Pouhé bytí.
Dnes si budeme povídat o tom, co znamená pouze být. Jak to vypadá, když pouze jste.
Většina těch, co se zabývají duchovními technikami bohužel pouze ví rozumově, co znamená pouze být, ale nikdy to nezažili.
My to nazýváme odosobnění. Tedy že na sebe přestaneme myslet jako na osobu. Osvobodíme se od těla, rozumu a ega. Je to krásná představa, že? Ale, kdo tuto představu, odosobnění vytvoří? Kdo ji uskuteční? Nikdo jiný, než náš vlastní rozum.
Já vím a chápu, že to je něco, co se těžko přijímá. Víte, toto se není možné naučit. Slovo naučit je spojeno totiž z rozumem, rozumovou technikou.
Odosobnění znamená, že se v té chvíli stanete, jste láskou, pouze jste. Nenacházíte se nikde, na žádném konkrétním místě a zároveň jste všude a vším bez rozdílu. Jste láskou, tělem, rozumem i egem - člověkem najednou, v jednu a tu samou chvíli. Ovšem pro náš lidský rozum je to nemožné. Neustále má potřebu to dělit a rozdělovat, aby byl schopen rozumět tomu, co se po něm chce. Co má udělat. A tak si představí, že nemá tělo. Představí si, že je pouze duší. Bohužel toto není odosobnění. Stále toto vše vytváří a kontroluje náš rozum.
Na toto nejsou a neexistují techniky, bohužel. Buď je vám to dáno, nebo není. A o tomto, kdy, jak a skrze co nerozhodujete vy, jako člověk, ale sama duše. Je to již dopředu dáno dávno před vaším narození. To neznamená, že když se tato schopnost aktivuje, že to umíte okamžitě, automaticky. Jako jakákoliv schopnost se začne projevovat pomalu, postupně a je potřeba se s ní zžít. Stát se její součástí. Nechtít ji ovládat, nechtít jí rozumět, ale pouze ji následovat a učit se jí aktivně používat.
Víte, náš rozum je velice úžasná věc, úžasná energie, která v podstatě dokáže cokoliv, pokud tomu sám/sama věří. Tím cokoliv mám na mysli změnu vnímání reality, která se pro nás stane reálná, existující. Náš rozum ji sám vytvoří a sám jí také věří, že je a existuje. Začne pro nás jako pro člověka existovat se vším všudy. Vidíme ji, cítíme ji, vnímáme ji všemi smysli, prožíváme ji. A to samé dělá u odosobnění.
Uvedu vám jeden příklad, co dokáže lidský rozum. Je zaznamenána jedna událost, která se skutečně stala. Jedna loď převážela ve velkém mrazícím boxu zboží. Po vyložení byl tento box vypnut. Shodou okolností do něj nevědomky zavřeli člověka. Když pak tento box otevřeli, našli v něm tohoto člověka mrtvého, umrznul. Na tom by nebylo nic divného, kdyby v něm nebylo 18 stupňů. To znamená, že tento člověk uvěřil tomu, že je tam mráz a že umrzne. Jeho rozum tomu uvěřil a vytvořil tuto neexistující realitu, kterou promítl do těla a tělo umrzlo.
Další příklad, který jsem si nedávno vyslechla. Jeden muž jako mladý byl hasičem. Začal mít problémy s hybností, s chůzí. Po vyšetření mu řekli, že má roztroušenou sklerózu a že přestane chodit a ochrne. Což se také stalo. Až v 60ti letech zjistili, že to byla chybná diagnóza a za jeho problémy může krční páteř. Po operaci se tento muž začal učit opět chodit. Jeho rozum tenkrát uvěřil, že ochrne, už nikdy nebude chodit a tím vytvořil ochrnutí. Vytvořil svou vlastní realitu, která se pro něj stala skutečnou.
Díky tomuto, díky našemu rozumu a jeho přesvědčení vznikají všechny duševní nemoci a poruchy, kterým nerozumíme a neumíme je léčit. Myslíme si, že když mozek utlumíme prášky, přestane to rozum dělat. Přestane věřit tomu, čemu věří. I toto není nic jiného, než víra lékaře, víra jeho rozumu, že to takto, tímto způsobem toho lze dosáhnout.
Toto se vztahuje i na různá psychedelika, která se v současné době začínají hojně využívat. Mění vnímání reality skrze rozum. Ovšem, my v té chvíli nevíme, v co, v jakou realitu ji náš rozum přetvoří a čemu v ní uvěří a stane se tím. Rozum vám může stvořit a vytvořit naprosto vše a bude to brát a vnímat, cítit a zažívat jako skutečné.
Bohužel mnoho lidí si myslí, že po použití drogy jsou odosobnění. Ano, ale i ne, pokud nerozumíme pojmu odosobnění. Co znamená pouze být.
Droga vám nepomůže stát se láskou, být duší. Stále je přítomen rozum, nad kterým díky droze v té chvíli nemáte naprosto žádnou kontrolu a vůli. Na co, či na koho se napojí. Skrze něj se díváte na nehmotné energie a informace a on neví, na co se dívá, co to je a komu to patří. Neumí to přečíst a tak tomu dá svou vlastní podobu a představu a tu přijme za svou, jako pravdu. Vytvoří vám svou/vaši vlastní realitu. Pokud byste v té chvíli byli láskou, duší, nic by vám v tomto prostoru nevadilo. Nezažívali byste žádné negativní vjemy, obrazy, pocity, emoce a strachy, nebo jejich opak. Rozuměli byste, na co se díváte, co je to za energii, odkud k vám přichází a komu patří.
Je velice důležité si uvědomit, že máme dvě různá vědomí. Vědomí rozumové, že si sám sebe, svou existenci uvědomuji skrze rozumové nástroje/paměť a vědomí duše, která pouze ví. A to je to, na co se náš rozum snaží přijít. Jak ví? A jaké nástroje k tomu vím používá. Odpověď zní: žádné. Toto vím není možné poznat a pochopit rozumově.
Bohužel lidé tato dvě vědomí zaměňují. Nechápou, že rozumové vědomí může také samo za sebe existovat i po smrti těla. Toto rozumové vědomí si stále myslí, že má tělo a vytváří svůj vlastní obraz tohoto těla, které nemá hmotnou podobu, ale je utvořeno z rozumové energie, vzpomínky. A toto je to, co zde každou duši drží. Náš vlastní rozum. Jeho víra a přesvědčení, že má tělo a že on z nás dělá člověka, je člověkem, živou bytostí.
To samé platí pro ty úžasné afirmace a vkládání nových pozitivní vět - programů, nebo pro představy fialového světla a jejich účinků. Rozum sám sebe přesvědčí a věří, uvěří, že se to děje a na základě toho vytvoří a vnímá realitu po svém. Bohužel nedošlo ke změně na energetické - duchovní úrovni, k opravdovému uzdravení, ale pouze na rozumové. A časem, možná za několik let, nebo v dalším životě to opět vypluje na povrch.
Zde vidíte, co umí, co dokáže lidský rozum, pokud tomu věří, je přesvědčen, že je to pravda. A to samé se děje, když věříte, že jste odosobnění. Že jste se to naučili skrze nějakou techniku.
Jak jsem již mnohokrát napsala, není možné pomáhat a léčit druhé, když nemáte vyléčeny své vlastní problémy a traumata. Nejenom současná, ale i ta, která k vám přicházejí z minulosti.
Dalším probléme je to, že vy si pouze myslíte, že jste bez ega, jen pro to, že mlčí.
Ono pouze být je pro rozum něco nepředstavitelného a neuchopitelného. Být láskou? Pouze být? A jak budu tedy vědět, že jsem? Jak to poznám? Jak láska ví, že je? Náš rozum se neustále snaží na to přijít. Nechápe a nerozumí pojmu vědomí. Zná pouze své vlastní vědomí, které je vytvořeno z uvědomování si těla skrze smysli, emoce, myšlenky a pojmy. Tedy díky tomu si uvědomujeme, že jsme, existujeme, že žijeme. Ovšem když pouze jsme, jsme láskou, tak tam toto není.
Láska jako taková k tomu, aby byla, tělo a hmotu nepotřebuje. Nepotřebuje tělo a rozum k tomu, aby věděla, že je.
Jak tedy ví, že je?
Její vlastní vědomí je utvořeno z úplně jiné energie. Ona je vším, je ve všem. Z ní je utvořeno naprosto vše. Hvězdy, galaxie, prvky, země, stromy, zvířata, ptáci, brouci, fauna a flóra, tak jako člověk, lidské tělo, lidská mysl a ego. A její vědomí pochází od tohoto všeho. Skrze toto vše a jejich hmotnou i nehmotnou existenci, prožívání a projev, tak jako energetickou stopu v prostoru si uvědomuje sebe sama.
Toto, z toho je vytvořeno její vědomí.
Ona nerozlišuje mezi ničím. Vše má pro ni naprosto stejnou hodnotu. Je komárem, je broukem, je larvou, je kuklou, semínkem, listem, kúrou, kořenem ... a toto vše je zase jí samou.
Díky tomuto všemu a skrze toto vše ví, že je.
Pokud se umíme vzdát své vlastní existence a lpění na tom, čím jsme, co vše víme a známe jako člověk, lidská bytost, pak pouze jsme a jako láska víme, že v tuto chvíli máme ze sebe sama utvořené hmotné tělo. Mezi ní a tělem není žádný rozdíl. To sama láska tuto svou zhmotnělou formu vytvořila, stvořila a používá ji jako svůj nástroj, skrze který se může projevit hmotně. Může skrze toto poznat všechny možné formy bytí, existence sebe samé. Bez své jakékoliv hmotné podoby by pouze byla, ale nemohla by jednat a konat, projevovat se jako hmota ve hmotě.
Pokud tedy léčíme druhé, jsme pouze toto energií, která používá sebe sama, svou zhmotnělou formu, tělo, mozek a rozum jako svůj nástroj. To ona rozezvučí sebe sama, své hmotné tělo. Ona je neviditelnou energií, která se mění na hmotný nástroj, tělo. A ona rozezvučí energie v těle jako struny na harfě. A tyto struny pak vydávají ten správný a potřebný zvuk pro konkrétní situaci.
Ona sama mezi svou vlastní nehmotnou existencí - jsem a svou existencí v hmotné podobě - rozumem si uvědomuji, že jsem, žiju a existuju nedělá žádné rozdíly. Stále je tím vším bez rozdílu.
Rozdíl činí pouze náš rozum, který tohoto není schopen. Neustále potřebuje hmotu a vše hmotné k tomu, aby mohl existovat. Bez tohoto dělení na hmotné a nehmotné se bojí, že přestane/přestaneme existovat. Přestaneme si uvědomovat svou existenci.
Pouze když zažijete jaké to je pouze být, jsem, a to jsem si je vědomo sebe sama, že je, přestane se náš rozum a ego bát. Zjistí, že stále je a existuje, je součástí toho jsem a díky tomu jsem ví, že je součástí její hmotné formy, podoby.
Až po té, když toto zažijete, prožijete, přestanete dělat rozdíl mezi mezi těle, rozumem, egem a duší - láskou. Budete vším, najednou a zároveň v jednu a tu samou chvíli. Vaše tělo, rozum a ego bude součástí jsem a nebude mít potřebu existovat samostatně, odděleně. Přestanou se bát, že zaniknou, nebudou o sobě vědět, přestanou si sebe sama uvědomovat.
Až zažijete a prožijete tyto dvě své existence najednou, v jednu a tu samou chvíli, kdy pouze jste jako nehmotná energie, která je a zároveň se srze ni díváte na svou hmotnou formu, rozumem si uvědomuji že jsem a existuji, protože se vidím, cítím a myslím, poznáte, že jste nikam jako člověk nezmizeli. Stále jste a myslíte.
Až rozum a ego vyzkouší všechny možné způsoby, postupy a varianty, vedené jeho/naším chtěním a touhou, jak se stát, jak být láskou bez naší/jeho rozumového uvažování nad tím, co je, čím je, jak ví, že je, jaké to je pouze být a vzdá to, pak teprve můžete zažít, může váš rozum zažít, jaké to je pouze být. Vzdá se všech svých představ o tomto stavu a chtít tomuto stavu rozumět.
Je zajímavé vidět najednou své dvě existence. Jen jako energii a zároveň tuto energii vidět jako hmotu. Ne odděleně, ale najednou, dohromady, kdy se jedna prolíná s druhou a stále je to ta samá energie. Pak pochopíte, k čemu potřebujeme rozum a ego.