Přichází změna? Vzestup člověka - část druhá.

Dnes se podíváme na téma vzestup člověka.

V tomto článku píšu o tom, co znamená vzestup člověka. Jakým způsobem se děje, skrze co probíhá a že pouze tímto způsobem lze dosáhnout duchovní, tak i rozumové moudrosti. S tím také souvisí čištění své vlastní karmy. Zbavení se zátěže z minulosti. aby na nás těď a tady už neměla vliv.

Vzestup není to správné slovo pro to, co tím myslíme.

Já osobně bych to nazvala duchovní moudrostí, pravdou, rovnováhou mezi rozumem a duší, projevenou a tvořící ve hmotě skrze tělo a rozum, lidskou mysl a vůli.

Podíváme se na to, jak to probíhá, skrze co a co se s člověkem a jeho tělem děje.

Jak jsem psala v předchozím článku, nejde o celek, lidstvo, ale o jednotlivce. Proč? Protože jednotlivec nemůže změnit druhé, ale pouze a jenom sebe sama.

Na počátku všeho je rozhodnutí, že chci žít v klidu a v souladu jak sám se sebou, tak s ostatními a vším, co je, existuje. Rozhodnu se přestat si ubližovat. Rozhodnu se pro tuto cestu, protože vím, že je to pro mé dobro. Nejenom pro mě teď a tady, ale pro má budoucí já, kterými budu.

V první řadě se potřebuji naučit umlčet rozum a hlavně ego. Tedy umět být bez myšlenek, kdykoliv to budu chtít, nebo potřebovat. Protože bez tohoto se nikam nedostanete. Nebudete schopni slyšet a vidět pravdu. Stále vám tam, ve vás bude mluvit váš rozum a ego, které si myslí, že myslí a že ví. Ego, které stále něco chce a po něčem touží. Není možné ho nasytit ani uspokojit. Ego, které vytváří domněnky o tom, jak to je. Ego, které má představy o tom, jak to má být, jak to má dopadnout. Ego, které na této představě lpí a bojí se, že to tak nedopadne. Ego, které je zklamané, že to nedopadlo tak, jak si to vysnilo, jak si to myslelo. Ego, které nás za to, jak jsme se na základě jeho rady rozhodli a ono to nedopadlo, nás viní a trestá. A vše, co dělá, myšlenky, lpění, strachy, obavy, touhy přeměňuje na emoce, které posílá do těla. Tyto emoce nám pak v těle ubližují, způsobují bolest. A opět nás za to ego viní.

My se tedy potřebujeme naučit ovládat své ego a poznat, kdy nám radí ego. Kdy jednáme skrze, na popud ega. Jak se říká, je potřeba se naučit umravnit svůj rozum a ego. Ne, že budeme ovládáni egem, vydáni mu napospas, ale že my budeme ovládat jeho. Toto je začátek, který není jednoduchý. Nedbat na ego, co nám říká, nevšímat si ho. Až po zvládnutí svého ega, tedy že ho umíte umlčet a jste bez myšlenek, se můžete vydat na tuto zajímavou a dobrodružnou cestu, kdy nevíte, co vás čeká, co na ní bude, na co narazíte.

Na této cestě budete poznávat sami sebe. Jak myslíte a proč tak myslíte. Setkáte se se všemi svými minulými já, lidmi, kterými jste byli. Poznáte, jakými lidmi jste byli. Jak jste mysleli, čeho jste se báli, po čem jste toužili, čeho jste se vzdali, o co jste přišli a komu jste čím zaplatili. S kým jste uzavřeli smlouvu. Toto vše se vám na této cestě bude poodkrývat pomalu dle toho, co jste již objevili, pochopili, přijali, smířili se s tím a odpustili, propustili to. Je skrze toto se vám může otevřít další malý úsek této cesty. Jen na základě pochopení a odpuštění toho, na co jste narazili.

Pozor. Není možné to udělat vše najednou, jedním vrzem. Ale postupně, pěkně pomalu, jednu věc, jeden problém po druhém. Kdy ho najdu, uvědomím si, zvědomím si, že ho mám, neodmítnu ho, ale přijmu, prohlédnu si ho, co mi ukazuje, jakým způsobem mě ovlivňuje, skrze co, jakou emoci, nebo strach, vzpomínku, vyřeším to a až poté mě to pustí dál, k dalšímu problému. Dokud nepochopím to, co řeším teď, není možné, abych pochopil to, co bude následovat. Ono se to totiž nabaluje na sebe. Bez pochopení předešlého nemohu pochopit následující.

Díky tomuto, díky postupnému vyčištění minulosti se vy sami teď a tady zbavujete té zátěže. Nevědomých, zasunutých a zapomenutých vzpomínek v čase, emocí, výčitek a bolesti svých minulých já, která ať chcete či ne, ať si to uvědomujete, či ne, mají na vás a vaše jednání vliv.

Skrze toto, tuto cestu, kdy hledáme, co nám ubližuje teď a tady, proč opakujeme stále stejné chyby, proč se neumíme rozhodnout, stále jednáme a volíme stejně, proč nás něco bolí, proč se něčeho bojíme, proč na něčem či na někom lpíme se dostáváme nazpět v čase, kdy vidíme toho, kým jsme byli a vidíme, co udělal, jak mysle a proč, kdo mu radil a s čím se po své smrti nesmířil, co nepřijal a díky tomuto nepřijetí a odpuštění dál vytváří energii, která ovlivňuje i nás. Na toto vše se nedíváme rozumem, ale díváme se na to jen jako pozorovatel. Tedy bez myšlenek, kdy to, co se tam dělo, co se tam stalo pozoruje duše. Ukazuje nám skutečnou pravdu a ne tu, jak si to pamatuje rozum a ego. Proto je tak důležité umět umlčet svůj rozum a pouze být. Přestat být člověkem, rozumovou bytostí a jen být. Pak můžete vidět skutečnou pravdu, nezkreslenou rozumem a jeho vlastním vyhodnocováním.

Když toto čistíme, tedy čistíme se od nánosů myšlenek a vzpomínek těch, kterými jsme byli se zároveň čistí naše vlastní tělo teď a tady. Čistíme se od negativní energie, která k nám přichází z minulosti skrze naše minulá já a roztáčí kolo karmy do budoucna skrze jejich vliv na nás, na naše myšlení a jednání. A nejenom to. Díky tomuto, že víme, kým jsme byli, co jsme udělali, co jsme prožili se z nás stávají moudré bytosti, které ví, a proto nikoho nesoudí. To je ta moudrost, kterou každý člověk hledá. Moudrost, která neleží v rozumu, ale v tom prožitém, skutečném životě.

Když se tímto způsobem čistí naše tělo, zároveň se čistí naše mysl. Vše, co není důležité, odchází. Naše mysl už neulpívá na domněnkách a výmyslech. Naše tělo a mysl se vystřeďuje do klidu a harmonie, kdy je v souladu duše s rozumem a celým tělem. Rozum a ego nás přestane ovládat a začne plnit svou skutečnou funkci. Díky tomu se nám pročišťuje kanál, napojení na Boha, bezpodmínečnou lásku a my jsme schopni ho více a více cítit, vnímat a slyšet. Čím čistější kanál na základě pochopené a odpuštěné minulosti – bezpodmínečné lásky k sobě, tím větší přísun energie, bezpodmínečné lásky do těla, které se pak mění a získává ty vyšší vibrace, po kterých tak toužíte.

Ovšem, to neznamená, že se vaše tělo změní v něco jiného. Jen bude fungovat jinak, lépe. Budete více přítomní, přestanete řešit blbosti a každou myšlenku, která vás momentálně napadne. Přestanete řešit druhé a přestanete mít touhu je zachraňovat. Protože pochopíte, že i oni si musí projít naprosto stejnou cestou, jako vy. Cestou poznání a pochopení skrze jejich vlastní minulé životy, jejich minulé existence. Sami, skrze rozhodnutí. Bez tohoto poznání se člověk nemůže ani změnit, ani nabýt moudrosti.

Budete více cítit energie a budete jim rozumět. Budete umět pracovat se svými emocemi, pocity, přicházejícími vjemy a se svým egem. Poznáte, kdy k vám mluví a radí vám ego a kdy duše, láska. Poznáte, kdy vám do tohoto kanálu vstupuje jiná energie, která se vydává za Boha.

Bohužel toto vše závisí na našem rozhodnutí, že jsme se pro to opravdu rozhodli z lásky k sobě. Bez hodnocení, co nás čeká, jak hodně to bude těžké a jak moc nás to bude bolet. Zde nesmí být strach z toho, co nás čeká a co se o sobě dozvíme. Rozhodnutí dozvědět se o sobě pravdu, ať je jakákoliv.

Pochopitelně i na této cestě se bude snažit ta temná energie vám nabídnout pomoc. Odvést vás od Boha a od víry v něj. Od víry v tuto cestu. Dá, postaví vám do cesty překážky a pak vám nabídne řešení, že vám s tím pomůže, ulehčí vám v tom, udělá to za vás, ukáže vám, jak to obejít, říkat vám, že to není důležité, že to počká, že se tím stejně nic nezmění, ať se na to vykašlete …. Pak hodně záleží na tom, jak silní jste a jak hodně věříte sami sobě, tedy lásce v sobě. Protože láska zde není od toho, aby nám ubližovala, ale aby nám pomáhala nalézt to, co nám ubližuje. Jen tak to může změnit na lásku. Skrze nalezení, uvědomění, poznání, pochopení, smíření, přijetí a odpustění.

Jestli jste to dočetli až sem, tak jste už určitě pochopili, že je to naprosto jinak a o něčem jiném, než jak o tom píší všichni ti esoterici a učitelé, co si hrají na ty, co ví. Jak nás něco, někdo změní. Kolektivně. To by musel Bůh vymazat z prostoru všechny lidské existence a jejich životy, příběhy, myšlenky a emoce. Což o to, možná by to šlo, ale tím pádem by se z nás stali naprosto hloupí lidé, co by neměli vlastní vzpomínky a vlastní zkušenosti, z kterých bereme svou moudrost. Neměli bychom tu zpětnou vazbu na to, kdy jsme udělali něco špatného a poznali jsme na základě vlastního prožitku, skrze to, co následovalo, že to bylo špatně. Vlastně by jste byli všichni na stejné úrovni, na jaké je malé dítě, když se narodí.

To, co neustále čtu o tom takzvaném vzestupu, jsou fantazie a výmysly rozumu a ega, jak ono si představuje, že by to mělo být. Jak ono chce, aby to bylo. Je to taková vábnička od toho zezdola, aby člověk věřil těmto blbostem, které jsou tak krásné pro náš rozum a ego a tím pádem nehledal a jen čekal, až to někdo za něj udělá. Tím a díky tomu lidé zůstanou na stejné rozumové a duchovní úrovni a on jim může nabulíkovat cokoliv a oni tomu uvěří. Uvěří, že slyší Boha, že jim to říká Bůh, nebo nějaký mistr, světelná bytost …. Protože neví, co je to Bůh, jen si myslí, co je, čím, je. Myslí si myslí, že ví.

Bohužel lidský rozum nemá jak a skrze co poznat Boha. A víte proč? Protože rozum necítí, nemá pocity. Rozum necítí lásku. Nemá jak a čím. Rozum je pouze mechanismus, nástroj pro vyhodnocování na základě pojmů, nic víc. A to pak převádí na pocity a emoce, které posílá do těla. Jen si představuje, co je asi bůh na základě všech možných slov a myšlenek lidí o tom, co je Bůh. A z toho si vytváří svou vlastní představu o něm. Jen si představuje, jaký je, čím je a jak je cítit a vnímán skrze tělo. Jaké to asi je, cítit a vnímat Boha, bezpodmínečnou lásku. A na základě této představy vám pak vnutí ten pocit blaženosti, že se vznášíte, jste lehcí, máte pocit vyvolenosti, vše je zalité sluncem, bílým světlem, nebo je to růžové …. A vůbec vám nedochází, že je to pouze představa vašeho rozumu. Takto si boha a jeho vnímání skrze tělo představuje rozum.

Jak se říká, kdo chce, hledá odpovědi a moudrost v sobě, ve své duši. Kdo ne, hledá moudrost kolem sebe v myšlekách druhých, s kterými se stotožní a považuje je za své, za svou vlstní moudrost.

Možná vás napadne otázka, jak toto vše vím. Odkud jsem to vzala.

Je to jednoduché. Vyzkoušela jsem všechny možné způsoby, které různí esoterici nabízeli. A víte, co jsem zjistila? Nefungují. Je to totiž ta zkratka, kterou nám nabízí ten zezdola. Že to za nás udělá někdo jiný. Pošle nám nějakou zaručenou energii od toho a toho, a ona nám to sama vyčistí. Nebo to za nás udělají andělé, světelné bytosti ....

I já sama jsem byla tak naivní a hloupá, věřila jsem tomu, že to takto lze. A ono se nic nestalo, nic se nezměnilo. Jen jsem uchlácholila na nějaký čas svůj rozum, že je to hotové a já mám klid. Ale uvnitř mě se to kupilo, aniž bych o tom měla ponětí. Až se to za nějaký čas opět přihlásilo, vyplavalo na povrch.

Víte, co se doopravdy stane, když vám někdo nabídne, že vám pomocí nějaké energie vyčistí karmu? Já to vím, protože jsem to zažila. Ne, že by to udělal někdo jiný, ale použila jsem pro to jeden specifický symbol z Reiky, který toto udajně umí. Píši údajně. Pošlete ho do minulosti a on vám má vyčistit karmu. Sám, jen tak. Tak jsem to tedy udělala z té hloupé naivity a nevědomosti. Ten symbol ale nic nevyčistil, naopak. Otevřel tento kanál a skrze něj ke mě proudilo vše zapomenuté v čase a prostoru. Všechna ta bolest, trápení, myšlenky, emoce všech lidí, kterými jsem kdy byla.  Vše najednou a to pouze skrze energie, které mi způsobovali obrovskou bolest, aniž bych měla ponětí, k čemu a komu která patří.  Tato bolest měla podobu infarktu. Jako by na vás tlačila obrovská síla jak ze předu, tak i zezadu a soustředila se ho hrudi. Jediné, co bylo možné v tu chvíli udělat bylo, zrušit  pomocí mysli tento úmysl a vrátit tento symbol zpět, deaktivovat ho.

Co se tedy doopravdy stalo?

Je naprosto jedno, co na to použijete. Buď symbol, nebo nějakou energii. Buď vy, nebo někdo jiný. Jde o úmysl. Úmysl vyčistit najednou karmu, minulost, aniž by jste věděli, o co v ní jde. Co se tam stalo. Vše z minulosti se díky tomuto úmyslu nevyčistí, ale naopak otevře a přichází k vám najednou, bez ladu a skladu. Útočí na vás skrze energie, myšlenky, pocity, obrazy a záblesky lidí, kterými jste byli. Vytahuje z vás na povrch věci, o kterých nemáte ponětí, že je v sobě máte a s kterými si nevíte rady. Jste jak jarní počasí. Jednou v pohodě a jindy zase naopak. Eforii střídá beznaděj. Emoce, které lítají nahoru a dolů a vy nevíte proč, co se s vámi děje. Prostě na vás mají vliv všichni ti lidé, kterými jste kdy byli.

Jde o to, že tyto energie, které k vám přichází, životy a příběhy lidí chtějí, aby jste je našli, jeden po druhém a pochopili, co se tam stalo a proč. Pomohli těmto svým minulým já  pochopit, co je potkalo a proč. Čemu je to mělo naučit, jakou zkušenost si z toho mají odnést. Pomoci jim, každému jednotlivě odejít do světla. Když se vám to podaří a oni odejdou, každý jeden, kterým jste byli odejde do světla, znamená to, že tento jeden konkrétní život je vyřešen a už na vás nemá žádný vliv.

Takto čistíte svou karmu. Jeden konkrétní života za druhým a ne vše najednou. Díky pochopení a odpuštění toho, kým jste byli, jeho odchodem do světla se jeho poznání stává i vaším poznáním, vaší moudrostí. Kdo si myslí, že najednou, jedním šmahem, bez poznání své minulosti, jednoho života za druhým, pěkně postupně, může vědět a znát, nabýt moudrosti, je naivní. Natož si myslet, že si vyčistíme svou karmu najednou, jedním vrzem. Buď sám, nebo skrze někoho jiného, skrze nějakou zázračnou, univerzální, vysokovibrační energii. A co ti všIchni lIdé, kterými jste byli?

Jakým způsobem tato naše minulá já poznají a pochopí, co udělali špatně, proč a co jim nedovolí odejít do světla? Co je zde drží, jaké emoce a myšlenky? To si naivně myslíte, že jim to vysvětlí nějaká vámi poslaná energie? I oni jsou zasekaní ve svém rozumu, stejně jako vy. Neslyší, nevidí a jen žijí tím, co se jim stalo, jak jim to zprostředkovává jejich rozum. Jak si to pamatuje jejich rozum. A my jim potřebujeme ukázat skutečnou pravdu o tom, jak to bylo doopravdy.

Toto je něco, co vám žádný esoterik neřekne. Ani žádná svatá písma a nauky. Protože to NEVÍ.

A víte proč to neví? Protože o tom pouze filosofují, jak by to mělo být. Jak si představují, že to je a funguje. Nikdy se nespojili s těmi, kterými byli. Ona ta karma je zvláštní věc. Řeší se a čistí se pouze to, co nám ublížilo a ubližuje a my jsme se na tom zasekli, neodpustili. Jak my, tak i ti, kterými jsme byli. To, co bylo dobře, z lásky, není potřeba řešit. Problém je, že všichni jedou na tom pěkném a to špatné si nepřipouští. Myslí si, že k nim přichází pouze to, co bylo pěkné, co se jim povedlo, že někdy někde byli vyjímečnými a něco uměli. A z toho pak sestavují své fantazie a teorie. A to skutečné, skutečná pravda, poznání a moudrost, která je závislá na pochopení toho špatného, na bolesti, kterou jsme si způsobili svým vlastním jednáním a myšlením, svými jednotlivými volbami a pochopením, proč jsme se tak rozhodli, jim uniká mezi prsty. Ten, kdo toto dělá, nikdy nemůže být moudrý, protože neví, jak myslel, jak jednal a proč. Jak mu bylo. Co při tom cítil. Čeho se bál. Na čem lpěl. Po čem toužil. Dokud si neobujete boty toho, kým jste byli a neprožijete ten jeho život spolu s ním, nemůžete vědět a nikdy poznat, kým jste doopravdy a proč opakujete stále stejné chyby.

Na závěr použiji větu, kterou mi kdysi řekl Bůh.

Bolest je láska.

Po pravdě? Ze začátku jsem to nechápala. Jak může být bolest láska. Copak láska bolí?

Láska nás nutí skrze bolest nalézt, poznat a vyřešit to, čím si ubližujeme. Bolest, kterou jsme si my sami způsobili. Bez bolesti bychom nevěděli, že děláme něco špatně.