Hřích.

31.01.2025

O hříchu jsem již jednou psala. Dnes se na něj podíváme jinak.

Je to slovo, o kterém si myslíme, že ho známe a víme, čím je a co znamená.

Zamyslel se někdy někdo z vás nad tímto slovem? Jakou energii v sobě nese? Z jaké energie je toto slovo složeno? Jak na vás působí? Co s vámi toto slovo dělá a proč? Co ve vás toto slovo vzbuzuje? Jaké pocity? Strach? Ale z čeho a proč? Z trestu? Kdo vás potrestá a jak vás potrestá?

Slovo hřích bylo vytvořeno člověkem. Člověkem, který si myslel, že ví, co je správné a co není. Co smíte dělat a co ne. Co smíte cítit a co ne. Začal porovnávat a rozlišovat lidské emoce na správné/dobré a nesprávné/špatné. Začal lidem říkat a nutit jim, které emoce smí mít, které ne a proč. Pokud je mají, je to hřích.

Jenže lidské tělo funguje a žije si svým vlastním životem. Reaguje na energie kolem sebe automaticky, aniž by o tom přemýšlelo. Dělá si, co chce a vůbec nehledí na to, co chce a říká rozum.

Člověk je neustále vystavován mnoha situacím, kdy se rozhoduje, co udělá. Je to komplex mnoha věcí najednou. Pokud se člověk ocitne v určité situaci, nejdříve jedná instinktivně, na základě pocitů, emocí a myšlenek. Až pak je schopen si uvědomit, co udělal. Tyto pocity, emoce a myšlenky si v té chvíli žijí vlastním životem. Není možné je v té chvíli ovládat rozumem.

Je hřích se zamilovat do nesprávné osoby? Milovat nesprávnou osobu? Je hřích závidět? Je hřích nenávidět? Ne, není. Pokud tam tuto myšlenku a emoci máte, uvědomíte si ji, přijmete ji, ale nenecháte se jí ovládnout, není to hřích. Protože všechny tyto emoce jsou naší součástí a my si z nich nemůžeme vybírat jen ty, které chceme mít a ostatní zapřít a popřít. Jen pro to, že je někdo nazval hříchem. Co to s námi ve skutečnosti dělá? Když mám a uvědomím si tuto špatnou emoci, začnu se za to trestat. Já ji přeci nesmím mít. Ale jak to mám proboha udělat, abych ji neměl. Jak se jí mám zbavit ne teď, ale napořád, abych už ji nikdy neměl?

Takže? Existuje vůbec hřích? Nebo je to jen slovo, myšlenkový a rozumový konstrukt, démon, který nás má trestat za to, že jsme člověkem, co má pocity, emoce a myšlenky? Má nás trestat za to, že nejsme dokonalí jako duše, či Bůh?

Takže Bůh nás stvořil nedokonalými jen proto, aby nás pak za to mohl trestat?

Hříchem se to stává, když tyto emoce začneme popírat. Začneme si je zakazovat. Začneme je odmítat. Začneme se za ně trestat. Na tomto je toto slovo postaveno.

Jakákoliv emoce bez rozdílu není hřích. Není hřích mít negativní emoci. Jde pouze o to, co s tou emocí uděláte. Přijmete ji v té chvíli, když se objeví, smíříte se s ní a necháte ji odejít, nebo se jí necháte pohltit a ovládnout? Nebo si ji začnete vyčítat a trestat se za ni?

Hřích je pouze lidský výmysl pro něco, co podle něčí představy – rozumu a ega odporuje dokonalosti. Jak si někdo představoval, že takový má ve skutečnosti být člověk. Že takové nás chce mít Bůh. Toto nejsou boží pravidla ale lidská, rozumová pravidla. Pravidla pro rozum a ego, které touží po dokonalosti. Lidská pravidla pro to, co smíte a co ne. Koho smíte milovat a koho ne. Co smíte cítit a co ne. Jakou emoci smíte mít a jakou ne. Jak smíte myslet a jak ne. Jak se smíte rozhodnout a jak ne. A pokud toto vše nesplníte, je to hřích.

Hřích tedy neexistuje. Existuje pouze dobré, nebo špatné rozhodnutí na základě pocitů, emocí a myšlenek. Jde o to, co v nás v té chvíli převáží. Instinkt? Pocit? Emoce? Myšlenka? Vzpomínka? Naše láska k sobě sama, nebo touha, energie ega.