Kdo chce kam, pomozme mu tam.

30.05.2022

Dnes odstrašující článek o tom, jak jsou lidé důvěřiví.

Mnoho z nás se v současné době potýká s problémy. Zdravotními, partnerskými, existenčními, ztrátou, nejistotou.... Proto není divu, že každý hledá pomoc jak se dá a kde se dá.

Lidé většinou slyší na to, že jim někdo něco slíbí. No, slibem nikoho neurazíte, že?

Bohužel, ne vždy to dopadne dobře. On totiž v dnešní době každý, kdo má, objeví, že má nějakou schopnost, že něco vidí, okamžitě začne radit, pomáhat a zachraňovat druhé. Na tom by nebylo nic špatného. Ovšem, tito lidé se mylně domnívají, že ta schopnost jim dává jakousi neomylnost. Že jsou díky ní napojeni na pravdu a vše, co není pravda se od nich odrazí. Že jsou automaticky chráněni před zlem a negativní energií, tak jako před svým vlastním rozumem a egem. Myslí si, že mohou v duchovní rovině naprosto vše a neptají se, zda smí, zda je to potřeba. Mylně se domnívají, že jim radí nějací mudrcové, mistři, rada, rádcové .... Vůbec netuší, že se napojují na duše lidí, kteří zde žili, považovali se za vyvolené a jsou zde uvězněni skrze svůj rozum a ego. A tito mrtví se pak vydávají za ty mudrce a rádi radí a pomáhají. Jak mohou radit, když si sami nedokáží pomoci, aby odešli do světla?

Jediný, kdo nám může pomoci, jediný, kdo nám poví pravdu, je Bůh, bezpodmínečná láska. Nikdo jiný. Proč? Protože všichni ti, co jsou ve světle, jsou automaticky také bezpodmínečnou láskou, součástí Boha. Nemají jména, nemají těla, nemají rozum. Tudíž nemají potřebu pomáhat a zasahovat, pokud to není potřeba. Bohužel tito esoterici neví, co, kdo je Bůh. Nikdy ho nezažili ani nepocítili. Díky svému egu ho ani nemohou slyšet. A protože to neumí, nejsou toho schopni, hledají další jim podobné esoteriky, kteří je učí rozumové metodě, rozumovému postupu, jak něčemu rozumět. To, že vlastně nic nevidí, nic neslyší, nic necítí je jim naprosto jedno.

Tito pomahači a zachraňovači vlastně uspokojují své vlastní ego, jak jsou dobří. Jak vše ví a všemu rozumí. Jsou neomylní. Co na tom, že něco nesmí? Co na tom, že neví, jakou energii v tu chvíli použili? Co na tom, že neví, s kým doopravdy mluví? Co na tom, že nevidí energie kolem sebe, nebo kolem klienta? Co na tom, že lezou někam, kam nemají? Používají energie, kterým nerozumí?

Spoléhají se na naučené, postup. Jenže v tomto duchovním světě není, neexistuje žádný postup, žádný manuál na to, jak to má být, jak se má postupovat. Toto se domnívá pouze náš rozum. Ten potřebuje postup, mít jistotu, že to dělá správně. Při této práci se nepoužívá rozum a naučený postup. Zde reagujeme na to, co k nám přichází. Co slyšíme, co vidíme, co cítíme skrze naše schopnosti a ne rozum.

Tito esoterici nemají vyřešeny své vlastní problémy. Místo toho, aby své schopnosti uplatnili vůči sobě a vyřešili a pochopili sami sebe, jak myslí, jak jednají a na základě čeho tak jednají, poznali a pochopili fungování energií, vrhají se na zachraňování druhých.

Tito ezoterici se přiblble usmívají a dávají vám na odiv, jak už jsou oproti vám někde jinde. Rádi používají vzletná slova, věty a moudra, která si někde přečetli, ale neumí je ani vysvětlit, ani použít. Milují obdiv, když k nim vzhlížíte jako k tomu, co ví a umí. Co moudře mluví. Ovšem běda, pokud s nimi nesouhlasíte. Pokud jim řeknete, že tomu nerozumíte, nebo se vám něco nelíbí. Dá vám poznat, že vy tomu nerozumíte a že on ví, co je pro vás dobré. Buď vás dotlačí k tomu, co on chce, jak on to chce, jak on si myslí, že to je, nebo se s vámi rozloučí a řekne, že vám není pomoci.

Nejhorší je, pokud se takový zachraňovač ztotožňuje s někým z minulosti, kdo už nežije a je považován v lidském myšlení za duchovní, moudrou, svatou bytost. Víte, i kdyby tomu tak bylo, teď a tady je tím, kým je. Tedy naprosto jiným člověkem s jinými vlastnostmi, jinými rozumovými nástroji a jiným osudem. Víte, kolik lidí už si myslelo, že je Ježíš? Nebo archanděl? Nebo mistr? Všichni ti, co kdy existovali, byli obyčejnými lidmi, stejnými jako my. Nikdo z nich neměl patent na moudro. I oni se rozhodovali skrze rozum a ego.

Chápu a rozumím vám, že je to těžké poznat, kdo doopravdy něco umí. V první řadě se zaměřte na jeho osobu. Na to, jak mluví, jak se chová, jak se tváří. Zda je to obyčejný člověk jako vy, který si na nic nehraje a uvědomuje si, že má stejné negativní vlastnosti a ego, jako vy. Člověk, který si uvědomuje, že není dokonalý, všemocný, vševědoucí. Neslibuje vám, jak vás zachrání. Jak vás vyléčí. Jak vás někam napojí, a vy budete vědět.

Pokud uslyšíte já, já, já, jak je dobrý, co vše dokázal, zpozorněte. Člověk, který má potřebu se vychvalovat a pyšnit svými úspěchy, není tím, za koho se vydává. Pokorný člověk nemá potřebu se ukazovat, být středem pozornosti. Lákat klienty na to, jak je dobrý. Hlásat veřejně své pravdy a ukazovat, co umí, jako na nějakém představení. Toto dělá a má potřebu ego. Uspokojit sebe sama. Potřebuje ujištění a obdiv od druhých, jak je dobré.

Teď tedy k samotnému tématu.

Před dvěma lety se na mě obrátila jedna žena o pomoc. V současné době neví, kdo je. Vidí v zrcadle ženu, ale neví, kdo to je. Je naprosto odpojena od svého rozumového já. Je odpojena od těla i duše. Nemá žádné vzpomínky. Nepamatuje si nic z doby, která předcházela tomu, co se s ní stalo. Nepamatuje si nic, co se stalo potom a co se stalo před chvílí. Nemá žádné emoce, ani pocity. Jediné, co si pamatuje je, co vše s ní který esoterik udělal a co se s ní u toho dělo. Vše před a po není, neexistuje.

Vyprávěla mi o tom, jak vše začalo a co to s ní udělalo. Dnes je na tom tak, že si s ní nikdo neví rady a každý esoterik od ní dává ruce pryč. Proč?

Začalo to velice nevinně. Měla pocit, že je na ni napojena jedna žena, která má na ni vliv a ovládá ji. A tak vyhledala pomoc. Bohužel, narazila na ženu, která si hrála na něco, co není a pracovala s něčím, čemu nerozumí. Tedy s technikou, kterou se někde u někoho naučila a myslela si, jak umí, jak ví. Použila techniku regrese, aniž by měla ponětí, kam ji vede, zda je to její a zda je to pravda, nebo jen výmysl rozumu. Vnutila jí představu, že to, co vidí, je pravda, je to skutečné. K tomu ještě použila zrcadlo, do kterého se klientka dívala. Zrcadlo je brána jinam. Je to brána, skrze kterou mohou proudit všechny možné energie oběma směry. Jak dobré, tak i zlé. Tato ezoterička otevřela něco, čemu nerozuměla, neměla to pod kontrolou a klientku na tyto energie svým chtěním napojila. Do finále už nedokázala toto spojení přerušit a energie v zrcadle zavřít. Dovedete si asi představit, co to s klientkou udělalo. Začali se s ní dít divné věci. Měla divné stavy, kdy se ocitala někde jinde, mluvila jako někdo jiný, měla myšlenky, které nebyly její. Byla napojena na mnoho jiných já a jejich životy a vzpomínky. Byla také napojena na zlo, černou bezednou jámu, ve které není naprosto nic a to něco se živilo a vysávalo její energii. Jak tělesnou, tak duchovní. Živilo se to jejími vzpomínkami.

A tak zase hledala, kdo by jí s tím pomohl. Další a další esoterik, který si hrál na toho, co ví co s tím. Tedy mysleli si, že ví, co s tím. Každý z nich lezl do jejího těla, do její mysli, hrabal se v prostoru a v energiích, o kterých neměl ponětí, co jsou zač a co dělají, co umí, co chtějí a otvíral další a další energie a životy a na ně ji napojoval. Každý z nich jí nutil své představy a svá přesvědčení o tom, jak to je. Nakonec vše dovršil jeden rádoby vymítač-exorcista, který celé dílo dokonal.

Nejhorší na tom všem je to, že každý z nich ji utvrzoval v tom, jak jí pomůže. Jak je dobrý a jak ví, co se s ní děje a co s tím. Každý z nich si za to také nechal patřičně zaplatit. Ovšem, kýžený výsledek se nedostavil. Žádné zlepšení, jen zhoršení.

Dnes je na tom díky těmto všem esoterikům tak, že každý od ní dává ruce pryč. Je kolem ní tolik rozumové, egové energie od všech těch esoteriků, že je z toho obrovské klubko negativní, černé energie, přes kterou se nelze dostat. Toto vše vytvořili všichni ti esoterici svým přesvědčením, jak ví. Jak oni jsou ti, co ví. Co si hráli na bohy a nectili zákony energií, protože jim nerozumí a nevidí je. Co jednali pouze na základě svého rozumu a ega, naučeného postupu.

Bohužel, tyto energie a lidé s nimi spojení, které všichni ti esoterici otevřeli, vpustili je sem a umožnili jim fungovat, existovat skrze tuto ženu, se jen tak nevzdají své existence. Jsou to vesměs lidé, kteří žili, byli zlí a používali černou magii k dosažení svých cílů. I po smrti dál pokračují v tom, co dělali za života. Každému, kdo jim v tom bude chtít zabránit, vrátit je zpět, vstoupí do cesty a budou na něm používat to, co umí. I pro to už nikdo této ženě nechce pomoci. Bojí se těchto energií, co jim udělají, protože si s nimi neví rady. Bojí se zla.

Jak jsem napsala, oslovila mě tato žena před dvěma lety. V té době jsem udělala pouze to, co bylo v mých silách, co mi bylo dovoleno ve spolupráci s její duší a bohem. Tedy vše se odehrávalo bez rozumové účasti této ženy. Po tomto se naše cesty rozešli a já o ní dva roky neslyšela.

Nedávno mě opět oslovila. Neměla ponětí, nepamatovala si, kdo jsem a že jsme spolu už mluvili. A tak pokračuji tam, kde jsem skončila. Pomalu rozmotávám to obrovské klubko negativních energií, lidí, esoteriků, černé magie, lidských přání a smluv, jednu po druhé. Je to pomalá a náročná práce, která chce čas. Zde není dobré lpět na výsledku. Na uzdravení, protože to, zda se uzdraví, není v mé moci, nezáleží to na mě, ale na tom, zda je jí to dáno. Já osobně jsem v tuto chvíli pouze nástrojem, prostředníkem mezi ní, její duší a bohem. Smím jít pouze tam, kam mne to pustí. Zde je důležité pouze to, sledovat, co je otevřené a co není. Vědět, co smím a co ne. Vědět a znát, jak tyto energie pracují. Vědět a znát, jak se zeptat, jaká slova použít a kdy. Poznat, kdo, jaká energie ke mně mluví. Rozlišit pravdu od lži a fantazie. Oddělit to, co není její a to uzavřít. Při takovéto práci s energiemi není dobré si hrát na boha a určovat rozumem, co je správné a co není. Tahat do toho lidskost a emoce. Soucítit. Zde je nutné být a fungovat pouze jako někdo, koho se to vůbec netýká. Nejste do toho osobně zainteresovaní.

Nemyslete si, že jsem automaticky chráněna před těmito negativními energiemi. I na mne byl učiněn útok. Někdo mě chtěl zastavit. Nelíbilo se mu, co dělám. Jenže já už jsem toho zažila tolik, že už mě to nevyděsí. Jen mě to vždy překvapí, zaskočí a to je tak vše. Na rozdíl od všech těch esoteriků se nebojím toho, co mi to udělá. Nebojím se smrti. Naopak. Takže mě nemá tato energie čím vydírat, skrze strach. Nemá mi co vzít. Vždy existuje pomoc. A pokud je mi dáno osudem, že mě to má zabít, tak se tak stane a nic s tím nenadělám, i kdybych se na hlavu postavila. Tak proč se bát? Stane se pouze to, co se má stát. Nic víc, nic míň.

Na tomto příběhu jsem vám chtěla ukázat, jak nebezpečné je věřit těm, co si hrají na ty, co ví a slíbí vám cokoliv, jen aby vám a druhým dokázali, jak jsou dobří.

Vy jim v podstatě odevzdáváte svou vlastní, svobodnou vůli rozhodnou se o sobě a necháváte rozhodovat je, za vás, o vás.

Nevěřte těm krásným řečem, byť vypadají sebelíp, jak vám pomohou nalézt rovnováhu, odvahu, moudrost, napojí vás na nějaké energie ... Používají k tomu vzletná slova, na která náš rozum slyší a myslí si, že když tak bude myslet, problémy zmizí. Oni totiž ti esoterici rádi používají tato slova, která sice říkají, ale ani oni sami jim doopravdy nerozumí. Neumí je vysvětlit, protože je mají ve své hlavě také jen jako naučený program, bez vlastní zkušenosti, vlastního zážitku.

Tito lidé vám vnutí svou vůli a přeprogramují vaši mysl, úplně stejně, jako to udělali sami u sebe. Jeden program nahradí jiným. Mysl uvěří, že je vše v pohodě. Ovšem mysl není živá energie. Uvnitř vás dál probíhá to, před čím utíkáte a co odmítáte. Jen rozum to nezaznamenává, protože je ukolébán svou představou, jak už to má vyřešené, právě skrze jinou, lepší myšlenku. Uvědomte si, že je to stejné, jako kdybyste malému dítěti od mala říkali každý den, že je pes. A on tím psem bude. Jeho rozum tomu uvěří. Takto funguje přeprogramování mysli těmi úžasnými větami, kterými vás krmí tito esoterici. Dalo by se říci, že vás napojí na energii, která je iluzorní, snová, není skutečná a vy na této energii ulítáváte a nejste schopni objektivně posoudit vzniklou situaci.

Jediná cesta vede přes uvědomění si, co se s vámi doopravdy děje. Což je možné pouze tehdy, když se uvnitř rozhodnete něco změnit. Bez jakýchkoliv pochyb a výmluv. Rozhodnete se, že vám to stojí za to, i kdyby to mělo trvat několik let. Je to o tom, být k sobě naprosto upřímný a nevyhýbat se tomu nepěknému, co náš rozum odmítá přijmout, co velice nerad slyší. Je důležité, abyste to našli vy sami a ne aby vám to řekl terapeut. Vždy jde o příčinu, která to vše spustila. A vždy je tou příčinou nějaká emoce a špatné pochopení a vyhodnocení situace naším vlastním rozumem. Tedy je potřeba se na tu příčinu, situaci podívat bez rozumového uvažování, vyhodnocování a domněnek. Žádné mantry, napojení, žádná slova, věty a programy, přeprogramování, rozumové vysvětlení nemohou změnit, odstranit a vymazat příčinu. Jediné, co toto dokáže, je přijetí toho, co se stalo bez rozumového hodnocení na dobré, špatné. Rozhodnutí, přestat si ubližovat skrze vracení se k tomu, co se stalo, jak to bylo, přemílání, přemýšlení nad tím, co kdyby. Rozhodnutí to ukončit, nechat to být, nechat to odejít skrze odpuštění sobě i tomu, kdo nám ublížil.

Jde o to, že když odpustíte, nemá se už váš rozum čeho chytit. Těch myšlenek na to, jak to bylo, jak vám bylo, jak on to myslel, proč to dělal, proč jsem to udělal, výčitky .... Vše tím odpuštěním zmizí. Rozum nebude mít čeho se chytit, na čem stavět, k čemu se vracet. Hudba, mantra, slova, rozumové vysvětlení, nebo nový program toto za vás neudělá, neodpustí.

Víte, rozum totiž ujíždí na vysvětlování. Když si to sám sobě vysvětlí a zdůvodní, sám sebe pasuje na toho rozumného, uvědomnělého, co shovívavě odpustí, protože on je lepší. Ale toto bohužel není smíření a odpuštění. Pokud dojde k opravdovému odpuštění, už vám ta konkrétní situace, která vám ublížila, nebo člověk, co vám ublížil nepřijde na mysl. Vůči tomu člověku už nemáte žádné negativní myšlenky a emoce. Jste vůči němu naprosto nestranní.

Ovšem to je něco, co málokdo dokáže. Lidský rozum a ego se tomu vzpouzí. Nalezne tisíce důvodů, proč ne, proč to není možné. Bohužel tomuto vás žádná technika nenaučí. K tomu je potřeba dozrát. Uvědomit si, že jediný, kdo na tom lpí, je rozum a naše ego. A to se jen tak nevzdá své moci nad námi.

Je jedna zajímavá technika, kterou i já často používám. Mluvím sama se sebou, tedy se svým vlastním egem. Ono něco řekne a já se ho zeptám, jak to ví? A tak mu pokládám otázky, na které mi odpovídá naučenými větami. A já mu zase odpovídám na ty jeho věty, aby mi to vysvětlil, proč mu něco vadí, proč se vzteká, proč se rozčiluje, proč to nenechá být, co z toho má ...., až to skončí tím, že chudák nakonec neví, co má říci. Dojdou mu naučené věty, fráze a argumenty. Ego a rozum zjistí, že vlastně vůbec nic neví, jen se domnívá a myslí si, že ví. Jen papouškuje. Ego a rozum zmlkne. Je tam prázdno. Nemá kde, odkud brát svá moudra. Nemá, nezná odpovědi. V této chvíli si vždy uvědomím, jakou sílu má lidský rozum a ego. A že není snadné poznat, kdy mi radí ego a kdy duše. No, je to takové poznávání sebe sama, jak myslím a odkud se mé myšlenky berou. Že to vlastně nejsou mé zkušenosti, ale pouze myšlenky mého rozumu, jak on si myslí, že to je. V tom nastalém tichu, kdy je rozum v koncích a nezná odpověď, najednou přijde pocit s mnoha a mnoha informacemi, kterým v tu chvíli rozumím a vím. Pocit, který postrádá jakoukoliv rozumovou logiku. A tak, jak přišel, opět odejde. Rozum se snaží to vše zachytit, chce to analyzovat, rozebrat, chce tomu rozumět, ale bohužel, opět je tam prázdno. Rozum se nemá čeho chytit. Neví, nechápe, k čemu před chvílí došlo a neví, nechápe, jak to, že ví bez jeho vlastního uvažování skrze pojmy.V takové chvíli vámi prošly informace od duše a mozek, rozum je automaticky přeložil beze slov. Toto je něco, co náš lidský rozum nikdy nepochopí, jak to doopravdy funguje. Jak může vědět a rozumět bez myšlenek.

Je zarážející, jak jsou lidé důvěřiví. Věří někomu, komu je 20 - 25 let, že ví a umí. Ale jak? Kde se to naučil? Copak toto se dá naučit za tak krátkou dobu, bez vlastní zkušenosti? Víte, ti, co doopravdy něco uměli, se učili už od malička od člověka, který byl jejich učitelem. Učitel jim pomáhal poznat a pochopit jejich schopnosti. Aby jim rozuměli a dokázali je používat svým vlastním způsobem. Tedy pomáhal jim zdokonalit se v jejich vlastních schopnostech, které mohli být naprosto jiné, než měl učitel. Nechával je pracovat s energiemi, aby si je sami ošahali a zjistili, co umí, co dělají a kdy to dělají. Jak reagují na ostatní energie. Pochopitelně s tím souviselo i to, že nechal žáka, aby se on sám spálil a poučil se z toho. Pouze takto se naučíte používat své schopnosti. Skrze vlastní zkušenost s nimi. Ne zkušenost druhého, učitele. Protože zkušenost je něco, co není možné přenést na druhého. Každý má svou vlastní zkušenost a každý jí potřebuje porozumět podle sebe sama.

S tím vyvstává otázka pro vás, co věříte každému, co se prohlašuje za léčitele, učitele, gurua .... Kde vzali a jak načerpali svou zkušenost s energiemi a svými schopnostmi? Skrze rozum, naučené postupy, jak to mají dělat? Jak tomu mají rozumět, certifikáty, nebo skrze svou vlastní zkušenost, že to ví, protože to zažili na vlastní kůži? Nekoukejte na to, co o tom říká, jak to fungovalo u druhých. Ptejte se, jak to fungovalo a funguje u něj samého. Jak to pomohlo jemu samému. V čem mu to pomohlo. A proč mu to pomohlo. Zda tomu rozumí a dokáže to vysvětlit, nebo jen bude používat k vysvětlení ty naučené, nic neříkající a neřešící ezoterické fráze. Pokud tomu pouze rozumíte, ale nemáte spojení s vnitřním vím bez rozumu, bez jakýchkoliv pochyb, není to moudrost, ale jen program rozumu, který se pouze domnívá, že ví.

Dobrý učitel moc dobře ví, že se učí neustále, celý život. Vždy se objeví něco, co ještě nezná, co ještě nezažil. Ten, co se považuje za toho, co už ví a zná naprosto vše, není ničím jiným, než člověkem, který nic neví. Jen si to myslí, že ví. Dobrý učitel se učí sám skrze sebe a své vlastní pocity, skrze to, co už sám zažil a s čím se on sám setkal. Díky tomu dostává další a další nástroje, možnost poznat a zažít, které se automaticky nabalují na ty původní. Není možné své schopnosti a znalosti, moudrost stavět na tom, co nám o tom, o nich říká někdo druhý.

Moudrosti, tedy tomu vím skrze vnitřní pocit, který nemá slova, vás nemůže nikdo naučit žádnou technikou. Že když to budete dělat přesně jako on, krok za krokem, budete vědět a budete tomu rozumět, co doopravdy děláte a co do prostoru vysíláte vy sami. Nebudete. A víte proč? Protože s tím nemáte vlastní zkušenost. Jen používáte naučený postup bez vlastního prožitku a poznání skrze sebe sama, co doopravdy děláte a proč to děláte. Váš skutečný motiv pro to, co děláte. Ten je totiž zastřený naším rozumem a všemi těmi frázemi o lidskosti, soucitu, pomoci, ulevit, zachránit, napravit, změnit něčí úděl a utrpení .....

Ono to totiž není na vás, ale na samotné duši toho, komu pomáháme. Jde o to, že my nevíme, co si duše naplánovala, jakou zkušenost, co má zažít, splatit, napravit, odžít a pochopit skrze tuto lidskou zkušenost, lidský život. Toto je totiž to, co náš lidský rozum nechápe a odmítá. Není možné jit proti tomuto plánu a řídit se naším rozumem a našimi emocemi. Jak my to chceme, aby to bylo. Je potřeba toto respektovat. Jinak si budete hrát na samotného boha, že vy víte víc, než on.

Nevěřte tomu, že vás někdo něčeho zbaví. Jediný, kdo vás toho může zbavit, jste vy sami. Ten dotyčný vám pouze může ukázat, jak a skrze jaké nástroje to lze. Ta skutečná práce je pouze na vás samých.

Vždy se řiďte prvním pocitem, který z toho člověka máte. Nenechte se ukecat svým rozumem, že to tak není. Nevěřte všemu, co vám napovídá jak váš rozum, tak léčitel. Nenechte se nutit a tlačit někam, v čem, kde vám není dobře jen pro to, abyste ho neurazili, nezklamali, nenaštvali. Na tomto zjistíte, jak na tom ten dotyčný, léčitel či učitel doopravdy je. Zda to přijme, nebo vás bude nutit dál a bude vám vysvětlovat, že je to pro vaše dobro. Nebo se dokonce urazí, jak si jeho pomoci nevážíte. To není léčitel, učitel, ale jen jeho velké ego, které si na ně hraje.


"Co je to jed?"

"Cokoliv, o čem si myslíme, že to potřebujeme, musíme mít, abychom byli šťastní."

"Co je to strach?"

"Je to lpění na výsledku, jistotě a nepřijetí nejistoty, že nevím. Když přijmeme nejistotu, stane se z ní dobrodružství."

"Co je závist?"

"Nesmíření se s tím, co mám, co mi bylo dáno a co mi dáno není. Poměřování své hodnoty s druhým."

"Co je to hněv?"

"Nepřijetí toho, co je mimo naši kontrolu. Hněv je boj s vlastní touhou dosáhnout svého a klidu."

"Co je vztek?"

"Je to nepřijetí hněvu. Nepřijetí situace, ať je jakákoliv. Má za úkol ublížit, umlčet, zničit protivníka."

"Co je nenávist?"

"Nepřijetí druhých, jací jsou, bez hodnocení a nesmíření se s tím, co nám udělali. Neschopnost odpustit."

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde