Jak vznikají sny.

Další zajímavé téma, fenomén, nad kterým hloubají vědci. Co se děje, když spíme a zdá se nám sen. Jakým způsobem vzniká sen a kdo ho vytváří.

Pokusím se to zde vysvětlit, ale pouze v tom základním, hrubém a okleštěném. Je to téma, které by zabralo min.10 stran a já vás nechci unudit k smrti.

Kdo tedy vytváří sny?

Buď naše duše, nebo a pouze náš vlastní rozum.

Sny jsou spojené s tím, nad čím přemýšlíme během dne, nebo co nám utkvělo v paměti. Co pro nás bylo důležité, co se nám líbilo, co jsme prožívali a jakým způsobem jsme o tom smýšleli. A tyto naše prožitky v nás pak probouzí nevědomé vzpomínky, strachy či problémy, které jedou na pozadí našeho rozumu a my o nich nevíme. Když spíme, na naše sny mohou mít vliv i okolní energie, které jsou kolem nás. Tedy myšlenky jiných, cizích lidí, kteří jsou vzhůru, sny druhých, otisky – energie a myšlenky mrtvých a mnoho dalšího, co je a existuje jen ve formě energií.

Ve spánku se náš rozum snaží vyřešit něco, co nestihl vyřešit během dne. Zde se pak dějí dvě různé věci. Buď toto řešení hledá a ukazuje nám ho naše duše, nebo to řeší pouze náš rozum bez účasti duše, lásky. Rozum tedy i ve spánku pracuje a pokud to řeší pouze on sám, pracuje pouze s tím, co ví a zná, co si pamatuje, nebo spíše co si myslí, že ví a zná. Jak on si myslí, že to je, že to bylo. Z toho pak vytváří kulisy, lidi, děje, konverzace …. Tedy pouze své vlastní rozumové závěry.

Sny fungují naprosto stejně, jako při zástavě srdce a opětovném oživení. To, co vidíme ve snu, co se děje ve snu většinou trvá jen několik vteřin, či minut. V tomto stavu mozek a rozum funguje jinak než v bdělém stavu. Je schopen během této krátké doby obsáhnout a vytvořit mnoho a mnoho informací.

V době, kdy spíme jsme totiž odpojeni od svého rozumového Já, že si rozumem uvědomujeme sebe sama, že jsme, nebo spíše, že spíme. Pouze jsme a náš mozek společně s rozumem zde funguje naprosto jinak. Toto se děje v případě, když zde pracuje pouze duše, láska a vše se odehrává pouze v nehmotné, energetické rovině plné nehmotných informací. Zároveň s tím, skrze a díky duši to samé čte i náš rozum. Díky duši těmto energiím rozumí a ví, co to je. Ví, co se děje.

Bezprostředně po probuzení si pak vše přehraje. Dá tomu myšlenkový, rozumový obsah, podobu, posloupnost, vnímání sebe sama v prostoru, vnímání času a všechny pocity, slova a myšlenky. A my máme v té jedné chvíli pocit, že se to děje právě teď, prožíváme a zažíváme to teď. Jsme tam, v těch energiích. Zároveň s tím si uvědomujeme skutečnou realitu, že ležíme v posteli.

Zde, těsně po probuzení dochází k paradoxu, že jsme v té samé chvíli ve dvou různých realitách a světech zároveň. V nehmotném bez já, pouze jsem a v hmotném, rozumovém, kdy už jsme já jsem. Zde se stírá rozdíl mezi těmito dvěma realitami a uvědomováním si jich rozumově. Náš mozek a rozum s nimi pracuje jako s jedním. Nedělá mezi nimi rozdíl. Jsou v té chvíli pro něj naprosto přirozené. Vždy nás udiví, jak něco, co si zpětně rozumem přehrajeme během několika vteřin vnímáme, že to trvalo, dělo se to celý den. Jak jsme mohli do těch pár vteřin natěsnat tolik věcí, údajů, myšlenek a dějů. Jde o to, že náš rozum tomu dá pojem a vnímání času, protože bez toho to, co se dělo neumí vyjádřit a přetlumočit.

Vše, co se odehrává v této energetické, nehmotné rovině, když sníme, nemá hmotnou podobu. Vše je pouze ve formě energií. Hmotnou podobu těmto energiím přisuzuje a přiřazuje až náš rozum, když si to těsně po probuzení zpětně přehrává. Tedy dá tomu takovou podobu a formu, o které si myslí, že je to ta správná. Pracuje pouze s tím, s takovou podobou a formou, vybírá si mezi tím, co zná. To, co nezná, co neumí přečíst už jen jako Já, nahradí tím, co si myslí, že to je. Proto nám některé věci, které nám rozum ukazuje nedávají smysl. Také používá pro cizí nehmotné lidi podobu těch, které zná. Některé energie může přetvořit v to, čeho se nejvíce bojíme. Proto je tak těžké se ve snech vyznat a pochopit, co znamenají. Co se tam ve skutečnosti odehrávalo. Co to ve skutečnosti bylo.

Pokud někdo usíná s tím, že chce, aby se mu zdálo to a to, byl tam a tam, přebírá nad snem kontrolu pouze rozum. Vytváří tento sen pouze rozum společně s naším rozumovým já. Ten pak sám vytváří to, co jsme po něm chtěli. I on sám v této krátké chvíli dokáže vytvořit děj bez časového údaje. Není zde v této chvíli omezen tělem a vnímáním, vyhodnocováním a uvědomováním si sebe sama skrze tělo. To samé platí o astrálním cestování. Toto nám vytváří také pouze náš rozum. Představuje si duši, jak opouští tělo. Duše totiž nemusí opouštět tělo, aby viděla a věděla. Duše může být v těle a zároveň na mnoha místech najednou.

Proč křičíme ze sna, nebo se jinak tělesně projevujeme?

Stále jsme i ve spánku propojeni s tělem, mozkem a rozumem. Vše, co se děje a odehrává v této nehmotné rovině bez těla zároveň také prochází naším hmotným tělem a tělo to pak vnímá skrze impulsy, vyhodnocení od mozku a rozumu, na které reaguje, ale my o tom nevíme. Je to další fenomén, který umí náš mozek. Být v obou rovinách současně. V nehmotné, nemám tělo i v hmotné, mám tělo. Toto platí jak pro sny od duše, tak i o sny, které vytváří pouze náš vlastní rozum.

Může se stát, že náš rozum je tak silný, tak moc chce, aby duše někam šla, tam, kam on chce, že ji k tomu donutí a vypudí ji z těla ven. A zatímco je duše mimo tělo a čeká, až se bude moci vrátit, on sám si představuje, kam duše jde a co tam dělá a vidí. Tedy v té chvíli jsme tím, kým toužíme být a vidíme, prožíváme to, po čem toužíme vidět a prožít.

Také se občas stává, že duše nám chce pomoci. Sama opustí tělo a vydá se hledat pomoc a odpovědi. Tedy hledá to, kam ji směřuje náš rozum a naše přání. Díky tomu se může ocitnout v energiích, které jí našeptají lži a bludy, kterým uvěří, protože je stále spojena a ovlivněna rozumem a jeho přáním. Díky tomu si na sebe může navázat negativní energie, které si pak sebou přinese zpět do těla.

Jediné, co nám v tomto může pomoci, vyznat se v tom, kdo ten sen, příběh vytvořil a proč, zda naše duše, která nás tím chtěla na něco upozornit, něco nám předat, nebo jen náš rozum, který si to vše pouze vymyslel a uvěřil své vlastní představě, že je to skutečné je toto:

Když je to od duše a zpětně si to zvědomujeme rozumem, jsme tam, vnímáme se, cítíme, vidíme, slyšíme, myslíme, mluvíme, jednáme a konáme úplně stejně, jako v běžném životě, ale nevidíme se. Nevidíme sebe sama jako hmotnou osobu. Jen se vnímáme, že jsme. Zároveň s tím, když si to zpětně během pár vteřin přehrajeme, tedy že se nám to děje teď a tady a zároveň s tím si uvědomujeme skutečnou realitu, že ležíme v posteli, vybaví se nám ještě jedna věc, která s tím jde ruku v ruce. Další fenomén, který nelze rozumově vysvětlit. Vzpomeneme si, uvědomíme si, že jsme tam byli ještě jednou, bez těla a formy a na vše jsme se dívali jako to něco z hora, většinou z určitého úhlu. Buď zprava, nebo z leva. Je to takové echo, jen nevědomá vzpomínka. Toto něco, co se dívalo a sledovalo celý nehmotný děj, bylo naše vlastní vědomí, pokračování naší duše.

Pokud je sen vytvořen pouze a jenom naším vlastním rozumem, našimi vlastními myšlenkami, chtěními a přáními, většinou v něm vidíme vše tak, jako by se to odehrávalo před námi, na nějakém plátně a prožíváme to naprosto stejně, jako když sedíme v kině a ztotožníme se s dějem a postavou. Vidíme, díváme se na sebe jako na celek, jako na postavu, tedy to, co vidíme, když se díváme do zrcadla. S tím zároveň vnímáme sebe sama, že jen jsme. Je to zrcadlení našeho rozumu. Zrcadlí nám naši podobu. Rozum potřebuje v té chvíli mít svou podobu. To své já, aby tomu, co sám vymyslel uvěřil. Opět je to další fenomén, který náš rozum dokáže. Dokáže sám sebe přesvědčit, že to, co vymyslel je pravda, že je to skutečné. Věří své pravdě.

Jsou tedy sny, které vytváří duše, láska sama bez nucení a chtění našeho rozumu a tyto sny nám ukazují pravdu. Mohou nám ukazovat minulost, současnost nebo i budoucnost. V těchto snech k nám může přijít nějaká inspirace, řešení, upozornění či varování. Tyto sny pak nazýváme věšteckými. Jde o to, že my to nevyhledáváme rozumem, nemáme tam to chtění vědět a znát, ale přijde to k nám samo, když to má tak být. Zde o tom, co k vám ve snu přijde skrze duši rozhoduje láska a ne rozum.

A pak jsou sny, které vytváří náš rozum, naše rozumové já, protože něco chce. Chce vědět, chce vidět, chce někde být, chce něčím být …. A tak si to sám, to, po čem touží a chce vytvoří. Chceš být mimozemšťanem? Není problém. Chceš být na planetě opic? Není problém. Chceš být v nebi, v ráji? Chceš vidět a vědět, jak to tam vypadá? Není problém. Chceš vidět peklo? Není problém. Ovšem toto vše on sám vytváří na základě toho, co viděl ve filmu, četl, slyšel, nebo na základě myšlenek, představ a hovorů druhých.

Nepleťte si sny se sněním. Snění je naprosto něco jiného.

Toto, co jsem napsala je pouze ve zkratce. Není možné zde zmínit vše, co má na naše sny vliv. Není a neexistuje na sny a jejich porozumění žádná technika ani kniha, či manuál. Jen pozorování opakujících se věcí ve snu a následném vyhodnocení, co se pak stalo. Jedině tak můžete poznat, co která věc ve snu znamená. 

Sny, tedy to, co se nám bude zdát je závislé na naší náladě a našem rozpoložení, když usínáme. Je mnoho lidí, kteří si sny nepamatují. Sny nenáleží pouze člověku. I některá zvířata mají sny. Viz pes, který spí, kňučí a hrabe packami. Některé sny mohou být naprosto úžasné a jiné naopak děsivé. Ve snu se můžete napojit na úplně cizího člověka, prožívat jeho vlastní příběh a chovat se naprosto odlišně. Jde tedy o to, na co, na koho se náš mozek ve spánku napojí, na co se vyladí. Protože v té chvíli je přístupný všem energiím, které jsou v prostoru kolem nás.

Pokud mě osobně se zdá něco nesmyslného, chovám se v něm naprosto jinak, iracionálně, nebo se mi zdá něco hrůzostrašného, odporného, zvráceného, tedy odporuje to mé povaze a chování, vždy po probuzení si řeknu, že to není mé. Toto nejsem já. Požádám Boha, aby tento sen vrátil tam, kam patří, tomu, komu to patří.

Mě se třeba zdálo ve snu, že mi někdo říkal vtipy a mě vzbudil můj vlastní smích. Ve snu můžete vidět a vnímat hudbu takovou, jaká ve skutečnosti je. Vnímáte jednotlivé tóny, jednotlivé nástroje a zároveň tuto hudbu slyšíte jako celek. Můžete hudbu v té chvíli vidět i jako různé barevné energie, které tančí a prolínají se navzájem. Hudba v té chvíli není pouze hudba, ale je to živá energie.

Ve snu se vám může stát i to, že si v jedné chvíli uvědomíte sami sebe, kým jste teď a tady, v této současné hmotné realitě. Věštecké sny k nám také promlouvají skrze symboliku. Sníh ve snu nemusí znamenat jen sníh atd..