Rodové linie

V současné době se v esoterické oblasti hojně rozšířila práce s rodovými liniemi. Tedy jejich čištění, abychom my teď a tady nebyli zatíženi jejich starými křivdami a převzatými vzorci chování a myšlení.

Také se zde pracuje s úctou ke svým předkům. Je to krásná představa, že?

Ale takto to bohužel nefunguje. Že se jim omluvíte, prokážete jim úctu a odpustíte jim.

Víte, nikdo z nás neví, jací tito naši předkové ve skutečnosti byly. Čím byli, kým byli, co, čím se živili, čemu věřili. Komu ublížili. Koho zabili. Koho donutili udělat něco, co nebylo správné pod nátlakem, pod hrozbou smrti, ve jménu víry, slibu …

Takže, proč bych jim měla prokazovat úctu? Za co? Za to, že byli pouze dárci genetického materiálu? Že jsem se díky nim mohla narodit? A už vůbec nechápu, proč bych za ně měla řešit a odpouštět jejich životní volby, motivy, prohry a zklamání. Jejich zoufalství, bolest, strach či zbabělost. Co si sami zvolili.

Úcta je něco, co lidé špatně chápou. Pletou si ji s respektem, nebo s obdivem.

Úcta k druhému nevzniká jen tak, sama od sebe. Ta se rodí, pomalu a nenápadně skrze to, jakým člověkem je ten, ke komu chováme úctu. Tento člověk si ji buduje také pomalu a postupně svým jednáním a konáním. Nesoudí nás, nehodnotí nás. Vždy nám vše klidně vysvětlí, třeba i tisíckrát. Věnuje se a podporuje nás ne pro to, aby od nás něco dostal na oplátku. Pomáhá nám objevovat naši vlastní sílu, v čem spočívá, tak jako i naši nedokonalost. Není ovládán touhou pomáhat. Není to člověk, který by nám chtěl ublížit tím, že nám řekne pravdu, ale naopak. Pravda nám má pomoci a je to projev lásky. Umí s pravdou pracovat tak, podat ji tak, aby nám co nejméně ublížila. On po úctě netouží. Ta úcta vzniká sama, aniž by o tom on sám věděl a usiloval o ni. Takovému člověku, ke kterému máme, chováme úctu, nikdy nemáme potřebu jakýmkoliv způsobem ublížit. Tato úcta nám to nedovolí. Zároveň s tím ho přijímáme jako člověka, který má také své vlastní chyby a ničím se od nás neliší. Jen toho zažil, prožil více, než my. Je k nám laskavý. Ale nepleťte si laskavost s dobrotou. Být laskavý není to samé jako být hodný. Pokud nás pokárá, či upozorní na chybu, je v tom vždy láska, bez motivu ublížit. I on si je vědom svých chyb a omezení, z kterých čerpá svou moudrost.

A tak se vás zeptám. Proč bych měla mít úctu k někomu, kdo mě nenávidí, obviňuje, že jsem mu zkazila život, psychicky mě týrá, fyzicky a psychicky mě trestá za každé neuposlechnutí, znásilňuje, přeje si, abych neexistovala, prodává mě, viní mě ze svého selhání a svaluje na mě své vlastní chyby. Proč? Jen pro to, že to tak společnost chce? Že je to tak napsáno v Bibli? Jen pro to, že mě zplodili? Copak já jsem se jim o to prosila? Když už zde jsem, mám právo se sama rozhodnout, koho budu mít v úctě a proč.

Vrátím se tedy zpět k tomu čistění rodové linie. Jakou úctu chcete vůči ní, všem předkům v ní mít? Skrze co? Skrze jaké činy?

Každý, kdo spadá do vaší rodové linie, ať ti, o kterých víte, či ti, co jsou již dávno zapomenuti mají, zažili a prožili svůj vlastní příběh. Příběh, který znají pouze oni sami a který není ukončen tím, že zemřeli. A každý jednotlivec v této rodové linii si tento svůj život musí vyřešit sám se sebou. Pouze sám za sebe. Není možné, aby ho řešil za něj někdo jiný. Tedy vy, co o nich nic nevíte. Že za ně odpustíte. Že za ně zrušíte jejich sliby, jejich přání, jejich kletby a pronesená slova. 

To je stejné, jako když vám někdo ublíží a za vás jim odpustí vaše kamarádka. Řekne, to co jsi vyřkla, to, co sis myslela, neplatí, já to ruším. Co vyřkl a řekl vůči tobě někdo jiný neplatí, já to ruším. Nelze zrušit něco, co jste vy sami neudělali, nevyřkli. Jen pro to, že to tak chcete. Že si myslíte, že to takto lze.

Nehledě na to, že vy s těmi z rodové linie nemáte nic společného, pouze geny, tedy stavební materiál pro vaše tělo. Jejich činy, myšlenky a volby nejste vy. Toto nejste vy.

Zde je pouze důležité zjistit, vědět, zda je, byl někdo z té vaší rodové linie vaším minulým já. Toto vaše minulé já je pak ten, kdo na vás má vliv skrze své myšlení, které přetrvává i po smrti a jeho duše se propojuje s vámi, s vaší duší skrze společné, jedno vědomí. Zde je důležité si uvědomit, že i když máte společné vědomí, stále jste každý sám za sebe. Vaše minulé já byl naprosto jiný člověk, než kterým jste vy sami teď, v tuto chvíli. Nemůžete svůj život a své zkušenosti srovnávat a promítat do svého minulého já. Že on to měl a prožíval stejně, jako vy. Rozuměl tomu stejně, jako vy.

Mohl to být člověk, který nenáviděl lidi. Nenáviděl život. Mohl to být fanatik, co chtěl zničit zlo. Někdo, kdo chtěl všechny lidi zachránit. Aby nikdo netrpěl. Někdo, kdo se bál bolesti. Někdo, kdo chtěl vše vědět a vyhnout se tak špatným rozhodnutím. Někdo, kdo utíkal před skutečností do světa fantazie. Někdo, kdo si myslel, že když nebude nic mít a chtít, bude šťastný. Někdo, kdo toužil po lásce, být milován. Někdo, kdo uvěřil, že koná dobro. Že je rukou boží. Je vyvoleným. Zaprodal se zlu. Prováděl temné rituály. Někdo, kdo lhal a podváděl, aby dostal to, po čem toužil.

Je toho hodně, na co můžete narazit a co se vám nebude líbit a příčit se vám. Nebudete chápat, jak to ten někdo mohl dělat. Jak tomu mohl věřit. Nejde zde totiž o vás, ale o něj. Aby on našel své odpovědi na to, proč to vše dělal. Tedy skutečnou pravdu, která neleží v rozumu, ale za ním a kterou ví a zná pouze jeho vlastní duše, láska.

Ten, kdo má mnoho zkušeností s prací s mrtvými, tedy dokáže s nimi mluvit a slyšet je, to vše, co jsem napsala moc dobře ví.

Ten, kdo pracuje s tím, co ho někdo naučil, jak on si pouze myslí, že ví, jak to funguje, pak řeší pouze své či klientovy představy a myšlenky rozumu. Jak si jejich rozum myslí, že to bylo.

Zde pak platí přísné pravidlo, které je nutné dodržet. Nikdy neřešíme cizí otisky, mrtvé, kteří se nám ozvou a nejsou našimi minulými já, ale pouze a jenom ty své. My totiž nevíme, komu tím teď pomáháme, kdo má teď a tady tělo. Co má zažít a prožít. Jakou zkušenost má zažít, prožít a odžít. Toto je řád, který nepodléhá lidskému rozumu. Nevíme, komu sloužili a kdo je ovládá. S kým mají uzavřenou smlouvu. Zda jsou černí, nebo bílí. Zda tím ve skutečnosti nepomáháme zlu. Protože takové minulé já nám dokáže pěkně zamotat hlavu. Napovídat nám lži a bludy. Svést nás na falešnou stopu, kdy řešíme naprostý blud. Zamotat nás do této pavučiny a pouze si s námi hrát jako kočka s myší. Ve skutečnosti s námi totiž mluví samo zlo.

Lidé si totiž naivně myslí, že když si udělají ochranu, tak zlo k nim, s nimi nemůže mluvit. Může. A proč? No protože řešíte někoho, koho nemáte, nesmíte. Jde také o to, zda je ten minulý život otevřený, nebo není. Pokud není, opět řešíte blud, výmysl vašeho či klientova rozumu. Nelze se dostat k něčemu, co je zapečetěno pro ochranu klienta, protože na to klient zatím není připraven. Nenastala ta správná chvíle. Jen pro to, že vy chcete, že vy si myslíte.

Tito mrtví, tato naše minulá já nás učí a ne my je. Z jejich životů čerpáme svou moudrost. Není potřeba vše vidět, vědět a chápat. Stačí, že to chápe naše minulé já skrze pravdu od duše. Tato skutečná pravda, kterou si ten mrtvý uvědomí a zvědomí, přijme ji, smíří se sní a odpustí sobě i druhým, tak jako sám požádá za odpuštění, se pak stává součástí našeho společného vědomí a tím automaticky nás samých, ukládá se do nás, aniž bychom o tom rozumově přemýšleli. Tímto se ve skutečnosti mění naše vibrace a energie na lásku v nás ke všemu a ke všem bez rozdílu, hodnocení a souzení. Jiný způsob není, neexistuje.

Ale klidně si věřte, že má někdo takovou moc vyčistit vám karmu, či rodovou linii. Že poručí vašim minulým já, či samotnému Bohu, co má dělat, kdy, jak a proč. A Bůh všechny vaše minulé životy smaže, vymaže. S tím i všechny, kterých se to týkalo, tedy i jejich životy a vzpomínky. Aniž by došlo k jakékoliv nápravě, srovnání a vyrovnání energií. Copak Bůh, nebo jiná energie či terapeut může poručit lidskému rozumu? Aby přestal myslet?

Zkuste se na to čištění karmy podívat jinak, z druhé strany. Dejme tomu, že vás někdo v práci pomluví, neprávem obviní, aby dostal vaše místo, a vás vyhodí. Z ničeho nic budete bez práce, bez peněz, nebudete mít na nájem, přijdete o byt, o rodinu … A ten samý člověk pak v dalším životě prožije to stejné, co udělal vám. Neví a nechápe, proč se mu to děje. A tak si zaplatí vyčištění karmy. Myslíte si, domníváte se, že to, co vám v minulosti jako jiný člověk udělal, tím vyčištěním pomocí nějaké energie přestane existovat? To, jak vám bylo, jak jste se cítili? Co vše vám a vašim blízkým tím způsobil? Jen tak, protože chce? A co vy? Vás se to netýká? Vy do toho nemáte co mluvit?

Ono je to jako by se vám ten, kým byl dál i po smrti posmíval, že jste pro něj jen kus hadru, kterým se odmítá zabývat. Já chci mít klid. A ty mi ho musíš dát a zajistit tím, že to pro tebe přestane existovat, ty sám přestaneš existovat. 

Toto, tuto energii a informaci ve skutečnosti používá ten, kdo vám čistí karmu. Pohrdá jak on, tak i vy lidskými prožitými životy druhých. Takové energie k tomu používá, což není žádné čištění, ale naopak zadělání si na další, budoucí problém jak u vás, tak u sebe. Protože k tomu používá ve skutečnosti energii zla, která nic nevyřeší, nevyčistí, jen všechna vaše blití, minulá i současná přenese do budoucnosti.