Přítomný okamžik – teď.

V tomto článku se ještě vrátím zpět k vysvětlení přítomného okamžiku. Co to znamená.

Neustále slyšíme ty moudré rady, ať žijeme teď a neohlížíme se dozadu. Ale? Co je ten přítomný okamžik?

Přítomný okamžik je teď. Co se děje teď a jak se cítím teď. Každá vteřina, či minuta je teď. A celý náš život se skládá z neustálých teď.

Žít přítomným okamžikem, tím teď znamená si uvědomovat, jak prožívám a jak se cítím teď, v tomto jednom okamžiku. Jaké mám pocity, emoce a jaká myšlenka mě díky nim napadne.

Nebudu zde mluvit o pocitech, emocích a myšlenkách, které jsou radostné, ale o těch opačných.

Mohu pocítit strach, mrazení v zádech, zlost, hněv, závist, stesk, bolest, lítost, nenávist … a s tím myšlenku/vzpomínku, která mě vtáhne do minulosti a ta mě může ale nemusí přenést do budoucnosti, kdy si představuji, co se asi stane, nebo co chci, aby se stalo. Toto vše proběhne během tohoto jednoho teď, aniž bychom si to uvědomili. A v další teď už se zabýváme tímto pocitem, touto myšlenkou či vzpomínkou. Zároveň s tím hodnotíme své pocity a emoce, které jsme v té chvíli měli.

Jsme naučeni, že tyto pocity, emoce a myšlenky jsou negativní, špatné a že je nemáme mít, že se jich máme zbavit. Když je máme, znamená to, že jsme špatní. Ale jak se jich zbavit, když nám tam automaticky naskakují? Tím, že je odmítáme, potlačujeme je se jich nezbavíme, ale naopak. Začneme se za ně stydět, máme na sebe zlost a začneme sami sebe hodnotit a trestat se za to, že je máme. Tím automaticky vznikají další a další negativní pocity a emoce. Naše další teď už je utvořeno z těchto minulých pocitů, emocí a myšlenek + tyto nové negativní pocity, emoce a myšlenky.

Co s tím? Jak toto přerušit? Existuje vůbec něco, co funguje? ANO.

Za prvé: Je potřeba si uvědomit, že tyto negativní pocity, emoce a myšlenky jsou součástí každého člověka bez výjimky a máte na ně právo je mít a cítit. Není na nich nic špatného. Špatnými se stávají, když nás ovládnou a určují naše další teď. Není a neexistuje člověk, který by je neměl. Ani já nejsem výjimkou. Pokud vám někdo tvrdí, že je nemá, tak vám i sám sobě lže.

Za druhé: Je důležité si uvědomit v tom jednom teď, v tom jednom momentě, co se s vámi děje. Jak se cítíte, jak vám je. Dobře, nebo naopak špatně. Jaké tam máte pocity, emoce a myšlenky. Jak tento moment, toto teď prožíváte?

Za třetí: Přestat tento moment a vzniklý pocit se vším, co ve vás probíhá hodnotit a odmítat jako něco špatného, že jste v té chvíli špatní. Naopak. Přijměte to. Přestaňte s ním bojovat a přijměte ho. Přestaňte se za něj stydět a trestat. Přijmete ho. Přestaňte ho a sebe hodnotit. Smiřte se s ním a přijměte ho. Že je to v pořádku. Že máte právo se takto cítit. Protože to, co se děje v tom teď, je platné pouze pro tento jeden okamžik. Neplatí pro další teď.

Pokud toto uděláte, přijme to, co v té jedné konkrétní chvíli, teď cítíte, ztratí to nad vámi moc. Moc tomu dáváme pouze tím, že se tím začneme zabývat jako něčím, co nesmíme mít, že se tak nesmíme cítit, že je to špatné, že jsme špatní … Přijetím a mířením se s tím, co cítíte berete sílu rozumu se tím zabývat. Nemá proč. Nemá se čeho chytit. Nemá vás, sebe sama čím vydírat. Aniž byste o tom věděli, dali jste sami sobě v té chvíli lásku a váš rozum zmlkne.

Jak jsem napsala v minulém článku, na teď a to, jak se v tom daném momentě cítíme má vliv minulost. Minulost a její energie mají vliv na naše prožívání teď. Abychom se z těchto energií z minulosti vymanili, je potřeba se na ten pocit zaměřit a prozkoumat ho. Ne ho hodnotit, že je špatný, ale podívat se, odkud k nám přichází. S čím nebo s kým nás spojuje. S jakou vzpomínkou. S jakou situací. Kam nás zavede. Do nedávné minulosti, do dětství, nebo do hodně dávné minulosti. Patří nám, nebo patří našemu minulému já.

A opět, pokud tato minulost patří nám, přestaňte ji hodnotit, nechtějte ji pochopit, vyřešit, napravit, abych už neudělal stejnou chybu. Jde zase a jenom o to, ji přijmout takovou jaká je, tak, jak se stala, smířit se se svým jednáním a konáním, se svými pocity a odpustit sám sobě. 

Proč? Protože nejste schopni si zpětně vybavit naprosto vše, co se v té chvíli dělo a co na vás mělo vliv. Někdy toto naprosto stačí. Pokud se to k vám neustále vrací i po vašem odpuštění, je potřeba si promluvit se svým mladším já, ale pouze tehdy, když máte tuto schopnost a dokážete se na minulost podívat jako pozorovatel, jako láska. Aby vaše mladší já ten moment, tu situaci přijalo, smířili se s ní a odpustilo samo sobě a druhým.

Jak jsem napsala, teď a tady, to, jak se cítíme je vždy ovlivněno minulostí, již minulým teď a tady. A my potřebujeme vyřešit minulost, abychom si ji nenesli do budoucnosti a nemuseli v budoucnu procházet tím samým, jako teď a tady. Neopakovali a neprožívali stejné.

Je potřena vědět, zda to, co se s vámi děje teď a tady se týká tohoto současného života, nebo vašeho minulého života.

Pokud je vaše teď a tady, vaše pocity, emoce a myšlenky jsou ovlivněny vaším minulým já, má na vás vliv jeho prožitek, pocity, emoce a myšlenky, je potřeba hledat příčinu vašich pocitů a emocí v minulosti. Kdy, kde a jak vznikla prvotní příčina toho, co se s vámi děje. Ale? Až po přijetí, smíření a odpuštění sobě, kdy už vám to v té chvíli díky tomu neubližuje a nemá to na vás vliv. Kdy jste se od toho momentu teď a jeho vlivu na vás odpoutali. I zde platí stejný princip. Umět, mít schopnost vidět minulost jako pozorovatel, jako láska. Promluvit si s tím, kým jste byli, aby on, NE VY, ALE ON/ONA přijal to, co se stalo, smířil se s tím a odpustil sám sobě a druhým. Pokud to neudělá, stále se k vám bude tato událost, jeho pocity, emoce a myšlenky vracet a budou ovlivňovat vaše teď a tady. Je naprosto jedno, kolikrát si vy sami odpustíte.

Tyto věci, minulost se řeší tehdy, pokud se nám opakují neustále stejná teď se stejnými pocity, emocemi a myšlenkami, kdy si připadáme jako v začarovaném kruhu, z kterého se nedokážeme vymanit. Různé strachy, fóbie, změny nálad, katastrofické myšlenky, nepříjemné stavy a pocity, bolesti i když jste zdraví, vtíravé myšlenky, nepřiměřené reakce …

Jak sami vidíte, není to tak jednoduché, jak vám všichni říkají. Žij přítomným okamžikem a nevracej se do minulosti, nemysli na minulost. Nemysli na budoucnost.

Bez poznání, pochopení a odpuštění – propuštění minulosti nelze žít přítomným okamžikem. Stále budete žít minulost a ne přítomnost. A tím samým budete žít budoucnost.

Přítomný okamžik je o tom, uvědomit si, jak se teď, v tuto chvíli, v tento jeden moment cítím, jaké emoce a myšlenky v té chvíli mám, přijmout to, smířit se s tím a odpustit si to. Nesetrvávat v něm. Nenechat se do něj vtáhnout. A až poté, když je to potřeba se podívat, odkud se to vzalo, kde, kdy a jak to vzniklo. Na příčinu. 

Tímto si čistíte každé své budoucí teď, kdy ho budete schopni prožívat takové, jaké ve skutečnosti je bez vlivu minulosti.

A víte co? I já jsem takto donedávna myslela. Že minulostí  se nemáme zabývat a budoucnost není a neexistuje. Že máme žít teď a tady. Ovšem jak, když se nám ustavičně vrací minulost v podobě vzpomínek, pocitů, emocí a myšlenek jak vědomých, tak nevědomých? A pak mi to asi před týdnem najednou, z čista jasna všechno docvaklo, vše zapadlo na své místo. Bez minulosti není a neexistuje teď. A bez teď nemůže existovat budoucnost. Vše je navzájem provázané a to je to, co nazýváme  karmou.