Exorcismus

Co to vlastně znamená a kdy se provádí? Jde o posednutí ďáblem či démonem, tedy čistým zlem.

Na samém začátku je důležité zjistit, jak se ten dotyčný chová a projevuje. Ne každý musí být pod vlivem čistého zla.

Bohužel současná věda, zdravotnictví a psychiatrie nevěří a neuznává, že něco takového je, existuje. Myslí si, že je to porucha mozku a to, co lidé vidí, slyší a cítí je výmysl či halucinace. Je tedy potřeba k tomu přistupovat s otevřenou myslí, že i toto existuje, i když lékařská věda tvrdí, že nic takového není. Podle ní není možné, aby na nás, na naše myšlení měla vliv nějaká neviditelná energie.

Existují lidé, co si myslí a tvrdí, že jsou někým jiným. Vždy si pro to vyberou některou historicky známou osobu. Ježíše, Napoleona, nebo dokonce některého archanděla. Jen o ní vypráví to, co někde četli. Co se o ní ví. Toto ale není posednutí. Jen touha po výjimečnosti.

Posednutý člověk nikomu na potkání nevypráví, kým, čím je. Jen se změní jeho chování, mluva a vystupování. Jeho osobnost se naprosto změní. A on sám si to většinou neuvědomuje.

Existují dva druhy posednutí a každý vyžaduje naprosto jiný přístup.

• OBECNĚ

Člověk je ovládán energií a myslí mrtvého člověka. Může to být jeho minulé já, nebo cizí já. Začne se chovat jinak, myslet jinak, mluvit jinak. Může se mu naprosto změnit hlas na dětský, stařecký, sípavý … Z ateisty se stane pobožný fanatik, nebo naopak. Jde o to, kým byl ten, co na nás má vliv. Čemu věřil, co zažil a prožil. Zda se chce pomstít, něco dokončit, nebo touží mít opět tělo a cítit. Takové stavy se pak střídají se stavem, kdy je tento člověk sám sebou. Ovšem, on si tento rozdíl většinou neuvědomuje.

Může se na vás napojit černý mág, opilec, závislý na drogách, zlý či nešťastný člověk, sebevrah, kazatel, člověk, co měl postavení a moc, či vědec, který chce dokončit své dílo a využije pro to vaše tělo a mysl. Nebo vrah, který chce pokračovat v zabíjení, protože mu přináší uspokojení.

U takového člověka se neprovádí exorcismus, ale řeší se ten, kdo se na vás napojil. Proč, co chce a proč to chce. Chce se vám pomstít, protože máte společnou minulost? Něco jste mu slíbili? Nedodrželi jste slib? Myslí si, že mu patříte? Nebo jste ho podvedli? Připravili o majetek a rodinu? Prokleli ho, nebo on vás? Vždy jde o dávný příběh, který není pro toho mrtvého ukončen. Stále ho žije a prožívá, i když už nemá fyzické tělo.

Na toto potřebujete mít hodně zkušeností, jak s každým z nich individuálně hovořit. Na někoho platí laskavost, na jiného razantnost, příkrost, asertivita, někdy drzost a neomalenost, nebrat si servítky. Ovšem POZOR! NIKDY tomu mrtvému neporoučíme. Někteří na samém začátku vyžadují projev úcty a pokory. Oni vás blahosklonně vyslechnou. To vy jste to hovádko, co nic neví. Pokud jim toto neposkytnete, nebudou s vámi vůbec komunikovat.

Vždy je potřeba reagovat na to, co vám říkají. Co je za tím skryto a s tím pracovat. Postupně, pomalu ho vést k pravdě o jeho skutečných motivech. Aby si je sám uvědomil. Jak jsem napsala výše, je to těžká práce, kdy si potřebujete pamatovat každé slovo, každou větu a dávat si do souvislosti vše, jako malé střípky. Které tam zapadají a které ne. A ptát se na ty, které tam nezapadají. Které si odporují. Tato práce má jediný cíl. Ukončit tento příběh. Ne vámi, ne tím, kdo je ovlivněn, ale tím, koho se týká a kdo ho neustále žije dál i po své smrti.

• OBECNĚ

Zde už jde o naprosto něco jiného. Nemá na nás vliv žádný mrtvý, ale pouze a jenom čistá, ryzí energie zla, která nemá nic společného s člověkem.

Většinou vzniká z různých lidských myšlenek, tužeb a přání, kdy chceme zničit zlo. Aby nebylo, neexistovalo. Tak moc se bojíme, že ho máme v sobě a jsme ho schopni. Trestáme sebe za každou špatnou myšlenu a emoci. Odsuzujeme druhé a povyšujeme se nad ně. Lidská představa o tom, co je dobro a co není. Jaký mám být, abych splňoval tato kritéria o dobru. Byl dobrým člověkem. Neudělal nic špatného. Žádná negativní myšlenka, co odporuje dobru. Zapření sebe sama. Nepřijetí sebe sama. Nesmíření se s tím, že mám občas tyto ne-dobré myšlenky a emoce. Tím se tyto myšlenky a touhy lidí hromadí. Místo lásky vzniká její opak. Strach, odpor a boj sám se sebou. Lidé si neuvědomují, že tyto energie jsou ve skutečnosti energií zla. Se zlem bojují zlem. A jejich rozum jim říká, že je to láska. Tímto vzniká obrovský proud negativní energie, z které zlo čerpá svou sílu a může se zhmotnit.

Druhým případem, kdy vznikne obrovská síla negativní energie je, že bylo v jednu chvíli zabito mnoho, někdy i tisíce lidí najednou. Ve jménu nějaké idee, fanatizmu, krutosti, ve válce, mučení, vraždění, vyhlazení národa … Vzniká tak bolest, žal, utrpení, nenávist, touha po spravedlnosti, pomstě, odvetě jak těch mrtvých, tak pozůstalých.

Tyto jednotlivé energie se spojí dohromady a vytvoří energii zla, která má jediný cíl, zničit vše živé. Tato energie už nemá nic společného s člověkem. Stává se samostatnou energií se svou vlastní vůlí. My jsme jí dali název démon. Vybere si pro své konání, ničení takového člověka, který je pro to nejvhodnější. Je citlivý na energie, ovladatelný a bojí se zla. Odmítá zlo, nebo nechápe zlo. Proč existuje. Odkud se bere, kde a skrze co se v nás rodí. Ten strach a nepochopení zla dovolí této energii, aby ho ovládla.

Takový člověk je nucen dělat věci proti své vůli. Nemá nad svou vůlí žádnou kontrolu. Jeho mysl, rozum a tělo plní pouze příkazy od různých hlasů. Jsou mu ukazovány příšerné scény. Tento člověk zažívá nepředstavitelná muka. Jak tělesná, tak duševní. Jeho tělo a tvář, tak jako hlas na sebe může vzít jakoukoliv podobu. Přestane existovat rozdíl mezi hmotou a energií. Tvář se může změnit v nelidskou, tak jako tělo může dělat věci, které nejsou z hmotného hlediska možné. Bohužel, takový člověk si je vědom toho, co se s ním děje, ale nemá nad tím žádnou moc ani kontrolu. Příkazy mozku, mysli a tělu dává tato energie.

Tento démon pak čerpá a využívá veškeré dostupné, nahromaděné negativní energie zla, tak i mrtvé, kteří jsou plni nenávisti, hněvu a zloby ke všem a ke všemu. Také ty, co si v ubližování libovali i za života. Člověk pak může mít na těle kousance, škrábance, modřiny nebo řezné rány.

Dobrá zpráva je ta, že toto posednutí démonem je velice vzácné a děje se velice ojediněle. Není tak běžné, jako to první. Takže milí zlatí NEPANIKAŘTE!

Zde se pak přistupuje k samotnému exorcismu. Vypudit tuto energii, démona z těla. Toto může udělat pouze pár vyvolených lidí. Vyžaduje to přesný liturgický postup a správná slova, většinou latinská. Ale i zde není a neexistuje záruka, že se to povede. Proč?

Problém spočívá v tom, že vymýtající není smířen s tím, že tato energie může ovládnout i jeho samého. Ve skutečnosti se bojí stejně, jako posedlý.

Těžko se to vysvětluje, ale ten, kdo provádí exorcismus, by měl znát Boha osobně. Ne jenom věřit, že je. Věřit mu, že se stane pouze a jenom to, co se má stát. Není možné této energii poroučet slovy, ve jménu Boha, ve jménu Ježíše … Ne věřit v Boha, který je utvořen z církevní víry, ale v Boha, který není ničím jiným než láskou. A láska neubližuje a neporoučí. Dá tomuto démonovi přesně to, co potřebuje, co mu chybí. Sama vám vloží do úst přesně ta slova, která máte říci. Jsou pronášena bez zlosti, bez jakýchkoliv emocí a chtění zachránit. Dalo by se říci, že v té chvíli je tento člověk zároveň tělem, člověkem a zároveň láskou, mimo čas a prostor. Nezáleží mu v té chvíli na vlastním těle. Neslyší a nevnímá jako člověk, co říká démon.

Nejde o to, tuto energii zničit, protože to není možné, ale o to, rozdělit ji, rozmělnit ji zpět na jednotlivé energie, oslabit ji, aby mohla být navrácena zpět tam, kam patří. Opět o tom kam nerozhodujeme my, jako člověk, ale sama láska, Bůh.

Takový člověk, který toto umí a dokáže se rodí jednou za sto let a v církvi ho nenajdete.