Mimozemšťané

Dnes se budu zabývat mimozemšťany, únosy lidí a galaktickou radou, nebo chcete-li galaktickou federací. Pro některé z vás trochu kontroverzní článek.

S galaktickou radou či galaktickou federací jsme se poprvé setkali v seriálu Startrek. Scénárista zde vymyslel jakési společenství různých ras, národů, lidí a mimozemšťanů, kteří bojují se zlem, zlými mimozemšťany a chrání Zemi a celý vesmír. Nikdo v té době ještě netušil, jaký se z toho stane fenomén. 

Od té doby se to stalo pro některé pravdou. Věří, že je to pravda, že je to skutečné. A dnes už o tom mluví každý ezoterik jako o něčem, co existuje. Věří, že to existuje. Nikdo ji nikdy neviděl. Nikdo s nikým takovým nemluvil, nesetkal se s žádnou takovou bytostí, která je v galaktické radě, a přesto tomu věří. Je zajímavé, že nad tím už dál nepřemýšlí. Stačí jim jen tento fakt.

Ovšem, kde se taková galaktická rada nachází? Kde má své sídlo? Kde má svou základnu pro lodě? Nebo má každá rasa ve vesmíru své vlastní lodě? A jak se všichni domlouvají? Sejdou se na nějaké planetě a uspořádají konferenci, nebo spolu mluví pomocí kanálu a obrazovky, nebo mluví telepaticky? A další věc, která mi nedává smysl. Jak do toho zapadá člověk? My máme nějaké lodě, co se umí pohybovat prostorem? Umíme tam existovat? Umíme se tam teleportovat? Nebo se účastníme rozhovorů ve skafandru? Protože člověk se neumí hmotně přenést jinam, na jiné místo, aniž by u toho nezemřel. Neumí být a existovat ve vesmíru. Naše těla k tomu nejsou uzpůsobena. Všechno je to tak nějak nedořešené z pohledu existence samotné.

Další věc je ta, že jsme doposud nebyli napadeni žádnou mimozemskou rasou. My se domníváme, že ve vesmíru nejsme sami. Ano, nejsme. Ale? V naší sluneční soustavě se nenachází žádná planeta, na které by žila jiná, myslící a vyspělá rasa. Takže, kde a jak daleko je taková planeta, kde žijí jiné rasy, které nazýváme mimozemšťany?

Další věc je ta, že mi těmto mimozemským rasám přisuzujeme lidské myšlení a lidské vlastnosti. Že jsou stejní, jako my. Myslí stejně. Mají stejné strachy. Bojí se, že je někdo napadne, zotročí, nebo zničí.

Oni ale nejsou my. Jsou miliony let daleko. Vypadají jinak. Jejich těla jsou jiná. Jak vzhledově, tak i z pohledu energie, ze které jsou jejich těla utvořena. Nemusí být nutně ze stejné hmoty, jako naše těla. Jejich planeta, na které žijí může mít naprosto odlišné složení, prostředí, které jim vyhovuje. Jejich těla jsou mu uzpůsobena a naše těla by tam nepřežila. A v neposlední řadě jsou tyto rasy obdařeny naprosto jinými vlastnostmi a schopnostmi, než my lidé. Některé z nich nepotřebují lodě k cestování prostorem, vesmírem jako my. Žijí si v klidu na své vlastní planetě a nemíchají se do dění na nějaké vzdálené planetě Zemi. Oni nejsou my. Proto také nemají naprosto žádnou potřebu někoho zachraňovat. V neposlední řadě tito mimozemšťané nemají emoce. Nepotřebují je. Fungují naprosto odlišně.

Na rozdíl od nás lidí jsou některé tyto mimozemské rasy daleko vyspělejší a moudřejší. Ví moc dobře, že nemohou zasahovat do vývoje a evoluce jiných planet a tvorů, které na nich žijí. Tím by narušili řád vesmíru a ohrozili by tím i sami sebe a svou vlastní existenci. Chápou a ví, že každá tato existující rasa ve vesmíru má svou vlastní cestu, svůj vlastní vývojový cyklus, učení se a poznání.

Problém je v tom, že my lidé si myslíme, že musíme existovat. Nesmíme zaniknout. Lidstvo nesmí zaniknout. A všichni nám musí pomoci, abychom existovali a nikdy nezanikly. Musí se s námi podělit o své znalosti, o svou moudrost, o své technologie a zbraně. A my tomu budeme automaticky rozumět. Oni nás naučí tomu rozumět. Naučí nás moudrosti? Nikoliv. Vždy v nás bude strach, že se nám něco stane a díky tomu vždy uděláme to jediné, co umíme. Zaútočíme jako první. Preventivně. Co kdyby, že?

Lidstvo jako takové na planetě Zemi má svou vlastní cestu a evoluční vývoj. Jsme jediný druh, co disponuje strachy, emocemi, sny, představami a fantazií. Toto z nás dělá unikátní druh v celém vesmíru, ale zároveň to z nás dělá hloupé bytosti, zmítané strachy a emocemi. Náš úkol zde na Zemi je poznat a zažít všechny strachy. Poznat a zažít všechny podoby zla. Zla, které vymýšlí náš vlastní rozum. Čeho všeho jsme jako člověk schopni. Co vše dokážeme vymyslet a tím způsobit druhému bolest a utrpení. Je to způsob našeho učení se a vývoje. Vývoje lidstva. Není a neexistuje nic a nikdo, kdo by nás toho, jací jsme, zbavil. Kdo by nás před námi samými zachránil. To vše existuje pouze v našich hlavách.

Tak k čemu nějaká galaktická rada? S čím nám má pomoci? Zbavit nás neexistující hrozby z vesmíru? Neexistující hrozby od jiných mimozemských ras? Chránit nás? Zachránit nás? Ale před kým, před čím? Uvědomte si, že to jsou pouze představy lidí, co by se nám asi tak mohlo stát. Co by nám asi tak mohli udělat. Jak by nás zničili. Proč by to dělali, když tato planeta je určena pouze pro lidské bytosti a jiné druhy zde nemohou ani žít ani existovat? Jejich těla by zde nepřežila stejně, jako naše na jejich planetě.

Ty různé rozhovory a poselství od členů galaktické rady jsou jen myšlenky člověka, který sám sobě říká jen to, co chce slyšet. Jak si to jeho rozum představuje na základě vymyšlených a natočených událostí pomocí triků v nějakém studiu, kde mimozemšťana hrál člověk.

Lidský rozum má jednu vlastnost. Dokáže sám sebe přesvědčit, že je to pravda, že je to skutečné a začne tomu věřit. Začne sám suplovat nějakého mimozemšťana, nebo generála galaktické rady. Začne sám pomocí fantazie zhmotňovat své strachy z mimozemšťanů.

Hodně slyšíme od různých ezoteriků, jak vidí všude zde na Zemi zakotvená mimozemská plavidla, která jsou nehmotná, jen jako energie. A všichni jim to potvrdí, že je vidí také. Proč? No aby nevypadali jako blbci a byli, připadali si stejně, jako oni. Aby jim ukázali, že jsou stejní, stejně duchovní a na stejné úrovni, jako oni. Pravdou ale je, že nic nevidí.

Já osobně jsem za celou dobu neviděla ani jednu mimozemskou loď. A to umím vidět, cítit a vnímat energie. Neviděla jsem a ani neslyšela mluvit žádného mimozemšťana. Natož nějakého zástupce galaktické rady. Tak mě napadá, proč by se se mnou nespojili, neoslovili mě, když umím vidět a slyšet? Proč asi? Že bych pro ně nebyla dost kúl?

Pak se dočteme, jak o sobě někdo tvrdí, že se zúčastnil schůzky a byl přítomen na zasedání galaktické rady. Je součástí galaktické rady. Popisuje nám všechny možné rasy, jak se s nimi setkal a mluvil s nimi. A já se ptám, v jaké formě tam byl? Hmotně, nebo nehmotně? Protože hmotně to není možné. Už by nežil. Nehmotně? To nikdo neumí. Odhmotnit se a být, existovat jinde jen jako energie. Co z toho vyplývá? 

Jeho rozum si to jen představoval, že je někde jinde jako člověk se vším všudy. Protože náš rozum umí vytvořit iluzi sebe sama, jak si na sebe sama pamatuje, že má tělo a je člověk. S tím nám dokáže zprostředkovat naprosto všechny vjemy, které zná jako člověk. Začne vytvářet a uvádět do chodu své vlastní představy a fantazie, tak jako své myšlenky o rozhovorech, které vznikly na základě knih a filmů. A vše to pak okoření pocity a emocemi, které se nám zdají tak skutečné. Jak je to možné? 

Mezi tímto stavem a skutečností teď a tady, kdy si začneme uvědomovat sami sebe uběhne tisícina vteřiny, kterou nejsme schopni zaznamenat. Náš mozek je ještě po nějakou dobu stále tam, v té rovině vize a snu, kdy to vše, co náš rozum vymyslel pomalu dobíhá, než se přepne do vnímání a uvědomování si sebe sama teď a tady. Proto se nám zdá, že to zažíváme, že se to děje a je to skutečné. V té chvíli nejsme schopni rozlišit a oddělit skutečnou realitu od fantazie rozumu. Vše nám splývá dohromady a my věříme, že to, co náš rozum sám vymyslel, se stalo a je to skutečné.

To samé platí pro únosy mimozemšťany. Jak jsem již napsala výše, naše fyzická těla nedokáží existovat mimo planetu Zemi ve vesmíru. Když jste tedy uneseni a přeneseni do kosmické lidi nebo na jinou planetu ve vesmíru, jak to, že jste neumřeli a žijete dál? Teď někdo namítne, že ta loď mohla být zde. Ovšem, ona je neviditelná, že? Je maskovaná, neviditelná pro náš zrak, nebo je jen v podobě energie? Takže oni vaše tělo udělali také neviditelným? Nebo z něj udělali jen energii? A jak tu energii pak zkoumali? Jak do ní vrtali? Nehmotnou vrtačkou? 

A další otázka. Proč by to dělali? K čemu? Víte to, nebo si to jen myslíte, že víte? Naše těla jsou jim naprosto k ničemu. Nelze z nich pro ně nic využít. Nebo aby do nás, do našich těl něco vložili? Proč? K čemu? Oni nás k ničemu nepotřebují. Oni se nás nebojí. Nemají potřebu nás zkoumat, předělávat nebo vylepšovat. My pro ně nejsme naprosto žádná hrozba. To my se bojíme jich. 

Toto jsou opět strachy a představy rozumu lidí, co by jim udělali. Strachy pramenící z této reality a z lidských vzpomínek, lidských zkušeností s mučením a lékařskými zákroky, z lidských představ a strachů z bolesti a krutosti. Strachů, které opět vznikly na základě filmů a knih, lidských představ a fantazií. A tyto strachy jim pak jejich rozum zhmotní, jako v tom prvním případě a jim připadá, že se to skutečně stalo. Jejich rozum tomu věří. Sám to vytvořil a sám sebe přesvědčil, věří tomu, že je to skutečné. Ve skutečnosti jsou to vzpomínky na dávnou minulost, kdy tomu náš rozum dodá podobu mimozemšťanů a kulisy vesmírné lodi na základě našeho strachu z mimozemšťanů.

My lidé jsme jediný druh v celém vesmíru, který toto dokáže. Dokážeme pomocí svého vlastního rozumu, emocí, strachů, vzpomínek, myšlenek a fantazií vytvářet jiné vesmíry, jiné reality a zhmotňovat je skrze emoce a pocity v těle.

Na jednu stranu jsme v tomto unikátní. Umíme vytvořit rozumem něco, co není, neexistuje. Co existuje pouze v energetické, myšlenkové formě. Na druhou stranu díky našemu rozumu nedokážeme poznat, co je skutečné a co není.

Samozřejmě že existují a dějí se určité věci, které nedokážeme logicky vysvětlit. To, že tomu nerozumíme neznamená, že to je dílo mimozemšťanů. Lidská mysl a fantazie nemá hranice. Shluku energií přisoudí hmotnou podobu, to, co si myslí, že to je a co si myslí, že to dělá. Díky tomu je nám skutečná pravda o tom, co to ve skutečnosti je, proč to zde je a co to dělá skryta. Vidíme jen to, co chceme vidět, co jsme schopni vidět. Konečný efekt, který se projeví hmotně ve hmotě.