Proč řešíme minulé životy?

V současné době se hodně rozšířil trend nahlížet do minulých životů a nabídky se nám hrnou ze všech stran. Všichni jsou najednou experty na minulé životy. Ovšem není to tak jednoduché, jak vám všichni říkají.

To, že umím vykládat karty a jejich symboly ještě neznamená, že umím vidět do minulosti, minulost. To totiž nikdo, opravdu NIKDO neumí. Ani já ne. Vidím je totiž špatné slovo. Jsou to střípky, které mi ukazuje a předkládá sama láska skrze její vím a to vím se mi pak skládá do širšího obrazu, kdy ke mě přicházejí důležité informace o té situaci postupně. Skládají se jedna ke druhé a můj rozum v té chvíli nemá tendenci si vytvářet své vlastní závěry a nahrazovat to vím obrazem - vidím. Toto vím nemá nic společného s rozumovým vím - rozumím tomu.

Není možné vidět a uvidět svůj minulý život celý, jako na dlani od zrození až po smrt jako nějaký film na plátně. Vidíme a jsme schopni vidět pouze určité střípky a momenty, které jsou důležité a klíčové. Jakési milníky, rozcestí, kde jsme se rozhodovali mezi různými cestami a variantami. Ale nevidíme, co tomu předcházelo a co vše na naše rozhodnutí mělo vliv. Nevidíme, jak celý příběh a život skončil a k čemu to vedlo. Toto je potřeba postupně nalézt a objevit skrze toho, s pomocí toho, kým jsme byli. Ne, že si to budeme vymýšlet my sami, nebo ten, kdo nám to ukazuje. Bude nám předkládat svou vlastní variantu.

Už se mi mnohokrát stalo, že klient něco věděl = "uviděl" a z toho si rozumově učinil závěr o té situaci, o tom člověku a na této rozumové pravdě pak postavil celý příběh. Jak to asi bylo. Příběh, který nemá nic společného s pravdou. Tím si zamezil přístup k informacím a skutečné pravdě. A toto bohužel dělá i většina těch, kteří vám ukazují váš minulý život. Nahlíží do minulosti. Nelze na základě jedné informace složit celý příběh. My ten příběh skládáme postupně, tak, jak k nám sám přichází od lásky. Jako když odkrýváte barvy na neviditelném obraze. Dokud není obraz celý postupně odkrytý, nemůžete vědět, jaký příběh je na něm namalován, jak, čím, kým a jakými barvami.

Minulé životy řešíme, pokud máme v současné době, v tomto životě nějaký problém, který nám ubližuje a my si s ním nevíme rady. Jsme pod vlivem energií, které nás ovládají a ať děláme, co děláme, není v našich silách to změnit. Týká se to našich závislostí, zdraví, nemocí, způsobu jednání a myšlení, vzteku, strachů ….

Zde je důležité to slovo ŘEŠÍME.

Co to znamená?

Co a koho řešíme? V podstatě neřešíme sebe sama, ale toho, kdo na nás má vliv. Řešíme tedy toho, kým jsme byli v minulosti. Nejde o to, se podívat na to, co se tam stalo, protože to není celá pravda, ale pouze jedna její část. Problém těch, co si myslí, že ví a umí tkví v tom, že si díky tomu, co vidí utvoří svůj vlastní názor na to, co se tam stalo a proč. A to samé udělá klient. On si pouze myslí, jak to bylo, co ten dotyčný cítil a co ho vedlo k jeho rozhodnutím. A z tohoto si pak udělá svůj rozumový závěr, že to chápe, že tomu rozumí a díky tomu si myslí, že je to vyřešeno. NENÍ.

Jediný, kdo to může vyřešit je ten, kým jste byli a ne vy. Vy to za něj nemůžete vyřešit. Nemůžete za něj odpustit. Proč? Nejste on/ona. Protože nemáte naprosto žádné ponětí o tom, jak se on/ona cítil. Co mu/jí probíhalo hlavou. Nelze projektovat své vlastní já a své vlastní prožitky a myšlenky do toho, kým jste byli. Jak vy si myslíte, že to bylo.

Pravdu ví a zná pouze duše toho, kým jste byli. Ne vy, ne kartář, ne terapeut. Tedy když řešíme svá minulá já, mluvíme s tím člověkem, kterým jsme byli a ne, že se na to pouze podíváme a máme jasno. Tím totiž nic nevyřešíte. K tomu potřebujete mít schopnosti vidět, slyšet a cítit pro náš lidský zrak a rozum neviditelné energie.

Bohužel zde se stává, že když tuto schopnost ten, kdo vám ukazuje a zprostředkovává váš minulý život nemá, nedokáže vidět a slyšet pravdu, neumí být pouze láskou, která se na vše dívá a ví, ona jediná se v tom vyzná, tak napojí sebe, nebo vás naprosto na vše. Na své vlastní představy, své minulé životy, své vlastní nevyřešené problémy, cizí životy, cizí problémy, na myšlenky lidí jak živých, tak mrtvých …. A z toho vám pak vytváří váš minulý život a vaši pravdu, která vám dává smysl.

On ani vy nejste schopni poznat a rozlišit, co je pravda a co není. Co je vaše a co není. Ve většině případů pak řešíte něco, co s vámi a vaším minulým já nemá naprosto nic společného a uspokojíte tím pouze a jenom svůj vlastní rozum. Nic jste ale ve skutečnosti nevyřešili a nezměnili. Ten, kým jste byli má na vás stále vliv. Stále je zde a stále prožívá svůj vlastní příběh, myšlenky, pocity, emoce, trápení a toto vše jde k vám. Jste s ním spojeni a propojeni díky těmto energiím, které mají na vás vliv. Jste pod jejich vlivem a nemáte o tom ponětí.

Proč tedy řešíme minulé životy, nebo lépe řečeno svá minulá já?

Aby na nás teď a tady neměla vliv. S každým poznáním a pochopením pouze toho člověka, kterým jsme byli, co se stalo a proč, vzdáním se toho života a lpění na té události se může tato událost, tento život uzavřít. Jde o to, aby k pravdě, poznání a pochopení dospěl ten, kým jsme byli a ne vy. Našel a nalezl svou skutečnou pravdu v sobě sama skrze lásku v sobě a ne tu, kterou mu předává jeho rozum. Jde tedy o to, aby ten, kým jsme byli, tedy jeho duše odešla do světla. Pokud se tak stane, jeho poznání a pochopení pravdy se stává díky tomu naším společným poznáním, pochopením a mění se na naši moudrost. Moudrost, která není rozumová, ale duchovní, na úrovni duše.

Tímto, řešením našich minulých já odstraňujeme pomalu vše, co nám teď a tady dělá a činí problémy. A tím si také čistíme svou budoucnost. Čistíme si svou karmu do budoucna. 

Neděláme to tedy pouze pro teď a tady, ale pro svá všechna budoucí já. Aby na ně neměla vliv naše minulá lidská já, tak jako naše současné já. Naše špatná a nepochopená rozhodnutí, činy a konání. Jde o skutečnou pravdu, kterou ví a zná pouze duše toho dotyčného. Není možné minulé životy řešit rozumem. Není možné je řešit ze strachu či z jiného rozumového a emočního důvodu. Pouze z lásky k sobě samému.

Zde je důležité umět být láskou. Dívat se na vše jako láska. Láska, která vás sama vede k tomu, co hledáte a co máte vědět. Ukazuje a zároveň vám říká, co to je.

Bohužel většina těch, co vám nabízejí náhled do minulých životů pracuje s duchovním egem. 

Jejich ego se vydává za duši, lásku. Spatlají dohromady všechna možná duchovní učení, naučené postupy a z to pak vytváří svou duchovní pravdu a moudrost. Věří a jsou skálopevně přesvědčeni, že to je pravda. Tito lidé jedou na naučeném, na dogmatech. Věř, že to tak je. Není nutné vědět, proč to tak je. Většina těchto lidí nedokáže odpovědět a vysvětlit, proč to tak je. Odkud jejich pravda pramení? Z jakého zdroje pochází? Pouze citují věty a poučky, kterým sami nerozumí a které, když si je seřadíte, nedávají smysl a odporují si. Pouze, jak to má být, jak by to mělo být, jak máte myslet, na co máte myslet. Ale jak to máte udělat, jak máte změnit své myšlení, zbavit se svých myšlenek, emocí, strachů a závislostí, když vám to váš rozum a tělo nedovolí, to už neví.

Bohužel tímto vás tito lidé uvrhnou do ještě větší propasti, protože sami sebe začnete nenávidět za to, že toho nejste schopni. Že to nedokážete. Nejste tak úžasní, jako oni, co už jsou nad vším, jsou duchovně někde jinde. Z jejich chování a hovoru vyplývá, že nemají žádné problémy. Shovívavě se usmívají, jak vám rozumí, jak vás chápou. Kdybyste v té chvíli měli schopnosti vidět energie kolem nich, poznali byste, že oni sami nic neví, neumí a nemají nic vyřešené. Pouze si na to hrají a věří tomu. A pokud se začnete ptát, klást otázky, nebo jim začnete odporovat, okamžitě vyskočí jejich duchovní ego, které vás srazí na zem a zadupe. Nezasloužíte si jejich pomoc. Jste nevděční. Je to ztráta času.

Je to tím, že tito lidé neřeší sebe sama. Neřeší své vlastní myšlenky a motivy. Odkud se berou. Neví, jak ve skutečnosti pracuje jejich vlastní mozek, rozum a ego. Nemají zpracovány své vlastní touhy a strachy. Odmítají vidět a přijmou své vlastní stíny a temnotu v sobě. Poznat je. Pochopit je. Odkud se berou, kde vznikají a proč. Neví a neznají účel a úkol temnoty. Naopak se jí bojí a odmítají ji. Přesvědčují sami sebe, že ji nemají, zbavili se jí a nic a nikdo na ně nemůže. Jsou chráněni. Ale jak a čím? Myšlenkou? Představou?  Poučkami a návody? Už samo nabízení se a podbízení se, jak vám pomohou stát se lepšími, duchovními, zvýší vám vibrace, napojí vás na vaši moudrost, jak vás zachrání a zbaví vás vaší karmy, vašich negativních myšlenek, emocí, pocitů a problémů, odpojí vás od energií, které na vás mají vliv mluví za vše.

Co se ve skutečnosti stane? Vy, váš rozum tomu chce uvěřit, váš rozum tomu uvěří, že oni mají tu moc nad energiemi a vám se v té chvíli uleví. Váš rozum přejde do stejného módu, jako jejich. Do iluze, že na vás nic a nikdo nemůže. Jste chráněni vpřed vším i před temnotou. Nejste schopni si uvědomovat skutečnou realitu kolem vás. Dál se děje to, co se dělo, co vám ubližovalo, ale vy o tom nevíte. Nejste schopni si to uvědomit. Váš rozum vás odstřihl od duše. Někdo pak na této iluzi jede celý život a někomu se po čase vše vrátí, vyplave opět na povrch. Je to draze zaplacená zkušenost, že takto, tímto způsobem NE. Že takto to nefunguje. Nelze poroučet energiím a temnotě, kde smí být, jak, kdy a co mají dělat. Není možné je vykázat z tohoto prostoru jen pro to, že vy to tak chcete. Zamezit jim přístup k vám. Energiím není možné poroučet a ovládat je na základě nějaké duchovní nauky a duchovního postupu. 

Proč?

Jakékoliv duchovní učení, či duchovní nauka je pouze rozumového původu. Vymyslel to rozum. Jak on tomu byl schopen porozumět. Nelze, není možné ji aplikovat jako návod a postup. Není možné se o ni opírat. Není možné to, jak to funguje rozumem poznat, pochopit a vytvořit z toho duchovní nauku, manuál. Protože každá situace je naprosto jiná a unikátní. Zasahuje do ní mnoho a mnoho faktorů, které náš rozum není schopen vidět a vědět.

S každou minutou se to vše kolem nás a v prostoru mění, mění se energie a není to stejné a stabilní. Že to v tuto chvíli dělá pouze to a to. Není možné tomu rozumět rozumem. V každý moment, v každé chvíli se v tomto prostoru odehrává stovky věcí najednou a jediný, kdo toto umí přečíst je láska.

Pokud není v té chvíli přítomna láska, která nemá žádné ambice, motivy, chtění či lpění na výsledku, zachránit, ochránit, ale pouze je, tak tuto moudrost, to vím vytváří pouze náš rozum, jak on si myslí, že to je, co to je, co se děje a jak to funguje. Jak on je schopen to chápat a rozumět tomu. A z toho si pak vytváříme svou rozumovou modrost, kterou považujeme za duchovní moudrost.

Všechna duchovní učení vznikla na základě rozumu, jeho touze a chtění tomu všemu porozumět a vědět. Jak to celé funguje. 

Bohužel to není možné. Není možné poznat a pochopit Boha, bezpodmínečnou lásku rozumově skrze rozumové nástroje - slova. My ji můžeme poznat pouze tehdy, když se jí staneme. Pak také poznáme a pochopíme, že Boha, bezpodmínečnou lásku a jakým způsobe jedná, koná a čím se řídí, jak ví, není možné vysvětlit a vyjádřit slovy. Lze to pouze zažít, prožít a pak nemáte potřebu tomu rozumět rozumem. Prostě a jenom víte.

A to je ten diametrální rozdíl mezi vím jako láska a vím, rozumím tomu jako rozum, skrze rozum.

Pochopíte, že z tohoto se nedá udělat žádné duchovní učení a duchovní nauka. Stejná pro všechny lidi bez rozdílu.

Protože vše, co jste v té chvíli schopni pojmout a vědět jako láska najednou a v jedné a té samé chvíli, nedokáže rozum vstřebat, zapamatovat si to, natož to slovy popsat. Mnoho z toho, co vše se tam v té chvíli odehrálo vynechá a zapomene. Je to tolik informací, že není schopen je pojmout, natož si je utřídit. Náš rozum k tomu potřebuje chronologii, co bylo první, co bylo před, co následovalo … Jenže zde toto není, neexistuje. Vše se odehrává najednou bez začátku a konce.

Je směšné, jak vám, nám všichni ti současní osvícení říkají, jak nás současné energie mění, změní a povznesou nás na jinou úroveň. Že se posouváme do vyšší, páté dimenze. Udělají z nás duchovní bytosti jen tak, bez našeho vlastního přičinění. Změní naše myšlení a naše nastavení. Vyřeší za nás naši minulost. Vymažou ji. Přestane existovat.

Tyto energie, které na nás v současnosti působí jsou energie naší vlastní karmy. Nutí nás k našemu vlastnímu, individuálnímu poznání a pochopení našich činů. Toho nás bohužel nikdo a nic nezbaví jen tak, aniž bychom se o to přičinili my sami. Kdyby tomu tak bylo, kdyby to takto fungovalo, čemu byste se naučili? Jak byste věděli, co jste udělali špatně a proč, co vás k tomu vedlo? Co, nebo kdo měl na vás a vaše rozhodnutí vliv?

V současné době sklízíme to, co jsme sami zaseli. Jako jednotlivci, jako rodiny, komunity a národy. Vrací se k nám minulost, která chce být objevena, poznána, pochopena a odpuštěna, propuštěna. Není možné změnit druhé, ale pouze sebe sama. Není možné to udělat rozumově, že si jeden rozumový program nahradím jiným, lepším. Stále je tento nový program založen na chtění rozumu a ne na lásce, poznání a pochopení.

Ve výsledku je tento nový program energií temnoty, která nám nešeptává, že díky tomu budeme šťastní. Myslíte si, že když si tam vložíte program, přesvědčení, že jste silní a ničeho se nebojíte, tak zmizí váš strach? Myslíte si, že těmito rozumovými programi a afirmacemi změníte svou karmu? Omyl. Nezměníte. Naopak si ji přenesete do budoucnosti spolu s dalšími chybami, které pod vlivem této afirmace a programu učiníte.

Bohužel je to pouze víra rozumu, který tomu věří a sám sebe přesvědčí, že je to pravda. Ano, možná uniknete problémům v tomto životě, nebudete je schopni vidět a vnímat, pojedete pouze na víře a iluzi rozumu, ale o to více se vám tyto problémy projeví ve vašem budoucím životě. A vy nebudete chápat, co se s vámi děje a proč. 

Nejde pouze a jenom o vás teď a tady, o tuto vaši současnou existenci, ale o všechny vaše existence, kterými teprve budete.

Mnoho lidí si říká, co mě to zajímá, mě zajímá pouze teď a tady, jak se cítím teď a tady. Stejně si to nebudu pamatovat. Tak mě to teď, kým budu a jak budu žít nemusí trápit. A to je ten problém. Tímto svým postojem si vytváříme svou karmu do budoucna. Neřešíme, ale utíkáme. A pak se divíme, proč máme život takový, jaký je. Viníme z toho Boha, a přitom jsme si to způsobili my sami svým přístupem k tomu, co se děje. 

Já to nechci a tak s tím někdo něco udělejte za mě, beze mě. Hlavně rychle, teď a tady, aby se mi ulevilo a nemusel jsem pro to nic dělat. Udělej to Bože. Zbav mě toho. Dej mi to a to. Uzdrav mne. Otevři mi nějaký portál, napoj mě na něj a já budu moudrý, budu vědět, budu tomu rozumět. Budu si vždy vědět rady, co mám udělat a co mám říct. Přestanu mít strach. Já i všichni kolem mě budeme v pohodě, bez konfliktů. Napoj mě na hojnost. Napoj mě na energii zdraví, která mě uzdraví. Dej mi to, po čem toužím. Dej mi to, co mi chybí.  Zbav mě toho, co mi ubližuje. Zbav mě mých myšlenek a negativních vlastností. 

A vždy se najde někdo, kdo vám toto slíbí. Že vám dá a splní to, co po Bohu chcete. Že to udělá za něj.  To si opravdu naivně myslíte, že se Bůh, bezpodmínečná láska řídí tím, co chce a po čem touží náš rozum, nebo rozum léčitele? Že bude jednat a konat na základě našeho přání, které je chvilkové, emoční a nic neřeší? Vyřeší se náš problém skrze někoho, kdo mu to poručí? Bude si hrát na Boha?  

Problém, který se snažíme odstranit má kořeny v minulosti a minulost se nám promítá do současnosti pro to, aby byla objevena, poznána, pochopena a zpracována. Přijata a odpuštěna tím, kdo ji vytvořil.

Toto za vás a vaše minulá já nemůže udělat ani Bůh, ani žádný léčitel, kartář, terapeut, ani ten, kdo se nazývá duchovním léčitelem. Bůh za vás a vaše minulá já nemůže odpustit. Nemůže poručit rozumu, aby si odpustil. Odpustit sám sobě může pouze rozum toho, kým jste byli na základě lásky k sobě sama. Že se rozhodne pro lásku, která po nás nic nechce. Pouze je. Což mnoho těch, co se považují za duchovní nechápou. 

My jako člověk teď a tady k této lásce máme omezený přístup díky našemu rozumu a egu. Ale ti, co jsou již mrtví, to mají oproti nám lehčí. Jsou již bez těla a jsou schopni uvidět sebe sama ve dvou formách. Jedna forma je rozumová, energie rozumu, vzpomínka rozumu na sebe sama, která jim říká, co jsme, čím jsme a druhá forma, která je ta skutečná, to, čím ve skutečnosti jsme. A tato druhá forma, energie lásky nám ukazuje, co vše vymyslel, vytvořil a vytváří náš rozum, rozumová energie, která se odmítá vzdát své vlastní představy o své existenci.