Láska

Dnes si budeme povídat o lásce.

Ví vlastně někdo, co je to láska? Jak vypadá láska? Jaké to je opravdu milovat? Nebo si to pouze myslíme, že víme.

Není a neexistuje lidská láska bez podmínek. Takové lásky je schopna pouze duše. Lidská láska je vždy postavena na emocích a pocitech. Na emočních vazbách, touhách, představách a závislostech. Na vzpomínkách. Odmítáme vidět skutečnou pravdu, abychom jí nemuseli čelit. Nechceme vědět, jaký ve skutečnosti ten druhý je.

Kolik existuje druhů lásky?

Milenecká, partnerská, sourozenecká, mateřská, sexuální, romantická …

Láska má tedy mnoho podob. A každá z nich není o nic lepší, nebo horší.

Na samém začátku, když jsme zamilovaní, má láska podobu ohně. A tímto svým ohněm krmíme jeden druhého. Nevidíme, jsme slepí, oslněni tímto žárem druhého a touhou ho cítit neustále.

Bohužel, jako každý oheň a žár nemá trvání, pokud ho nepodpoříme skutečným a pravdivým, nefalšovaným prožitkem, který nestaví na prvotním žáru, ale na úctě, důvěře a podpoře. Kdy dokážeme být sami k sobě a k tomu druhému upřímní. Nestydíme se říci, co se nám nelíbí, co nám vadí a co nás zraňuje.

Nejprve jsme zamilovaní, ale zamilovanost není láska. Na základě různých drobných malicherností, které jsme na začátku přehlíželi, dělali, že nejsou, neexistují a které postupně vyplouvají na povrch tato zamilovanost vyprchá. Co zbude? Hořkost a zklamání.

Lidé předpokládají, že soužití dvou lidí bude kulminací této zamilovanosti v lásku, ale ve skutečnosti dochází k jejímu vyčerpávání. Naivně si myslíme, že stejná láska, která byla na začátku, bude trvat i po 20ti či 50ti letech.

Láska je cit a city jsou proměnlivé.

Řešíme a ptáme se, hodíme se k sobě vůbec? Svatba je výsledkem bláznivé lásky. Tato láska se neptá, jak to bude vypadat za 10 let. Je jí/nám to v té chvíli jedno. Chceme a myslíme si, že to, co prožíváme teď, bude trvat bez ohledu na čas.

Soužití dvou lidí, manželství je na lásce závislé. Ale? Láska se časem promění. Láska začíná vášní, prochází realitou a končí solidaritou. Ztráta vášně neznamená konec lásky. Solidarita, loajálnost a pospolitost jsou jen její jinou formou.

Manželství, soužití dvou lidí je složité. Samotné manželství nezajistí, že láska přetrvá. A samotný žár a vášeň, které považujeme za lásku k soužití nestačí. Nemůžeme je od sebe úplně oddělit, ale jde o dvě různé věci.

Láska znamená hledět jeden na druhého. Manželství je o tom, hledět stejným směrem. Láska začíná vášní, prochází realitou a končí solidaritou.

To, že vášeň vyprchá, neznamená, že se láska vytratila. Jen změnila svou podobu. Některé vztahy nejsou kulminací, přeměnou lásky v její jinou formu, ale procesem jejího vyčerpání. Některé lásky vypadají jako epické ságy a jiné jsou jen krátkými příběhy. Že vaše láska napsala krátký příběh z ní nedělá prohru. Neznamená to, že jste prohráli a už nikdy nepoznáte a nezažijete lásku. Je to jen konec jednoho příběhu, jedné knihy o lásce. Lpíte na té jedné, o které se domníváte, že byla ta jediná, pravá a opravdová a jiná už nebude ta samé. A ano, máte pravdu. Nebude. Nemůže být. Bude naprosto jiná, opět unikátní a jedinečná.

Láska není dokonalá a nikdy být nemůže, pokud je postavena pouze na žáru a vášni. Soužití dvou lidí je postaveno na procesu, ve kterém té nedokonalosti společně čelíme. To může být složité a možná neuspějeme. Někdy je rozchod/rozvod jediným řešením. Ale vyloučíme-li lásku hned od samého začátku, protože je nejistá a složitá, bojíme se zranění a prohry, přijdeme o nejzákladnější hodnotu na cestě manželství. Učit se jeden od druhého, co je to láska, co znamená milovat.

Nikdo z nás ve skutečnosti neví, co je to láska. Nikdo nás nemůže naučit milovat. Nikdo nás nemůže naučit, jak se milovat.

Takže se zdá, že lásce se učíme, když nás někdo zraní a my její hodnotu poznáme, až poté, co ji ztratíme. Tak krok za krokem zjišťujeme, co láska vlastně je a co není.

Láska je neustálé pochybování, hodnocení a prožívání při honbě za odpovědí. K lásce patří i zodpovědnost a té se učíme každý sám za sebe. Ani jedno není snadné. Učíme se poznávat různé podoby lásky. Její barvy. Jak a v co se mění.

Žár a vášeň se přemění na úctu k sobě a k druhému.

Láska je jako duha. Láska září skrze celé spektrum emocí. Od té nejtmavší až po tu nejjasnější.

Červená je vášeň. Oranžová je teplo. Žlutá je štěstí a důvěra. Zelená je mír a smíření. Indigová modř je hloubka. Fialová je záhadnost. 

Každý vztah začíná červenou a jak roky plynou, zamilovanost se mění díky různým barvám buď v lásku, nebo v nenávist. Každá tato její barva a podoba má jiný aspekt a staví na jiných hodnotách. To, že se změnila její barva neznamená, že už to není láska. 

Od červené se přesuneme k oranžové, kdy cítíme teplo a spokojenost. Láska v nás samých a k druhému neustále mění barvy, ale nikdy ve skutečnosti nepřestane zářit. Ale to my na samém začátku nevíme. Nedokážeme vidět a ocenit zář každé této její barvy. Chceme zachovat a udržet při životě pouze tu červenou v domnění, že ostatní barvy jsou podřadné a méně hodnotné. A tak se honíme za tím žárem, za tou vášní a tím ten žár v sobě vyčerpáme a uhasíme, protože nejsme schopni stavět a budovat jinou lásku z něčeho jiného. Z žáru nezbude z něj nic jiného, než popel a chlad.

Pokud jsme schopni toto přijmout a dokážeme se těšit z každé barvy, kterou láska má a kterou nám nabízí, aniž bychom ji považovali za méně hodnotnou než tu červenou, pak tato lidská, emoční láska jde ruku v ruce s láskou od duše. Jedna střídá druhou a doplňují se navzájem. Přichází s nimi úcta, respekt a zodpovědnost jak vůči sobě, tak vůči druhému. Toto jsou formy, skrze které se projevuje skutečná láska.

Toto se týká naprosto všech forem lidské lásky a ne pouze té mezi mužem a ženou. Váš partner nebo člen rodiny zde není od toho, aby splňoval a naplňoval vaše představy, sny, touhy a přání. Nahradil vám to, co vám chybí. Aby vám neustále dokazoval svou lásku a oddanost. Skutečná láska netouží po ovacích, okázalosti, pompéznosti, pozornosti, vzletných slovech a činech. Ale po opravdovosti a upřímnosti. Láska nevydírá, nevyčítá, nevynucuje si a nevyhrožuje. Podporuje druhého v tom, co umí, v čem je dobrý. Jejím úkolem je vytvořit soulad mezi protiklady, kde se navzájem doplňují a podporují.