Odpuštění

Dnes si budeme povídat o odpuštění.

Odpuštění = propuštění.

Neustále slyšíme: "Odpustím, ale nezapomenu." Pokud toto někdo vysloví, není připraven doopravdy odpustit. V této větě je podmínka, že odpustím, ale? To ale je zde klíčové. Pokud odpouštíme, není žádné ale.

Odpouštíme kvůli sobě, a ne kvůli druhým, abychom jim ulevili. Děláme to z lásky k sobě, a ne pro druhé. Pokud opravdu odpustíme jak sami sobě, tak druhým a opět nám to, co se nám stalo vytane na mysli, nemáme tam žádné emoce. Pokud nás tím začne někdo vydírat, my si na to pouze vzpomeneme, ale už se nás to netýká. Vůči tomu, co se nám stalo máme v sobě naprostý klid. Tak jako cítíme klid vůči tomu, kdo nám ublížil. V tomto je pak obrovská síla lásky, která toho druhého nesoudí a nemá potřebu ho za nic trestat. Touha po pomstě, odplatě, trestu, potrestání, spravedlnosti je způsobená tím, že se stále k té situaci vracíme a prožíváme ji znovu a zase. Prožíváme všechny ty emoce a bolest. Co to s námi dělá? Vznikají tak další emoce jako hněv, vztek, nenávist, zloba, zášť, pocit potupy, beznaděje, zoufalství …. Všechny tyto emoce nám, našemu tělu ubližují. A nejenom to. Zůstávají v prostoru a pracují dál napříč časem.

Co to znamená? Že když se opět znovu narodíme, to, co se nám stalo v minulosti k nám přichází od našeho minulého já. Má to na nás vliv. Ten, kým jsme byli, jeho energie, myšlenky a emoce ovlivňují naše jednání a konání a my o tom nevíme. I toto je karma, o které se neustále mluví.

Proč to na nás má vliv? Protože máme jedno společné vědomí, ve kterém jsou uloženy všechny naše inkarnace, Vědomí, z kterého pocházejí všechny naše duše, které měli tělo, naše minulá já. A každé tělo, které jsme kdy měli, tak jako život, který jsme prožili je jedinečný, unikátní a neopakovatelný. Do tohoto vědomí se pak zpět vrací všechny duše. Některé hned a jiné zde čekají na to, až každý ten, kým jsme byli a kterého je každá jednotlivá duše/částečka vědomí součástí sám sobě, nebo druhým odpustí. Vzdá se všeho lidského. Není možné, aby to za něj udělala duše z minulosti/s minulým já, nebo duše z budoucnosti/budoucí já.

Vezměme to z jiné strany. Abyste to pochopili. 

Vy teď a tady něco zažijete a prožijete. Někdo ublíží vám, nebo vy ublížíte jiným. Proklejete někoho, budete si přát jeho smrt, aby ho někdo potrestal, odsoudil … A to samé učiní vůči vám ten, komu jste ublížili vy sami. Na základě toho vzniknou všechny ty negativní energie, které zde zůstanou i po vaší smrti. Protože smrtí nic z toho, co jste zažili a prožili nic nekončí. Existuje to dál i po vaší smrti tak dlouho, dokud vy sami, už jen jako vzpomínka neodpustíte.

A teď si uvědomte toto. Vy se znovu narodíte a začnete odpouštět něco, o čem nemáte žádnou páru. Nevíte, co se stalo, kdy, jak a proč. Nevíte, jak tomu někomu, kým jste byli bylo. Jak se cítil. Jaké měl důvody pro to, co udělal. Jakou bolest cítil. Jaké negativní emoce tam v té chvíli měl. Že ho i po smrti pronásledují jeho vlastní myšlenky, vzpomínky, bolest a emoce. A vy se teď a tady rozhodnete, že za něj odpustíte. Co se asi tak stane? Nic. Odpuštění může učinit pouze stejná rozumová mysl, která to vše vytvořila. A bohužel vaše mysl není stejná, jako mysl vašeho minulého já. Ta patří k naprosto jinému tělu, jinému životu, k jiné mysli, k jiným vlastnostem  a k jiným zkušenostem.

Je to stejné, jako kdyby teď, v tuto chvíli chtěl odpustit někdo za vás. Nebo za vás chtělo odpustit vaše budoucí já. Lze to vůbec? Já to za tebe udělám. Já za tebe odpustím. Já to za tebe přijmu. Já se s tím za tebe smířím. Přestane to pro vás existovat? Přestanete na to vzpomínat? Přestane vás to bolet? 

Nepřestane. Proč? 

Jak by mohlo, když se to týká pouze a jenom vás teď a tady. Vašeho života. Nikdo, ani vaše budoucí já s tím, s vaším životem a vaší vlastní zkušeností nemá naprosto nic společného. Jsou to vaše důvody, vaše myšlenky, vaše emoce. A pouze vy teď a tady to, co se vám děje/stalo můžete zastavit. Pokud toho nejste schopni, bude vám to ubližovat i po vaší smrti. A nejenom to, bude to ubližovat vašim budoucímu já tak dlouho, dokud neodpustíte. Buď teď, dokud máte tělo, nebo po smrti, kdy už tělo nemáte.

Uvedu vám jeden příklad, jak to, co nazýváme karmou funguje.

Dejme tomu, že máte ženu a dvě děti. A do vašeho příbytku přijdou lapkové. Vykradou vás a zavraždí vám ženu a děti. Vy jediný to přežijete, ale budete mít díky napadení trvalé zdravotní problémy. Uvědomte si, co se vám vše bude honit hlavou. Budete se sami trestat a obviňovat, že jste tomu nezabránili, že jste je neochránili, selhali. Mít pocit viny, že jste přežili. Budete se ptát proč? Budete cítit hněv, vztek, nenávist … Bolest, žal, nespravedlnost. Budete toužit po pomstě, po odplatě. Vše toto ve vás bude sedět a bude to jako nekončící noční můra. Budete si přát jejich smrt. Proklejete je. Každého zvlášť a vymyslíte si pro ně takový tres, aby co nejvíce trpěli na věky věků. Jeden, aby oslepl a nikdy nespatřil denní světlo. Narodil se nemocný, měl velké bolesti a nedožil se 20ti let. Druhý, aby nikdy nezažil a nepoznal lásku dítěte. Neměl děti a pokračovatele svého rodu. Třetí, aby přišel o ruku. Tu ruku, kterou zabil vaši ženu a děti. Pronesete slova, že jim nikdy neodpustíte.

Tímto jste roztočili kola osudu a karmy, která se netýkají pouze jich, ale také vás samých. A to jen pro to, že v návalu žalu a bolesti jste pronesli tato slova. Nebyli jste schopni to, co se stalo přijmout, smířit se s tím a odpustit. Toto je v naprostém pořádku. Každý jsme to někdy zažil. Jde o to, co s tím uděláme dál. Zda na tom budeme trvat, stůj co stůj. Kdy se odmítáme vzdát své pomsty. Chceme, aby byla nastolena spravedlnost skrze naše rozhodnutí, naši pomstu.

Co se tedy doopravdy stane?

V dalších životech se opět s těmito lidmi setkáte. Nebudou to již vaši nepřátelé, lapkové, ale přátelé, nebo třeba členové vaší rodiny, které milujete. Budou zažívat a prožívat to, co jste jim/lapkům v jiném životě, jako někdo jiný přáli. Budou trpět, a nebudou vědět proč. A vy budete trpět s nimi a také nebudete vědět proč se to jim i vám děje. Proč se vám narodí nemocné dítě a ve dvaceti zemře. Proč nemůžete mít děti, jste neplodní, nebo vaše žena. Proč vaše žena/manžel, syn/dcera přijde při úraze o ruku, nebo ji má ochrnutou. Proč se vám narodí slepé dítě. Budete z toho vinit Boha a neustále se ptát, proč vám to dělá. Proč?

Myslíte si, že to můžete zastavit? Nemůžete. Jediný, kdo to může zastavit a ukončit je ten, kdo tuto kletbu a přání vyslovil. Zruší přání, zruší kletbu, odpustí těm lapkům, přijme to, co se stalo, smíří se s tím a odpustí sám sobě.

Ovšem, toto je hodně těžké, protože skoro nikdo s těmito minulými já, kterými jsme byli neumí mluvit. Nevidí je a neslyší je. Tady vidíte, jak důležité je odpouštět, propouštět ještě za svého života. Aby vás/vaši duši zde po vaší tělesné smrti nic nedrželo. Žádné nezpracované, bolestivé vzpomínky, emoce, touhy, přání, kletby, uhranutí, msta a prokletí druhých.

My, teď a tady můžeme odpustit pouze to, co se stalo nám. Co jsme zažili a prožili. Není možné odpouštět za ty, kterými jsme byli. Nebo lépe řečeno, můžete, ale nic se pro vás nezmění. Stále k vám půjde jejich energie činů, myšlenek, vzpomínek a emocí od vašich minulých já, dokud to neudělají oni sami z lásky k sobě.