Opakující se situace = životní lekce.

Neustále a dokola čtu, zjisti, proč se ti to děje. Zjisti příčinu a změň to, změň se, změň své myšlení, změň své chování.

To je moc pěkná poučka, že? Ale? Už jste zkusili změnit některou svou vlastnost? Negativní na pozitivní? Lenost na pracovitost? A jak to dopadlo?

Představte si, že se od mala bojíte vody a nevíte proč. A tak jdete k někomu na regresi a zjistíte, že jste se v minulosti utopili, nebo vás někdo utopil. Možná to i znovu prožijete, ten pocit, jaké to je. Přijmete to, smíříte se s tím a odpustíte. Myslíte si, že se najednou přestanete bát vody? Že ten zážitek zmizí, když ho neustále prožívá vaše minulé já? Ten, komu se to stalo? Ten vás nezajímá? Vždyť on jste také vy.

Představte si, že jste žárliví. A žárlíte pro to, že vás někdo v minulosti/v minulém životě podvedl, byl vám nevěrný, lhal vám, využil vás, nebo vás opustil. Zamiloval se do někoho jiného. A vy teď a tady si tedy odpustíte na základě toho, co víte a jen tak přestanete žárlit? Nebo si řeknete, nebudu žárlit. Myslíte si, že to, jak myslíte změníte jen pouhým přáním? Že váš rozum to přestane dělat? Přestanete žárlit?

A je to opravdu skutečná příčina vaší žárlivosti skrze toho, kým jste byli a to, co se mu stalo? Nebo je pravda naprosto jiná? Ne taková, jak si ji pamatuje ten, kým jste byli a jak ji chápete a jak jí rozumíte vy. A opět, co uděláte se svým minulým já, které tam po smrti má vztek, zlost, nenávidí, proklíná … Jeho příběh, jeho život a jeho emoce je to, co má na vás vliv. Tím vaším odpuštěním on a ta událost v minulosti přestane existovat?

Skutečná příčina vaší žárlivosti v tomto příběhu/v minulosti je naprosto jiná a není možné se jí dobrat rozumem. Tu ví/vidí a zná pouze duše toho dotyčného, našeho minulého já. A dokud není objevena ne vámi, ale tím, kým jste byli, není to vyřešeno a má to na vás stále vliv.

Tato příčina je utvořena a utkána z nevědomých myšlenek, tužeb a přání rozumu, strachů, lpění, pocitů a emocí - prožívání, které náš rozum nevidí a odmítá si je připustit.

Strach, že zůstanu sám. Co si počnu? Co se mnou bude? Závislost na druhém. Touha ho vlastnit. Patří pouze mě. Jsme si souzeni. Jen já ho/ji udělám šťastným. Posedlost tím druhým. Přílišná péče, kdy mám potřebu neustále být s tím druhým. Nenechám ho nadechnout. Nedám mu prostor být sám. Být sám sebou. Nevidím a neslyším, co mi ten druhý říká. On mě musí milovat a udělat šťastným. Sobeckost. Sebestřednost. Já mám právo. Slib mi to a to. Slib mi, že mě neopustíš. Slib mi, že mě budeš milovat až do smrti. Slib mi, že mi budeš věrná. Vydírání, pláč, sliby, vyhrožování.

Může jít také o soužití z rozumu, z kalkulace, kdy toho druhého mám jen jako sluhu, na okrasu a ve skutečnosti si ho nevážím a neberu ho jako člověka, ale jako věc, vlastnictví. Já mám pravdu, já rozhoduji, já určuji. Ty mě musíš podporovat, stát při mně, nezradit, nezklamat, splňovat a naplňovat má očekávání.

Pokud to ten druhý odmítá a odejde, následuje hněv, zlost, nenávist a křivda. Vždyť jsem se po ni obětoval. Dal jí vše. Střechu nad hlavou, peníze, obživu. Vzdal jsem se všeho kvůli ní. A toto pak přetrvává dál i po smrti. Toto vše je to, co nemůžete vědět a vidět ani vy, ani vaše minulé já. Všechny ty pohnutky, které to zapříčinili. A vy si myslíte, že to máte vyřešené? Že víte?

Toto, skutečnou pravdu o sobě samém, příčinu všeho, co se mu stalo může uvidět a nalézt ten, kým jste byli pouze v případě, že se na sebe a na svůj život podívá pouze jako láska, bez rozumového uvažování. Jako láska ví naprosto vše, co rozum neviděl/nevidí a odmítal/odmítá vidět. Své pravé JÁ.

Kdy vám všem, co nabízíte regrese, náhledy do minulých životů nebo konstelace dojde, kdy pochopíte, že je obrovský rozdíl mezi tím dívat se na minulost skrze rozum, tedy že ve skutečnosti při regresi klienta napojíte na rozum toho dotyčného, jak on si svůj život, tu událost pamatuje. V podstatě klienta uvedete do jakéhosi stavu, který je podobný spánku s tím rozdílem, že vás slyší a mluví s vámi. A je rozdíl, když tu událost vidí láska. Toto jsou dvě naprosto odlišené věci. 

Alfa vlny a vše ostatní patří a souvisí s mozkem a rozumem, ne s duší. Tu nelze vytvořit mozkem, rozumem a jeho vlnami. A už vůbec se  k ní nelze dostat skrze tyto mozkové vlny. Je to tedy stav, kdy se rozum napojuje naprosto na vše, kam zaměří svou pozornost a energii na základě chtění, strachu, nebo povelu bez rozdílu a nemá nad tím žádnou kontrolu. Jen ukazuje něčí vzpomínky. Tato vzpomínka pak může být vytvořena z více událostí a rozumových vzpomínek více lidí najednou a slita do jedné formy.

Kdo se tedy dívá? Kdo je pozorovatelem? V tomto stavu je pozorovatelem rozum a ne duše - láska. Rozum totiž vidí pouze posloupné dění, chronologicky, obrázek po obrázku a pouze určité situace, výseky. Tedy vidí to jako film a může to i zároveň prožívat stejně jako je tomu u snu. Rozum není schopen vidět celý život, kompletně od narození až po smrt.  Natož aby dokázal číst energie a informace v tom, na co se dívá. 

Toto umí pouze láska. Ona to ve skutečnosti nevidí, ale ví skrze energie a informace, které nesou a obsahují. V tom vím není a neexistuje čas, žádná rozumová chronologie, posloupnost, obrazy a slova. Vše se děje najednou a zároveň. A duše je schopna vědět/vidět celý život během jedné vteřiny s naprosto všemi myšlenkami, emocemi, pocity, rozhodnutími i to, co, kdo a jaká energie na to měla vliv. A zároveň s tím ví i rozum, aniž by tomu dával čas, slova a obrazy. Myslíte si, že toto umí mozek a rozum? 

Tak co vlastně řešíte, když se díváte zpět, na svůj minulý život? Jen střípek, jednu událost zkreslenou rozumem. A vše statní vám naprosto uniká. A co ten, koho se to týká, kdo to vše vytvořil? Dál po smrti žije ve svých bludech a lžích o sobě samém, jak on si to pamatuje, jen bez těla. Dál má na vás vliv. Protože jeho život a jeho nepoznaná a nepochopená zkušenost je součástí vašeho života. On je vy a vy jste on.

Pouze tehdy, když se stane láskou, podívá se na vše, na svůj celý život jako láska, může vědět a znát skutečnou pravdu. Pouze tehdy, když jako láska sám sobě, tomu člověku, kterým byl odpustí, dojde k vyrovnání a srovnání energií. Všechny ty lidské emoce a myšlenky ztratí svou sílu/negativní náboj. Už není, kdo by je vytvářel a posiloval.

Zde pozor!

Vy své minulé já nemůžete nikam dostrkat. Otevřít mu nějaký portál do nebe, do lásky. Požádat o to nějakou energii, Boha, Ježíše, anděli …Nemůžete ho změnit ani vy, ani Bůh svým chtěním. Zbavit ho jeho rozumové energie a vzpomínky na sebe, jako na člověka. Toto rozhodnutí, stát se láskou, být tím, čím ve skutečnosti je, rozpomenout se a vzdát se své lidské existence je pouze a jenom na něm. Ne na vás, ne na Bohu. Toto je ta neustále probíraná svobodná vůle.

A další důležitou věcí je to, že vy to, co vám dělá problém a co vám ubližuje neřešíte z lásky k sobě. Řešíte to z rozumových důvodů a pohnutek, zbavit se problému, abyste od toho měli klid a pokoj teď a tady. Takže, co vlastně řešíte? Koho vlastně řešíte a proč? Řešíte pouze sebe sama na základě rozumu a jeho chtění, zbavit se problému, aniž byste chápali, že ten problém vytvořil rozum vašeho minulého já.

Já vám zde neříkám, jak to máte dělat. Jak máte myslet. Čemu máte a nemáte věřit. Nenabízím vám, jak z vás udělám vědomé, moudré a duchovní bytosti. Jak vás zbavím problémů. Já vám zde pouze vysvětluji, jak to ve skutečnosti je. Jak tyto neviditelné energie fungují. Co vše dokáže lidská mysl, rozum vymyslet a věřit, že je to pravda. 

A tomu, jak energie fungují a co jsou, čím jsou a jakou informaci nesou se můžete naučit porozumět pouze tehdy, když se na vše budete dívat jako láska, stanete se láskou. Což je těžké a nelze se to naučit na nějakém kurzu. To, co většina z nás/vás dělá je, že si na ni pouze hraje váš/náš rozum na základě toho, co si myslí, že je. Rozumová energie má potřebu se stále někam a na něco, na někoho napojovat. A napojuje se pouze na své vlastní výmysly a představy o tom, co si myslí, že to je. 

Lidský rozum totiž není chopen sám za sebe být láskou. Není schopen ji poznat a porozumět, vědět co je, čím je. On jí může pouze zažít, když jím sama láska - jsem projde a spojí se s ním. A to je ten moment, kdy rozum ví, aniž by věděl a chápal jak. Beze slov a rozumového uvažování. On je v té chvíli součástí lásky, není od ní oddělen.

Je legrační, jak se stále někam, na něco a někoho napojujeme. Proč? Protože my ve skutečnosti nevíme, že tou energií, která ví a zná, rozumí, jsme my sami. Neumíme jí být. Neumíme pouze být a vědět bez rozumu, že jsme. To náš rozum potřebuje vědět, že jsme, že existujeme a neustále kontrolovat, co jsme a kde jsme. A tak sám na základě sebe sama, na základě toho, co si myslí, že ví, co to je, jak to je a jak to funguje vytvoří tyto energie a portály, které ve skutečnosti nejsou a neexistují. Ale pro náš rozum ano. Náš vlastní rozum si pak myslí, jak díky tomu sobě či někomu jinému pomohl. Ne myslí, ale věří tomu.

Ve skutečnosti se nic nestalo, nic se nezměnilo. Jediné, co se změnilo je to, že jsme si touto svojí rozumovou energií zamezili přístup k pravdě. Utvořili jsme si tam rozumové/energetické špunty. Jakousi energetickou deku, která nám leží na hlavě a my o ní nevíme. Nemáme spojení a přístup k pravdě, k lásce v sobě. Tu zakryl náš vlastní rozum svou vírou ve svou pravdu. Rozum to není schopen vidět, vnímat a cítit, uvědomit si to. To neznamená, že nám to dál neubližuje. Ubližuje, ale my o tom nevíme. Věříme svému rozumu, své pravdě, kterou vytvořil on sám.

A v dalším životě se opět projeví to, co si myslíme, že máme vyřešeno.

Pak nám nezbývá nic jiného než věřit lásce, že se objeví někdo, kdo opravdu ví jako láska a pomůže nám objevit to, co nevidíme, na co jsme zapomněli. Lásku v sobě k sobě. Pomůže nám se rozpomenout na to, čím jsme a jako láska navázat a objevit to, co vytvořil náš vlastní rozum. Poznat a pochopit, proč. Co nás k tomu vedlo. Skutečnou pravdu, skutečný důvod a ne ten, co vymyslel náš rozum.

Tento člověk se pak objeví pouze tehdy, když to myslíte upřímně, z lásky k sobě, požádáte o to z lásky k sobě samotnou lásku. Ne pro to, abyste něčemu v tomto životě unikly.

Pak vám sama láska, nebo chcete-li Bůh pomůže a takového člověka vám přivede do života. Není to o tom, že za vás vyřeší vaše problémy. Zbaví vás problémů. Změní vás. To vy sami se rozhodnete pro změnu. Zjistit a nalézt, odkud se berou vaše myšlenky, emoce a strachy. Jak vznikají a jak fungují. Porozumět zlu, proč je, existuje a jaký má úkol. Co ve skutečnosti znamená být v rovině. Umět správně volit, používat slova a rozumět jejich skutečnému významu. Vnímat jejich skutečný obsah a ne ten, který jsme jim přiřadili rozumem. Bude vám naprosto jedno, jak dlouho to bude trvat.

Pak už se nespokojíte s tím, že vám to někdo vysvětlí, co to je, jak to funguje, jak tomu máte rozumět, jak to máte chápat, jak to máte dělat a jak máte myslet. Chcete to nalézt vy sami v sobě skrze sebe sama, skrze svou vlastní moudrost.

Toto je pak ten správný učitel, který je zároveň i mistrem, láskou, která vám nic nenutí a neslibuje. Naopak, pomáhá vám objevit vaše vlastní prostředky a nástroje, jak se dostat k pravdě. 

Jako láska ví to, co vy ne a pouze vám to ukazuje a zprostředkovává skrze různé nástroje, které se nezakládají na naučeném postupu, ale vede ho sama láska. Jeho úkolem není vás zbavit problému, zachránit vás, ale pomoci vám uvidět pravdu. Uvědomit si pravdu, kterou ví a zná vaše duše - láska, kterou jste. A co s tou pravdou udělat. Jak ji změnit na lásku.

Tyto opravdové mistry nenajdete v seznamu a na facebooku. Oni se nechlubí tím, co ví a umí a netočí videa. Nevystupují v televizi. Nenabízejí se a nepodbízejí se. Neslibují, jak vám pomohou a zbaví vás problému. Nejde jim o to, vás někam dostat. Zvýšit vám vaše vibrace. Nepořádají hromadné kurzy a seance. Naučí žádné postupy. Nepoužívají naučené věty a fráze. Nepracují s duchovními naukami různých národů a neřídí se tím, co o tom někdo napsal, byť by to vypadalo sebeduchovněji. Ví, chápou a rozumí, že duchovno se nedá vysvětlit a pochopit ho rozumem. Nebo se mu naučit na nějakém kurzu.  A díky tomu si většina lidí těchto skutečným mistrů ani nevšimne.

Pokud si myslíte, že toto umí každý, že je mistrem jen pro to, že má nějakou schopnost a občas něco uvidí, tak vás musím zklamat. Takových lidí, kteří jsou mistry a umí být - být láskou je opravdu velice málo. A dostanou se k nim pouze ti, co se opravdu rozhodnou poznat lásku a nebojí se, co se s nimi stane. Čemu budou čelit. Nebojí se, že budou zkoušeni a prověřováni zlem.  Zda při prvním nezdaru nebo neúspěchu opět neutečou a nevyužijí lehké cesty, kterou jim nabízí druhá strana skrze všechny ty rádoby duchovní učitele, kteří vám slibují, jak vám pomohou a zbaví vás vašeho problému, vašich myšlenek, rozumových vzorců, přesvědčení, karmy, předělají vás, zvýší vám vaše vibrace, někam vás napojí, naučí vás postup, jak to máte dělat, otevřou vám třetí oko, napojí vás na moudrost, na vaše schopnosti ...... Nebo naopak vás od něčeho, od někoho odpojí, zruší prokletí ..... To si hrají na Boha? Poroučí Bohu a energiím? Poroučí zlu?

Toto je totiž nabídka od druhé strany, která k tomu využívá všechny ty, co si jen myslí, že ví a umí. 

Bohužel lidé si přečtou nějaký ezoterický článek a začnou se s ním ztotožňovat. Protože se jim v životě nedaří, začnou si na základě těchto článků myslet, že jsou prokletí, že je někdo ovládá, manipuluje s jejich myslí, je na ně napojen, jsou pod vlivem černé magie, mimozemšťanů ...  Nastoupí strach a panika. Co udělají? Vyhledají někoho, kdo jim to velice rád potvrdí, že je to pravda, že to vidí a že je toho zbaví. 

Ale i toto je součástí karmy, osudu a učení se/zkušenosti jak těch, co vám to nabízejí, tak těch, co je vyhledají a věří všemu, co jim napovídají. Zkušenost, která se bude opakovat tak dlouho, dokud se každý sám za sebe nerozhodne pro lásku, mít se rád bez ohledu na to, co si myslí rozum. Co znamená mít se rád. Pak takový člověk bude konfrontován se situacemi, kdy si pouze myslel, že se má rád, ale pravda byla/je naprosto jiná.

Ještě jedna malá vsuvka.

Líbí se mi tato rádoby moudrá věta. Miluju tyto rozumové poučky.

Co miluješ nebo nenávidíš na druhých, to miluješ nebo nenávidíš v sobě. A až to v sobě uzdravíš, svět kolem tebe se promění.

Hm, pěkné. Ale? Jak to chcete objevit, když o tom nevíte? Jak se k tomu chcete dostat? Rozumem? Když rozum toho není schopen? Vymýšlí si? A jak to chcete uzdravit, když nemáte ponětí, co to je, kdy, kde a jak to vzniklo? Rozumem? Že si poručíte? A opět je rozdíl vědět a rozdíl, kdy si myslím, že vím. Ne vždy to musí souviset s vámi. 

Je hloupé a krátkozraké tvrdit a věřit, že když někoho vidíme a vnímáme jak narcistu, že on nám zrcadlí narcistu v nás samých. Rozčiluje nás, že je bordelář? Že neumí dodržet slovo? Nic nedokončí? Toto není zrcadlení. Že nám skrze sebe ukazuje nás vlastní problém, který si odmítáme připustit. Problém, proč nám to vadí se může týkat naprosto něčeho jiného.  Třeba jsme pedant, perfekcionista, posedlí pořádkem, lpíme na dodržení slibu stůj co stůj, nutíme ho dělat to, co ho nebaví a neuspokojuje ....