Když tomu rozumím, znamená to, že vím?

V první řadě vám chci říci, že mé články nejsou o tom, vás poučovat, nebo přesvědčovat o mé právě. A už vůbec v nic nenajdete žádný návod, postup, ani manuál, jak máte postupovat, jak to máte dělat, jak máte myslet, na co máte myslet, co máte dělat a jak to máte dělat.

Pouze rozebírám různá témata, slova a názvy vzhledem k energiím, které jsou jejich součástí a které se neřídí tím, jak to chce náš rozum. Snažím se zde ukázat, co vše dokáže vymyslet lidský rozum a čemu všemu je schopen věřit, že je to pravda, že je to skutečné, aniž by byl schopen uvidět pravdu o tom, co doopravdy dělá a z jaké energie a informací je tato jeho pravda utvořena. Protože rozum sám o sobě není chopen vidět a zvědomit si pravdu.

Pravda je, že pokud narazíte na někoho, kdo si myslí, že má přístup k pravdě, je napojen na pravdu a používá k tomu naučený postup a metodu, tak je to vaše zkušenost, stejně jako je to zkušenost toho, kdo si to pouze myslí, že ví a umí.

Všechny energie, tělesné, rozumové, pocitové a emoční obsahují zároveň i informace o tom, kdy, jak a za jakých okolností vznikly.

Důležité je si v tuto chvíli uvědomit, kolik lidí zde již bylo a existovalo a všichni bez rozdílu zde zanechali po sobě tyto energie, které jsou promíchané bez ohledu na čas, posloupnost a důležitost. Všechny v tomto prostoru mají stejnou hodnotu. Všechny existují najednou a zároveň, teď a tady, v tuto chvíli. Tyto energie a informace nepodléhají žádnému rozumovému řádu ani rozumovému času. Není možné se v nich vyznat na základě rozumu.

Většina těch, co si myslí, jak ví a umí, že dokáží vidět pravdu, umí se napojit na pravdu k tomu využívají pouze svou rozumovou energii, nebo chcete-li rozumové vědomí. Jejich vlastní rozum sám sebe přesvědčil, že je duší, láskou a pouze se napojuje na všechny rozumové energie a myšlenky. Opakuje naučené věty o duchovnu, tak jako postupy, které byly kdy vymyšleny. A to považuje za moudrost, že ví a rozumí.

Tito lidé vám napovídají naprosto cokoliv. V tomto ohledu není a neexistuje nic, co by rozum nedokázal skrze fantazii vymyslet a stvořit. Stačí pouze uvěřit, že to je, že to existuje a rozum sám to stvoří a dá tomu podobu. Tato rozumová představa a myšlenka začne v prostoru existovat sama o sobě, jako nějaká chyméra. Je utvořena z rozumové energie, na kterou se pak napojuje naprosto každý rozum, který se s tímto obrazem a představou ztotožní. Uvěří, že to je a existuje.

Je zajímavé, že tomuto lidé věří. Že za jejich problémy mohou mimozemšťané. Že je ovládají mimozemšťané. Nějaké vyspělé bytosti. Nebo naopak, že je nějaké vyspělé bytosti a jejich moudrost změní. Změní jejich myšlení, víru, pocity a emoce. Jak ale? Že nás naprogramují, přeprogramují? Nebude to naprosto to samé, čeho se bojíte? A bude to vaše vlastní moudrost, nabytá skrze život, prožitek, nebo ta něčí, někoho, něčeho, jejich? Je to stejné, jako kdybych chtěla, abyste věděli to samé, co já. Věděli a ještě rozuměli, aniž byste to prožili a zažili. Copak to lze?

Proč lidé nevěří, že je ovládají skřítci, víly, bludičky, vlkoldaci …..? Je to pro to, že jsme na ně přestali myslet, přestali pro náš rozum existovat a nahradili jsme je těmito novými výmysly. Novými strašáky. Na někoho to musíme svést. To já ne, to oni. A opět, jiní oni nás před nimi zachrání. Je jedno, jaký tomu dáme název. Vyšší energie, vyšší vibrace, mistři, galaktická rada, Bůh ….

A já se vás zeptám. Proč by to dělali? Proč? Když vy sami pro to nejste ochotni nic udělat? Nejste ochotni poznat, jací doopravdy jste? Čeho všeho jste schopni? Proč a odkud se to ve vás bere? Jak vám to váš rozum dokáže všechno pěkně vysvětli a obhájit to, co děláte. Že na to máte právo. Ať se změní on, oni. Když se změní, já pak s nimi nebudu mít problém. Já mám právo, ale oni ne. Oni se musí změnit a vzdát se toho práva.

Dochází vám to vůbec, co ve skutečnosti děláte? Jak si náš rozum tato všechna naučená slova, právo, pokora, soucit, lidskost, víra, sebe hodnota, sebeúcta, zlo …. vysvětluje po svém, jak se mu to v té chvíli hodí a jak je schopen jim rozumět. Přiřadil jim takové hodnoty, které ve skutečnosti vymyslel rozum jako ty nejušlechtilejší a my chce, aby je měli, obsahovali? Tedy ve skutečnosti abychom je měli? A máme je nebo nemáme a pouze po nich toužíme jako po vrcholu, že pak budeme dokonalí?

Podívejte se, co se za každým tím slovem skrývá. Nepředstavitelná změť emocí, pocitů a myšlenek, které nedokážete rozumem uchopit a pochopit. Je to ozvěna, echo, zachycené v čase. Jsou to nenaplněné lidské sny, touhy a přání po něčem, o čem si myslíme, že nás udělají šťastnými. Bolest a strach ze selhání. Že udělám chybu, že se špatně rozhodnu, že někomu ublížím, že někdo ublíží mě, někoho ztratím …

Co nám ve skutečnosti tato slova, kterým jsme přiřadili tyto ušlechtilé lidské vlastnosti a hodnoty mají dát, předat? Mají nás učinit lepšími? Mají takovou moc nás učinit lepšími? Nikoliv. Slouží pouze k tomu, abychom se neustále a dokola trestali za to, že jejich význam a obsah, který jsme jim přiřadili nedokážeme splnit a naplnit, abychom podle nich měli vše, co si rozum vymyslel a byli dokonalí. Protože to není možné. Není v lidských silách toto splnit a naplnit. Je to pouze touha lidského rozumu po dokonalosti, že rozum bude dokonalý. Není a neexistuje žádná dokonalá a ušlechtilá vlastnost. Každá vlastnost se projevuje naprosto jinak vzhledem k situaci. Někdy se může špatná/negativní vlastnost/pocit a emoce, tak, jak ji chápe rozum změnit na dobro a jindy ta nejušlechtilejší vlastnost/pocit a emoce změnit na zlo. Jde o to, přestat to vše škatulkovat a přiřazovat tomu rozumovou hodnot. Toto je zlo a toto je dobro. Toto je zlá vlastnost a toto dobrá vlastnost. Toto je dobrá emoce a toto špatná emoce. Tu smím mít a tuto ne. A tuto musím mít stůj co stůj. Nejde o to nemít podle rozumu negativní vlastnosti/pocity a emoce, ale o to, jakou sílu jim v té konkrétní chvíli dáme. Zda je použijeme a využijeme skrze vnitřní moudrost, nebo skrze rozum. A jako u všeho, vnitřní moudrost vzniká na základě dělání chyb a zpětného uvědomění si, koho jsem v té chvíli poslechl. Intuici/duši, nebo rozum/ego?

Tato naše rozumová energie, rozumové vědomí si myslí, že má přístup k pravdě. Že se na ni automaticky skrze chtění, napojí a bude jí rozumět. Bohužel rozum, rozumová energie utvořená z jeho vlastní touhy chci vědět, chci znát, chci umět a chci rozumět, jeho touhy stát se moudrým, vím a rozumím nemá jak a čím se k této právě dostat. Rozum sám neumí hledat a číst čisté energie a informace v prostoru, natož jim porozumět. Nemá přístup k pravdě. Nedokáže ji sám nalézt, přečíst a vyznat se v ní.

Proč? Protože mysl a myšlenka je naprosto odlišná energie od energie duše. Duše nemá mysl, nemyslí a nevytváří myšlenku. Není vytvořena člověkem a jeho myslí. Duše vidí myšlenku a ví, co obsahuje a z čeho je utvořena, ale lidská mysl a myšlenka duši nikoliv.

My, náš rozum si myslí že duše - láska je zde od toho, aby mu sloužila. Že ho napojí na to, co on chce vědět, a ještě mu to dopodrobna vysvětlí a přeloží do rozumových vět a on díky tomu bude, stane se moudrým. Na vše bude znát odpověď a se vším si bude vědět rady. Stane se jediným pánem nad tělem, duší, Bohem, osudem a karmou. To on bude vládnout energiím. Bude jim říkat, co smí a co nesmí. Proto se tak moc snaží vědět. Jenže bohužel jeho energie, ze které je utvořen toho není schopna.

Rozum nechápe, že vše je naprosto naopak. On slouží jako nástroj pro duši.

To duše sama rozhoduje a určuje, co našemu rozumu zprostředkuje, ukáže. kdy, jak a jakým způsobem. Co nám zpřístupní. Pokud v té chvíli nejsme zaslepení chtěním rozumu tomu rozumět, nelpíme na tom tomu rozumět a vědět, pak tomu automaticky rozumíme. Jsme schopni to vše číst jako láska a jsme schopni v té chvíli pojmout tisíce informací najednou, aniž bychom tomu měli potřebu rozumět a rozumovat o tom. Dávat tomu jakoukoliv rozumovou myšlenku a podobu.

Toto je rozdíl mezi vím jako láska a mezi rozumím tomu skrze rozum, jako rozum. Rozum automaticky následuje pokyny – informace od lásky, aniž by jim chtěl, měl potřebu rozumět.

Pokud tam ovšem vyvstane jakákoliv rozumová myšlenka, JÁ rozum tomu chci rozumět, automaticky přebírá kontrolu rozum a ten nás zase automaticky odpojí od duše - lásky a začne se napojovat pouze na veškerou rozumovou energii – na všechna rozumová JÁ a jejich chtění vědět a rozumět. Tedy na výmysly a teorie, které jejich rozum JÁ považoval za vím. Když tomu rozumíme, považuje to náš rozum automaticky za pravdu.

Bohužel v tomto duchovním prostoru, kde existuje naprosto vše pouze ve formě energií a informací bez rozdílu a hodnoty nelze použít a využít rozum, rozumovou energii, co ví a zná rozum. Co se naučil rozum. Nelze v tomto prostoru používat a využívat naučené, poznané a pochopené zákony hmoty, nebo naučená slova a pojmy, kterým jsme přiřadili rozumové hodnoty a tím si myslíme, že víme, čím jsou a co znamenají. Zde to totiž neplatí. Co rozum vidí a chápe jako špatné, jako zlo v tomto prostoru může být naprostým opakem. Nejde totiž pouze o ten jeden moment, jeden okamžik, jak to vidíme, cítíme, chápeme a prožíváme, ale o to, co to má ve skutečnosti udělat. A to ví pouze duše, nikoliv rozum, který si myslí, že ví.

Takže? Stále si myslíte, že skrze rozum a jak tomu rozumí rozum je to to samé, co moudrost? Že rozum je schopen sám nabýt moudrosti jen tak tím, že se někam na něco či někoho napojí bez prožitých zkušeností? Že tyto cizí a zprostředkované zkušenosti druhých se přemění na vaši vlastní moudrost? Že díky všem těm ezo/duchovním větám a poučkám, ezo/duchovním naukám, ezo/ducovních postupech, které pouze říkají, jak by to mělo být, jací byste měli být a jací ne, na co máte myslet a na co ne se dostanete k moudrosti? Stanete se moudrými? Budete vědět? Budete vědět, jak to máte udělat?

Budete umět poznat a odlišit rozumovou pravdu od pravdy duše? Budete vědět, kdo a jaká energie vám v té chvíli radí a pomáhá? Kde se tato energie vzala, kdo ji vytvořil, jak, čím a proč? A to jen na základě rozumu?