Minulé životy.

05.02.2025

Dnes se vrátím k tomuto tématu. Jak se říká, opakování je matka moudrosti. Budu zde mluvit pouze o svých vlastních zkušenostech s minulými životy jak svými, tak klientů.

Pokud se mi stane něco divného, setkám se se špatnou energií, špatnou, zlou reakcí od druhých, onemocním, s bolestí v těle či s jakýmkoliv jiným zdravotním problémem, vždy hledám příčinu vzniku.

Abych ji mohla najít, nemohu to dělat sama, protože v té chvíli jsem ovlivněna svým rozumem, nejsem schopna se odosobnit a určit, kdy je to pravda a kdy si lžu. I když jsem duchovní průvodce, nemohu jím být sama pro sebe. To totiž není možné.

Proto mám k sobě někoho, kdo je v té chvíli mým duchovním průvodcem. Někoho, kdo mě v té chvíli nebere jako kamarádku, přítelkyni, ale pouze jako lidskou bytost, o které nic neví. Dívá se na mne pouze jako láska a jako láska mi ukazuje a říká to, co nevidím. Lži mého rozumu a ega. Tedy pouze a jenom pravdu. Ne pravdu rozumu, ale pravdu, kterou ví a zná pouze láska.

Toto samé se pak děje, když pracuji já s klientem. Nedělám dopředu závěry z toho, co mi říká, co to asi je, s čím má asi problém. Protože to nevím. Toto je potřeba teprve najít a zjistit.

-

Některé minulé životy není možné řešit, i když nám způsobují problém. Je to tím, že mohou být zavřeny. Ještě nenastal ten správný čas. Nejsou na to správné energie. Také jsem se již setkala s tím, že některé jsou otevřené pouze na omezenou časovou dobu, několik hodin a poté se opět zavřou.

Pokud je takový život otevřený, tedy smíme a je to potřeba, hledáme příčinu toho, co se děje teď a tady. Vedu klienta, aby on sám se napojil na svou duši a ta mu ukázala to, co hledáme. V této chvíli je to u klienta půl na půl. Není možné brát vše, co klient vidí jako pravdu.

Co je tím myšleno? Klient se může dostat do minulosti, ale nemusí to být ta, kterou hledáme. Může mu ji zkreslovat jeho rozum. Rozum si tam může dosazovat své vlastní závěry a pravdy o tom, co si myslí, že to je a jak to bylo. Jak on si myslí, že to bylo. Protože klient nedokáže pouze být. Neumí s tím být pracovat. Nemá s tím zkušenost. Tudíž sice je někde, ale stále to vyhodnocuje jeho rozum. Může se v té chvíli k tomu připojit někdo jiný. V podstatě se klient může v tomto stavu napojit na cokoliv, na kohokoliv a považovat to za svůj minulý život. Může se napojit na terapeuta, na jeho myšlenky, na jeho závěry, na jeho minulé životy a z to pak vytvářet to, co považuje za svůj vlastní minulý život.

-

Úkolem duchovního průvodce není slepě věřit klientovi, co vidí, co říká a co mu popisuje.

Úkolem duchovního průvodce je vědět, zda je to pravda či není. Pokud je duchovní průvodce opravdu odosobněný, vidí skutečnou pravdu, chodí mu jednotlivé informace o tom, jak to je, pravda, nebo informace, že je něco špatně, co je špatně a proč. Duchovní průvodce se nespoléhá pouze na to, co klient vidí, cítí a co mu říká. Stále to kontroluje skrze sebe a své napojení na vědomí a bezpodmínečnou lásku. Zda je to pravda či není.

Duchovní průvodce nedělá závěry z toho, co mu klient říká. Řídí se pouze informacemi, které k němu přicházejí od bezpodmínečné lásky.

Klient vidí pouze to, co se stalo. Jak si to pamatuje rozum toho, kým byl. Na energetický záznam, vzpomínku rozumu. Ovšem, to není skutečná pravda. K této skutečné pravdě nemá přístup ani průvodce, ani klient. Tu zná pouze duše toho, kým jsme byli. Klient, ani terapeut se nemohou napojit na tuto duši. Není to možné. Terapeut toto pravdu, která je součástí duše toho, kým jsme byli může pouze získávat skrze a prostřednictvím bezpodmínečné lásky, ale ne celý, pouze určitá vodítka.

-

Duchovní průvode po takovém klientově vidění minulého života klientovi nevysvětluje, co se stalo a proč se to stalo. Tedy rozumové vysvětlení té události. Protože to je pouze rozumová interpretace a vysvětlení na základě teď a tady, jak jsme schopni to chápat a rozumět tomu.

Je to naše vysvětlení a pochopení, které nemá nic společného s tím, kým jsme byli. My nemůžeme stavět vysvětlení té události na tom, co si myslíme. My totiž nic nevíme. Nemáme naprosto ponětí o tom, kdy a kde to vzniklo, začátek. Nemáme ponětí o tom, co tomu předcházelo. Jaké myšlenky ten člověk měl. Jaké vlastnosti měl. Jaké emoce v něm probíhali. Po čem toužil. Čeho se bál. O koho se bál. Komu co slíbil. Co si přál a proč. Koho nenáviděl a proč. Na čem, či na kom lpěl a proč. Jaké měl ideály. Čemu věřil. Toto totiž ví a zná pouze jeho vlastní duše a ne ta naše.

Tedy tímto to nekončí, že klient uvidí svůj život, jak si ho pamatuje rozum toho, kým jsme byli a tím je to pro terapeuta i klienta vyřešené. Udělají si své rozumové závěry a rozumové pochopení, vysvětlení.

-

Zde teprve začíná skutečná práce toho, kdo je skutečně duchovním průvodcem. 

Začne pracovat s tím člověkem z minulosti. Začne s ním hovořit a ptát se ho. Vede ho k uvědomění si, že už je mrtvý. K uvědomění si skutečné pravdy o sobě sama. K uvědomění si, kde si lže, kde a v čem si protiřečí. K uvědomění si, že to, co si pamatuje není skutečná pravda o tom, jak to bylo doopravdy.

Tuto pravdu ví a zná pouze a jenom jeho vlastní duše. Je tedy potřeba tohoto člověka, naše minulé já spojit a propojit s jeho vlastní duší, která mu ukáže pravdu. Ukáže mu každou vteřinu jeho života. Ukáže mu jeho myšlenky, jak vznikly, kde vznikly a proč. Ukáže mu každé jeho rozhodnutí, proč ho učinil a kam to vedlo. Toto vše mu duše dokáže ukázat během jedné minuty. Celý jeho život od začátku až do konce.

Toto není možné vidět, pokud terapeut vede klienta do minulého života. Proč? Protože náš lidský mozek toto neumí vidět vše najednou a ještě tomu rozumět. Toto lze vidět a rozumět tomu pouze když už nemáme lidské tělo a jsme láskou.

Ovšem, má to jeden háček. Je potřeba se pro to rozhodnout, chtít vědět a znát pravdu. Což není tak jednoduché. Je potřeba, aby se tento člověk rozpomněl, čím teď po smrti ve skutečnosti je, láskou. Rozhodl se pro lásku, mít se rád a stát se tou láskou. Pouze být. Oprostit se od všeho lidského, těla, rozumu, emocí a vzpomínek. Teprve pak jako ta láska, kterou je může sám sobě odpustit. Odpustit jako láska tomu člověku, kterým byl. Láska ví, co má udělat, co je potřeba udělat. Pokud nemůže odejít do světla, stále ji zde drží něco lidského a rozumového. Slib, závazek, smlouva, pouta …

Někdy to trvá hodinu a někdy i několik hodin.

Pokud duše odejde nahoru, není potřeba, aby tomu klient rozuměl, protože to ani není možné. Jeho mozek a rozum by tolik informací nebyl schopen pojmout. To, co se stalo je díky lásce a odchodu duše, lásky přeměněno automaticky na lásku a moudrost, která se stává součástí našeho vědomí a naší duše těď a tady. Naše duše ví. A náš rozum tomu vím nepotřebuje rozumět.

Toto pak lze považovat za vyřešený a uzavřený život, který už na nás nebude mít vliv.

Opět, úkolem duchovního průvodce je vědět a poznat, zda duše opravdu odešla, nebo je stále zde a rozum pouze předstírá, nebo si myslí, že je v lásce.

-

Někdy se může stát, že toto naše minulé já, rozum je tak zasekaný a chycený v negativních energiích, emocích, myšlenkách, přesvědčeních, nebo uvěřil, že mu zlo pomůže, odmění ho, když mu bude věrně sloužit, že s ním prostě nehnete. I toto se stává a je to možné. Takovému člověku vždy říkám, že teď má šanci a možnost se osvobodit a stát se tím, čím skutečně je. Pokud se rozhodne pro zlo, bude zde dál existovat jako člověk v tomto stavu bez těla třeba stovky tisíc let, než opět dostane možnost odejít do lásky. Tito lidé, kteří za svého života páchali zlo a sloužili zlu se bojí trestu. Že je Bůh potrestá. Zase, je to o zkušenosti duchovního průvodce, jakým způsobem mu ukáže, či zprostředkuje Boha, bezpodmínečnou lásku, aby poznal a pocítil, že ho Bůh, bezpodmínečná láska nesoudí a netrestá.

-

Jak už jsem mnohokrát napsala, duchovní průvodce má a nese obrovskou odpovědnost za to, co dělá a říká. 

Zda ví jako láska, nebo si myslí že ví jako rozum. Nesmí si dovolit chybovat. Nemůže a nesmí se vymlouvat na to, že neví, neumí, nebo si naopak myslet, že vím, umím a rozumím na základě nějaké nauky, něčího postupu, co mě někdo naučil a díky tomu sebe i ty ostatní spojit a propojit se zlem. Nahrát zlu jen pro to, že si myslím, jak umím a vím.

Duchovním průvodcem se nestanete ze dne na den, za měsíc, za rok. Ani ho z vás neudělají žádné semináře, školy, učení, moudra a rozumové postupy, které někdo vymyslel.

Duchovním průvodcem se stanete pouze tehdy, když budete hledat pouze sami v sobě svou vlastní moudrost a odpovědi na své otázky skrze své vlastní nástroje a schopnosti. To znamená mnoho a mnoho let, kdy zkoumáte sebe sama a učíte se sami na sobě. Učíte se poznat a rozeznat, kdy mluví duše, Bůh, bezpodmínečná láska a kdy rozum, ego a zlo. Toto vás nemůže nikdo, žádný člověk naučit. K tomu je potřeba dozrát uvnitř. Dozrát k moudrosti, která není rozumová a nezakládá se na rozumu.

Moudrost se nezakládá na postupu, který mě někdo naučil a na vysvětlování, co a proč. Moudrost přichází sama tak, jak je to potřeba, tedy i jednotlivá rozhodnutí, jak pokračovat. A ne, že mám daný postup, jak to budu dělat, co budu dělat, jak budu postupovat, jak to mám naučené a proč. 

Vede nás v té chvíli láska a ne rozum. Ta určuje, co se bude dít. Jen ona ví, co a proč. Rozum pouze následuje lásku, aniž by tomu potřeboval rozumět, proč to dělá.