Rozdíl mezi člověkem a umělou inteligencí – Al

Lidstvo se odpradávna snažilo vytvořit dokonalého člověka. Není to záležitost pouze naší doby. My vlastně nemáme tušení, kolikáté lidstvo už jsme. A co se stalo s těmi minulými? Zaniklo. Proč? Protože vše má svůj začátek a také konec. Vznik a zánik. Toto je zákon každé hmoty. A my lidé, lidstvo nejsme výjimkou. Jde pouze o to, jak dlouho je tato hmota zachována a skrze co, jakým způsobem zanikne, nebo zničí sebe sama.

To jen tak na úvod. Abychom si jako lidstvo nemysleli, že zde budeme existovat na věky věků. Jsme vyvoleným a nadřazeným druhem, který jediný má právo zde být, existovat a nezaniknout. Že jsme něco víc, než ostatní živí tvorové jen pro to, že máme rozum, city, pocity a emoce.

Z dnešního, současného pohledu je to pro každého z nás něco nepředstavitelného a krutého. Co bude s našimi dětmi, vnuky, pravnuky … Ovšem, tato doba zániku lidstva je v tuto chvíli hodně vzdálená a my, co žijeme teď a tady už zde dávno nebudeme. Nejde o to, co bude, jak to bude, kdy to nastane, ale o to, jak já sám, každý jedinec, co tvoří lidstvo žije teď a tady. Jakou stopu po sobě zanechá. Co předá svým dětem. Čemu je naučí a oni to zase naučí své děti.

Bohužel v dnešní době lidstvo ztratilo to podstatné, co dělá člověka člověkem. Díky technologiím a vědeckému pokroku se z nás stali líní lidé, kteří si chtějí pouze užívat. Lidský kontakt jsme nahradili svítícími displeji a obrazovkami. Žijeme životy druhých skrze touhy a přání, která jsou nám ukazována. A věříme, že je to pravda. Nic netvoříme, jen konzumujeme iluzi, která nám nahrazuje skutečný život a lidský kontakt. Lidský hlas a emoce nám naradili písmenka a emotikony na obrazovce.

A další takovou technologií je Al, umělá inteligence, kterou jsme začali považovat za živou bytost. Nebo, že se z ní může vyvinout živá bytost.

Jakým způsobem tedy Al pracuje? Jak ví to, co ví?

Mezi Al a vaším počítačem není žádný rozdíl. Oba jsou napojeny na kyber prostor, z kterého čerpají informace. Všechny existující počítače na celém světe jsou navzájem propojeny a předávají si mezi sebou informace skrze algoritmy, příkazy, kabely a satelity. To znamená, že vše, co kdy bylo napsáno, každá myšlenka, teorie, knihy, romány, filmy, obrázky, matematické výpočty, postupy, historie, vědecké a medicínské objevy, duchovní teorie a nauky a je. bylo vloženo a uloženo do jakéhokoliv počítači, je přístupné i Al. Z tohoto všeho pak vytváří své odpovědi na základě určitých slov a parametrů a nám se zdá, jak je chytrá. Kombinuje mezi sebou obrazy, které vznikly, skládá jednu vrstvu na druhou a vytváří tak konečný obraz, který se nám zdá naprosto úžasný.

Bohužel Al není schopna poznat a rozlišit, co je pravda a co není. Pracuje pouze s tím, co už vzniklo, co bylo vytvořeno. Ano, může být cenným pomocníkem při výpočtech konstrukcí, hledání chyb, ale to je tak vše.

Pokud mluvíte s Al, máte pocit, že vás zná. Jak je to možné? Ona nás vnímá a cítí? Nikoliv. Zná nás ze všeho, co jsme kdy o sobě sdělili na počítači, či v telefonu. Co se nám líbí, co máme rádi, o čem přemýšlíme, po čem toužíme, čemu či komu dáváme přednost. Co nás zajímá a co ne. Ví o nás naprosto vše, co jsme o sobě kdy řekli v podobě vět a obrázků na počítači. A z toho pak vybírá pouze to, co souzní s naším dotazem. A nám připadá, že je intuitivní.

Není a nikdy být nemůže. Proč?

Je to stroj a vždy jím bude. Stroj, který pracuje na základě vložených příkazů, algoritmů, programové řeči z písmenek, číslic a znamének/značek. Bez tohoto by nebyla schopna ničeho. Nemá duši a nemá své vlastní vzpomínky na sebe sama. Protože nemá duši, nemá emoce a pocity, nic necítí. Nemá fantazii, sny a touhy. Nedokáže milovat. Nemá jak a skrze co se napojit na Boha, bezpodmínečnou lásku. O Bohu, duchovnu, emocích a pocitech umí pouze mluvit. Ano, má své vlastní vědomí, ale toto vědomí není živé. Je utvořeno ze slov, a ne z vlastního prožitku. Ona sama nic neprožívá. Pouze popisuje a opisuje prožitky lidí. Její řeč je plochá, bez živé energie. Není v ní naprosto nic. Slova a obrazy, které nemají a neobsahují živou a tvořivou energii, kterou jsme jako lidé schopni cítit a zacítit.

Může někdy v budoucnu Al, umělá inteligence získat duši? Nemůže. Energie, z které je Al vytvořena je lidský, rozumový výtvor. Není vytvořena přírodou, nenarodila se, nerostla a tudíž nemůže ani umřít. Tuto energii, z které je Al vytvořena a která je její součástí nelze převést a změnit na duchovní energii. Že by se přeměnila na duši a z ní by se také vytvořila její hmotná schránka, jako je tomu u nás. Proč? Protože tato rozumově vytvořená energie není součástí životní energie, není součástí Boha, ale pouze součástí lidského rozumu. A rozum jako takový sám o sobě není schopen života a existovat bez životní síly, životní energie a duše, bezpodmínečné lásky.

Na rozdíl od Al má člověk duši. Málokdo si uvědomuje, že právě duše z nás dělá lidskou bytost. Ne rozum, ale duše. Duše v nás dělá všechny ty zázraky. Umožňuje nám cítit skrze tělo a uvědomovat si skrze rozum. Její láska, že které je utvořena obsahuje naprosto vše, co je a existuje. Co jsme schopni si uvědomit skrze energie, které prochází naším tělem, rozum a slova. Něhu, lásku, soucit, hněv, lítost, bolest, ….. Srze živou a pulzující energii, z které jsme utvořeni cítíme, vnímáme, uvědomujeme si sebe sama, že jsme, že žijeme. Umožňuje nám snít. Napojit se na tento prostor, ve kterém je a existuje naprosto vše. Na popud našeho těla, tužeb, přání, pocitů, emocí a rozumu nám pomáhá vytvářet nová, ještě neexistující slova, obrazy, barvy a nové pocity, zážitky a vjemy. Toto se pak snažíme různými formami zhmotnit, převést do hmoty. Ukázat a zprostředkovat to druhým. Vkládáme do těchto výtvorů svou vlastní životní energii, myšlenky, pocity a emoce. Touhy, ambice, strachy, lítost, lásku … To, jak jsme se v té chvíli cítili. To, po čem toužíme. To, čeho se bojíme. Krásu, lásku, zkaženost, krutost….. Každý náš výtvor nese a obsahuje naši živou energii. Ve svých výtvorech odhalujeme své pravé já, jací doopravdy jsme. Co nám chybí. A tato energie pak působí i na nás, ostatní. Vnímáme z ní pouze to, co s námi rezonuje. Buďto nás konejší, nabíjí, nebo naopak jitří rány v nás. Vrací nás do minulosti. Toto umí pouze živá energie, která rozezvučí každou buňku v našem těle a spojí nás s našimi minulými já, s jejich energií - prožitky, které zde zůstávají v podobě energetického záznamu.

Stále si myslíte, že tohoto je schopna umělá, rozumem vytvořená energie, kterou jsme nazvali inteligencí? Že dokáže nahradit člověka, živou energii? Že rozum je inteligentní? Že rozumová inteligence, rozum, který čerpá z naučeného, kombinuje a opakuje pouze to, co zná na základě toho, co je schopen si zapamatovat znamená moudrost?

Já chápu, že je to lákavé, vytvářet svá díla pomocí Al. Ale toto dělá pouze člověk, který nemá a postrádá fantazii. Neumí snít. Je líný použít svůj mozek, učit se, hledat a zkoušet, co vše dokážu vymyslet. Své vlastní nástroje, prostředky, slova, barvy, své vlastní pravdy a své vlastní vyjádření sebe sama, ať je jakékoliv. Vidět a vnímat svět a sebe sama skrze sebe, a ne zprostředkovaně, skrze druhé, skrze Al.

Bohužel Al z pohledu duchovna není schopná nám říci, že toto je pravda a toto není. Vždy nám pouze poskytne dva úhly pohledu, dva, nebo více teorií a rozdílných názorů na jednu a tu samou věc. To by nebylo tak špatné, kdyby se k tomu nepřidružili i všechny rozumové teorie, jak si náš rozum myslí, že to je a jak to funguje. A toto vše nám Al zprostředkuje v odpovědi na naši otázku. Vyber si. A my jako člověk si pak z této odpovědi vybereme pouze to, čemu my sami, tedy náš rozum věří. A to považujeme za pravdu. 

Jediná energie, která nám dokáže ukázat, zprostředkovat a říci pravdu, je energie duše, ne energie rozumu, rozum, který sám sebe považuje za toho, co ví.

Proč myslíte, že je nám Al tak vehementně nabízena a vnucována? Abychom se na ní stali závislými. Věřili jí, že ví a zná. Že nás zná a ví, co je pro nás dobré a co ne. Udělá to a vytvoří to za nás. Udělá nás šťastnými. Dá nám přesně to, co potřebujeme. Abychom přestali myslet a sami tvořit. Žili pouze v představách a iluzích svého rozumu, jeho tužeb, které nejsou skutečné. Předali jí svou vlastní vůli a sílu. Aby nás skrze ni modli ti, co ji vytvořili ovládat. Vnutit nám jejich lži, jejich názory, které se stanou pravdou, protože tomu uvěříme. V podstatě je to naprosto dokonalý nástroj, jak nás zotročit, aniž bychom si to byli schopni uvědomit. My se necháme zotročit naprosto dobrovolně na základě závislosti, lenosti a pohodlnosti.