Práce s našimi vnitřními archetypy.

A máme zde další téma. Opět hodně rozšířené téma, kdy ezoterici nabízí svým klientům, že je naučí pracovat se svými vnitřními archetypy. S archetypem vnitřního dítěte, matky, otce, muže, ženy ….

A protože jsem blbá a neznalá, vygůglila jsem si, co to je, co to slovo znamená.?

Archetyp obecně znamenápravzor, tradicí posvěcenou a typickou postavu, představu, příběh.

Archetypy se zabýval i Karl Gustav Jung především v kontextu kolektivního vědomí. Přiznávám bez mučení, že jeho psychologickým závěrům, ke kterým došel vůbec nerozumím a nedávají mi smysl. Odmítám papouškovat a kývat na to, že je to pravda, že tomu rozumím jen pro to, abych nevypadala jako blbec. Nebo naopak, jako ten moudrý, co ví.

Dnes na to půjdu čistě logicky, pomocí zdravého rozumu a ne ezotericky, že to, co vám nabízí je naprostá blbost.

Takovým hojně rozšířeným archetypem je třeba Ježíš, nebo Marie, z kterých lidé udělali lidské symboly o dokonalosti člověka, ke kterým vzhlížíme a které se my lidé snažíme napodobit. Být, stát se stejnými jako oni. Co ale vlastně u nich chceme napodobit? Jakou jejich vlastnost chceme mít? V čem nám mají být vzorem? Ví to vůbec někdo?

U Ježíše je to o bezpodmínečné lásce k lidem. Ale co to ostatní? Co nám říká takový archetyp Ježíše o tom, jaký byl muž, manžel, otec …? Byl opravdovým mužem? Choval se jako opravdový muž? A co syn, manžel, nebo otec? To samé u Marie. Její archetyp spočívá pouze a jenom v mateřské lásce. Tedy v její lásce k synovi. Ale jaké? Byla sobecká, slepá, závislá? A co to ostatní? Uměla se chovat k mužům, k ženám, byla dobrosrdečná, nebo hašteřivá? Jaká byla žena. Dobrá, skutečná žena? Dobrá, skutečná manželka? To totiž nikdo neví. Většinou tyto postavy uctíváme pro nějaký čin či charakterovou vlastnost, o které jsme se dozvěděli ze starých knih a záznamů, kdy z nich po smrti církev udělala svaté. Ale jací byli doopravdy, to nikdo z nás neví. Je potřeba si uvědomit, že tato svatost je udělována člověkem a ne Bohem. To, že z nich někdo udělal svaté ještě neznamená, že byli a jsou svatí a jsou v nebi.

Archetyp jako takový tedy vzniká na základě naší či kolektivem vytvořené rozumové představy, VZORU o tom, jak se máme projevovat, chovat a myslet, aby z nás byl opravdový, dokonalý muž, žena, matka … Jakási pravidla pro chování, projev a to pouze a jenom skrze ty nejušlechtilejší charakterové vlastnosti. Ovšem, my nevíme, jak to bylo doopravdy. Jací doopravdy byli ti, které uctíváme a bereme si za vzory.

Toto vše vymyslel lidský rozum/ego, které vždy toužilo být dokonalým naprosto ve všem, ve všech rolích, které jako člověk během života zastáváme. Tento vzor je pak spojen s někým, kdo žil, existoval a byl v té době považován za dokonalého ve všem, co dělal a říkal. Nebo se z něj ten dokonalý stal postupem času, díky vyprávění a přidávání si toho, co se vůbec nestalo.

Dalšími takovými archetypy jsou různí hrdinové v knihách, příbězích, písních a filmech. Hrdinové, co nikdy neudělají žádnou chybu. Vždy si ví rady. Dokáží rozeznat zlo od dobra. Jsou čestní, upřímní, laskaví, hodní, bojují se zlem a zachraňují trpící. Ničeho a nikoho se nebojí. Takoví ti typiční američtí hrdinové, co se nedívají napravo, nalevo a ulpatňují kolektivní řád, kolektivní pravdu, kolektivní morálku a kolektivní pojem o tom, co je dobro a co zlo. Kdo je zlý a kdo dobrý. Nazajímá je, co se stalo, co se jim stalo a důvody, proč jsou takový. Nemají s nimi žádný soucit. Podle nás jsou to správňáci a hrdinové, co zabijí a odstraní každého, kdo je zlý.

V současné době se objevují další archetypy současných žijících lidí, celebrity a známé osobnosti, idoly lidského úspěchu, které si bereme za vzor a snažíme se je napodobit.

Takže? Co ve skutečnosti znamená archetyp? Jak toto slovo lze přeložit?

Archetyp = VZOR = představa o tom, co je dokonalost, jak vypadá dokonalost. Rozumová představa a touha po dokonalém. Touha ega být dokonalým ve všem, co dělá. Stát se dokonalou bytostí, která vždy a za každých okolností ví, co má udělat a co ne. Jak to má udělat a jak ne.

Není to tedy o tom, že v sobě máme například archetyp staré, moudré ženy, která, když se s ní spojíme z nás udělá moudrou ženu. Že v sobě máme archetyp opravdového dokonalého muže, který si vždy ví rady, nikdy nechybuje a my, když se s ním spojíme, stane se z nás dokonalý muž.

Ono totiž nic takového, archetyp = obecný a pro všechny platný VZOR pro to, co dělá muže mužem, jaký má být, jaké má mít vlastnosti, jak má myslet, jak se má chovat, jak se má cítit není a neexistuje. Archetyp, toto slovo vymyslelo ego.

Je to slovo, které není možné jakýmkoliv způsobem rozumově pochopit, protože obsahuje pouze jakési nereálné touhy, představy a chiméry všeho možného, spatlané do tohoto jednoho slova, kterých není možné v běžném životě všech reálně docílit. Každý si v něm může vybrat přesně to, po čem touží jeho ego. Jakým chce být, čím chce být.

Ono je to docela legrační, když vám toto někdo nabídne. Víte, kolik různých forem a rolí jako člověk žijeme? Muž, otec, manžel, milenec, podnikatel, zaměstnanec, kamarád, přítel … V čem tedy chcete být dokonalými. Jaký archetyp si tedy vyberete? Archetyp muže? A co ti ostatní, kterými jste také? Každý z nich se chová a projevuje naprosto jinak a to vzhledem k situaci, lidem a okolnostem.

Nikdy neexistoval dokonalý muž, žena, matka … Jsou to vše pouze výmysly našeho ega o tom, jak ono si představuje dokonalost. Co je to dokonalost. Jak vypadá dokonalost. Na čem se zakládá dokonalost. Co máte mít a co ne, abyste byli dokonalými ve všem, co děláte. Jak se máte chovat, myslet, cítit, jaké máte mít vlastnosti a jaké ne a vždy se rozhodovat správně.

Jediným, kdo je dokonalým je Bůh a naše duše. A víte proč? Protože nemají tělo, rozum a ego. Pro ně dokonalost není, neexistuje. A člověk jako takový, tedy myslící bytost s rozumem a egem, co cítí, má emoce, strachy, touhy a představy, charakter, charakterové vlastnosti a vzpomínky nemůže být nikdy dokonalým mužem, ženou, otcem, matkou, dokud bude člověkem.

Ono to není totiž o archetypu = nějakém VZORU, podle kterého se máme řídit, podle kterého máme žít. Podle modelu a idolu o dokonalosti, dokonalém člověku, dokonalém chování, dokonalém vyjadřování, dokonalých myšlenkách, dokonalé lásce, dokonalých způsobech, něco splňovat a naplňovat, nějakou představu ega, nebo kolektivního vědomí, ale o lásce v sobě k sobě.

Je to o učení se, kdy jednám a volím na základě lásky v sobě k sobě a kdy na základě ega. Když něco dělám, dělám to pro to, protože je to potřeba, aniž bych za to čekal odměnu a uznání. Ne že musím splňovat a naplňovat očekávání a představy druhých. Toto nemá naprosto nic společného s archetypem, představou ega.

Co dělá muže mužem? Tělo? Svaly? Vousy? Pohlavní orgán? Že se umí prát? Stojí si za svým názorem? Nebojí se ničeho a nikoho? A zároveň po něm chceme, aby byl chlapák, drsňák, nespoutaný, šel si za svým, byl cílevědomý, ctižádostivý, okouzlující, vtipný, vynalézavý, citlivý, chápající, něžný, laskavý, zdvořilý, ustupující, milující, intelektuál, manuálně zručný, pracovitý. A do toho všeho dokonalý milenec, dokonalý otec, dokonalý manžel, přítel, kamarád, syn …

Copak toto vše lze? On takový muž někdy existoval? To samé platí pro ženu. Tak jaký archetyp - vzor zde chcete uplatnit? Ježíše? Budhu? Achila? Šalamouna? Davida? Merlina? Mojžíše? Válečníka, vikinga? Vašeho předka, děda? Vše jsou to jen naše romantické představy založené na vyprávěních, knihách a filmech.