Očista pamětí duše.

06.01.2023

Dnes se podíváme trochu blíže na toto téma.

Stále a dokola jsou zde lidé, co nabízí tuto službu. 21 denní, 24 denní nebo 30 denní očista pamětí duše. SRT čištěním příčin bloků na životě, očista s Kchuei energií-Egyptských očistných vysokofrekvenčních energií, čištění aury, léčením duše v minulosti, přítomnosti a budoucnosti, očistami nevědomí a DNA nastavení pro život.....

Lidé používají různé názvy pro něco, čemu vůbec nerozumí, co to ve skutečnosti je. Jako například to nevědomí. Nevědomí znamená, že můj rozum neví, nepamatuje si, neuvědomuje si, nezná to, nebo toho není schopen. Nevědomí mimo jiné slouží k tomu, aby nás chránilo. Kdybychom ho neměli, náš rozum by se ze všech těch informací a vzpomínek zbláznil, protože by se v nich nevyznal. Která komu patří, k jaké době, kým, kdo v tu chvíli jsem atd. Chrání nás také před bolestí, jak tělesnou, tak emoční, kterou jsme zažili třeba jako jiný člověk.

A lidé tomu věří. Věří, že se tímto způsobem zbaví současných problémů a stanou se z nich vědomé a moudré duchovní bytosti. A ještě se zbaví své karmy. Ale jak? Že vymažou z prostoru záznam o své existenci? Všech svých lidských existencí? Vymažou z prostoru záznam o tom, co vše kdy udělali? Vymažou z prostoru všechny své emoce a myšlenky? Vymažou všechna svá rozhodnutí? Vymažou tedy všechny své vzpomínky, které se jim nelíbí, aniž by věděli, jaké jsou a čeho se týkají? A čím toto vše tedy nahradí?

Já osobně stále nechápu, co tito lidé myslí tou očistou. Co to ve skutečnosti znamená. Očistím, tedy vymažu, nebo to změním? Ale čím to změním a na co to změním? Nebo se to nějakým zázrakem změní na moudrost? Samo?

Nic proti tomu. Kdo chce, ať tomu věří. Má na tuto volbu právo. A také některé chápu, protože je to tááák lákavé, nemít absolutně žádné problémy. Že nám někdo pošle nějakou energii, a ona nás všeho zbaví a ještě z nás udělá ty moudré, co vše ví a všemu rozumí.

Teď k jednotlivým tématům a k tomu, co tito lidé nabízí.


Očista paměťí duše.

Má duše paměť? Ano i ne. Jak se to vezme. To, co nazýváme pamětí duše, je jen soubor vzniklých energií v prostoru, které jsme jako člověk vytvořili svým tělem. Zanechali jsme v prostoru tělesnou stopu skrze energii těla, myšlenek a emocí, které nejsou hmotné. A naše duše je s těmito energiemi spjata a je jimi ovlivněna tak dlouho, dokud se od nich, od toho tělesného a rozumového na potřebnou chvíli neodpoutá. Tomuto se říká odosobnění. Pak je schopna se na tyto energie, které jsme vytvořili v prostoru svým bytím, tělem, jednáním, konáním, myšlením a emocemi jako hmotný člověk, podívat jen jako bezpodmínečná láska. Toto pak lze nazvat pamětí duše.

Jestliže se neumíme odosobit, dívat se na minulost jak blízkou, tak vzdálenou pouze jako duše, láska, nemáme k tomu přístup, tak to je to nevědomí, které chce někdo čistit.

No, v první řadě je potřeba si uvědomit, že duše není člověk. Je to energie utvořená z bezpodmínečné lásky. Tedy není u ní co čistit. To, co nazýváme pamětí duše je utvořeno z lidského, tělesného bytí, života, tady a teď. Tedy z rozumových myšlenek, emocí a pocitů našeho rozumu a těla, které jí nedovolí si vzpomenout, čím je. A i kdyby si na to vzpomněla, není v její moci ovlivnit naše myšlení, náš rozum.

Proč?

Za prvé, duše jako bezpodmínečná láska nám ponechává svobodnou, rozumovou vůli. Opět ta vůle, kterou lidé špatně chápou.

Za druhé, co naše tělo a náš rozum nezažil a neprožil teď a tady, neprošlo to naším tělem a rozumem v podobě myšlenek, pocitů a emocí, nemůžete změnit, protože o tom nic nevíte, nemáte s tím vlastní zkušenost teď a tady. Jednoduchý příklad. Víme, že kamna pálí. Víme to rozumově. Ale až když se opravdu spálíme, můžeme teprve říci, že víme, jak to bolí, protože máme vlastní zkušenost.

Můžete čistit o sto šest, ale myšlenky člověka, které měl a má, není možné jen tak mávnutím proutku změnit, nebo vymazat. Není možné změnit jeho minulá rozhodnutí a jeho přesvědčení o tom, jak on si to pamatuje, že to bylo. A už vůbec není možné vyčistit, jak se v tu chvíli cítil. Tedy, pokud cítil v některé chvíli hněv, je zaznamenán v prostoru jako energie, existuje spolu s myšlenkou, která ho vyvolala. A to nemluvím o tom, že tento hněv spustil řetězovou reakci u druhých lidí. I oni na něj reagovali svým vlastním způsobem, tedy některou emocí, kterou zase poslali vám. Tak jak toto chcete vyčistit? Jak to chcete změnit?

Ale zní to pěkně, že?


Léčením duše v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Zajímalo by mě, jak, jakým způsobem chce někdo léčit duši v minulosti. Pošle tam léčivou energii? Nebo jinou energii? A kterou duši bude léčit? Tu poslední, nebo předešlou, prostřední, nebo první? Nebo všechny jedním vrzem najednou? A od čeho?

Copak duše je člověk? Má tělo? Ona existuje pouze v minulosti? A co na ní chce někdo léčit, když je duše bezpodmínečná láska? Ona může být nějakým způsobem nemocná? Je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že bude léčit Boha. Protože duše je stejná energie, jakou je Bůh.

No, a jak chce léčit něco, co ještě není? Tedy duši, která zde ještě není a nemá tělo? Z čeho ji chce léčit?

Ovšem, pro náš rozum, který nic neví, nechápe a nerozumí, to zní logicky. Vyléčíme duši. No tak jo.


Očista nevědomí.

No a do toho všeho nám zasahuje teď a tady vyšší forma naší duše, která je součástí celku, tedy vědomí, ve kterém jsou uloženy záznamy o všech našich lidských existencí. To je to špatně pochopené nevědomí,co chce někdo čistit. V něm jsou uloženy opět záznamy jak lidské, rozumové a emoční, tedy lidský život se vším všudy, tak záznamy o tom, jak to bylo skutečně. Jak to viděla bezpodmínečná láska.

Co to tedy znamená vyčistit?

Jak, jakým způsobem se čistí minulost?

Vyčistit znamená podívat se nazpět v čase, jak to bylo. Podívat se na záznam našeho současného já, nebo na záznam našeho minulého já a jeho života. Tento záznam čteme z prostoru pomocí bezpodmínečné lásky, tedy jak si ho pamatuje ten, kdo ten život žil, prožil. Jak ho vnímal, co cítil, jak myslel, co si přál, jak uvažoval, co si myslel, jak, pro co se rozhodl a proč. Díváme se na jeho důvody, které ho k tomu vedly. Zároveň s tím se na ten jeho život díváme jako vědomí, pravda, láska, která toho, kým jsme byli, nesoudí za to, jak žil a co udělal. Vidí vše tak, jak to bylo doopravdy.

Vše projde naším rozumem, kdy vidíme a chápeme kontrast, rozdíl mezi tím, jak jsme schopni jako člověk vnímat a vidět život skrze myšlenky, pocity a emoce a mezi tím, jak to bylo ve skutečnosti. A z tohoto pak teprve vzniká moudrost. Že vím. Vím, čím si ten člověk, kterým jsem byl, ublížil. Jak sobě, tak druhým a proč.

To si opravdu naivně myslíte, že toto může za vás udělat nějaká energie? Někdo vám pošle energii, ona se tam podívá, vyřeší to za vás, bez vás, aniž byste měli ponětí o tom, co se stalo a proč a vy budete vědět? Nic proti tomu. Když tomu chcete věřit, je to vaše volba.


Další fenomén, který je lidem nabízen, je odstranění bloků.

Tedy že nám někdo nějakou energií odstraní bloky, které nám v něčem brání. Ale v čem? A z čeho jsou ty bloky utvořeny? A proč vlastně existují? Jaký mají účel? Naivní představa lidí, že mají blok třeba na odvaze, nebo lásce. Něco jim brání být odvážným. Něco jim brání milovat. A když nám ten někdo odstraní blok, překážku, staneme se odvážnými, nic nám nebude bránit milovat.

Blok je energie, překážka, která nám brání vidět a vnímat pravdu. A tento blok je utvořen opět a zase jen z našich myšlenek, vzpomínek, z našich přesvědčení, z našich pravd a emocí. Tedy zase a opět z toho, co jsem napsala před chvílí ohledně čištění duše. Blok není možné odstranit, nebo vymazat. Blok lze pouze nalézt a otevřít, a to skrze odblokování - pročištění negativní energie, která tento blok obklopuje a brání nám v tom ho nalézt. Pročištěním této energie nás to pustí dál, abychom k bloku měli přístup. A zde pak začíná práce se samotným blokem, který se nám zviditelní, a my se můžeme podívat, kdy a jak vznikl. Tedy na příčinu. Čím jsme si zablokovali odvahu, nebo lásku. Tomuto se říká odblokování. Tedy opak toho, co si myslíte, že se stane a co vám někdo slibuje.

Zde, při této práci se hledá blok, který je potřeba najít. A s tímto blokem pracovat. Není možné odblokovat vše, jedním vrzem, ale pěkně postupně, jeden po druhém. Proč? Protože tento jeden blok může souviset s několika životy a ne pouze s jedním. A každý ten život je potřeba nalézt, poznat a pochopit. Ovšem, pozor na to, co odblokujete. Jsou věci, na které nemusíte být připraveni.

Ano, lze odblokovat vše, všechny bloky najednou, ale pak se nedivte, že nejste schopni se v nich vyznat, natož je vyřešit. Může se totiž klidně stát, že tímto, co vám někdo nabízí a vy mu k tomu dáte svolení, protože nevíte, otevřete stavidla něčemu, minulosti, mnoha a mnoha životům, co na vás budou mít vliv, a vy nebudete vědět, co se s vámi děje a proč se to děje. Nebudete schopni tomu porozumět, protože se vám to bude dít vše najednou. A to jen pro to, že jste uvěřili, že toto za vás může udělat někdo jiný, léčitel, nebo nějaká energie.

No, na druhou stranu je to zkušenost k nezaplacení, že?


Čištění aury.

Co je to vlastně ta aura? Z čeho je utvořena? Kdo ji vytváří a k čemu slouží?

Aura je zase a opět jen nehmotná energie. Energie, kterou vytváří sama duše v nás a tato energie vyzařuje ven z těla. Tou energií je bezpodmínečná láska. Ovšem? Pokud si duše myslí, že je člověk, zapomněla na to, čím je, tato energie bezpodmínečné lásky je velice slabá.

Proč?

Protože je mimo jiné také ovlivněna naší lidskou existencí. Je smíchána a propojena s energií našeho hmotného těla. Tyto tělesné energie jsou utvořeny z biologických pochodů v našem těle, z myšlenek, pocitů, emocí a z paměti buněk. Tedy toto vše z nás vychází do prostoru. A opačně, z prostoru skrze toto vše k nám přichází zase energie od druhých lidí. Ta prochází tímto obalem do našeho těla a opět v nás vytváří pocity, následně myšlenky a emoce, které poté opět vysíláme do prostoru. Toto vše tělesné, tedy naše vlastní pocity, myšlenky a emoce, pokud je máme vyřešeny a pochopeny, naši auru kolem nás nenarušují, a tato energie naší duše nás pak chrání před negativními energiemi od druhých. Tyto negativní energie od druhých, pokud máme vyřešeny a pochopeny své minulé existence, se nemají v nás na čem chytit. Nevyvolají v nás žádnou odezvu, myšlenku a emoci. Zůstaneme vůči těmto vnějším vlivům v naprostém klidu. Některé energie po nás sklouznou, některé se odrazí zpět a jiné námi pouze projdou, aniž by nám ublížili. Nezachytí se v nás skrze myšlenku. Pouze vyvolají pocit, kterému rozumíme, který přečte naše duše, a my víme, ale nevšímáme si ho, neřešíme ho rozumem. Toto, tomuto říkáme empatie. Opět slovo pro něco, co lidé špatně chápou.

Jaká bude vaše aura, jakou bude mít sílu, tedy jak bude silná, odolná a nepropustná, záleží na vašich myšlenkách, pocitech a emocích. Jak je vy sami máte pochopeny a zpracovány, vyřešeny. Odkud přicházejí, skrze koho, jakou vzpomínku a následnou emoci ve vás vyvolávají, kde vznikly a proč.


DNA nastavení pro život.

Hm, další ezoterický blábol. Copak lze nastavit a změnit svou DNA? Že jí jako něco přidáme, nebo naopak z ní něco odebereme? Poručíme jí, co má dělat, kdy to má dělat a jak to má dělat?

Moji milí zlatí, toto je něco, nad čím nikdy jako člověk nebudete mít nikdy moc. DNA je dána a je neměnná. Je složena z informací od matky a otce a je poskládána tak, jak je potřeba, jak si to naplánovala vaše duše pro svou zkušenost.



Je to opět něco, co není možné očistit někým druhým, nebo nějakou energií a metodou. Jen skrze práci sama na sobě. Kdy postupně čistíme skrze pochopení toho, kým jsme byli, jeho život, všechny energie, které jsme kdy vytvořili jako člověk, lidská bytost napříč časem svým jednáním, konáním, volbou, myšlenkami a emocemi. Tedy svou karmu a své bloky.

Jen takto, tímto způsobem rosteme a získáváme svou moudrost. Tomuto, této práci na sobě se říká duchovno. Pochopením všech souvislostí skrze vlastní prožitek, vlastní pochopení a moudrost z něj pramenící se z nás stává to, co nazýváme duchovní bytost. Bytost, která si je vědoma toho, že je jak hmotná, tělesná a rozumová, tak také bezpodmínečnou láskou uvnitř sebe. Takový člověk pak, pokud toto ví a chápe, rozumí těmto mechanismům, jak jako člověk funguje, je schopen s touto láskou uvnitř sebe pracovat. Naslouchat jí a vytvořit ji v danou chvíli kolem sebe, když je to potřeba. Dokáže ji vysílat do prostoru a posílat, nasměrovat kamkoliv. Lásku, která není vytvořena rozumem. Lásku, které jako člověk neporoučí a neříká jí, co má dělat, kdy to má dělat a jak to má dělat. Takový člověk v sobě nese díky tomu všemu, co ví, obrovskou odpovědnost za to, co vytváří, kdy to vytváří a proč to vytváří. Ví, že si nemůže dělat jen to, co chce, co ho napadne, jen pro to, že si to myslí jeho rozum. Nesmí být ve svém konání ovlivněn jak myšlenkami, tak svými emocemi a vzpomínkami.

Je to opět něco, co by lidé chtěli umět, chtěli by takoví být, ovšem už nechápou, že zároveň s tím si nemohou dělat to, co chtějí, co je napadne. Jsou a existují zákony, které lze poznat a porozumět jim pouze skrze práci sama na sobě. Tyto zákony se poté, postupně stávají vaší součástí a sami vám pak ukazují cestu. Pokud tyto zákony nerespektuji a nedodržuji, neřídím se jimi, protože si myslím, jak to je, rozhoduji se rozumově a emočně a ne na základě vím od duše, okamžitě padám do hmoty, rozumu a už nejednám jako láska, ale jako člověk. V této chvíli jsem z bezpodmínečné lásky, té nejsilnější energie v celém vesmíru učinil pouze emoční a rozumovou energie. Energii, která je zatížena emocí soucitu, chtění, viny, strachu ..... Okamžitě dostávám nazpět to, co jsem sám vyslal. Tedy upozornění v podobě negativní energie od druhého, myšlenkovou a emoční, která mi ukazuje, co jsem ve skutečnosti udělal, proč jsem to udělal, rozumový a emoční motiv a že jsem si tímto ublížil.


No, není to takové, jak si každý z nás představuje, že? Protože vždy je potřeba rozeznat, kdy nám to říká duše, láska a kdy náš rozum. Rozum je také naší součástí a není ho možné vypnout, vymazat. Bez něj bychom nebyli schopni jakékoliv volby. A to nemluvím o tom našem Já, které je také naší součástí, tedy o egu, které se stále za něco považuje. Za člověka, lidskou bytost, duchovní bytost, moudrou bytost, učitele, léčitele, mistra, svatého, vyvoleného, pomazaného, otce, matku, starce, syna, dceru, Pepu, Jardu, Mařenku, čecha ...., čím vším jsme. Ego a náš rozum si myslí, že tím je, pokud pro to existuje slovo a název. A běda, pokud mě tím nenazveš, neoslovíš. Naše ego si zakládá na tom, čím je, potrpí si na tom, čím je. A to něco, čím si myslí, že je, staví nad vše ostatní. Ono jediné je tím, co má přežít. Co si zaslouží přežít.

Problém člověka jako takového spočívá v tom, že si ze všech těch ezoterických pouček, návodů, slov a výkladů pojmů vybírá jeho rozum a ego pouze to pěkné, co našemu rozumu zní dobře, co našemu rozumu dělá dobře a z toho si pak sestavuje své vlastní závěry o tom, co to je a budoucí plán, jak to něco použije, využije ve svůj prospěch. Dalo by se o tom říci, že takový člověk hledá zkratku. Jak to udělat rychle a bez větší námahy.

A jsme u samotného jádra pudla. Protože o tom všem rozhoduje rozum, který se chytá každé myšlenky, která s tím souvisí, kterou kdo kdy vyslovil. Aniž by věděl, zda je to skutečná pravda, nebo pouze a jenom rozumová pravda toho dotyčného. Tak, jak ji byl v té chvíli schopen pochopit a vyjádřit slovy. Na toto už doplatilo mnoho a mnoho učitelů, léčitelů, mudrců a mistrů. Proč? Protože si mysleli, jak už ví. A to vím napasovali do vět, mouder a pouček, platných pro všechny lidi bez rozdílu. Tedy pouze rozumové teorie o tom, jak by to mělo být. Jací byste měli být. Jak máte myslet. Co smíte cítit a co ne. A rozumové poučky, jak to máte udělat. Stále a dokola je to vše o rozumu, který se chytá každé nápovědy a rozumové metody.

Pokud v nás úřaduje pouze rozum a o všem, jak to uděláme, rozhoduje rozum, tedy vymýšlí metodu, způsob skrze rozumové nástroje, rozumové myšlenky, jen tímto oblbne sám sebe. Přesvědčí sám sebe, že to funguje. Není schopen vidět skutečnou pravdu. Takovou sílu totiž má náš rozum. Protože pravda je pro něj skryta, nemá k ní přístup, uvěří své vlastní lži, jak to je, kterou vymyslel. Tato lež se pro něj stane pravdou. Žádná jiná není, neexistuje. Proto je tak těžké mnoha lidem ukázat, že si lžou, že se mílí. Oni tuto možnost ani nepřipustí. I toto je lidská zkušenost. Hlavně pro ty druhé, aby pochopili, že není možné druhé lidi přesvědčit a vnutit jim svou pravdu. Pro ně je jejich současné pochopení, pravda pravdou, tak jako naše pravda je naší pravdou. Oni neví, že neví.

I toto je součástí duchovního růstu. Přijmutí a smíření se s jejich způsobem chápání a nahlížením na věci. Přijmutí a smíření se s tím, že oni toho nejsou schopni. Přijmutí a smíření se s tím, že si tímto ubližují. Přijmutí a smíření se s tím, že je před tímto nemůžeme uchránit a zachránit. Jen je milovat, bez toho, abychom je za to, že neví, soudili. Přijmout, že je to jejich lidská zkušenost.


Kdo z vás je tohoto schopen? Kdo z vás chce každého zachraňovat za každou cenu? A proč? No přeci pro to, aby to vás nebolelo.


Jak sami vidíte, stále je o čem psát. Stejné téma, jen jinak, jiným způsobem.

Já zde nejsem od toho, abych vám něco slibovala a říkala vám polopravdy. Tedy jen to, co vypadá dobře a co se líbí našemu rozumu.

Nikdo za vás nemůže udělat samotnou práci. Že vás očistí a všeho vás zbaví. To můžete udělat pouze vy sami. Že se podíváte na pravdu o tom, jak to ve skutečnosti bylo, a pochopíte, proč tomu tak bylo. Z tohoto se rodí naše moudrost. Z minulosti a z prožitého. Bez poznání minulosti, kdy je potřeba, aby tato minulost a její poznání prošlo naším rozumem, uvědoměním si jí, není moudrosti. Jak chcete něco vyřešit, když o tom naprosto nic nevíte? Toto nejsou závody. Čím dřív, tím líp. Toto je běh na dlouhou trať, která je rozdělena na maličkaté úseky. A každý tento úsek chce svůj čas, takový, jaký je potřeba. Každý tento úsek si můžete představit jako jednu slupku cibule. A my odstraňujeme jednu po druhé. Vždy sloupneme jednu tenkou slupičku a pořádně si ji prohlédneme. Z čeho všeho je utvořena. Až už není nic, co bychom o té slupičce nevěděli, teprve pak se pustíme do další. A vy toto chcete stihnout za 30 dní? Vy si myslíte, že toto za vás někdo či něco udělá? Že to za vás opětovně prožije se všemi myšlenkami, emocemi a pocity a že to následně za vás pochopí? A pak vám to předá jak? Skrze slova a vysvětlení? Bez vašeho vlastního, skutečného a pravdivého prožitku?

Léčitel vám může pouze pomoci nalézt způsob a nástroje pro nalezení a porozumění jednotlivým slupičkám. Ne jeho způsob a jeho nástroje, ale pomůže vám nalézt váš způsob a vaše nástroje.


Na závěr otázky pro vás. Zkuste si na ně sami odpovědět.

Kdo jediný na celém světě vás zná nejlépe?

Kdo jediný na celém světě ví, co potřebujete a proč?

Kdo jediný vám může dát takovou lásku, jakou potřebujete?

Kdo jediný na celém světě vám může dát odpuštění?