Odstranění kletby

Co je kletba asi ví každý z nás. Je to nevyslovená, nebo vyslovená věta, či přání vůči něčemu, někomu s úmyslem ublížit, uškodit, nebo dokonce zabít. Do toho spadají také naše různé sliby, přání a zařeknutí se, či zřeknutí se něčeho, kdy použijeme slova nikdy, navždy, na věky. Také různá očarování druhého, abychom ho k něčemu donutili proti jeho vůli, nebo ho k sobě připoutali.

Jde jen o to, jaký motiv pro toto své konání máme /bolest, strach, hněv, pomsta, moc, manipulace, ovládání, zisk/ a jakou sílu v tu chvíli mají naše emoce a víra v konečný výsledek.

Je potřeba si uvědomit, že jakákoliv kletba, přání či slib jsou časově neohraničeny. Je to pouze energie v prostoru, která působí napříč časem do budoucnosti tak dlouho, dokud nebude vzata zpět. Je neustále spojena s tím, proti komu byla vyslovena i s tím, kdo ji vyslovil. Je naprosto jedno, že už ten člověk nežije. Působí i nadále na všechna jeho budoucí já.

Jak je to možné?

Protože ten, co kletbu vyslovil, stále je, existuje v tomto prostoru stejně jako jeho slova a úmysl. Jen už nemá tělo. Tomuto otisku je naprosto jedno, že už jste někdo jiný. On ve vás stále vidí toho, kým jste byli.

Kletba, přání, očarování či zařeknutí působí oběma směry. Jak vůči prokletému, tak stejným způsobem i proti tomu, kdo ji vyslovil. To, co má kletba činit druhému, to samé činí tomu, kdo ji vyslovil. Bohužel.

Je bláhové si myslet, že vy sami, teď a tady, v tuto chvíli kletbu vyslovenou někým jiným, byť je to vaše minulé já, můžete zrušit. Je bláhové si myslet, že kletbu může zrušit léčitel či mág, i kdyby byl sebeosvícenější. Pokud si o sobě myslí, že má takovou moc, že smí, není to léčitel, ale šarlatán, který je veden svým egem a ne duchovní moudrostí.

Proč to takto řešit není možné?

Protože byste šli proti vůli toho, kdo kletbu vyslovil. V podstatě byste použili stejnou energii jako on. Tedy, já chci a je mi jedno, co chceš ty a co si o tom myslíš. Bude to tak, jak chci já a basta.

Myslíte si, že ten, kdo kletbu vyslovil, si to nechá líbit? Vzdá se svého úmyslu? Protože to chcete vy nebo léčitel?

Pouze ho ještě více rozzlobíte a popudíte. To, že už nemá tělo neznamená, že nemůže jednat a konat skrze myšlenku. Někdy je jeho síla a zloba tak velká, že se dokáže zhmotnit a fyzicky, nebo energeticky vás napadnout. Udělá naprosto vše, aby vám v tom zabránil, a přidá další kletby a posílení skrze černou magii. Jak vůči vám, tak vůči tomu, kdo mu v tom chce zabránit.

Není možné si hrát na boha a zaštiťovat se naší rozumovou pravdou o tom, co je správné a co není. Co se smí a co ne. Co smíme udělat a co ne ve jménu prosazení naší pravdy. My totiž nevíme, co se stalo, jak to vše vzniklo. Tudíž nemáme právo soudit a hodnotit, když o tom nic nevíme.

Jak z toho ven?

Nevěřte léčiteli, který vám řekne, že vás zbaví kletby nějakou zpětnou formulí, rituálem nebo očistou vašeho těla, vaší duše, vašeho vyššího já skrze nějaké energie, kterými disponuje pouze on. Nic takového není, neexistuje. Není možné změnit, přepsat existující energii kletby - slov a emocí v prostoru. Jen vám zavře vrátka, cestu, možnost to vyřešit a kletba bude možná skrze jeho vůli a chtění na nějakou chvíli zmrazena a vy se budete cítit lépe. Ale objeví se opět ve vašem dalším životě. A vy budete opět čelit jejím důsledkům a říkat si, proč?

Pro zrušení kletby je zásadní zjistit, kdo tu kletbu vyslovil a jaká slova byla vyslovena. Tedy co měla kletba dělat. Jak a na co, na koho měla působit.

Tuto kletbu, vyřčená slova může zrušit, vzít zpět, odvolat pouze ten, kdo je pronesl. Ne vy, ne léčitel. Což je velký problém. Většina léčitelů neumí pracovat s minulými já, dušemi, které už nemají tělo. Neumí je nalézt, nevidí je a neslyší je. Natož aby dokázali poznat, zda nám říkají pravdu, nebo nám lžou. To je ta základní věc. Nalézt původce, který kletbu vyslovil a promluvit s ním.

Přesvědčit ho, aby on sám, dobrovolně, z vlastní vůle kletbu zrušil, odvolal.

Někdy to trvá pár minut, ale někdy je to dlouhé vysvětlování a ne vždy se to povede. Je to o způsobu mluvy, kdy toho člověka nesoudíme, nehodnotíme, nepřikazujeme, ale trpělivě vysvětlujeme, co si tím sám sobě a svým budoucím já způsobil. Jak nejvíce ublížil sám sobě.

Pokud se to nepovede a on si trvá na svém, zbývá pouze jediná možnost. Ta se používá tehdy, když vše zklame a my vyčerpáme všechny možnosti. Požádáme o pomoc boha, bezpodmínečnou lásku.

POZOR! Neříkáme jí, co má udělat. Požádáme ji, aby kletbu zrušila, nebo s ní udělala to, co je potřeba v souladu s osudem člověka, kterého se týká, pro jeho nejvyšší dobro.

Proč?

Protože my nevíme, zda už nastal ten správný čas pro vyřešení a odstranění kletby. To ví pouze bůh. Pokud je kletba zrušena bohem, je zrušen pouze a jenom směr a účinek vůči prokletému. Nikoliv vůči tomu, kdo ji vyslovil. Proto je nejdůležitější docílit, aby byla zrušena tím, kdo ji vyslovil.

Ještě něco málo k lidskému přesvědčení, že dobré skutky mažou zlé skutky.

Když udělám něco zlého, ublížím a pak začnu konat dobro, to zlé se smaže, zmizí, přestane existovat a já nebudu nést důsledky svého činu. Budu zachráněn, osvobozen.

Dobré skutky ty zlé nemažou. Obojí, jak dobré, tak zlé existuje v prostoru samostatně, odděleně a taktéž působí zpětně, odděleně.

Sliby také neznají čas. Působí směrem do budoucnosti tak dlouho, dokud nejsou opět rušeny tím, kdo je vyslovil. Slib je závazek a zároveň dluh, kterým vás může kdokoliv kdykoliv vydírat. Dotyčného nezajímá, že nebylo ve vaší moci ho splnit, dodržet.

Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy. Neslibuj. Važ svá slova a velmi dobře si rozmysli, co si přeješ a proč si to přeješ. Mohlo by se ti to vyplnit v nepravou chvíli, kdy ti to naopak ublíží, než pomůže.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde