Odblokování negativní energie.

Víte, otevřít tyto dveře, mnoho dveří k mnoha problémům umí každý blbec. Že vás rozebere na malé kousíčky. Otevře bolavá místa a vzpomínky ve vás. Ovšem, co s tím dál? Dát vás, složit vás opět dohromady, to už neumí. Neví, nezná jak. Nechá vás, ať se s tím poperete sami. Jenže jak? Když vy sami to neumíte. Kdyby jste to uměli, nepotřebovali byste léčitele. Opět jsme zpět u té odpovědnosti za to, co dělám. Pokud léčitel neumí dovést klienta k pochopení a vyřešení, odstranění problému, ale pouze mu otevře dveře a tím to pro něj končí, není to léčitel, ale jen někdo, kdo si na něj hraje. Takový člověk se zříká odpovědnosti za to, co dělá. Odmítá za to nést odpovědnost. To není pomoc, ale medvědí služba. Bohužel, neznalost nikoho neomlouvá a neřídí se rozumem, že já nenesu odpovědnost za to, co dělám a jak to pochopí ten druhý. Takto to bohužel nefunguje.

Dnes, v této době je skoro každý desátý člověk léčitelem, terapeutem, koučem atd.. Zachraňuje druhé. Ale proč to doopravdy dělá? Co ho k tomu nutí? Položil si některý z nich tuto otázku? A odpověděl si na ni upřímně, skrze duši, nebo rozumem? Mluví a používá něco, co se někde u někoho naučil, co mu o tom někdo pověděl, ale sám to vlastně nezažil, nemá s tím vlastní zkušenost. Sám to neprožil. Jen opakuje mechanicky naučený postup, jak to má dělat a jak tomu má rozumět. A myslí si, jak už není duchovně daleko. Myslí si, jak už ví a zná.

Tato práce v sobě nese obrovskou odpovědnost vůči sobě sama za to, co dělám a proč to dělám. Odpovědnost jak za svá slova, činy a rozhodování jak vůči sobě, tak i vůči druhému. Ať se vám to líbí, nebo ne. Vždy je potřeba vědět, co dělám, proč to dělám, co smím a co ne. Kam smím a kam ne. Co smím použít a co ne. Co tím, co udělám vytvořím, stvořím. Jakou energii a co ta energie udělá. Protože vše, co uděláte, co stvoříte a vytvoříte svou myšlenkou či slovem, se k vám vrátí. 

Když to nevím, neznám, nezažil jsem to sám na sobě, skrze sebe, nenaučil jsem se to skrze sebe, ale naučil mě to někdo druhý, jak to mohu používat ? Cizí zkušenost? Cizí myšlenku? Cizí schopnost a intuici? To není stejné, jako oprava auta, práce s hmotou. Zde se pracuje s neviditelným a nehmotným. Každý člověk má svůj vlastní způsob, jak tomu rozumět. Neexistují dva lidé, kteří by jednu a tu samou energii viděli a chápali naprosto stejně. S každým tyto energie mluví jinak, jiným způsobem. Takovým, kterému rozumí pouze on a nikdo jiný. Není možné svůj dar, svůj způsob komunikace s tímto neviditelným světem, který jste dostali do vínku, naučit druhého. Je to stejné, jako kdyby vás někdo chtěl naučit vidět orgány v těle. Prostě vás to nenaučí, protože to není vaše schopnost. Není vám dána. Vy můžete pracovat pouze s tou schopností, kterou jste dostali do vínku a tu prohlubovat. Té porozumět a využít ji k hledání odpovědí. Ne, co vám o ní napovídal druhý, jak on to má, ale pouze sami za sebe. Pro svůj vlastní růst, pro svou vlastní moudrost a ne pro zachraňování druhých. 

Toto si lidé vůbec neuvědomují. Že si nemohou s lidmi a energiemi dělat co chtějí a jak chtějí jen na základě toho, že jim o tom někdo řekl, že je někdo naučil postup. V tomto případě udělej a použij toto, znamená to toto a v tomto případě zase toto a znamená to toto. Vše má svá přísná pravidla, která se neřídí vaším rozumem, co vy si o tom myslíte, nebo co si o tom myslí ten druhý. A pokud jste je sami na sobě nezažili, nespálili se a nedostali tak zpětnou vazbu, že jste něco udělali špatně, použili špatnou energii, špatně jste tomu porozuměli, nemůžete vědět, že existují. Pokud druhému podáte špatné informace, použijete špatnou energii jen pro to, že se řídíte někým druhým, jeho postupem, jeho vysvětlením, spoléháte se na něj, je to vaše odpovědnost, vaše rozhodnutí a ne toho druhého. To vy za to ponesete důsledky.

Proč?

Protože to není, nebyla vaše moudrost, ale moudrost toho druhého, která se opírá o jeho způsob myšlení. O jeho způsob pochopení, o jeho karmu, o jeho osud, o jeho vlastnosti, o jeho motivy a jeho schopnosti, jak on je tomu schopen porozumět. Což ovšem nezaručuje, že když o tom umí krásně mluvit, že tomu i rozumí a je to pravda. Každý člověk potřebuje nalézt svou vlastní pravdu a svůj vlastní způsob, jak se k ní dostat a ne pravdu a způsob toho druhého. Ztotožnit se s ní a převzít ji za svou vlastní.