Intuice, rozšířené vnímání a schopnosti.

Další pojmy z řady esoterických fenoménů, které jsou vysvětlovány a chápány na základě různých dávných kultur a jejich nauk - učení, čím starší, tím lepší, kdy se jak učitelé, tak samotní žáci mezi sebou perou a hádají, kdo má pravdu. Kdo to lépe pochopil. Kdo je více osvícený. Čí nauka je ta pravá, nejlépe vysvětlena a pochopena.

Předkládají a učí se myšlenky a pravdu někoho druhého. Někoho, kdo již není a tím pádem to s ním není možné konzultovat, jak to doopravdy myslel, jak si to představoval, zda jsme tomu dobře porozuměli na základě nově vzniklých informací, situací a energií.

Nejsou to jejich vlastní myšlenky, jejich vlastní porozumění a pochopení na základě jejich vlastního hledání. Jsou to pouze a jenom převzaté myšlenky, s kterými se ztotožníme, protože nám v tuto chvíli dávají uspokojivou odpověď na naše otázky. Naše já již dál nehledá. Ustrne na této nauce, filozofii a již dál nehledá a neptá se, zda je to vše, nebo je ještě něco jiného. Zda se to dá vyjádřit a pochopit ještě jinak. Problém je v tom, že dnes se razí trend a věří se tomu, že co je staré, je i pravdivé. Čím starší, tím lepší. Ale kde berete tu jistotu, že tomu tak je?

Ono to není o samotné nauce, ale o vyspělosti člověka tyto pojmy pochopit svým způsobem a svými nástroji, svými vlastními myšlenkami, svými vlastními názvy, pojmy a obrazy bez zásahu, ovlivnění a přijmutí jakékoliv nauky.

Pokusím se tyto pojmy vysvětlit pomocí svého vlastního vnímání a pochopení. Tak, jak mi to je dáno a jak to vidím a vnímám já sama pomocí svých nástrojů, tedy pomocí rozšířeného vnímání, které mi ukazuje vícerozměrné obrazy – seskupené energie, které nesou informaci, ke kterým pak můj mozek pomocí rozumu přiřadí slova nebo názvy a seřadí je do ucelených vět, které mi dávají smysl.

Berte to opět jako jeden možný pohled, jedno možné vysvětlení. Jedno možné pochopení. Ne jako definitivní, holou pravdu.

Co je to rozšířené vnímání.

Představte si člověka, kterému jde z hlavy směrem vzhůru bílé světlo. To je náš informační kanál.

Na samém začátku to vypadá takto, tedy skrze tento kanál k nám proudí :

1. Bílé světlo bezpodmínečné lásky od Boha

2. Životní energii od Zdroje

3. Energie, které obsahují informace

4. Spojení naší duše, duchovního srdce s Bohem

Skrze tento kanál k nám i od nás přicházejí a odcházejí energie a informace od nebo do našeho mozku. Proudí tedy neustále oběma směry. A náš mozek vše zpracovává a rozděluje tak, jak je potřeba. Na výživu a potřeby těla a na vjemy, pocity, emoce, myšlenky.

Tím, jak zde žijeme, zažíváme různé situace, které jsme nuceni řešit na základě naší volby, našeho rozhodnutí a tato naše jednání a konání jsou opět odesílána ve formě energie informačním kanálem do vědomí jednotlivce, do kolektivního vědomí a do vesmírného vědomí, jehož součástí je Bůh. Ono je to v podstatě vše propojeno navzájem, ale toto rozdělení je nutné pro pochopení.

Čím více životů, tím více situací a možností k učení, tím více zkušeností a tím i více záznamů v těchto vědomích, tedy v té pomyslné Akáše, knihovně.

Tím se nám vlastně rozšiřuje obzor na základě prožitých a odžitých - uložených zkušeností. Vzpomínky a záznamy našich vědomostí, zkušeností, situací, rozhodnutí, činů, myšlenek, emocí, příčin a jejich důsledků, lidí a jejich osudů, našeho nadání, řemeslného umění, učení, co jsme si osvojili, naučili, našich přesvědčení, naší výchovy, naší víry, čemu jsme věřili, čemu jsme přikládali důležitost, na čem jsme lpěli, koho jsme milovali, koho jsme nenáviděli, koho jsme ztratili, komu jsme ublížili, kdo ublížil nám atd.,

Rozšiřuje se tedy naše databáze vesmírných informací, ke kterým zatím nemáme přístup vědomě, skrze tento neviditelný kanál.

Ony k nám přicházejí informace stále, to je ta naše intuice, ale my jí nevěnujeme pozornost. Nevěříme jí a spoléháme se na rozum. Spoléháme se pouze na svých pět smyslů a nějaký pocit, že je něco špatně nebereme v potaz, protože tento pocit rozum nedokáže uspokojivě a racionálně vyhodnotit, aby dával smysl.

Intuice není nic jiného než to, že k nám přijde skrze tento kanál informace do mozku a my jsme schopni tuto informaci zaznamenat, správně vyhodnotit a řídit se jí bez toho, aby jsme o ní uvažovali a vyhodnocovali na základě rozumu. Rozum nám tuto informaci pouze přetlumočí pomocí pocitu.

Dalo by se tedy říci, že se nám rozšiřuje vnímání, náš informační kanál do prostoru díky našim zkušenostem. Čím více životů, tím více zkušeností, tím větší rozšířené vnímání, tedy schopnost se napojit na informace v prostoru pomocí mysli skrze duši, nebo skrze duchovní srdce.

Rozšířené vnímání tedy vzniká na základě nasbíraných zkušeností a vědomostí. Lze si ho tedy představit jako jakýsi trychtýř, který je utvořen z mnoha a mnoha provázků samostatných energií. Každý ten provázek energie značí jeden konkrétní život. A tento jeden provázek - život se větví do dalších provázků, energií, které značí různé zkušenosti, které se opět rozvětvují do menších provázků – energií, které značí emoce, slova, myšlenky a stále se to větví a větví. Těchto provázků stále přibývá díky našim dalším a dalším životům. Takže kolem nás vzniká v prostoru, tedy do všech stran jakási pomyslná síť energií – informací o nás samých, ke které my ze začátku máme omezený přístup.

Pokud my na sobě začneme pracovat, pokud se rozhodneme a něco řešíme, některou svou negativní vlastnost, se vydáváme vždy jednou konkrétní cestou do minulosti, ke konkrétní události, kde vznikl problém, kde vznikla tato naše negativní vlastnost a řešíme její vznik, příčinu a snažíme se ji pochopit, porozumět. Když porozumíme, otevře se nám tím další cesta, další spojení. Tímto se nám vlastně postupně otvírají další a další cesty – kanály, ke kterým máme přístup. A tomu se říká rozšířené vnímání. Že víme. Jsou to naše zpracované a pochopené zkušenosti. Tím získáváme i zkušenosti, jak s těmito energiemi pracovat. Jak je vnímat. Získáváme zkušenosti, kterým se říká schopnosti. Není na tom nic nadpřirozeného. Jsou to naše zkušenosti, které jsme si osvojili a naučili prací sama na sobě.

Díky tomu jsme pak schopni v tomto prostoru, kde nejsou pouze naše energie – informační kanály, ale i kanály druhých lidí, hledat to, co je potřeba.

Není to ale o tom, že budete pomocí rozšířeného vnímání vidět a vědět vše. Že budete mít přístup ke všemu. Ne ne. Budete mít přístup pouze k tomu, co je vám dáno a povoleno vesmírem pro váš úkol a vývoj zde na Zemi. Opět je to o naší duchovní vyspělosti, která spočívá v počtu odžitých životů a v počtu pochopených a zpracovaných zkušeností.

Když takový člověk má málo pochopených zkušeností, má tím omezený přístup k informacím, ke svým zkušenostem. Jeho cestičky jsou zablokované, jsou mu otevřeny jen některé, které se mu nelíbí, které odmítá vidět, vnímat a řešit a on se chce dostat k informacím teď, rychle, bez práce sama na sobě, co se vlastně stane. Kam se napojí? Na co nebo koho se napojí? Na jakou energii?

V první řadě je potřeba si uvědomit, co, jaká emoce k tomu takového člověka vede. Žádná kladná to asi nebude, že? Je zde nějaké sobecké přání za nějakým sobeckým účelem. Přání je myšlenka. A již zde máme inteligentní energii, které lidé říkají Ďábel, která na tuto myšlenku reaguje. A ona nám to nabídne, rychle a bezpracně se dostat k informacím, a tedy i ke schopnostem. Ovšem k jakým, že? Myslíte si, že jsou pravdivé? Pěkně nám to zabalí do zlatého papíru a napovídá nám pomocí našeho ega, že toto je poselství od anděla, od Boha, že toto je jediná pravda a vy jste ten vyvolený, co má možnost to poznat a vědět. Že tento učitel je nejlepší, že toto učení je jediné, že tato víra je správná a jediná ... Tato energie, které jste vy dali k tomu svolení svým chtěním, vám zastře a schová vše ostatní. Schová vám pravdu. Schová vám ty vaše cestičky a ukáže vám jen tu svou, pokroucenou iluzi.

Napojíte se na zkušenost a poznání jiného člověka, nebo na přesvědčení jiného člověka či skupiny stejně smýšlejících lidí a věříte tomu, že je to pravda. Není to vaše, ale někoho jiného, kdo hledal stejným způsobem, jako vy. Rychle a bez práce sama na sobě. A už nám vzniká skupinka lidí, kteří si předávají něčí zkušenost, která není jejich vlastní. Vzniká jakási bublina, iluze pravdy, která se skutečností nemá nic společného. Nemá nic společného s cestou a poznáním každého zvlášť, sám za sebe, svým vlastním způsobem a rychlostí na základě svých pochopených negativních vlastností v jednotlivých životech.

Rozšířené vnímání je pak na několik životů zastaveno, pouze přibývají vlákna životů s touto zkušeností. S touto falešnou iluzí, falešnou pravdou, kdy na základě této falešné pravdy děláme špatná rozhodnutí. Což nás opět vede k naší zkušenosti, kdy na základě naší iluze a lži o nás samých uděláme špatná rozhodnutí, která se nám vrátí jako bumerang. A je opět pouze na nás, na našem rozhodnutí, na naší svobodné vůli, zda budeme hledat příčinu, hledat pravdu, kde tato příčina vznikla prací sama na sobě, nebo budeme dál před touto pravdou utíkat a volit si tu snadnou a jednoduchou cestu pomocí energie z druhé strany.

Pokud přestanete hledat pomoc a odpovědi všude okolo, u druhých, v učeních druhých, v metodách druhých, ale sami v sobě, máte šanci se vrátit zpět na svou pravou cestu, na svůj pravý úkol, na své pravé schopnosti a opět začít pomalu, svým vlastním tempem otevírat vlákna, cestičky k poznání sebe sama a mít více a více mít rozšířené vnímání a schopnosti na základě svých vlastních pochopených zkušeností.

Prostě to tak je. Není možné přeskočit svůj vlastní stín a dělat, že tu není.

Ještě jedna malá poznámka.

Vždy je potřeba mít svého učitele/duchovního průvodce, který nás povede a bude nás učit. Nebude nám nutit své pravdy a své způsoby práce, ale nechá nás najít své vlastní cesty a způsoby, jak se dostat k pravdě. Jak nalézt a využít své vlastní unikátní schopnosti. Učitel/průvodce by měl mít zkušenosti se všemi možnými schopnostmi, které existují. Měl by je mít osvojené. V tomto je rozdíl mezi učitelem a duchovním průvodcem. Duchovní průvodce má toto zažité, má s tím vlastní zkušenosti a na rozdíl od učitele dokáže při chybě klienta zasáhnout, když je to potřeba. Ví jak a kdy.

Není možné, aby se učitel/průvodce věnoval a pracoval s více žáky, nebo toto učil masově na nějakých seminářích. Protože každý člověk má své vlastní stíny, vzpomínky, emoce a jinak, jiným způsobem chápe. Vždy je potřeba s klientem pracovat individuálně a nalézt pro něj konkrétní a správný přístup.

Učitel učí a vysvětluje. Má omezené pole působnosti a přístup k informacím. Učí pouze v několika oblastech, které si osvojil a kterým rozumí. Nemá, nenese takovou odpovědnost, jako průvodce.

Průvodce učí, vysvětluje, ukazuje a hledá ty nejlepší a nejvhodnější způsoby, jak klienta navést, aby našel svou vlastní moudrost skrze své vlastní schopnosti a uměl k tomu využít své vlastní zkušenosti. Potřebuje být dobrým psychologem a analytikem. Průvodce umí nalézt ten nejvhodnější způsob, který klient v té konkrétní chvíli potřebuje a ukázat mu ho, že je, že existuje. Učí klienta věřit sám sobě. Učí ho, že je přirozené dělat chyby a nevědět si rady a jak tyto chyby napravit. Jeho pole působnosti je neomezené a nese daleko větší odpovědnost než učitel. Průvodce se zároveň učí od svého klienta a roste s ním.

Tato spolupráce pak může trvat i několik roků. Tedy průvodce klienta pouze provází, jde s ním společně po této cestě. Ukazuje mu, nebo mu zprostředkovává všechny možné způsoby, jak uvidět nástrahy, které na této cestě leží a všechny možné způsoby, jak se k nim dostat, jak je uvidět a jak si s nimi poradit. Jak se s nimi vypořádat. Učí klienta být samostatným a vědět si rady se vzniklou situací, nebo problémem. Nenutí mu žádný konkrétní postup a přístup k řešení problému. Pomáhá mu osvojit si své vlastní schopnosti. Jak a jakým způsobem je využít.

Ponechává klientovi svobodnou vůli, jakou schopnost použije a pro jaký způsob se rozhodne. Neprogramuje klienta a jeho mysl. Nenutí mu jiné vzorce chování a přeprogramování jeho mysli. Naopak. Učí ho poznat svou vlastní mysl, jak pracuje, funguje a proč.