EZO bláboly.

Dne se zaměřím na jeden EZO blábol a pravděpodobně tímto článkem naštvu hodně lidí, co se považují za duchovní mistry, guruy, průvodce, léčitele, šamany …

Jedna nejmenovaná léčitelka prohlásila, že duše cítí bolest, vinu atd. Jak na to přišla? No stejně, jako mnoho jí podobných. Přečetla si nějakou EZO knihu, pojednání o tom, co je to duše. Ten, kdo tu knihu napsal, o tom, co je to duše pouze přemýšlel. Hledal rozumem rozumové vysvětlení, co je, čím je a proč zde je. Jaký je její úkol.

No, abych se vrátila k tomu, proč to píšu.

Tato paní tvrdila na základě této nauky o duši, že když voják šlápne na minu a jeho tělo je rozmetáno na kusy, je rozmetána na kusy i jeho duše. A pokud řeší u někoho trauma z minulosti, kdy byl tímto vojákem, musí nejprve dát dohromady duši, sestavit ji dohromady a vrátit ji, vložit ji zpět do tohoto minulého já, do traumatu, aby se mohlo vyřešit.

Tak jsem se jí pouze zeptala, jak to udělá. Na což mi nedokázala odpovědět. Naopak mě zahrnula dalšíma blbostma z této knihy, které vlastně nic neříkají o tom, jak a čím, skrze co, skrze koho to udělá. A mě se okamžitě objevila jedna představa. Viděla jsem ji, jak poskakuje se síťkou na motýli a chytá do ní tyto kousky roztříštěné duše. Tu pak slepí dohromady nějakým lepidlem a vrátí ji do nebožtíka. Nebo jí silou vůle, rozumem/já chci  poručí, aby se našla, spojila a vrátila se do nebožtíka. Tady do někoho, kdo už není, neexistuje a nemá tělo. Bože, bože. A lidé, stejně jako ona tomu věří, že je to možné.

Je ještě jedna věc, které mě u toho zaujala. Lidé vůbec nemyslí. Nepřemýšlí u toho. Přijímají to, co někdo napsal jako fakt. Jak v tom nekonečném prostoru, kde jsou a existují podle ní miliony roztříštěných duší ty správné kousky té jedné duše? Jak je najde? Jak je pozná? Podle čeho? Podle rozumu, že on chce? Nebo naopak jí bude poroučet a říkat, co má dělat jen pro to, že ona, EZO léčitelka to tak chce? Chápete ten paradox? Tu hloupost?

Já fakt nevím, kam na to ti lidé chodí. Co vše dokáže vymyslet lidský rozum a ještě tomu věří, že je to pravda.

Tito lidé, co se považují za duchovní rádce, se bohužel nikdy s duší osobně nesetkali. Nikdy ji v sobě nepocítili. Nikdy ji neviděli a nikdy s ní nemluvili. Neví, co je, čím je. Z čeho, z jaké energie je utvořena. Odkud pochází, kde se bere.

Neví, že duše je ve skutečnosti bezpodmínečná láska, kterou není možné zničit, není možné ji rozbít na kusy. Protože pokud ano, tak tím pádem by byl rozbit na kusy sám Bůh.

Bůh a duše je to samé. Duše je maličkatý kousek Boha, kousek bezpodmínečné lásky v lidském těle. Copak Bůh jako bezpodmínečná láska, jako energie bez těla má lidské emoce a pocity? Má lidské myšlenky? Cítí bolest? Jak, když je to pouze energie, která nemá s lidským tělem nic společného. Pouze v něm je a dává mu život.

Kdyby duše měla lidské emoce, pocity a myšlenky, to samé by měl i Bůh a v podstatě by se z toho všeho zbláznil. Vše toto lidské by ho roztrhalo na kusy a přestal by existovat. Jeho činy a konání by se řídily lidskými myšlenkami, pocity a emocemi. Tato energie by nevěděla, co má dělat, kdy, jak a proč. Její jednání a konání by vedl lidský rozum, pocity a emoce.

A dovedete si vůbec představit, kolik lidí a duší zde kdy bylo a existovalo? Kolik lidských myšlenek, pocitů a emocí zde za tu dobu vzniklo? A to si myslíte, že se v tom dokáže vyznat lidská mysl? Že se v tom dokáže Bůh a duše vyznat skrze lidskou mysl? Skrze myšlenky, pocity a emoce? Když to nedokážeme my sami jako lidé?

Duši není možné rozbít, roztříštit na kusy, protože to není hmota. Duše nemá lidské myšlenky, lidské emoce a pocity, protože nemá tělo, není hmota, není hmotná. Nepotřebuje tělo k tomu, aby byla. To tělo potřebuje duši k tomu, aby bylo. Potřebuje duši k tomu, aby žilo, myslelo a cítilo. Duše nemyslí, ona pouze ví bez myšlenek, emocí a pocitů. Toto vím není utvořeno z lidských myšlenek, pocitů a emocí, ale z nehmotných informací, které postrádají cokoliv lidského.

Pokud se na vše díváte skrze duši, jako duše, jste jí a je vám jedno, co si o tom myslí rozum, víte a rozumíte naprosto všemu a nemáte v té chvíli naprosto žádné tělesné prožitky, emoce a pocity, ani lidské, rozumové myšlenky. Víte, co jste, čím ve skutečnosti jste a že vše, co si myslíte, že jste, co cítíte, vnímáte a prožíváte je pouze projekce vašeho rozumu skrze hmotné tělo. A protože rozum není schopen poznat, zažít a pochopit tuto energii, protože je jejím opakem, vymyslí si tyto bláboly o tom, co je duše, čím je duše. Dá jí lidské vlastnosti a přirovná ji k hmotě, k sobě sama. Jak on ji ovládá, poroučí jí, co má dělat, kdy a jak. Že je naprosto stejná, myslí, cítí a jedná stejně, stejným způsobem jako on.

Na základě toho pak vznikají tyto EZO bláboly a EZO nauky, které vytváří náš vlastní rozum, jak on si myslí, že to je. A na základě těchto svých myšlenek si myslí, jak ví a rozumí. Rozum umí pouze rozumovat, a to je tak vše. Neumí pracovat s nehmotnými energiemi. Nemá jak a čím, skrze co. Pouhá rozumová myšlenka na to nestačí. Ten, kdo s těmito energiemi umí pracovat, kdo se v nich vyzná je duše a ne rozum. Duše, která je z těchto energií a informací utvořena. Neřídí se rozumem, co chce rozum, co si myslí rozum, jak on si myslí, že to je. Není vedena lidskými myšlenkami, pocity a emocemi. Je vedena láskou, bezpodmínečnou láskou, která ví naprosto vše. Láskou, které není lidská a nemá lidské myšlenky, pocity a emoce. Je láskou, která pouze je a ví, že je. A nepotřebuje tělo k tomu, aby byla a uvědomovala si skrze lidskou mysl a tělo, že je.

Bohužel toto je úskalí všech EZOTERIKÚ, kteří neví, čím ve skutečnosti jsou. Chtějí duši a bezpodmínečnou lásku nalézt a pochopit rozumem. Jejich rozum se neustále snaží sám sebe přeměnit na duši, na bezpodmínečnou lásku. Domnívá se tak, že bude vědět a rozumět tomu, co ví a čemu rozumí duše, nebo samotný Bůh. Nelze, není to možné. Rozum nikdy nepozná a nepochopí, dokud se nevzdá sám sebe a všeho, co si myslí, že ví. Všeho, čím si myslí, že je. Své vlastní důležitosti. Své vlastní touhy vědět a znát, rozumět.

Duše je utvořena z miliard nehmotných, ne-rozumových informací, ve kterých se vyzná pouze ona sama. Jen ona sama dokáže nalézt správnou cestu, správný směr, správnou nitku, správnou odpověď v sobě sama. A to pak předá rozumu, který ví, aniž by nad tím, jak to ví, přemýšlel. Pokud by to chtěl v té chvíli rozum pochopit, jak to ví, jak to funguje, ztratí se ve svých vlastních myšlenkách a teoriích a stejně na nic konkrétního nepřijde. Natož, aby tuto svou teorii o tom, jak to je dokázal použít a skrze ni dokázal vytvořit tyto nehmotné energie a informace, duši, bezpodmínečnou lásku, ve které je naprosto vše a použít je, aniž by jim sám přikazoval, co mají dělat, kdy a jak.

Poznámka.

Všechny duchovní nauky jsou pouze představy a teorie rozumu, jak on si myslí, že to je. Jak on si myslí, že se skrze tyto nauky dostanete k pravdě, k samotné duši. Že když tomu budete rozumět skrze rozum, rozumově, znamená to, že víte. Že to je moudrost. Ovšem jakákoliv duchovní nauka je pouhou rozumovou myšlenkou, která nemá nic společného s duší, s moudrostí duše. Nepochází od duše, ale od rozumu. A tato rozumová myšlenka vás k duši nezavede. Nemá jak a čím. Je naprosto oddělena od duše a existuje v prostoru sama za sebe. Je to naprosto jiná energie, která je neslučitelná s energií duše. 

Tyto dvě energie se míjí a odpuzují se navzájem díky své podstatě. Duše s lidským rozumem nebojuje, ale lidský rozum s duší ano. Nepřipustí, aby mu někdo velel a říkal, jak má myslet. To on je ten důležitý. To on z nás dělá to, čím, kým jsme. On jediný ví a zná. On jediný má přístup k pravdě. Ovšem, ze čeho je tato jeho pravda utvořena? Z kousků, které si byl chopen zapamatovat a z nich si pak sestavil svou pravdu, to své vím.

Rozumová myšlenka vytvořená rozumem je opakem moudrosti a nikdy vás nespojí s pravdou. Bude se pouze v prostoru napojovat na všechny lidské myšlenky a teorie, z kterých si rozum bude stavět to své vím na základě rozumím tomu. Vím, jak to mám dělat, jak to mám udělat. Jak mám myslet. Jak se mám cítit. Tak proč to nefunguje? Jak to mám udělat, abych nemyslel, zbavil se myšlenek a pocitů, které si ve mě žijí svým vlastním životem a nedají se ovládnout, nelze jim poručit? Abych necítil to, co cítím? Myslíte si snad, že na to existuje duchovní nauka, skrze kterou sám sobě rozum poručí? Nebo že rozumu poručí duše, láska v nás a on ji uposlechne? 

Tyto nauky slouží pouze k tomu, porozumět tomuto mechanismu, ale nelze se jimi řídit, natož je použít jako manuál, že když to udělám tak, jak mi to tato nauka radí, tak se tak i stane. To není stejné, jako ve hmotě, kdy pracujeme s hmotou skrze hmotu.