Dnes se podíváme na metodu, která má název konstelace.

Co to tedy je a k čemu slouží. A skutečně funguje?

Co je to konstelace? Obecné vysvětlení převzaté z internetu.

Slovo konstelace (etymologicky doslova souhvězdí) znamená obecně uspořádání a vztah nějakých objektů vůči sobě navzájem. Může se jednat o různé významy: v psychoterapii souhrnný výraz pro rodinné konstelace a systemické konstelace obecně v astronomii zastaralý výraz pro souhvězdí.

Jak probíhá konstelace?

Technika konstelací spočívá v sestavení jakéhosi "modelu" rodiny, vztahu nebo jiného systému ze "zástupců" vybraných z ostatních účastníků semináře. Klient terapeutovi popíše podstatu problému, který ho na konstelace přivedl.

Nyní mé vyjádření k této "převratné" metodě.

Opět, berte to pouze jako mé osobní vyjádření a ne jako definitivní a nezpochybnitelnou pravdu.

V první řadě je důležité si uvědomit, že konstelace se učí jako jedna z metod na různých kurzech. Kdo přijde, zaplatí a naučí se daný postup, splní přesně stanovená kriteria, jak postupovat, jak tomu rozumět, jak mluvit, odpovídat, dostane automaticky certifikát, že splnil, správně použil metodu a manuál, tedy rozumově naučené. A tento člověk pak pomáhá druhým s jejich problémy a tu samou metodu, postup učí další lidi.

Mě vždy na těchto metodách zaráží jedna věc. To naučené. Copak se v této oblasti, v práci s duší a rozumovým uvažováním jednotlivce dá postupovat podle nějaké metody?

Každý jsme jiný a máme jiné uvažování, jiné mentální pochody, jiné způsoby, jak něčemu rozumět. Každý člověk má své vlastní emoce, které prožívá svým vlastním způsobem a jsou spojeny s konkrétní situací. Jak v tu chvíli myslel a jak se v tu chvíli cítil.

Proč tomu tak v té chvíli bylo?

To ví pouze on sám. Bohužel to vím - příčina je schovaná a přebytá naším rozumem. Proč, skutečný důvod zná pouze naše duše, vědomí, ale ne rozum. Jen ona ví, co se skutečně stalo. Ne jak nám to říká, jak si to pamatuje a vidí náš rozum. Jak to chce vidět náš rozum. Je velice těžké se k této příčině dostat skrze rozum a rozumovou metodu.

Teď k samotné metodě.

Přijde člověk, co má problém a neví si s ním rady. Mnohdy ten problém ani nezná, nebo ho neumí najít a pojmenovat. Jen ví, že mu něco ubližuje. Ale co? Kde se vzal? Jak a kdy vznikl? Vznikl teď a tady, nebo vznikl v dávné minulosti, která se jen promítá do současné situace skrze nepochopené? Skrze dávné, nepochopené a neodpuštěné křivdy? Skrze naše naučené programy od našich rodičů, společnosti?

Vše toto jsou neznámé, které není možné najít jen skrze naučenou metodu a rozum.

Jde zde o metodu, kdy lektor se snaží vytvořit stejnou situaci skrze lidi, kteří jsou naprosto cizí a nemají s dotyčným, co má problém nic společného.

Co se vlastně stane?

Každý z těch zůčastněných jedná sám za sebe. Tedy reaguje na problém po svém. Jak si on myslí, že to bylo. Jak on si myslí, že ten druhý myslel. Zde je důležité to slovo: MYSLÍ.

Jak proboha cizí člověk může vědět, co se stalo?

Jak cizí člověk může vědět, jak to ten dotyčný, koho představuje, mysle? Jak se cítil? Jaké měl v tu chvíli myšlenky a emoce? Jaké motivy ho k jeho jednání vedly?

Co takový cizí člověk, kterého se to netýká a nic o tom neví, vlastně udělá?

Začne si ve své mysli představovat tu situaci a jeho rozum se začne snažit si ji vysvětlit po svém, proč. Začne hledat důvody, proč.

Copak ten cizí člověk je tím samým, koho představuje?

Tento člověk má pouze jednu jedinou touhu. Pomoci. Ukonejšit. Tedy skrze představu, milosrdnou alternativu - lež pro náš rozum nabídnout náplast na bolest. Protože tento cizí člověk neví, jak to bylo, on si to jen myslí, jak to bylo.

K čemu doopravdy dojde?

Poskytne vysvětlení - náplast pro rozum. A všichni jsou spokojení, jak odvedli dobrou práci. Rozum dostal své vysvětlení a je spokojen. Ovšem, uvnitř to není vyřešeno. Jan zastřeno a schováno za rozumem a pracuje to dál. Bohužel. Skutečná příčina, která to vše spustila, nebyla nalezena, pochopena a odpuštěna.

Tito lidé, co se účastní konstancí, se hromadně naladí na stejnou představu o dobru a lásce. Jak oni si představují dobro a lásku. A v tomto duchu pak jednají, mluví a vysvětlují.

Toto je rozumové jednání a nemá nic společného se skutečnou pravdou, kterou díky tomu není možné nalézt. Protože ta se nehledá v rozumu, ale naprosto někde jinde. V duši dotyčného, co má problém. Jeho duše ví, ne rozum. Ne rozum těch druhých. Ne duše těch druhých, ale pouze a jenom jeho vlastní duše.

Je zarážející, že na těchto konstelacích se pracuje s rozumovým vysvětlením cizích lidí. Ale? Kde je pochopení toho, koho se to týká? Kde je jeho vlastní pochopení, proč se to stalo? Proč se cítil tak, jak se cítil? Proč jednal tak, jak jednal? Proč myslel tak, jak myslel?

Zde totiž vůbec nejde o to, co udělal či řekl ten druhý, ale proč se to dotklo nás samých. Naše vlastní příčina a ne ta druhého, proč to udělal. A aby to mohlo odejít a přestat nám ubližovat, nejdůležitější na celé věci je to, smířit se s tím, co se stalo. Přijmout to jako něco, co se stalo a co není možné změnit. Jediné, co lze, je odpustit tomu, kdo nám ublížil, požádat i jeho za odpuštění a odpustit sám sobě, že jsem si tím ubližoval. Že jsem nedokázal odpustit a stále se k tomu vracel.

Tak nevím. Jsou tedy ty konstelace opravdu dobrou metodou pro vyřešení našeho problému, nebo jenom náplastí pro náš rozum?

Co myslíte?

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde