Hojnost.

Dnes si budeme povídat o hojnosti. Slovo, které neustále slyšíme, ale nevíme, co znamená. My si pouze myslíme a představujeme, co znamená. Co chceme mít. Tedy hojnost chápeme jako materiální bohatství.

K pochopení slova hojnost stačí pár vět.

Co toto slovo ve skutečnosti znamená a co obsahuje, k tomu stačí zažít a prožít katastrofu, živelnou pohromu či válku. Když o vše přijdete. O všechny ty cetky a elektroniku. A zůstane vám pouze to, co nutně potřebujete k životu. Rodina, lidé, které milujete, sousedé. Zdi a střecha nad hlavou, kde se můžete schovat. Dřevo na zátop. Čistá voda na pití. Jídlo, které je pro vás dostupné. Jídlo, které vás zasytí, abyste neměli hlad. Žádná luxus a pohodlí, na který jsme zvyklí a považujeme ho za samozřejmost. Že toto je hojnost.

Hojnost vytváří lidé. Čím? Svým přístupem k druhým. Soucitem, pomocí. Že se rozdělí, pomáhají si navzájem. Není to samozřejmost, že musí, že je to jejich povinnost.

Pak zjistíte, že máte naprosto vše, co ve skutečnosti potřebujete.

Mimo jiné, lidé neustále touží po hojnosti. Žádají o hojnost. Honí se za něčím, o čem si myslí, že musí mít, že to potřebují. Že se bez toho neobejdou. A pak se bojí, že o to přijdou. Jenže si neuvědomují, že hojnost jako taková nepracuje pouze s hmotou, s věcmi, s krásnými zážitky a emocemi. S radostí a štěstím. Patří do ní i hojnost opaku. Smutek, ztráta a neštěstí. Když je něčeho moc, jsme nenasytní, musí se to vyrovnat opakem. To je zákon energií, zákon zachování rovnováhy.

Takže? Co je to hojnost? V čem spočívá hojnost? V hromadění věcí? V hromadění fotek a videí na FB? V zážitcích, které trvají jen chvilku a jsou tak pomíjivé? Nebo v tom, co je trvalé. Co po sobě zanecháme. Vzpomínky na nás. Pračku můžete vyměnit za novou. Ale člověka, kterého máte rádi nikoliv.

Není špatné si něco přát, po něčem toužit. Špatné je na tom lpět. To slovo musím to mít za každou cenu. Teď hned. Uspokojit svůj rozum. Bez ohledu na to, zda je to potřeba, či není. Zda to teď, v tuto chvíli opravdu potřebuji.