Hybridní duše.

Dnes budu reagovat na jeden článek o duších, které pocházejí z různých multidimenzionálních experimentů, aliancí nebo duchovních misí tak zvané HYBRIDNÍ DUŠE.

Rozeberu zde jednotlivé statě a vyjádřím se k nim z pohledu toho, co vím jako duše, bezpodmínečná láska, a ne co si myslí můj rozum, že ví, jak to je.

Berte mě pouze jako průvodce těmito energiemi bez záměru a úmylu, vnutit vám svou vůli a pravdu, poučovat vás. Že já jediná vím a znám pravdu, jak to je. Energiemi, kterým člověk dal název a rozumový základ.

Jen to zde rozebírám a vysvětluji na základě svého prožitku, vlastní zkušenosti s bezpodmínečnou láskou. Opět a zase jsou to pouze a jenom slova, která bez vlastního, individuálního prožitku skrze duši a lásku není možné pochopit. Jen se pro to můžeme rozhodnout a zkoušet to znovu a zase, zažít pouze být. Pokud to alespoň jednou doopravdy zažijete, už vám to ví, čím jste, čím je Bůh už nikdo nikdy nevezme. Budete vědět a také budete rozumět, že to není možné nikomu vysvětlit a naučit žádnými slovy ani technikami. Pouze v něm probudit touhu a rozhodnutí to zažít.

Pisatel článku neví a nemá ponětí o tom, co je to duše. Nikdy ji neviděl, nikdy se s ní nesetkal, nikdy ji v sobě nepocítil, nikdy ji neslyšel ani s ní nikdy nemluvil. Tudíž neví, čím je a z čeho je utvořena. Natož aby pochopil, že duši nelze vytvořit žádným způsobem, přístrojem nebo myšlenkou. Nelze ji přetvářet, modifikovat, něco do ní vkládat a dělat na ní a s ní experimenty.

Duše v nás je malý kousek, střípek Boha. Boha, který je neviditelnou energií, bezpodmínečnou láskou. Energií, která je všude a ve všem. Energií, z které je naprosto vše stvořeno a utvořeno bez lidského, rozumového přičinění. Pokud tedy dle této teorie jsou dělány experimenty na duši, zákonitě jsou dělány i na samotném Bohu. To jako fakt?

Problém je v tom, že pisatel článku neví, nemá ponětí, co a čím je Bůh. Nedokáže pouze a jenom být bezpodmínečnou láskou a dívat se na vše jen jako tato energie, ve které jsou naprosto všechny informace, které dokáže přečíst pouze ona sama.

Hledá informace pomocí rozumu, rozumové myšlenky a vrací se mu zpět pouze a zase rozumová myšlenka. Jak si lidský rozum myslí, že to je. Napojuje se tedy pouze a jenom na veškeré myšlenky a teorie lidí, které byly kdy vytvořeny o tom, co je to duše, kdo je to Bůh, a to považuje za pravdu, že ví. Ovšem rozum to neví. Není schopen být duší, bezpodmínečnou láskou.

A tak si ji pouze představuje na základě slov. Aby mohl poznat, pocítit a zažít bezpodmínečnou lásku, musel by se vzdát sám sebe, své představy o sobě, čím je a co ví. Přestat lpět na své vlastní existenci. Přestat se bát, že když se vzdá své vlastní existence, přestane existovat. Toto je hlavní úskalí, přes které se těžko dostává. A tak stále vše kontroluje, aby neztratil sám sebe a kontrolu sám nad sebou a vším, čím je, čím si myslí, že je.

To, že je duše, tento kousek Boha v těle neznamená, že je od něj oddělena. Stále je jeho součástí, součástí celku. Je to podobné, jako když se z vody stane pára. Je oddělena od vody nebo není? Je stále vodou, nebo není? To, že vypadá jinak, má jiné skupenství neznamená, že není vodou.

V tomto článku jsou použity informace z Galaktické vědění.

Za mě? Žádné galaktické vědění není a neexistuje. I kdyby existovalo, co to je, z čeho je utvořeno a kde se nachází a v jaké formě existuje?  Co to doopravdy je? Nehmotný, energetický záznam všeho? Ale čeho všeho. Pisatel tím asi myslel vědomí všech mimozemšťanů v této galaxii a to nazval Galaktickým věděním.    

Problém je v tom, že existují dvě různá a odlišná vědění najednou a zároveň. Vědění, které vytvořili tito mimozemšťané stejně jako my rozumem. Rozumové vědění-rozumím-vím-pravda, jak si ji pamatuje rozum, jak ji chápe a jak jí rozumí rozum a vědění - pravda, které nemá s rozumem a rozumovým vím naprosto nic společného a je součástí Bezpodmínečné lásky, Boha. Na jaké vědění se tedy napojil?

Na vědění Boha se nelze napojit jako člověk, skrze rozum. A víte proč? Náš lidský rozum toho za prvé není schopen a za druhé by se z tolika informací pomátl.

Pisatel se bohužel napojil buď pouze na rozumové vědomí těchto bytostí, nebo na kolektivní vědomí-vědění, ve kterém jsou uloženy všechny lidské myšlenky a rozumové teorie o energiích, o duchovnu, o mimozemšťanech a výplody lidské fantazie pro něco, čemu člověk a lidský rozum nerozumí. Pouze mohu spekulovat, na co se napojil. Ale na pravdu-vědění-vědomí Boha to nebylo.

Vědění = vědomosti je slovo založené na rozumu. Rozum si pouze myslí, že ví a rozumí. Poskládá si to tak, aby mu to dávalo smysl na základě toho, co ví a zná a to pak považuje za vědění. Ale? Toto vědění není vím – pravda. Není možné hmotné vědění napasovat na nehmotné a považovat to za vědění. Skutečné vím-pravda existuje pouze v ne-hmotném, ne-lidském a ne-rozumovém vědomí. A na ni se může napojit, přečíst ji a porozumět jí pouze ne-lidská a ne-rozumová energie. Pouze bezpodmínečná láska.

Na vědomí-vědění bezpodmínečné lásky se dokáže napojit pouze bezpodmínečná láska, duše v nás, když se jí staneme. Co ví toto vědomí, ví automaticky i naše duše.  Staneme se bezpodmínečnou láskou, jsme jí a nepotřebujeme k tomu v té chvíli tělo, mysl a rozum. Víme to beze slov. Tělo a rozum nám v té chvíli slouží pouze k tomu, abychom tyto nehmotné informace dokázali převést na slova. To znamená, že rozum sám nehledá v prostoru tato slova pro to, co jako duše víme, ale rovnou mu je my sami jako duše vkládáme a on si je pouze zvědomí, uvědomí. Převede nehmotné informace na slova. Slouží pouze jako překladač jedné, ne-hmotné řeči/informací v jinou skrze rozumové nástroje. Většinou je to slovo, které v sobě nese, obsahuje naprosto všechny nehmotné informace, které duše přečetla a zůstávají pouze jako echo, ozvěna, nevyřčené a přes to poznané a pochopené-vím.

-----------------------------------------------

Zde malinko odbočím. Toto je něco, co se nedá slovy ani popsat, ani vyjádřit. Jak mohu něco vědět, něčemu rozumět a chápat, aniž bych to nevyhodnotil já sám - rozum. Je to o tom, že tomu rozumíme na základě jiného mechanismu, než rozumovém, myšlenkovém. Na naprosto jiné úrovni, jiným způsobem skrze energii duše, která je součástí nás samých, která ví a k tomu vím rozum a jeho vyhodnocování nepotřebuje. Náš rozum to ví beze slov skrze duši, protože se v té chvíli stává jí, stává se její nedílnou součástí, bezpodmínečnou láskou. Rozum jako takový sám za sebe přestane bojovat, kontrolovat a vzdá se své vlastní hodnoty, existence a identity.

Jak to tedy dle tohoto článku a rozumového vědění - vědomostí funguje? Jak se z duše stane hybridní duše a co to ta hybridní duše vlastně je, z čeho je utvořena?

1. Přímou genetickou intervencí

Například při inkarnaci je duši nabídnuto tělo s upravenou DNA, která kombinuje lidské a galaktické rasy – jako jsou Lyrané, Plejáďané, Androméďané, Síriané, Reptiliáni či Drakoniáni.

Tato úprava může proběhnout při početí, během těhotenství, nebo dokonce později v dětství – pomocí světelné technologie nebo vyšších bytostí. Duše pak nese genetickou i energetickou paměť více civilizací.

Opět a zase. Duši je nabídnuto tělo s upravenou DNA? Kým? Kdo jí to nabídne? Je upravena DNA? Kým a jak? Kombinují se lidské a galaktické rasy? Kdo je kombinuje, kdy, jak a proč? Nejjednoduší rozumovou odpovědí na tyto otázky je tato, pomocí světelných technologií, nebo s pomocí vyšších bytostí. Ale? Proč by to ty vyšší bytosti dělali?

Problém spočívá v tom, že my jsme si tyto vyšší bytosti vymysleli a vytvořili rozumově. Na jednu stranu jsou podle nás moudré, vše ví a všemu rozumí, a na druhou stranu jednají, myslí a konají jako člověk? Rozhodují o duši a o jejím lidském vzhledu, DNA? Víte, to už není moudrost, není to bezpodmínečná láska, ale pouze lidská, rozumová moc, manipulace a ovládání. Tak jsou, existují vyšší bytosti? A pokud ano, čím jsou a co dělají? Jaký je jejich smysl a úkol?

Vyšší bytosti jsou a existují. Ovšem ne tak, jak si to my lidí představujeme. Ve skutečnosti to nejsou bytosti, ale energie, které mají své vlastní úkoly, které vyplývají z moudrosti, vědomí samotného Boha. Nejednají rozumově, protože jsou bezpodmínečnou láskou. Jednají a konají jako bezpodmínečná láska, v souladu s bezpodmínečnou láskou, v souladu s Bohem. Tyto energie pak na sebe mohou vzít jakoukoliv lidskou podobu skrze náš rozum. Nemění duši, nemění náš osud a nemění naše těla a naši DNA.

Jsou to pouze průvodci nás lidí na energetické, nehmotné úrovni. Pouze nám ukazují správnou cestu, správnou volbu a špatnou cestu, špatnou volbu. Nezasahují do naší volby. Neříkají nám, co máme udělat, co máme zvolit. Jak máme myslet, jací máme být, jací ne, jak máme žít a jak ne, co smíme a máme cíti a co ne. Pouze nám zprostředkovávají zažít, poznat a pochopit to, co nám ubližuje, čím si ubližujeme. Nejsou tu od toho, aby to za nás a po nás uklízeli. Zbavili nás našich problémů.

Bůh, tato láska nám ani naší duši nic nenařizuje, nepřikazuje, nezakazuje, nenutí, nesoudí, nehodnotí a netrestá. Nejedná rozumově na základě lidské spravedlnosti a lidských zákonů. Řídí se pouze tím, co je potřeba v souladu s energiemi, které jsme my všichni stvořili a vytvořili napříč časem jako lidské bytosti. Vrací nám zpět pouze to, co jsme stvořili a vytvořili skrze dvě nehmotné energie, rovnováhu a spravedlnost. Není v tom nic osobního ani rozumového. Není v tom nic lidského.

Tyto vyšší bytosti tedy jednají a konají naprosto stejně, jako bezpodmínečná láska, Bůh. Dá se tedy říci, že i duše samotná, pokud je ve světle, je v té chvíli bezpodmínečnou láskou, která ví a rozumí. Je spojena naprosto se vším, z čeho je utvořen Bůh. Není bytostí, ale pouhou energií. Má jako bezpodmínečná láska přístup ke všem informacím, které jsou a existují napříč časem - pravda a na základě těchto informací pak tvoří a přetváří tyto informace, vtiskává je do hmoty a přetváří je na hmotu.

Duše se tedy sama za sebe rozhoduje v souladu s bezpodmínečnou láskou, na základě svého vím, kdy, jak a kam se narodí. Sama se rozhoduje, jak bude vypadat, tedy jakou DNA bude mít. Jaký život bude žít. Tedy na základě plánu, svého plánu, osudu a karmy - minulých životů v souladu s rovnováhou a spravedlností, který se neřídí lidským rozumem a lidským věděním. Není a neexistuje způsob, jak toto změnit.

Pokud se duše rozhodne žít jako jiná, než lidská bytost, využije a použije k tomu jako bezpodmínečná láska konkrétní, existující nehmotné informace, které ukotví v čase a prostoru do hmoty. Ty se pak, každá sama za sebe ve správnou chvíli začnou přetvářet v energie a hmotu. Není zde možný žádný zásah zvenčí, od žádné energie bez předešlého plánu duše. Tedy pomocí světelných kódů, které vytvořil kdo, jak, čím a proč? Nebo pomocí vyšších bytostí. Ani jedno není možné.

Lze pouze měnit a modifikoval již existující lidskou DNA, tedy její vlastnosti na základě objevených hmotných částic. Není možné jí měnit a vkládat do ní nehmotné informace, nehmotná DNA od jiných životních forem pouhou myšlenkou či chtěním někoho, něčeho. Toto může učinit pouze bezpodmínečná láska sama.

2. Odpovědí na vyšší volání nebo dávný slib

Některé duše odpověděly na volání Země a vstoupily do této inkarnace s hlubokým záměrem podpořit transformaci vědomí, přinést nové galaktické frekvence a připomenout lidem jejich světelný původ.

U mnohých z nich však toto rozhodnutí nevzniklo z čistě svobodné volby, ale na základě dávného slibu, přísahy nebo galaktické smlouvy, kterou učinily v minulých existencích – často ve chvílích hlubokého otřesu nebo bolesti.

Tyto závazky mohly být uloženy hluboko v energetickém poli duše a dnes se projevují jako vnitřní nutkání "musím pomáhat", "nemůžu odejít", nebo "můj život nepatří mně".

Tyto duše potřebují často projít procesem uvolnění těchto starých slibů, aby mohly svou misi naplnit v lehkosti, lásce a skutečné svobodě.

Opět. Duše, bezpodmínečná láska se sem nerodí pro to, aby něco splňovala a naplňovala. Dostála nějakému slibu. Zaslechla volání Země a šla jí na pomoc. Šla sem podpořit transformaci vědomí, přinesla sem nové galaktické frekvence.

Duše není člověk. Kdy si to proboha uvědomíte. Toto, co je zde zmiňováno jsou lidské touhy a představy. Sliby a toto vše učinil a vytvořil člověk svým bytím, svou existencí, rozumem, emocemi, pocity a myšlenkou. Ne duše. Ta s tím nemá naprosto nic společného. Duše není vázána žádným lidským životem, slibem, přísahou, pomáháním, žádným úkolem a žádným posláním. Nerozhoduje se, kým bude, čím bude a co budě dělat, jak bude žít na základě těchto lidských myšlenek a představ. To, o čem se zde mluví, to lidské, z toho není utvořena duše. Není to energií duše, nepatří to duši, toto nevytvořila duše, ale člověk, jeho lidská mysl během svého života. Toto pak existuje v prostoru a má na nás vliv. Duši jako takové je to naprosto jedno. Té se to netýká a nedotýká. Ona vše pouze sleduje, aniž by cokoliv cítila a hodnotila na dobré, nebo špatné. Pro ni je vše v naprostém pořádku, v naprosté rovině.

3. Karmickým vývojem

Jiné duše prošly během svého dlouhého vývoje mnoha planetárními systémy – např. Sírius, Orion, Arkturus, Alfa Centauri nebo Vega. Tyto zkušenosti zanechaly otisk v jejich vibrační matrici.

Hybridita zde nevzniká geneticky, ale skrze zkušenosti, moudrost a kódy, které si duše nese a které formují její současný energetický výraz.

Duše nemá žádnou vibrační matrici. Nemůže ji nikdy mít. A víte proč? Protože je, vždy byla a vždy bude pouze a jenom tím, čím je, bezpodmínečnou láskou. Tedy její vibrace jsou utvořeny z bezpodmínečné lásky, ve které je vše, co je a existuje, hmotné i nehmotné jen v nehmotné podobě, jen jako samotné nehmotné informace, které jsou vůči sobě v naprosté rovině. Duše nenese žádné kódy, natož aby tyto kódy formovaly její současný energetický výraz.

Tyto vibrační otisky, o kterých se zde mluví, jsou vytvořeny opět a zase člověkem, lidským tělem, jeho existencí a lidskou myslí. A tyto kódy, vibrace a zkušenosti, které jsme my sami vytvořili a které existují v prostoru jen jako nehmotné informace bez lidského náboje jsou nám zase a opět navráceny zpět skrze rovnováhu, spravedlnost a bezpodmínečnou lásku – duši, mění se a stávají se opět energiemi, které tvoří, přetvářejí se zpět na vjemy, myšlenky, vzpomínky, emoce a pocity, které vnímáme, cítíme, uvědomujeme si je. Duši jako takové je naprosto jedno, kým jsme byli, kde jsme žili, jak jsem vypadali a jak jsme žili. Není člověk a tedy na tom, kým jsme byli nelpí, není to pro ni důležité, jako pro nás, člověka. Zde jde pouze o zkušenost a je naprosto jedno, kdy, kde, jak a v jakém těle ji zažijeme. Zda budeme člověkem, zvířetem nebo mimozemšťanem.

Duše jako taková chce poznat a zažít naprosto vše, co znamená žít, co znamená život, uvědomovat si skrze tělo a mysl, že jsem, že žiji se vším všudy v jakémkoliv těle, skrze tělo a hmotu.

4. Vědomou syntézou během života

Některé duše, původně nehybridní, došly během této inkarnace k vědomému sjednocení více aspektů. Skrze duchovní práci, kontakt s vyššími dimenzemi nebo aktivaci galaktických klíčů došlo k syntéze světelných linií a integraci v těle i vědomí.

Vědomá syntéza a vědomé sjednocení více aspektů? Syntéza s čím, s kým? S hmotou? S myšlenkou? Sjednocení s jakými aspekty? Co je to za aspekty? Kde se vzaly? Kdo je vytvořil, jak a čím? Duše toto sama vytvořila a pak se vědomně rozhodla, že se jimi stane? Bude roztříštěna na mnoho forem a aspektů a přestane být tím, čím je?

Duše se nerozhoduje. Duše ví, jedná a koná pouze na základě informací a ty navrací zpět do hmoty. Stále zůstává tím, čím je bez rozdílu. Její forma a podoba je neměnná. Žádné vzniklé energie a aspekty, tak jako sjednocení těchto aspektů ji nemění a nemá vliv na její skutečnou podstatu. Toto sjednocení probíhá na hmotné, tělesné a rozumové úrovni. Že tomu člověk vědomě, rozumově začne věřit.

Galaktické klíče? Galaktické brány? Opět, co to je? Odkud se vzaly, z čeho jsou utvořeny, z jaké energie, kdo je vytvořil, čím, jak a proč? To má jako nějaký nehmotný klíč něco odemknout? Co, kde a jak? To, co vy chcete? To, po čem toužíte? Nějakou dimenzi, vědění, moudrost, schopnosti a vy se na to díky tomu napojíte, nebo to do vás samo vleze a vy budete jiní? Změní se vaše tělo, vaše DNA a váš mozek? Budete myslet jinak? 

Kdo vše toto tedy ve skutečnosti vytvořil? Všechny ty pravdy? Pouze a jenom lidský rozum, lidská fantazie, touhy rozumu a chtění. který si popletl své vlastní vědomí s vědomím duše. Rozum, který si myslí, že když myslí a uvažuje, znamená to, že ví a rozumí, ví to samé, co duše. Své vlastní myšlenky a závěry považuje za vědění-vedomí-vím. Toto jeho vím a rozumím ale není to samé, co vědomí duše.

A protože rozum nic neví, nemá jak se dostat k moudrosti duše, co ví duše, jak to ví, natož aby byl schopen to pojmout a pochopit, jak to vše funguje, vytvoří si své vlastní teorie o tom jak to je a jak to funguje. A těm začne věřit. Teorii o tom, že duše se vědomě, na základě své moudrosti rozhodla pro simbiózu s jinými dušemi a sjednocení se s různými aspekty v jeden celek. Že se z ní vytvoří, stane se hybridem. Tím rozum sám sobě vysvětlil to, čemu není chopen rozumět.

Odkud vlastně přichází a pochází naše myšlenky. Na co se ve skutečnosti napojujeme a čím se na to napojujeme? Na pravdu, co ví duše skrze to, čím jsme, skrze bezpodmínečnou lásku, nebo naším rozumem na myšlenky a teorie lidí, které vytvořil jejich rozum.

Jsme vůbec schopni to vědět a poznat, když nevíme, co, čím je Bůh? Neumíme pouze být, být energií, bezpodmínečnou láskou, která ví, že. Nepotřebuje tělo a rozum k tomu, aby věděla, že je a čím je. Ona pouze je a ví, že má teď a tady tělo. A to je ten rozdíl. Ona s tělem a rozumem nebojuje. To lidský rozum s ní bojuje o svou existenci, založenou na těle a odmítá se jí vzdát.

Dobře tedy. Ale, co je to ta bezpodmínečná láska, o které všichni mluví a které jsme dali název Bůh?   Co je to ta bezpodmínečná láska?