat a přesto je reálný, hmotný. A v něm jsou i lidé z té doby, s kterými můžete mluvit a dotýkat se jich. V tu chvíli se střetla a smíchala dohromady jiná realita - minulost s tou naší. Je to úžasné, nemyslíte?
To jsme si tedy vysvětlili, co znamená pojem realita.
Tím se dostáváme k odpovědi na otázku, zda existujeme vícekrát.
Ano, ale jen jako všechna naše minulá já v prostoru a rozumovém čase - v minulosti. Ten člověk, kterým jsme teď a tady, existuje pouze jednou. Jsme jediný, unikátní exemplář s jednou jedinou duší, které patří pouze a jenom toto tělo.
Mnoho neznalých uvádí, že existujeme v jiných realitách současně, máme stejná těla, ale žijeme jiný, odlišný život. Má to ovšem jeden háček. Každé hmotné lidské tělo má svou vlastní duši. To znamená, že vaše duše nemůže být zároveň v tom druhém hmotném těle. Tudíž vy nemůžete být on. Být zde vícekrát ve stejný čas teď a tady. Ani v minulosti jste nebyli stejní, jakými jste teď. Jediné, co je pro vás a všechny vaše existence jak minulé, tak budoucí společné, je jedna duše, která je teď a tady v tom jednom hmotném těle a ostatní, vaše minulé existence jsou a existují pouze v určitém čase - době - bodě, minulosti a teď a tady jen jako vzpomínka pro náš rozum.
I já sama jsem si dříve myslela, že existuji vícekrát a že jinde, v jiné realitě žiji naprosto jiný, odlišný život. Ono to zní hodně vědecky a lákavě. Jenže jiná realita je právě spojena s časem, tedy s minulostí. Už existuji pouze jako záznam v čase, vzpomínka mého vědomí na toho, kým jsem byla.
Jednoduše řečeno, duše v jednom konkrétním čase, teď a tady může mít pouze a jenom jedno hmotné, fyzické tělo.
Uvědomte si, že pokud byste existovali v jednom čase teď a tady vícekrát hmotně, fyzicky, jaký mišmaš by vám to dělalo s přihlédnutím k tomu, že máte pouze jedno vědomí. V podstatě byste díky tomu nevěděli, kde se vlastně nacházíte a kým jste. Vaše fyzické existence by se vám motaly a prolínaly dohromady. Ono stačí, že nám dělají problém naše minulá já, naše minulé existence.
Toto jsem vysvětlovala v článku o Karmě, jak a čím nás ovlivňují naše minulá já.
Nyní se pokusím vám vysvětlit pojem dimenze.
Dimenze je obecně pojem pro rozměr. Budeme zde mluvit pouze o rozměrech platných pro tuto oblast, esoteriku. Prostor, ve kterém žijeme, je z hlediska fyziky třírozměrný. Má tři prostorové dimenze. Naše vnímání a uvědomování si prostoru skrze výšku, hloubku a šířku. Vidíme a uvědomujeme si existenci věcí prostorově. Máme zde pak další veličinu, kterou používáme a tou je čas. Ovšem my si ho pouze uvědomujeme rozumově na základě určené veličiny, ale nevidíme ho, jak plyne.
My známe pouze prostor, který se skládá z objektů a pojmů, které známe a kterým rozumíme. Které dokážeme vidět, cítit a pojmenovat. To je nám známý prostor, ve kterém se cítíme bezpečně. Ovšem v tomto prostoru existují další věci, které nevidíme, nejsme schopni je cítit a nemáme pro ně hmatatelný důkaz. Jednoduše, co nevidíme, necítíme, pro náš rozum není, neexistuje a nemá to název. To pak nazýváme další dimenzí.
Já osobně slovo dimenze vnímám jako schopnost našeho mozku vidět, myslet a vnímat ve vícero rovinách najednou. Schopnost v tomto nám známém prostoru vidět a cítit, uvědomovat si to, co druzí nevidí, necítí, aniž by vám to dělalo potíže. Vidět za hranice našeho rozumového myšlení, které je ohraničené tím, co známe.
Pro mne je to obecně schopnost vidět a vnímat věci kolem sebe i jinak, jiným způsobem, než jak jsme zvyklí, naučení.
Do toho spadá například schopnost vidět čas, vidět minulost, budoucnost, mrtvé, duše, energie v prostoru, orgány v těle atd.
Jak vidíte, vše, o čem píšu se prolíná a vše se vším souvisí. Není možné jedno konkrétní téma okleštit a vynechat vše ostatní, protože vše na sebe působí zároveň. Je to obrovský tok informací a energií, které neznají čas, neřídí se časem a existují v prostoru neustále jako teď.
Já to jednoduše přirovnávám k obrovskému hrnci polévky, kde je mnoho a mnoho ingrediencí, zamíchaných do sebe, kdy nám z toho vznikne jednolitá hmota, která je utvořena z milionů jednotlivých kousků, informací a energií. Lidských existencí, životů, myšlenek, emocí, pocitů, vzpomínek, činů, tedy neskutečné množství jednotlivých teď nejenom našich, ale všech lidí, kteří kdy žili. Toto je něco, co náš lidský rozum není schopen obsáhnout, vidět a pochopit, porozumět tomuto mechanismu. Není a neexistuje nikdo, kdo by to uměl. Ani v minulosti, ani teď. Vždy vidí pouze kousíček, jenom malou, nepatrnou část, které je schopen náš rozum porozumět a z toho si pak utvoří závěr, kterému rozumí, jak to je, jak to funguje. Je to obrovské množství informací, které se nedá vyjádřit číselnou hodnotou. Pokud se náš rozum zaměří pouze na jednu oblast v lidském životě, které chce porozumět, vše ostatní, co s tím souvisí a má na to vliv, mu unikne. Náš rozum chápe a rozumí pouze 1/1000, možná miliontině či miliardě?, a to pak považuje za konečnou pravdu. Jenže, je to skutečná pravda? Nebo pouze a jenom její nepatrný kousíček, který se díky tomu mění na polopravdu a tedy na konečnou lež?
Toto je něco, co nikdy nikdo nedokáže rozumem najednou ani uvidět, natož pochopit. Není možné naším rozumem obsáhnout všechny energie, které zároveň existují v prostoru jen jako informace od počátků naší lidské existence. Náš mozek a rozum neumí vidět vše najednou a ještě tomu rozumět. On potřebuje jeden konkrétní bod, od kterého se odrazí. Jenže zde, v prostoru není, neexistuje jeden konkrétní bod. Všechny konkrétní, jednotlivé body existují najednou, zároveň, neustále, bez přestávky. Proč? Protože čas je pouze veličina pro náš rozum, který ho potřebuje ke své orientaci v hmotném světě a uvědomování si sebe sama na základě pojmu minulost, současnost a budoucnost. Náš lidský rozum rozhoduje o tom, co je čas. Líbí se mi teorie našeho rozumu o tom, že lze s časem manipulovat. Jak ovládneme čas. Ohneme ho. Jak, když je čas pouze veličina, vytvořená naším rozumem, ale ve skutečnosti není, neexistuje. Ono to vypadá hodně vědecky, když času přiřadíte nějaký znak a tím ho uděláte pro náš rozum hmotným. Různě tento znak můžete v rovnici přesouvat, jak se vám zachce. A když to lidskému rozumu dává smysl, když to vychází v rovnici napsané na tabuli, musí to být pravda. Vše jsou to pouze znaky pro něco, co vytvořil náš rozum, aby si to dokázal představit. Stále je to jen znak pro něco, co existuje jen v našem rozumu, ale ve skutečnosti to není, neexistuje. Tak jak chcete něco, čas, tento pojem a název co vytvořil náš rozum ovládnout?
