Jiný pohled na energie.

Dnes trochu delší a odlišný článek, který shrnuje vše, o čem jsem zde již psala. Jen jinak, jiným způsobem. Jiný úhel pohledu na vše, co je spojeno s člověkem a jeho existencí jak tělesnou, tak netělesnou.

Stále existuje mnoho nejasností, mýtů a domněnek kolem Boha, vědomí a duše. Vědomí si někteří pletou s rozumem, uvědomováním si něčeho skrze tělo, mozek a myšlenku. Pak také pletou dohromady ducha a duši. Objevuje se také pojem osobnost a subosobnost. Nebo název nadvědomí, přisedlíci atd.

Všechna tato slova a pojmy pro něco, co není vidět, není slyšet a přesto to je, existuje a dokonce to mluví, slouží k tomu, aby se v tom náš rozum vyznal. Potřebuje tomu něčemu přiřadit slovo a obraz, formu, aby byl schopen si to představit. Když dáte nějaké neviditelné energii název, přiřadíte jí nějaký symbol, nebo vlastnost, automaticky pro náš rozum začne existovat skrze toto slovo.

Když řeknete slovo duše, automaticky si ho spojíte s naprosto vším, co jste o něm kdy slyšeli, co to je, jak to vypadá ... Díky tomu pro náš rozum začne být skutečná. Rozum přijme, že je, aniž by ji kdy sám viděl, slyšel a pocítil. On tedy ví, že je, ale ve skutečnosti to neví. Další fenomén našeho rozumu, jak pracuje.

Bůh

Bůh je jedno vědomí - vím, utvořené z informací. Informací, které se nedají zachytit a přetlumočit žádným přístrojem. Je potřeba si uvědomit, že v tomto vědomí je naprosto vše.

Toto vědomí si uvědomuje sebe sama, že je, existuje, ale nemá identitu, název, formu, nemá JÁ. Ono o sobě nepřemýšlí jako o já, čím je to já. Pouze si sebe uvědomuje a díky tomu ví, že je. Je to stejné, jako v lidském životě, když se narodíte. Jako novorozeně jste, ale neuvědomujete si, že jste. Postupem času si začnete uvědomovat sebe sama vzhledem k prostoru kolem vás, že jste. Zkoumáte vše kolem sebe i sami sebe. A pak vám začne někdo říkat, co jste, čím jste. Tím se stáváte samostatnou jednotkou mezi ostatními. Náš lidský rozum nás oddělí od ostatních a od všeho, co nejsme my. Co není JÁ.

Nepleťte si vědomí, vím s lidským rozumem, myslím a rozumím = vím.

A toto jedno vědomí - Bůh je mimo jiné utvořeno z mnoha a mnoha jednotlivých vědomí. V tuto chvíli, kdy toto čtete, je na Zemi 7 miliard živých lidí. A každý z nich je skrze svou duši napojen na své vlastní vědomí. 7 miliard vědomí, která jsou součástí vědomí boha. Každé toto jedno vědomí může být složeno z desítek, stovek až tisíců duší, které měly tělo. To už je pěkná nálož energií a informací.

Každá duše v tomto jednom vědomí, která kdy měla tělo, opět obsahuje své vlastní vědomí. Nevyčíslitelné množství nehmotných informací pouze na energetické úrovni, spojených s jedním lidským životem. Informace, které obsahují holou, ničím nezkreslenou skutečnost a kolem sebe má pole informací, které tam zanechal náš rozum skrze myšlenky a emoce.

Informace, vytvořené naší myslí a rozumem mají jinou vibrační, energetickou hustotu. Obsahují lidskou, fyzickou a emoční stopu. Tyto informace pak v prostoru na sebe naráží, vytváří tlak, nátlak, odpor vůči sobě ...

Informace - vím - duše a vědomí neobsahují, jsou bez lidské, fyzické a emoční stopy. Neobsahují dobře, špatně. Jsou v naprosté rovině, v naprostém klidu vůči všem ostatním informacím. Duše ví a zná pravdu díky této energetické odlišnosti jednotlivých informací.

Jednotlivá vědomí slouží k tomu, aby se tam ukládaly jednotlivé lidské, energetické stopy jednoho každého našeho fyzického těla - života, myšlenek a emocí. Je tam tedy uložen náš skutečný život jako energetická stopa a s ním náš život, jak si ho pamatuje náš rozum.

Tyto energetické - lidské stopy tam zůstanou tak dlouho, dokud se duše neosvobodí od rozumového pole kolem sebe, vytvořeného z lidských myšlenek a emocí. Vzpomínek, vytvořených naším lidským rozumem na sebe sama, jako na člověka, které ji obklopují a nedovolí jí si vzpomenout, čím je.

Pokud si duše vzpomene, čím ve skutečnosti je, dokáže na rozdíl od našeho lidského rozumu během jedné vteřiny uvidět celý svůj lidský život se vším všudy. Vidí naprosto vše a chápe naprosto vše. Lidský život, zachycený v prostoru na úrovni energie, ztratí vše lidské a stane se jen souborem nehmotných, pravdivých informací, které dokáže přečíst pouze ona. Zároveň s tím, vidí i ty informace - myšlenky, které vytvořil náš lidský rozum.

Pokud ona, jako rovina vše to lidské, ten balast, který má kolem sebe přijme bez jakéhokoliv hodnocení, skrze lásku, kterou je, vše lidské se změní, přemění na rovinu - lásku, která pak slouží duši jako poznání, jako lidská zkušenost skrze prožité, odžité člověkem. Je tam skutečná pravda o tom, jak jsme žili, versus to, jak si to myslel rozum a jak na základě svých myšlenek jednal a konal. Tedy dvě roviny, pravda a pochopení lidské roviny - lidského života a chování skrze tuto pravdu, která se stane moudrostí duše a tím i člověka.

Konkrétní informaci, kterou hledáme v prostoru, ve kterém je naprosto vše, umí nalézt pouze energie, která je v rovině - duše. Ona, jako energie, která je v naprosté rovině vůči všemu najde pravdu, informaci, která je také v rovině. Pak záleží na našem mozku, zda je také v této energetické rovině jak vůči duši, tak vůči informaci a díky tomu tuto informaci může a umí přečíst takovou, jaká ve skutečnosti je. Bez vlastního vyhodnocování na základě toho, co ví a zná. Co si myslí, že to je.

Pokud náš mozek není vyladěn na tuto rovinu, čerpá nepravdivé informace z informačního pole kolem duše a z vědomí, které je utvořeno z té druhé energetické vibrace. Té lidské, fyzické, myšlenkové a emoční.

Tyto nehmotné informace, jak pravdivé tak nepravdivé - vědomí, není možné stáhnout, nahrát do nějakého přístroje, uchovat je v něm a přeložit je do lidské řeči. Ani není možné jedno vědomí jedné duše člověka nahrát či přenést do mozku jiného člověka, protože každý člověk má svou vlastní duši se svým vlastním vědomím.

A toto vše, o čem jsem psala, je Bůh. Jedno vědomí, utvořené z mnoha a mnoha energií a informací, které ví, co mají dělat a vůbec se nepomíchají. Jedno se prolýná s druhým a není možné určit, kde jedno končí a druhé začíná. Tyto jednotlivé energie nemají žádné hranice. Všechny tyto energie mohou být v jednu a tu samou chvíli na tisíci místech zároveň a mohou mít jakoukoliv formu zároveň. Všechny informace v prostoru pouze jsou, nic víc, nic míň. To, jakou mají formu či hodnotu, určuje pouze náš lidský rozum. Náš rozum rozhoduje o tom, jak je uvidí a bude je vnímat.

Bůh, toto jedno vědomí mimo jiné obsahuje informace o tom, co která energie má dělat, kdy, jak a co má vzniknout. Na základě tohoto vše vzniká a zaniká, aby mohlo vzniknout opět něco nového. Nic není konečné a vše se mění. Tyto nehmotné informace pak dávají podnět ke vzniku hmoty. Shluku různých energií, které obsahují informace o tom, jak má která forma, kterou vytvoří, vypadat. Jak bude pevná, soudržná, propustná, nepropustná, jakou bude mít vlastnost atd. Jakým způsobem bude vznikat a zanikat. Toto se týká naprosto všeho, co vidíme a považujeme za hmotu. I naše lidské tělo. Samotné informace určují a utvářejí každou formu a její soudržnost, nepropustnost i to, jakým způsobem bude zanikat, měnit svou formu. Tento ustavičný koloběh vzniku a zániku je ve skutečnosti život, nad kterým každý přemýšlí, co to život je. Toto vše dohromady je život. A mezi vznikem a zánikem jsme. Toto vše, život, změna, vznik a zánik je propojeno s informacemi duše, jejího vědomí, jednoho společného vědomí pro každou formu a s vědomím Boha.

Jak vidíte, je to něco, co se děje samo, automaticky, bez účasti lidského rozumu, jen na základě nehmotných informací, které ví, co mají dělat. Něco, co náš lidský rozum není schopen pochopit. A on by tak moc chtěl. Chtěl by sám rozhodovat o tom, co má vzniknout, jak, kdy a proč. My jako lidé můžeme tvořit pouze z již existující hmoty a tu přetvářet v jinou hmotu, jiné její seskupení. Z čeho je ale doopravdy ta hmota utvořena, z jakých informací a proč, co má ve skutečnosti za úkol, to jako člověk nevíme. Stále se snažíme něco ovládnout, změnit, určit, PORUČIT, co to má dělat. Jen změníme uskupení, strukturu a formu. Ne nehmotné informace.

Bůh - vědomí je pomyslně rozděleno na dvě části. První část je ta, ve které jsou všechny informace vůči sobě v naprosté rovině. Této rovině jsme dali název bezpodmínečná láska.                                Ta druhá jeho část je utvořena ze všeho, co není v rovině. Tedy z energií a informací, které vytvořil člověk na základě svého života, své lidské existence. Na základě myšlení, jednání, konání, rozhodování a emocí. Jak si každý člověk myslí, že to je. Energie vytvořené naším rozumem, jak on si myslí, že to je, naše vlastní rozumové pravdy. Tyto rozumové pravdy ve formě energie naráží na pravdy druhých. Tvoří různá seskupení, spojují se, rozdělují se a vytváří tak nerovnováhu. Přetlačují se mezi sebou. Každá tato energie - pravda, vytvořená lidskou myslí - rozumem, chce být, existovat jako ta jediná, správná a chce být akceptována a uznána těmi ostatními energiemi za každou cenu. Utlačuje, zastrašuje, bojuje, ničí, ovládá, vydírá, škemrá, manipuluje, zkresluje, lže .....

A toto vše, co vytváříme svou myslí a rozumem je ta druhá energie, které říkáme zlo. Energie, která není v rovině a stále hodnotí, posuzuje, odsuzuje, není nestranná. Má hodnotu, kterou jí dává a přisuzuje náš lidský rozum skrze to, jak jemu se to líbí, či nelíbí. Tato energie je díky své nerovnováze velice agresivní a napadá naprosto vše, co jí stojí v cestě, co by jí mohlo zabránit ve své vlastní existenci sebe sama a rozpínavosti. Naráží na rovinu, bezpodmínečnou lásku, která jí vrací zpět pouze to, co ona sama vytvořila. Tedy lidské úmysly, motivy a emoce. V tomto automatickém ději není žádný úmysl. Bezpodmínečná láska nikomu nenadržuje, nikoho neodměňuje za zásluhy, nikoho netrestá v tom smyslu, že by se tak rozhodla, jako člověk. Vše se děje pouze v rámci výměny energií.

Jak vidíte, zlo jako takové je také součástí všeho. Vzniká a zaniká na základě člověka a lidské mysli - rozumu a myšlenky. Tato energie, která se k nám vrací zpět, a my ji vnímáme a chápeme jako zlo má také svůj vlastní úkol pro svou existenci. Má nám ukazovat, kdy nejsme v rovině. Kdy vše hodnotíme a posuzujeme dle rozumu, jak on si to pamatuje a ne podle skutečnosti.

Toto je zase naprosto jiný pohled na to, co, kdo je to Bůh. Co, kdo je to duše a co, kdo je to zlo. Jiný úhel pohledu na celou věc.

Osobnost.

Co to vlastně je, co to slovo znamená?

Opět je to slovo, vymyšlené naším rozumem pro náš rozum. Je odvozeno od slova osoba. Od toho rozumového uvědomování si sebe sama skrze samostatné JÁ. 

JÁ = jsem + to, co jsem.                                                                                                              V tom JÁ je naprosto vše, co máme spojeno s člověkem a jeho lidskou existencí. Jméno, pohlaví, vlastnosti, podobu .... Naše osobnost je utvořena z toho, jak si sami sebe představujeme, jak se sami vidíme, jak sami sebe vnímáme a jak sami o sobě smýšlíme. Tedy naši osobnost vytváří náš vlastní rozum. Z tohoto všeho vzniká shluk energií, které říkáme osobnost. Tento shluk energií jsme mimo jiné nazvali ego.

EGO

EGO je výsledkem všeho, za co se povazujeme. Tato vzniklá energie, které říkáme ego, sama sebe považuje za hmotnou. Má jediný úkol a cíl. Existovat, nezaniknout a být dokonalá. Udržuje sama sebe při životě rozumovou myšlenkou na to, že je, existuje, je hmotná. Chce a touží být, stát se stejnou energií, jako je duše. Opět je to něco, co nedokážeme lidským rozumem, nástroji rozumu pochopit. Že naše vlastní myšlenka může existovat samostatně a uvědomovat si samu sebe.

Rozum

Po smrti

Některé duše odejdou rovnou a jiné zde zůstávají díky energii rozumu.

A tato energie pak přetrvává dál v prostoru po naší smrti. Tak jako za života, kdy máme tělo, a tato energie určuje, kým, čím jsme, tak to samé dělá dál po naší smrti. Stále a dokola samu sebe udržuje při životě skrze myšlenku, že je, že existuje. Naše duše je touto energií obalena a díky tomu nemá přístup k informacím o tom, čím ve skutečnosti je a ke skutečné pravdě. Tato energie jí to nedovolí. Takovou sílu má náš rozum a naše vlastní myšlenka.

Díky tomu existujeme po smrti v prostoru jako duše, která je obalena touto lidskou, myšlenkovou energií a jedná a koná jako ta energie. Naprosto stejně, jako když měla tělo. Energie rozumu a ega jí říká, čím je a co má dělat. Tato vzpomínka rozumu na toho, kým jsme byli pak čerpá ze všeho, co bylo a existuje již pouze jako nehmotný energetický záznam v prostoru. Ego samo sebe vidí a myslí si, že stále je, existuje jako lidská bytost.

OTISK

Dál existujeme už pouze ve formě dvou energií, DUŠE + myšlenka EGA, které si myslí, že je, existuje a je hmotné. Proto také můžeme duši vidět a některé z nich mají dokonce stále tu samou podobu, tedy OTISK energie, který zanechalo naše fyzické tělo, jako za života. To také znamená, že dokážou mluvit naprosto stejně, jako za života. Ovšem jejich hlas je na jiné úrovni, frekvenci a můžeme je slyšet pouze skrze naši vlastní enegii duše, náš mozek a jeho schopnost to vyhodnotit.

To, co z nás zde zůstane, není možné zničit žádnou myšlenkou, ani jinou energií. Není možné oddělit duši od toho lidského, vzpomínky rozumu a energie těla. Ty naivní představy, že je někam pošleme, či dotlačíme do světla, tedy k Bohu. Že je oddělíme od této lidské vzpomínky na nás samé.

DUŠE A DUCH

Toto může udělat pouze sama duše, která zde uvízla, ve spolupráci s rozumem. Pouze tehdy, když se rozpomene, čím ve skutečnosti je a ukáže to tomu zbytku, té druhé složce, kterou je obalena a ta se pak vzdá své vlastní existence, může DUŠE odejít bez této lidské složky k Bohu. Což je velice těžké. Tak jako za života, kdy máme tělo a smýšlíme o sobě skrze rozum jako o já + vše, čím jsem, toto přetrvává i po smrti. Náš lidský rozum si nedokáže představit, že by o sobě přestal takto uvažovat. Lpí na té představě o sobě sama, na představě, čím je. Díky tomu sám sebe udežuje při tom pomyslném životě, který už není a je pouhou vzpomínkou v prostoru.

Do bezpodmínečné lásky nesmí nic lidského. Žádné lidské emoce a myšlenky. Tam odchází pouze duše, která je zbavena všeho lidského. Přemění se na svou vyšší formu, DUCHA a sebou si odnáší čisté informace - pravdu o tom, jak žila jako člověk.

Někdy se stává, že energie rozumu a ega je tak silná, hnaná emocemi, že tato duše dokáže i po smrti fungovat v tomto prostoru. Může se nás dotknout, může nám ubližovat, zranit nás, hýbat předměty ...., a to pouze silou vlastní vůle. V této formě bez těla pro ni není a neexistuje hmota, čas a tíha předmětů. V této úrovni nebytí, pouze na úrovni energií a informací se energie chovají naprosto jinak a mají naprosto jiné vlastnosti, než v hmotné úrovni.

Vícečetná osobnost

Některé duše toto nedokážou a tak vyhledávají vhodné hostitele, ve kterých pak mohou opět skrze tělo cítit, jednat a konat. Chtějí si užívat hmotného světa.

To jsou ty případy, kdy je v jednom člověku více osobností, více samostatných duší se svými vlastními lidskými vzpomínkami na člověka, kterým byli. Takový člověk má jak své vlastní vzpomínky skrze svou duši a rozum, tak vzpomínky těch druhých otisků a to se různě střídá a dotyčný nad tím nemá žádnou kontrolu. Umí věci, které se nikdy nenaučil. Mění se jeho osobnost a někdy také i hlas a vzhled.

Jak vidíte, je pouze a jenom na nás samých, co se s námi bude dít po naší smrti. Zda odejdeme, nebo zde zůstaneme a budeme neustále a dokola prožívat svůj život. Zda ve chvíli své smrti se všeho vzdáme, ukončíme, usmíříme se sami se sebou, se svým životem, přijmeme ho takový, jaký byl, bez hodnocení, odpustíme sobě a druhým, nebo na něm a na své existenci jako člověka budeme dál lpět.

Stále slyšíme, že vlastně neumíráme, ale žijeme dál, jen v jiné formě. Ono to tak není. Duše nežije. Duše pouze je, existuje. Uvědomuje si, že je. To, co považujeme za život, je uvědomování si sebe sama skrze tělo a rozum.

To, co umírá, je fyzické tělo a s ním náš rozum i vše, jak jsme o sobě smýšleli, cítili, naše lidské vzpomínky, vytvořené naším rozumem, energií rozumu.

KARMA

Přeměnou duše na ducha to ale nekončí. Duch ví a zná celou pravdu. Nehodnotí ji na dobře či špatně. Pro něj jsou to pouze zkušenosti, které mohl načerpat a zažít pouze v lidském těle, jako člověk, skrze svou nižší energetickou formu, duši. Duch je pravda, tedy ví a zná naprosto vše. Je utvořen ze všech informací, které se týkají jeho jednotlivých složek, duší a lidských existencí, životů. V této formě je součástí celku, vědomí Boha a sdílí své vlastní informace s informacemi ostatních. Díky tomu automaticky ví, co je potřeba zažít, napravit, dokončit, poznat, naučit se, pochopit jako člověk, ve spolupráci s ostatními energiemi, duchy a jejich nižšími formami, dušemi a co k tomu bude potřebovat mít, jako člověk. Tomuto se říká plán duše, nebo chcete-li karma. Tento plán se automaticky stává součástí jedné jeho části, jeho nižší formy, duše, která, když nadejde čas, se od něj oddělí a vstoupí do nového těla.

Díky tomuto vzájemnému propojení všech energií a informací v nich, tělo, mozek, rozum, duše, duch a Bůh, můžeme vidět minulost, či budoucnost.

Co se týká budoucnosti, můžeme vidět pouze tu, která už existuje v prostoru jako plán naší budoucí duše. Ne, že uvidíte celý svůj život, ale pouze jeho útržky. Tyto budoucí plány se mohou týkat i skupin lidí, společenství, zemí, národů, lidstva ... Protože vše se vším souvisí. Jako člověk, lidská bytost vždy někam patříme. A každý sám za sebe utváříme i tyto plány, které se týkají více lidí dohromady. Karmu národa, karmu země, karmu lidstva ...

Minulost

Minulost vidíme na základě propojení energie naší duše s energií duše, která už nemá tělo. Jde o to, čím, skrze co a na co se napojíme. Můžeme se skrze svou duši napojovat svým rozumem na rozum duše, která zde trčí. Na to, jak si to pamatuje její rozum. Nebo se můžeme napojovat pomocí energie bezpodmínečné lásky skrze svou duši na ducha a zároveň Boha, na pravdu a ten nám ukáže obojí. To, jak si to pamatuje rozum i to, jak to bylo ve skutečnosti. A my obojí vidíme zároveň a rozumíme tomu, víme.

Paměť buněk.

S tím souvisí téma paměť buněk. Paměť buněk funguje naprosto stejným způsobem, jako vše ostatní. Díky propojení skrze naši duši a ducha s našimi minulými já jsou s nimi propojeny i naše buňky v těle. Co zažilo tělo tam, může zažívat i teď tak dlouho, dokud tato naše minulá duše neodejde. To jsou pak ty případy, kdy v těle cítíme bolest, ale nikdo nedokáže určit příčinu, proč. Jsme naprosto zdrávi a k bolesti není důvod.

PEKLO

Bůh, duch a duše také ví, že v rámci zkušenosti, poznání a moudrosti je potřeba poznat a zažít skutečnou energii zla. Pravdu o něm.

Duši, která jako člověk konala a páchala zlo, protože se mu to líbilo, či z jiného rozumového důvodu - msta, odplata, nebo uvěřil zlu, že mu zlo bude pomáhat a sloužit, v rámci tohoto poznání a pochopení energie zla, tuto konkrétní duši i s jejím rozumovým otiskem pošle zpět, do čisté energie zla. Aby zažila a poznala, jak vypadá, jedná a koná skutečné zlo. Ne, jak si ho představuje lidský rozum. Zlo je zlo. Není v něm láska. Je v něm vše, co není láska. Obsahuje naprosto vše nelidské, co jako člověk svou myslí dokážeme vymyslet. Je utvořeno z energie strachu, moci, manipulace, ovládání, krutosti a beznaděje.

Pro duši to není trest, jak si to náš lidský rozum myslí. Je to poznání jak pro Boha, Ducha, duši, tak i pro samotného člověka. A duše, která toto podstoupí, to ví, je s tím naprosto smířená. Ona to dělá z lásky. Ví, že je to potřeba. Až nastane čas, opět se vrátí zpět s touto zkušeností do světla.

Tato pravda, tato zkušenost se pak stává poznáním i pro nás samé, jako člověka.

Vše je v této energetické úrovni propojeno navzájem a díky tomu, co ví a znají ostatní energie, ví a zná samotné vědomí Boha.

Zná naprosto všechny lidi, kteří zde kdy žili. Jejich lidský příběh. Jak žili, jak mysleli, co cítili, kdy, jak a proč. Zná všechny plány duší, jak minulých, tak současných, co mají teď a tady tělo i ty plány, které už existují a čekají na své uskutečnění.

Ďábel

To, co ví a zná bezpodmínečná láska, ví a zná i jeho druhá složka vědomí, energie zla. Zná naše touhy ega a rozumu. Zná a ví, co jsme kdy udělali jako lidské bytosti z ne-lásky a to pak využívá, používá a zneužívá ve svůj prospěch. Chce vládnout všemu a všem.

Na rozdíl od té první, která je nestranná vůči všem a vůči všemu, ta druhá se řídí tím, co chce.

Má svého vládce, kterému říkáme Ďábel. Ten spravuje a obsahuje všechny negativní energie. Je z nich on sám utvořen. Používá všechny lidské negativní vlastnosti. Využije naprosto všeho, co má k dispozici, veškeré informace ve svůj vlastní prospěch. Ne pro to, že je to potřeba, ale pro to, že může, že chce. To JÁ CHCI, je součástí každého člověka. Je součástí nás samých, našeho rozumu a našeho ega. Tedy energie zla je naší součástí, ať chceme, či ne. Záleží pouze na nás samých, zda se náš rozum a naše ego stane naším pánem a ne pomocníkem.

Ke své práci a úkolu jak na Zemi, v lidské rovině, tak v rovině pouhých energií využívá veškeré energie lživých myšlenek lidí, bolestivých vzpomínek, činů, energie emocí, energii strachu, energie lidských představ, chtění, touhy a hlavně energii samotného ega, které stále něco chce a po něčem touží. Vydírá nás, manipuluje s námi, lže nám, slibuje, uplácí, podplácí ...

A tato energie nám to, po čem touží náš rozum a ego, nabízí na zlatém podnose. Vše, co si přejeme a po čem toužíme. Chce nás, naši duši a náš rozum a ego udržet v této ne- rovině co nejdéle. Díky tomu může skrze náš rozum naši duši ovládat jak za života, tak i po smrti. My si myslíme, jak ona nám slouží a ve skutečnosti jsme my sami jejími, jeho sluhy a děláme pouze to, co on sám chce. Toto je jeho úkol. Toto je jeho skutečné poslání. Udržet zde duši skrz rozum, aby nemohla odejít do světla. Nabídne našemu rozumu a egu vše, po čem touží a co chce mít. Tím jsme spojeni s touto energií tak dlouho, dokud jí budeme naslouchat. Tato energie se postará o to, abychom ztratili spojení s duchem a Bohem. Duše bude obklopena nepropustnou energií rozumu a ega. Zapomene na to, čím je a bude sebe sama považovat za člověka. Jeho úkolem na tomto světě je to, ukázat nám, dát nám jako člověku poznat a zažít, co není láska. Jak vypadá energie, která postrádá lásku. Co s námi dělá a co na základě této energie děláme druhým a oni zase nám.

Na jeho obranu chci říci, že Ďábel je také duše, kousek ducha, který z lásky k člověku, pro jeho poznání, pochopení, duchovní růst a zkušenost, vzal na sebe tento nelehký úkol a stal se něčím, co postrádá lásku. Není to tedy tak, že by byl vykázán Bohem. Naopak. Jedná a koná v souladu s ostatními energiemi vědomí Boha. Tak, jak je potřeba, aby každá duše na tomto světě jako člověk zažila, jaké to je, být pouze pod vlivem svého rozumu a ega.

Lidské tělo

Jak vidíte, duše, duch a Bůh je jedna a ta samé energie. Jen každá má jinou energetickou formu, kterou určují informace v ní obsažené. I naše lidská těla jsou ze stejné energie, ale obsahují informace, které z ní dělají soudržnou hmotu. Aby tato hmota mohla správně fungovat v lidské rovině, myslet, jednat, konat a cítit, je k tomu potřeba duše, která toto tělo skrze mozek a rozum propojuje s nehmotnými informacemi, uloženými v duchu. Bez duše a jejích nehmotných informací, které filtruje náš mozek a rozum, tedy bez našeho rozumového uvědomování si sebe sama a okolí na základě mysli, myšlenky, pocitů, emocí a vzpomínek bychom byli pouze hmotou, která sice je, ale neví o tom, že je. Jen funguje a existuje na základě informací od bezpodmínečné lásky, z které je utvořena.

Naše DNA je utvořena, uspořádána do hmotné energie, kterou můžeme vidět a zkoumat. Ale obsahuje i nehmotné energie a informace, které není možné vidět a zkoumat a nad kterými nemáme žádnou moc.

Z těchto nehmotných informací a energie vědomí Boha - bezpodmínečné lásky je utvořena každá buňka v našem těle a neustále je skrze duši napojena a propojena s tuto energií, která jí tím neustále vytváří. Na základě informací od ducha a duše každá buňka ví, co má dělat, co má vytvořit. I tyto všechny buňky našeho těla jsou navzájem propojeny, spolupracují navzájem a předávají si mezi sebou potřebné informace. Duše sama dává infromace buňkám, k jejich dělení, uskupení a výběru té určité genetické výbavy. I to, jak má tělo fungovat, co bude vytvářet a co k tomu bude potřebovat. Bez duše v těle, jejího propojení s energií těla se přeruší toto spojení, napojení na tuto energii. Bez informace srdci, že má být, přijde zástava a přeruší se rozvod kyslíku a všech potřebných energií. Díky tomu přestanou pracovat i ostatní orgány a tělo začne pomalu ztrácet svou dosavadní formu, kterou tato energie udržovala a vytvářela. Začne měnit svou formu, měnit se v to, co se nám jako člověku nelíbí. Prach jsi a v prach se obrátíš.