Koučing.

Koučování (anglicky coaching) je strukturovaný proces, který podporuje osobní i profesionální rozvoj jedince. Cílem je hledání individuálních řešení, rozšiřování uvědomění, stanovení cílů a převzetí odpovědnosti za změnu života k lepšímu.

Toto o tom píše Wikipedie.

Stejně jako se každý vrhnul na vykládání karet, numerologii a na duchovního průvodce, to samé se teď děje v oblasti koučingu. Pomáhat a zachraňovat druhé. Dokonce na to u nás vznikla škola.

Všude na mě na FB vyskakují videa o tom, jak vás to každý naučí. A nejenom to. Budete mít klienty, aniž byste museli točit videa a prezentovat se na sociálních sítích. Jak si budete vydělávat tisíce za měsíc. Zní to úžasně, že? Sedět někde na pláži pod palmami a přes obrazovku monitoru pomáhat druhému na druhé straně Země.

Dobře tedy. Podíváme se na to blíže.

V první řadě je potřeba si položit otázku. Proč? Co mě vede k tomu pomáhat. Na to si většina odpoví těmi vzletnými slovy rozumu. Bohužel pravda je jiná.

S tou souvisí druhá otázka. Kolik si chcete vydělat?

A na ni navazuje další. Kolik klientů potřebujete mít, abyste si tuto částku vydělali měsíčně?

V podstatě se nejedná o nic jiného, než o psychologii, jen je to zabaleno do jiných, líbivějších slov.

• Role kouče: Kouč není poradce, mentor ani terapeut. Místo dávání rad (což dělá mentor) nebo léčby (terapeut) klade kouč otázky, které klientovi pomáhají najít vlastní odpovědi a řešení.
• Proces: Koučování je aktivní proces, který řídí kouč, ale obsah a cíle si určuje klient. Pomáhá lidem lépe se orientovat v situacích a naplánovat konkrétní kroky.

Zní to vznešeně, že? Pomáháte klientovi najít vlastní odpovědi a řešení. 

Dobře.

A já vám opět položím otázku. Co když váš klient žárlí na partnera. A díky vám si to uvědomí. Dokonce si uvědomí, proč tomu tak je. Co dál? Myslíte si, že přestane žárlit? Jen pro to, že ví proč? Že dokáže poručit svému rozumu, aby to nedělal? Neměl tam všechny ty myšlenky, strachy, obavy a představy? Asi ne, že.

Jedna věc je pomoci klientovi si něco uvědomit, a druhá, pomoci mu se toho zbavit. Ale jak? Když to neumíte. Nevíte jak.

Další problém je ten, že potřebujete mít tolik na tolik klientů denně, abyste se tím mohli živit. A opět. Jak chcete odpovědně pomáhat, když se věnujete více lidem najednou? Jako na běžícím pásu? Váš mozek je schopen si vše u všech klientů pamatovat? A když opět přijde, navázat tam, kde jste skončili?

A jak poznáte, že si klient nelže. Nepoznáte. A víte proč? Protože lžete sami sobě, stejně jako klient. Nemáte vyřešeny své vlastní problémy. Své vlastní motivy. Své vlastní chtění a touhy. Svá vlastní blitíčka. Jen jste to vše zabalili do krásných řečí svého rozumu. Ten má vysvětlení pro vše.

Já vím. Rozumím vám. Chápu tu touhu rozumu pomáhat druhým. Ovšem první věc, kterou je potřeba vyřešit je, proč chci pomáhat. Motiv. Ne to, co vám říká váš rozum. Ale skutečnou pravdu, kterou vám rozum neřekne. A ta je mnohdy naprosto jiná a není pěkná, ani líbivá. A co s ní dál?

Takže o co tedy jde? Víte to, nebo si jen myslíte, že víte.

Když se neumíte vy sami dostat ke skutečné pravdě, jak chcete pomoci druhým. Když nevíte, co s tou pravdou dál, jak ji uchopit a přeměnit na moudrost. Nejenom u sebe, ale i u klienta. Nedokážete rozeznat pravdu od keců rozumu.

Toto, co se nyní děje není nic jiného než eufórie. Jak vím a umím. Kdyby to bylo tak jednoduché a dalo se to naučit na nějakém kurzu, nebo ve škole, byli bychom všichni v naprosté pohodě, bez problémů. Stačí zaplatit, dostat papír s razítkem a to je záruka toho, že vím a umím. Všichni budeme koučy. Sami sobě, druhým, mezi sebou ….

A skutečná pravda zůstane skryta. Proč? Protože ta neleží v rozumu. V odpovědích rozumu. Jak on si to vysvětlí. Jde o niterné pocity, které náš rozum není schopen postřehnout, natož je pojmenovat. Není lehké se k nim dostat. A není lehké poznat, zda jsou tím, za co se vydávají.

Jediné, co vás naučí je, jak rozebrat klienta. Otevřít mnoho témat, o kterých klient neměl tušení a pak ho nechat na pospas. Ať si s nimi poradí sám. Vysvětlí si je pomocí rozumu.

Jenže to není tak jednoduché.

Stačí se podívat na lidi, co zažili nějaké trauma. Viz veteráni z Vietnamu. Dodnes si s nimi nikdo neví rady. Neví, jak je zbavit těchto vzpomínek a zážitků. Vymazat to z jejich rozumu. Jak mají zapomenout? Že si to zakáží? Že jim tuto vzpomínku a zážitek někdo vymaže z paměti? Přeprogramuje je? Nemáte ponětí o tom, jak mocný je lidský rozum. Jak mocný je strach. A už vůbec nemáte ponětí, jak tyto traumatické vzpomínky přeměnit na něco, co nám přestane ubližovat.

Je hezké vysvětlit klientovi, že co se mu stalo v dětství, že za to nemůže. Nenese za to odpovědnost. Stalo se to pro to a pro to. Ale? Jak se má zbavit toho, co u toho v té chvíli cítil? Bezmoc, beznaděj, strach, bolest, ztrátu sebe sama, …. Energie od druhých. Jejich pocity a emoce. Jejich slova. Jejich činy. Něco, co se v něm energeticky usadilo. Jak má tyto energie dát pryč? Rozumem?

Toto koučování, které se zde rozmohlo, které se vyučuje není nic jiného, než představa rozumu o tom, jak on si myslí, že to funguje. Že tyto energie zmizí na základě rozumu a jeho vysvětlení. Není to pomoc, ale naopak. Je to medvědí služba.

A každý, kdo absolvuje tento kurz koučingu pak začne sám za sebe učit další lidi koučingu. A jsme tam, kde jsme. Všichni jsou najednou kouči, co učí druhé být kouči.

Stejně, jako jsou najednou všichni kartáři, terapeuté, léčitelé a duchovní průvodci. A otevírají si na to kurzy. Cpou vám videa, jak je to snadné a jednoduché. Ze skutečné pomoci se stane byznys. Pouhá slova, pouhá rozumová nauka. Čím víc klientů, tím víc peněz. Kdy sami sebe přesvědčíte, jak už jste někde jinde a máte přístup k pravdě. Víte a umíte. Vždyť na to máte papír a razítko. Stejně, jako ten, co vás to učí, dostal papír a razítko od svého učitele a ten od svého učitele ….

Víte, na FB jsem už četla opravdu hodně duchovních blábolů o tom, jak si to duchovno rozum představuje. Jak si myslí, že to je. Jak si myslí, že to funguje. Jeho rozumová vysvětlení. Tito lidé se rozumově považují za ty, co ví a umí. Ve skutečnosti se nedokáží dostat k pravdě, protože nad ní uvažují skrze rozum. A rozum jako takový není schopen se k pravdě dostat. Vždy bude hledat vysvětlení. Pravda není to samé, co vysvětlení. Pravda je něco, co námi otřese a zničí nám naši představu o nás samých. Vše, co v sobě odmítáme. Krutost, hněv, zlobu, žárlivost, strach, bezmoc, touhu, lpění … Toto vše, co je v nás, je naší součástí a my si to odmítáme přiznat.

Chcete pomáhat druhým?

Tak nejdřív pomozte sami sobě. Objevte všechny tyto vlastnosti a emoce, které v sobě máte. Přiznejte si je. Přestaňte je odmítat. Kdy, jak a skrze co se ve vás projevily. A ty si nejdříve zpracujte, aby vám přestaly ubližovat. Dokud toto neuděláte sami pro sebe, budete lhát jak sami sobě, tak i svým klientům. Budete si s klienty předávat navzájem svá vlastní blití mezi sebou a společně pro ně vymýšlet rozumové obhajoby. Protože on/ona, protože oni. To ne já, to oni za to mohou. Neměl jsem na výběr. Musel jsem.

Toto je to, co vám řekne rozum. Takto se obhájí rozum. A zároveň se za to i trestá, že to neudělal jinak.

Takže o co ve skutečnosti jde? 

Dostat se ke skutečné pravdě, proč jsem se v té chvíli rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Co mě k tomu vedlo. Jaká myšlenka, jaká emoce, jaký pocit. A toto zpracovat. A věřte, že toto je ta nejtěžší věc, s kterou vám žádný kouč nepomůže. Nemůže, nemá jak, protože je na tom naprosto stejně, jako vy. A tak si tam mezi sebou předáte pouze iluze a vysvětlení rozumu, jak on si na to pamatuje. Jak on to vidí a chápe.