Jak se mít rád.

Dnes si budeme povídat o tom, co to znamená mít se rád. Jak se mít rád. A lze se to naučit? Může mě to naučit kouč či duchovní průvodce? Existuje na to nějaká technika, video s návodem, mantra nebo afirmace?

Odpovím vám upřímně, že není možné se to naučit žádnou technikou. Není možné, aby vás mít se rád někdo naučil. A není možné, když si budete opakovat mantru či afirmaci, že se začnete mít rádi. Jediný, kdo vás ve skutečnosti bude mít rád je váš rozum, tedy bude milovat sám sebe a tuto svou představu o tom, co je to mít se rád.

A také vám zde vysvětlím, proč to není možné. Ale nezoufejte. Existuje způsob, o kterém si zde také povíme.

Pokud se někoho zeptáte, zda se má rád, automaticky vám odpoví, že ano. Ovšem, to není to MÍT SE RÁD. Proč?

Podívejme se nejdříve na to, co je to člověk. Máme fyzické tělo, utvořené z kostí, svalů, orgánů, nervů, žil, cév, ve kterých proudí krev, z kůže atd. a z mozku. Kromě toho v nás proudí síť neviditelných drah z energií, které nazýváme meridiány a energie rozumu/myšlenek = mentální/rozumové tělo, emocí = emoční tělo, energie ega = egové tělo a energie duše = duchovní tělo.

Co dělá člověka člověkem? My se domníváme, že člověka z nás dělá rozum, myšlení a cítění, emoce.. Díky tomu se odlišujeme od zvířat. Ovšem není to tak úplně pravda.

My se mylně domníváme, že emoce se tvoří v našem těle. Ne. Emoce vytváří náš rozum, který je posílá do těla a zpětně si je skrze tělo a název pro ně uvědomuje. Odkud je rozum bere? Ze vzpomínek. Z toho, co jsme někdy sami zažili. Odkud se berou tyto vzpomínky?

Z duše a nikoliv z rozumu. To, co jsme zažili a prožili se energeticky ukládá do duše. Ukládá se tam jak to vidělo, vyhodnotilo a chápalo ego/lež a s tím skutečná pravda, jakou viděla duše, jak to bylo doopravdy/pravda. A duše nám tuto minulost, uloženou energetickou vzpomínku ega a rozumu, tak jako skutečnou pravdu zprostředkovává nazpět skrze rozum a myšlenku, kdy si uvědomujeme pouze vzpomínku ega, jak si to pamatuje ego a skutečnou pravdu máme díky egu zastřenou. Je pro nás neviditelná. 

Podívejme se tedy nejdříve na mozek a rozum. Jak pracují.

Náš mozek je utvořen ze dvou částí. Z pravé a levé hemisféry. Pravá hemisféra ovládá levou část těla a má na starosti kreativitu, představivost, abstrakci a mimosmyslové vnímání. Tato část je napojena na duchovní tělo uvnitř nás. Představte si toto duchovní tělo/duši jako bílý balonek uvnitř nás. Naše levá část těla je také spojována s ženou silou, energií a s minulostí.

Levá hemisféra ovládá pravou část těla a má na starosti zručnost, logické uvažování a učení. Tato část je napojena na mentální tělo, emoční tělo a na ego. Představte si ego, jako malý černý balonek, který nám visí těsně nad hlavou. Pravá část těla je pak spojována s mužskou silou, energií a budoucností.

Tyto dvě hemisféry jsou propojeny dvěma spirálovitě stočenými energiemi/čarami, které se ve středu čela spojují, protínají a vytváří bod, který mimo jiné nazýváme třetím okem. Díky tomu se tyto dvě hemisféry propojují a proudí jimi informace od jedné či druhé, oběma směry. Za tímto bodem je schovaný náš rozum, který vyhodnocuje to, co k němu přichází buď skrze duši/bílý balonek, nebo skrze ego/černý balonek.

Rozdíl mezi těmito dvěma balonky spočívá s tom, že bílý balonek ví skutečnou pravdu o tom, co se děje a proč, kdežto černý balonek si jen myslí, co to je a proč to je. Nemá přístup k moudrosti a pravdě. Odmítá spolupráci s duší. Myslí si, že duši k ničemu nepotřebuje.

Ego, tato energie si sama o sobě myslí, že je člověkem a že vše ví díky pojmům, názvům a naučeným postupům. Ego samo sobě říká JÁ. Odmítá se vzdát této své představy sama o sobě, o tom, jak samo sebe vidí, jak samo o sobě smýšlí, jak ono tomu rozumí, jak ono vše ví a kontroly nad tělem. Stále samo sebe hodnotí a kontroluje, zda se rozhodlo dobře, není to dobře, tápe, má strach, bojuje, vyčítá a trestá samo sebe vždy, když se zmýlí.

Díky této jeho energii, která sama sebe považuje za člověka, za to nejdůležitější, co z nás dělá člověka, jeho vlastní přesvědčení o své vlastní existenci se k nám, k našemu rozumu nemůže dostat energie od duše, abychom si ji uvědomili a slyšeli či viděli, co nám říká a co nám ukazuje. Ego se této informace od duše okamžitě zmocní a vyhodnotí ji podle sebe, jak ono si myslí, že to je a co to je. A odkud tedy ego bere své pravdy a přesvědčení? Z myšlenek a názorů druhých lidí, s kterými se ztotožní. Které se mu líbí, nebo nelíbí. Které zapadají do jeho představy a které ne. Ego jako takové pouze papouškuje názory, názvy a slova pro něco, aniž by těmto názvům/pojmům doopravdy rozumělo. Jede pouze na pojmech, ale skutečný obsah těchto pojmů mu uniká. Věří, že ví. Vím, že se mám rád. Vím, že mám pravdu. Věřím své pravdě. Pravdě, která je v souladu s tím, jak já si myslím, že to je.

Takže, když budete poslouchat něčí nauku o tom, jak máte myslet, na co máte myslet, co u toho máte cítit, co si máte představovat, tak se toho ego okamžitě chytí a začne vám/tedy samo sobě toto suplovat, vytvářet a zprostředkovávat to sám sobě skrze rozum/uvědomování si sebe sama srze rozum, pocit a myšlenku, které pak díky tomu samo věří. Přesvědčí samo sebe, že takové je a uvěří tomu, že takové je. Vytvoří kolem sebe jakousi bublinu z energie, ve které je dokonalé, bez problémů. Ono to přeci má vyřešené na základě toho, že si to představovalo a už je jiné, lepší.

Na této euforii pak jede nějaký čas, než se opět setká se stejným, opakujícím se problémem, o které si myslelo, že už ho nemá. A je opět na začátku. Co udělá? Začne obviňovat ze svého nezdaru všechny okolo sebe. To já ne, to oni za to mohou. Hledá, pátrá a zkouší nové, lepší postupy, mantry a afirmace, kdo ho toho zbaví a naučí ho, jak být dokonalým a vše vědět, všemu rozumět a neudělat chybu. Je ochotno uvěřit čemukoliv, kdo mu co řekne, jen aby se mohlo považovat za dokonalé.

Bohužel na této energii ega jede většina lidí, a vůbec o tom neví. Tak dokonalé a sofistikované dokáže být ego. Vše samo sobě pěkně vysvětlí tak, aby bylo samo se sebou spokojené.

Co s tím?

Jak se mít doopravdy rád, aniž by to mít se rád nepocházelo z ega a jeho představy o tom, jak to vypadá, mít se rád? Jeho představa o tom, jaké to je, mít se rád.

Jak jsem již napsala, tomuto vás nikdo nemůže naučit. Není možné na to jít rozumem a zdůvodnit si, proč se mít rád. Není možné na tom mít se rád stavět své představy o tom, jaký budu, jak se budu chovat, co od toho očekávám a proč. Že se díky tomu změním. Že přestanu žárlit, přestanu se bát, budu silný a odolný vůči okolním vlivům, budu si vždy vědět rady, budu vědět co je správné a co ne, budu umět říci ne atd. Tedy že budu mít vše, co si myslím, že mám mít, jaký mám být, jaký chci být, co si myslím, že mi chybí a že zmizí to, co mi dělá problémy, mé vlastnosti, které se mi nelíbí.

Bohužel, pokud od mít se rád toto očekáváte, tak to opět očekává vaše vlastní ego.

Mít se rád není o tomto. Mít se rád nemá rozumové důvody proč se mít rád. Je to o rozhodnutí bez jakéhokoliv rozumového motivu a důvodu, proč se mít rád.

Prostě a jednoduše se pro to rozhodnu, aniž bych od toho cokoliv čekal. Žádné výhody, žádné úlevy, že něco splním a za to budu odměněn. Je to rozhodnutí, které vychází ze samotné duše v nás. Že se rozhodneme pro lásku, aniž bychom měli potřebu jí rozumět a vědět, co je, čím je. Pro lásku, která je v nás a nemá slova. Pro to něco, co nevíme a neznáme skrze rozum a nikdy ji rozumem nemůžeme ani poznat ani pochopit.

Což je veliký problém, protože ego chce vědět, co je to za lásku a mít jistotu o této lásce, že je, že existuje. Bohužel, ego není s touto láskou/duší energeticky spojeno a propojeno. Je opakem lásky/duše. Tudíž ji není schopno poznat. Spojení mezi duší a egem vykonává náš rozum. Ego je protipólem duše, tedy ono samo od sebe duši odpuzuje svou vlastní podstatou. Nedovolí, aby duše, láska převzala kontrolu na ním samým. Tedy ego si myslí, že láska chce nad ním mít kontrolu. Což je velký omyl. Láska mu v jeho existenci a fungování nijak nebrání. Jen nás upozorní na to, že teď nad námi převzalo kontrolu ego a ukáže nám pravdu o tom, proč to ego dělá.

Tedy skrze rozhodnutí MÁM SE RÁD, dáváme prostor lásce v nás/duši, aby se mohla projevit a my si to mohli uvědomit a zvědomit skrze rozum, myšlenku a pocit. Nepleťte si pocit s emocí. Pocit nemá slova a myšlenkový/rozumový základ. Nevychází z rozumu, ale z duše.

To neznamená, že budete jiní, lepší. Že se díky tomu změníte a vše bude růžové, zalité sluncem a vy nebudete mít žádný problém. Ne, znamená to, že vám bude duše/láska ve vás napovídat a ukazovat, čím a jak si vy sami ubližujete, skrze jaké myšlenky, pravdy, přesvědčení, emoce, návyky a odkud pocházejí, odkud se vzali a kde vznikly, abyste se na ně mohli podívat, připustit si je, přijmout je, smířit se s nimi a odpustit si je. Upozorní vás, že jste teď v tuto chvíli ovládáni egem.

Toto je skutečné MÍT SE RÁD.

Pozor na jednu věc.

Ego umí velice dobře suplovat a napodobovat lásku skrze své vlastní představy o ní. Klidně se může stát, že díky egu budete lítat v nějaké bublině, kdy si vaše ego bude o sobě myslet, že je duše/láska a vy budete odtrženi od skutečné reality. Budete zažívat pocit o své neomylnosti a vyvolenosti. Jak jste dobří a jak vše víte a všemu rozumíte.

Je to na každém jednotlivci, co udělá a pro co se rozhodne uvnitř sebe. Z lásky v sobě k sobě, jako k celé bytosti, z které jsme utvořeni, aniž bychom upřednostňovali jedno před druhým a dávali v sobě důležitost jednomu před druhým. Vše je důležité, pokud máme fyzické tělo, kdy jedno bez druhého nemůže správně fungovat. Na toto není technika, ani manuál, ani žádná mantra či afirmace.