Léčitelství.

Další zajímavé téma, které si dnes trochu blíže rozebereme.

Za prvé, léčitelem se narodíte. Léčitelství se nedá naučit na žádném kurzu a semináři. Léčitelství se nedá předat druhému. Ani není možné někomu otevřít tuto schopnost tím, že ho někam, na něco, na někoho napojíte. Takzvaná iniciace, zasvěcení.

Tomuto věří pouze ti, co žádnou schopnost nemají. A protože ji nemají, nejsou schopni cítit a vnímat, co se v tu chvíli s nimi doopravdy děje. Co, nebo kdo do nich leze, jaká energie. Na co, na koho je ten dotyčný ve skutečnosti napojí.

Jak jsem napsala, léčitelem se narodíte. Ovšem, to neznamená, že umíte léčit. Že umíte tuto energii správně používat. Protože i léčení pomocí, skrze energii má své zákony.

Léčitel by měl být při této práci odosobněný. Neměla by tam být jakákoliv osobní a emoční zainteresovanost vůči léčenému. Léčitel by měl v prvé řadě začít pracovat nejprve sám se sebou. Vyřešit své vlastní rozumové a emoční problémy a důvody, proč chce léčit druhé. Měl by se umět vyznat sám v sobě a vědět, umět rozpoznat, kdy jedná na popud rozumu a ega. Odosobněný znamená, že ve chvíli, kdy léčím druhého, jsem pouze prostředníkem, jakýmsi tělesným nástrojem, skrz který prochází léčivá energie. Nejsem v tu chvíli Já - člověk - léčitel. Nezáleží v tu chvíli na tom, kdo jsem, kým jsem. Pouze jsem.

Léčitel by měl mít také vyřešeny své vlastní, osobní problémy. Mít pod kontrolou své emoce, rozum a ego. Umět vypnout a umlčet svůj rozum.

Toto je osobní práce sám se sebou na několik let a není možné, aby vás to někdo naučil. Léčitel, který se narodil léčitelem, k tomuto daru dostává i další nástroje, schopnosti, které pak používá a využívá. Těmito schopnostmi jsou intuice, vidění, cítění a čtení energií, čtení informací z prostoru, nacítění pacienta, schopnost vidět orgány v těle, vidět jejich změnu či poškození, schopnost vidět energie v těle druhého a schopnost je přečíst, nebo vidět změnu, začátek nemoci, kde na které místě se nachází ..... Také někteří z nich dostávají schopnost vidět minulost toho dotyčného. Dokáží rozpoznat a identifikovat emoce, uložené v těle pacienta. Kde jsou uloženy a co dělají. Ovšem, jsou to schopnosti, s kterými se léčitel potřebuje seznámit, ošahat si je a naučit se je správně používat. Správně je vyhodnotit. Je to podobné, jako když budete v prostoru něco vidět, ale nebudete vědět, co to je. Když nevíte, co to je, nemůžete to správně přečíst a nemůžete vědět, co to chce, proč to tam je a co s tím máte udělat. Protože vy to vidíte určitým způsobem. Tak, jak vám to překládá váš rozum. Jak to reaguje a komunikuje pouze s vámi. S vašimi nástroji. A toto se vy musíte naučit. Jak, jakým způsobem a skrze co to komunikuje s vámi. Toto vás nemůže naučit někdo druhý. Protože s ním tato stejná energie bude komunikovat naprosto jinak, jiným způsobem. Bude reagovat na něj, na jeho energii, na jeho myšlenky a přetvoří se v to, co on je schopen vidět a vnímat. Tedy oba dva budete tu samou energii vidět a vnímat naprosto odlišně.

Je tedy naivní si myslet, že se někam napojíte, že vás někdo někam, na něco napojí a vy budete dostávat naprosto stejné, identické informace, jako ten, co vás na ně napojil. Nebudete. Budete napojeni pouze a jenom na toho dotyčného. Na jeho vlastní energii. Vaše energie rozumu a ega, chci umět a vědět se propojí, smíchají dohromady a vy jedete skrze něj. Jste napojeni naprosto na vše bez rozdílu. Jak potom můžete vědět, co je vaše a co není? Zda je to pravda, moudrost, nebo není? Zda to umí ten dotyčný správně přečíst? Vy pouze předpokládáte, že to umí. Ale vlastně si to nemáte jak ověřit. Protože jste chyceni v jeho energiích a přebíráte jeho způsob myšlení, vidění, cítění a jeho pravdu o tom, co to je. Zde jde o to, že i váš učitel se k tomuto vědění dostal stejným způsobem, jako vy. I on se napojil na svého učitele a ten zase na svého a tak dále. Vzniká tím obrovský provaz z energií všech lidí, kteří se nechali tímto způsobem na něco, na někoho napojit, na nějakou metodu léčení, vědění, které jsou smotány dohromady, do jednoho pevného lana, které končí někde hodně daleko v minulosti u toho, kdo toto učení, tuto metodu vymyslel.

Na tom, že někdo přišel na svůj způsob léčení a používání energií, není nic špatného. Ovšem, tento způsob byl dán pouze a jenom jemu. Tento způsob fungoval pouze a jenom jemu. Tyto energie spolupracovali pouze s ním, na základě jeho vlastní energie. Jeho vlastního chápání, jeho vlastního poznání a porozumění, jeho vlastních darů a prostředků, tak jako jeho vlastního duchovního stupně. Pokud by byl takový člověk na vysoké duchovní úrovni, věděl by to, co jsem napsala výše. Protože tomu však nebylo, začal zachraňovat druhé a učit tento svůj způsob léčení druhé. Napojil je na sebe a tito lidé místo svých vlastních schopností a nástrojů, své vlastní moudrosti a svých vlastních zkušeností s těmito nástroji začali používat jeho nástroje, jeho moudrost a jeho způsob práce a pochopení. Jak on tomu tenkrát rozuměl, jak to bylo dáno jemu.

A protože víme, že toto je nepřenosné, nelze to přenést na druhého, vyvstává otázka, co tito lidé, léčitelé doopravdy dělají a jakou léčivou energii doopravdy používají. Je to opravdu čistá léčivá energie, nebo rozumová energie, kterou považují za léčivou?

Další problém s tímto spojený je ten, že takový léčitel není čistý. Nemá vyřešen sám sebe. Své vlastní problémy. To znamená, že do klienta cpe, dělí se s ním o své negativní energie, které nemá zpracované a pochopené. Na oplátku se zase klient s léčitelem dělí o své problémy, o své negativní energie. Proto se velice často stává, že léčitel časem onemocní. Většinou to bývá rakovina. Může se čistit, jak chce, ale není to nic platné, protože on sám není čistý.

Jde tedy o to, aby každý léčitel byl napojen pouze a jenom na svůj vlastní zdroj své vlastní moudrosti, svých vlastních schopností, které mu jsou dány a ne na moudrost a schopnosti druhých. Uměl se při léčení odosobnit. Tedy byl napojen na bezpodmínečnou lásku, která ho sama vede a ukazuje mu skrze jeho schopnosti, co má dělat. Měl vyřešeny své emoce a strachy a rozuměl svým schopnostem. Jakým způsobem s ním léčivá energie = bezpodmínečná láska komunikuje.

Toto je něco, co vás nikdo, žádný učitel a jiný léčitel nemůže naučit. Aby z vás mohl být dobrý léčitel, je potřeba na sobě nejdříve pracovat. Poznat a porozumět svým schopnostem. Jak a skrze co s námi komunikuje bezpodmínečná láska. Protože léčivá energie není nic jiného, než sama bezpodmínečná láska - Bůh. Mít pochopeny a vyřešeny své vlastní problémy, strachy, chtění, lpění, moc, manipulaci, ovládání a touhy zachránit, ochránit. Tato práce sama na sobě, skrze nástroje a schopnosti, které jsme dostali, trvá i několik let a skládá se z našich vlastních pokusů a omylů na sobě. Dobrým léčitelem se nestanete přes noc jen tím, že v sobě objevíte schopnosti a začnete je používat k zachraňování a léčení druhých.

Nejdříve zachraňte a vyléčte sami sebe.

Až potom můžete pomáhat druhým.

Je zajímavé, že opravdu dobrý léčitel není bohatý. A také se nikde nevychloubá, co umí a jak je dobrý. Spíše je to velice skromný a nenápadný človíček.

Velice často se stává, že se někdo narodí s tímto obrovským darem. Ovšem, pokud v sobě nemá zpracovány a pochopeny své vlastní problémy - blitíčka, změní se jeho přirozený dar léčení na pomoc za účelem zisku, být známým, věhlasným. Tito lidé si díky tomu ani nevšimnou, že jejich dar se postupně změnil na něco, co už není bezpodmínečná láska, ale naopak. Těmto lidem je postupně tento dar odebrán. Je jim k němu zamezen přístup a oni jedou pouze přes rozum a naučené a časem oni sami onemocní.

Opravdový léčitel umí někdy dělat i zázraky. Ano, je to tak. Ovšem, nikdy vám neslíbí, že vás vyléčí, že vás zachrání. Moc dobře ví, že ten skutečný zázrak neučiní on, jako člověk, ale Bůh-bezpodmínečná láska=léčivá energie, která jedná a koná skrze léčitele. Jen ona ví, zda se má dotyčný uzdravit, či ne. Jen ona ví, co je potřeba vytáhnout na povrch jako první. Kde, proč a jak vznikla konečná nemoc. Léčení jedné věci, jednoho problém po druhém. Někdy je úkolem léčitele pouze vyléčit jednu část, jeden problém. Ne celou nemoc. Proto také hodně záleží na čistotě léčitele.

Tím se však dostáváme k dalšímu problému. Pokud pacient, klient spoléhá pouze na léčitele, ale není ochoten pracovat sám na sobě a změnit svůj tyl života a myšlení, problém a nemoc se vrátí. Je to podobné, jako když kuřákovi dáte nové, čisté plíce a on kouří dál. Podívejme se na to jinak. Klient dostal šanci být zdravý. Co s ní udělá, je pouze na něm. Pokud si této šance, tohoto daru neváží, dostane nazpět vše v ještě horší podobě.

Máme dva druhy léčitelů.

První využívají svou vlastní energii a sílu pro léčení. Problémem těchto léčitelů je, že jsou velice rychle vyčerpaní a pak potřebují určitý čas na to, aby se jejich síla opět obnovila. Tito léčitelé dokáží léčit maximálně dva lidi po sobě. Velice rychle vyčerpají svou vlastní životní energii, kterou k léčení používají.

Druhým jsou léčitelé, kteří jsou napojeni na bezpodmínečnou lásku - Boha. Bůh je bezpodmínečná láska, které je součástí i léčivá energie. Bůh uzdravuje v souladu s plánem vaší duše, zda se uzdravíte, či nikoliv. Tento léčitel je pouze tělesným prostředníkem, nástrojem, který léčivá energie potřebuje k tomu, aby mohla jednat a konat. Ona sama mu skrze jeho schopnosti ji slyšet, vnímat a vidět pomáhá. Říká mu, ukazuje mu, zprostředkovává mu skrze jeho schopnosti, co má vidět, co má dělat a kam má dát ruce. Bez lidského těla a lidské myšlenky, vůle totiž tato enegie namá jak a skrze co pracovat. Tento druh léčitele se plně spoléhá na vedení shora. Na informace, které k němu přicházejí skrze jeho schopnosti. Neřeší a nepřemýšlí proč. Nevyhodnocuje svůj léčebný postup rozumem a neřídí se naučeným postupem, jak to dělal minule. Pokud do toho vstoupí rozum a začne říkat léčiteli, jak to má dělat, jsou tam pochyby, zda je jeho postup správný, léčitel okamžitě z odosobnění a napojení na bezpodmínečnou lásku padá do těla a tato léčivá energie se mění na něco úplně jiného.

U těchto dvou typy léčitelů se stává, že vše cítí přes své tělo. Mají tuto schopnost, která je jejich součástí a která není příjemná. Naopak. Cítí na svém těle bolestivé, nebo nemocné místo klienta. Cítí ve svém těle emoce, které v tu chvíli má klient. Cítí jeho bolest, jak tělesnou, tak emoční, jako by byla jeho vlastní. Díky své schopnosti mají vše mnohonásobně zesíleno. A věřte, že je to pro takového léčitele hodně bolestivé. Obyčejní lidé si vůbec neuvědomují, jak moc nám naše emoce ničí naše tělo a orgány. Jak ve skutečnosti bolí. Je to tím, že nás proti této emoční bolesti chrání náš vlastní mozek.

I zde, jak sami vidíte, záleží na tom, jak je na tom sám léčitel. Na jaké duchovní výši je on sám. Zda má v sobě zpracovány všechny svoje strachy, problémy a emoce. Opět je to něco, co není možné zvládnout za týden, měsíc, či rok. Natož se to naučit někde na nějakém kurzu. Že vás někdo někam, na něco, na někoho napojí. O tomto totiž nerozhoduje jiný člověk. Žádný guru, mistr, učitel a léčitel. Buď je vám to dáno, nebo není. A o tom, zda je vám to dáno, či není, je rozhodnuto dávno před tím, než se narodíte.

Člověk, kterému je to dáno z hůry, dostává průběžně od svého narození informace. Informace, kdy se mu v životě dějí divné věci, různé náhody, vysvětlitelné věci a různé pocity, které se průběžně objevují a které ho k tomuto pomalu vedou. A on se s nimi seznamuje. Učí se těmto náhodám porozumět. Proč a co je spouští. K čemu je to dobré. Jakou schopnost tedy má a k čemu slouží, k čemu ji má. Jak s ní zacházet, jak ji rozvíjet a prohlubovat.

To samé platí i o člověku, kterému se tento dar otevře mnohem později. Po klinické smrti, nebo po úrazu. Začnou se mu dít stejné věci. Vidí, slyší a cítí neviditelné. I on se s tímto potřebuje nejdříve seznámit a porozumět tomu. Co vidí, co slyší, co cítí a proč. Zda s vámi hovoří opravdu bezpodmínečná láska, nebo něco jiného, co se za ni vydává. Nějaký dávno mrtvý mistr - člověk, který si na ni pouze hraje.

Už mnohokráte jsem napsala, že schopnosti jsou naše nástroje, které dostáváme kvůli sobě, sami pro sebe, abychom s jejich pomocí mohli vyřešit a vyléčit sami sebe. Schopnosti jsou naše nástroje. Abychom s nimi dokázali vidět a poznat, co se s námi děje. Co má na nás vliv. Jaká energie, jak vypadá, odkud přichází, co nám ukazuje, na co nás upozorňuje, co dělá, co v nás pouští, jak pracuje, jak mluví. Proč ji v tuto chvíli máme kolem sebe nebo přímo v sobě. Je bílá, nebo černá? Kdo s námi mluví, proč a jaké má s námi úmysly. Chce nás tato energie využít, zneužít, nebo nám chce pomoci? Chce za tuto pomoc vděk, odměnu, slib, závazek, nebo po nás nic nechce? Pro toto máme a dostáváme své schopnosti. Abychom skrze ně s jejich pomocí poznali sami sebe a pochopili, kdy si sami sobě ubližujeme a čím.

Jak vidíte, v současném světě to funguje naopak. Mám schopnosti, mám ke všemu přístup a tudíž si myslím, jak už vše vím, jak jsem už někde jinde. Musí to tak být, jinak bych ty schopnosti přeci neměl. Když mám ty schopnosti, začnu okamžitě pomáhat a zachraňovat druhé. Proč bych je přeci jinak měl? K čemu? Podívám se tam a tam, pěkně si to sestavím pomocí rozumu tak, aby mi to dávalo smysl a už vím. Co na tom, že vůbec nevím, na co, na koho jsem se napojil. Vždyť mám schopnosti. Tak zákonitě musím být napojen jen na tu bílou, na pravdu. A vůbec mi v tu chvíli nedojde, že ty schopnosti využívá pouze a jenom můj rozum. Jak on to chce, jak on si myslí, že to je. Hledá jen to, co on sám chce. Na to se on těmito schopnostmi napojuje. Ne na pravdu. I k tomuto nám slouží schopnosti. Naučit se s jejich pomocí oddělit pravdu od lží našeho rozumu. Poznat, jak náš vlastní rozum myslí, po čem touží, na čem ulpívá, čeho se bojí a proč. Poznat pomocí našich schopností, kdo k nám mluví a proč. Zda nám lže, nebo nám říká pravdu. Kdo v tu chvíli tu pravdu v nás vyhodnocuje. Naše ego? Naše minulé já? Kým a čí myšlenkou, vzpomínkou jsme v tu chvíli ovlivněni. Komu to patří. Nám, našemu minulému já, cizímu já ....

Je potřeba si uvědomit, že v prostoru jsou zaznamenány veškeré lidské životy se vším všudy. Tedy všechny lidské myšlenky a emoce spojené s těmito životy. Tak, jak je lidé prožili a vnímali jako člověk. Ovšem, to není pravda. Pravda leží mimo ně, mimo to lidské, tělesné a rozumové. V prostoru, kde o tom, co je pravda a lež, dobré a špatné nerozhoduje rozum. Ani váš, ani nikoho druhého. Tam není žádná rozumová myšlenka. Ani vaše, ani žádného člověka. Jak živého, tam mrtvého. Žádná moudra a nauky druhých. Jen samotné informace, kterým rozumí pouze vaše vlastní duše a umí je přečíst pouze ona sama. Jde o to, co s tím poté udělá váš rozum. Jak on je schopen je přečíst. Zda je poskládá bez jakéhokoliv úmyslu, nebo je začne sestavovat podle sebe, jak on si myslí, že to má být. Co to je, jak to je. A jsme zase u těch schopností. Ona není schopnost jako schopnost. Umět správně přeložit tyto informace od duše rozumem je také schopnost.

Střezte se na napojování se skrze druhé, pomocí druhých na nějaké dávné mistry, učence a léčitele a na jejich učení a energie. Na nějaké vymyšlené léčivé energie a energetické kanály, které mají tak úžasné, esoterické názvy. Na Ježíše a jeho léčivou energii. Protože jeho léčivá energie nebyla jeho, že ji on sám vytvářel a měl nějaký postup a manuál na její použití. I jím procházela pouze bezpodmínečná láska a on ji pouze nechal jednat a konat skrze sebe, své tělo a mysl. On jí naslouchal a ona sama mu říkala a ukazovala, co má dělat. Ona sama skrze něj tvořila a konala zázraky, uzdravovala.

Pokud si léčitel myslí, že uzdravuje on, že zázraky dělá on a on rozhoduje o tom, kdo se má a smí uzdravit, za pomoci nějakých mistrů, že oni mu poradí, neměl by se do jakéhokoliv léčení pouštět, i kdyby měl sebelepší a ty nejvznešenější úmysly. Protože úmysl se rodí v rozumu.