Schopnosti a magie
V současné době se objevuje čím dál víc lidí, kteří mají, disponují nějakou schopností. A já jsem začala přemýšlet nad tím, zda je to v pořádku. Nebo naopak. Proč teď? A další otázkou je, od koho tyto schopnosti pochází. Protože na to se vlastně nikdo neptá. A proč také, že?
Začnu odjinud. Obyčejnou otázkou.
K čemu vlastně doopravdy slouží schopnosti? Víte to? Myslíte si, že slouží k tomu, abychom s jejich pomocí pomáhali druhým? Ale jak a v čem, s čím? Abychom je zbavili problémů a utrpení? Zachránili je? Aniž bychom se ptali, hledali a věděli, proč trpí? Proč se jim to děje? Tedy na základě svých schopností znali skutečnou pravdu. Odkud to, co se jim děje teď, co zažívají a prožívají teď pochází. Kde to vše vzniklo.
Jaká jejich minulá já, jejich životy a volby mají vliv na to, co se jim děje teď a tady.
Jejich přání, touhy, závislosti, sliby, přísahy, zřeknutí se, kletby, prokletí, nenávist, zlost, bolest, utrpení, nemoce, různé víry v něco, někoho, vraždy, sebevraždy, pomsty …..
Jedna věc je mít schopnost a druhá, umět ji správně používat.
Co znamená správně používat?
To je přesně to, co lidé, kteří mají nějakou schopnost neví a čem nerozumí. Myslí si, že ji mohou používat kdykoliv a kdekoliv na základě toho, jak to vyhodnotí jejich rozum. Na základě svého chtění, které je ovládáno emocemi a vším tím, co jsem napsala výše. I oni, i když mají nějakou schopnost jsou teď a tady ovládáni svými minulými já.
Nemají toto zpracované. Neznají svou minulost. Neví, čím, kým byli, co udělali a proč. Skutečnou pravdu a ne tu, jak si ji pamatuje jejich rozum. Vlastně je to ani nezajímá. Vidí, chápou a věří pouze tomu, co jim říká jejich rozum a rozum těch, které řeší a těch, kterými byli. A tak tyto schopnosti používají a využívají špatně, špatným způsobem. Jejich motivy pro použití schopnosti jsou rozumové a emoční.
K čemu tedy máme, dostáváme schopnosti? Abychom s jejich pomocí zachraňovali druhé a uspokojovali tím sebe sama, jak jsme duchovní, dobří, hodní a soucitní lidé?
Nikoliv.
Schopnosti jsou nástroje pro nás. Abychom s jejich pomocí, skrze ně nalezli, poznali a pochopili lásku. Co je, čím je. Kdy je to láska a kdy není. Abychom se skrze schopnosti dostali k tomu, co se v minulosti stalo a čím jsme sami sobě ublížili. Abychom skrze minulost, své vlastní minulé životy/minulá já poznali a pochopili jednotlivá slova, jejich skutečný význam. Slova, která používáme a myslíme si, že víme, čím jsou a co znamenají. Pochopili emoce. Kde a na jakém základě vznikají. Pochopili, že náš vlastní rozum nic neví. Pochopili, že láska se neřídí rozumem a tím, co jako člověk chceme a po čem toužíme. Láska se nerodí, nevzniká v rozumu, nebo v srdci a neřídí se emocemi a chtěním.
Tyto schopnosti nám slouží k tomu, pomalu, krůček za krůčkem s jejich pomocí objevovat skutečnou pravdu o tom, čím, kým jsme. Slyšet a vidět skutečnou pravdu. Pomalu objevovat, jak s námi láska skrze tyto schopnosti komunikuje. Objevovat, čím ve skutečnosti je. Láska nás skrze tyto schopnosti učí ji poznávat. Není možné ji poznat a porozumět jí, čím je najednou, že budete vše vědět a všemu rozumět, jako ona.
Lidé jsou zaslepení touto mocí, kterou jim dává nějaká schopnost. Myslí si, že se díky ní, s její pomocí dostanou k pravdě. Že budou vědět. Budou znát. Budou rozumět. Budou neomylní. Že jim schopnost dává přístup k pravdě. A oni tu pravdu použijí k nápravě a záchraně druhých, země, světa … Odstraní pomocí své schopnosti vše, co nám ubližuje.
Schopnost je pouze energetický kanál se někam, na něco, na někoho napojit a zpětně to aplikovat skrze myšlenku a vůli. Nic víc. Napojit se v prostoru na jakoukoliv energii či myšlenku, která kdy vznikla a existovala/existuje. Na mrtvé, živé, na veškeré lidské myšlenky, teorie, sny, touhy, pravdy, lži …
Zároveň nám dává a umožňuje tato schopnost se napojit jako láska na lásku, tedy na skutečnou pravdu o tom, na co se napojujeme, čím se napojujeme a proč se na to napojujeme.
Buď se napojujeme chtěním, rozumovou energií, kdy rozum chce vědět, nebo se napojujeme energií, která není rozumová, nepochází od rozumu, nic nechce a po ničem netouží, tedy pouze jako láska.
Jenže, jak se chcete napojit jako láska na lásku, když to neumíte? Když nevíte a nepamatujete si, čím ve skutečnosti jste? Neumíte tím být. Pouze být. Aniž byste přemýšleli nad tím, čím jste a jak víte, že jste?
Ovšem, toto tito lidé, co mají schopnosti neví. Myslí si, že jsou automaticky díky schopnosti napojeni na lásku a že jí automaticky jejich rozum rozumí. Umí číst informace, které nejsou utvořeny ze slov. Tito lidé předpokládají, že jim to jejich rozum bude automaticky překládat do slov, vět a obrazů s podrobným vysvětlení, co to je a jak tomu mají rozumět.
Jak tomu chcete rozumět, když jste se s tím nikdy nesetkali? Když lidský rozum není schopen číst a rozumět informacím od lásky. Nepřijímá je a nerozumí jim. Nechápe, proč láska dělá to, co dělá. Jaký k tomu má důvod.
Co tedy lidský rozum začne ve skutečnosti dělat?
Náš rozum si začne vymýšlet. Začne nám tyto energie, kterým nerozumí přetvářet do různých myšlenek, vzpomínek, podob a forem, které kdy vytvořil a zanechal v prostoru lidský rozum a lidská představivost. A toto my pak považujeme za vědění, za moudrost.
Jakákoliv schopnost, aby pracovala správně, v souladu s láskou, je závislá a jde ruku v ruce s intuicí. Řídí se intuicí, kdy intuitivně skrze tuto schopnost uděláme něco, aniž bychom věděli a rozuměli, proč to děláme a kam nás to zavede. Nemáme v té chvíli žádný rozumový cíl. Žádný dopředu stanovený plán a postup, jak to budeme dělat, jak budeme postupovat a co, jaké vědomosti k tomu využijeme. Nejsme vedeni rozumem, chtěním a emocemi. Jen se necháme vést intuicí, láskou a věříme jí, že ona ví, co dělá a proč to dělá.
A tomuto všemu se učíme, když objevíme nějakou svou schopnost. Důvěřovat své intuici a ne rozumu, který té intuici chce porozumět, chce jí poroučet, chce ji ovládat a snaží se ji pak napodobit a zopakovat, aplikovat stejný postup, stejné rozhodnutí v podobné situaci.
Takto pak vznikají ty manuály a postupy pro práci s energiemi, které vás někdo učí a vystaví vám na to certifikát, jak umíte a víte.
Co tedy ve skutečnosti děláme, když u sebe objevíme nějakou schopnost? Začneme věřit naprosto všemu, co díky ní vidíme a slyšíme. Že je to ta pravda, po které tak moc toužíme vědět a znát. A na základě této pravdy začneme jednat a konat. Tedy ve skutečnosti začne jednat a konat náš vlastní rozum. Hele, já vím, já znám pravdu. Dokážu se k ní dostat. O to víc se začne snažit. Začne svojí rozumovou energií/pravdou ovlivňovat druhé a jejich životy.
A nejenom to. Sílu k tomu, využívat a používat různé schopnosti nám v té chvíli poskytuje negativní energie, která využívá/zneužívá a pracuje s rozumovou energií a naším chtěním.
Lidé si neuvědomují, že tyto schopnosti se dají lehce zneužít jinými lidmi. Stačí nás přesvědčit řečmi o pomoci, záchraně, lidskosti a mají nás tam, kde chtějí. Nebo nám naopak začnou vyhrožovat, ponižovat a urážet, abychom se podvolili a přijali jejich pravdu a vůli za svou vlastní. A tyto naše schopnosti ve skutečnosti použijí k ovládání druhých, k manipulaci, aby měli moc a získali to, po čem touží. Neomezená moc, manipulace a ovládání životů druhých.
Schopnost hýbat předměty. Je to pěkné, že? Já umím hýbat předměty. Ale, k čemu je to dobré? K čemu a komu to slouží? Je to potřeba? A kdy je to potřeba? Kdo o tom rozhodne? Náš rozum? Koho tím, touto schopností uspokojujeme? Sebe sama, své ego.
Telepatie. Opět je to naprosto to samé. Co vlastně začneme dělat? Začneme lézt druhým do hlavy proti jejich vůli. Začneme je ovládat a nutit jim svou vlastní myšlenku na základě chtění jim pomoci, zachránit je. Nebo se s její pomocí něco dozvědět a využít, zneužít, prodat, získat...
Jedině láska ví, kdo má být zachráněn a kdo ne a také proč tomu tak je. Jedině láska ví jak, jakým způsobem a skrze co.
Na závěr.
Jakákoliv schopnost vzniká a čerpá svou existenci ze dvou energií, které jí umožňují existovat a projevovat se.
Buď vzniká z energie lásky, která je a nejedná a nekoná na základě rozumu, chtění, lidské touhy, přání a emocí. Tato energie nám pak postupně ukazuje a otevírá přístup k pravdě a jejího poznání a pochopení skrze samotné zkušenosti. Tedy skrze pravdu o tom, co se ve skutečnosti stalo, kdo to stvořil, čím a proč nás něco bolelo. Mluví k nám a s námi bezeslov.
Nebo z energie rozumu, jeho chtění a touhy vědět a rozumět. Z touhy ovládat lásku a poroučet jí. Jak já chci, aby to bylo. Což je ve skutečnosti energie, která k nám proudí zezdola a které říkáme zlo, Ďábel. Nemá přístup k pravdě, a tak ji tato energie sama vytváří s pomocí našeho vlastního rozumu, skrze touhy a přání, které pak věříme. Náš vlastní rozum věří svým vlastním pravdám o tom, jak to je, jak to bylo, co se stalo a těmto pravdám pak svou vírou v ně dává sílu, aby byly a existovali.
Bohužel se stává, že my můžeme čerpat a čerpáme energii a informace od obou. A naučit se rozlišit odkud, je právě naším úkolem a učením se skrze tuto schopnost. Učíme se poznávat svůj vlastní rozum. Co vše dokáže vymyslet a stvořit. Rozumové touhy a přání, po kterých touží naše ego. Být dokonalým jako láska. Stát se láskou.
Takže pozor, kdo vaši schopnost stvořil a vytvořil, proč, k čemu, kam a na co vás napojuje, na jaké informace, kdo jí dává sílu a odkud tu sílu čerpáte.
Ne vždy musí být schopnost automaticky darem pouze a jenom od Boha, od bezpodmínečné lásky.
Bohužel v dnešní době nedochází k tomu, co vám všichni tvrdí. Je to jen touha a představa ega, že se to děje a které tomu věří. Je vám vnucována vaším egem a jeho touhou po dokonalosti tato představa, že se to stane samo. Že vás něco a někdo změní jen tak, bez vlastního učení se, prožitků, zkušeností, poznání, porozumění a pochopení. Že z vás někdo udělá lásku a vše, co jste udělali v minulosti, co nebyla láska jen tak z ničeho nic zmizí. Jak potom chcete vědět a poznat, co byla láska a co ne?
Teď k té magii.
Magie jako taková je rozumový obor, který čerpá svou energii, sílu a informace o tom, jak máte postupovat, jaká slova a věty máte říkat, v jakém pořadí, krok za krokem + přesné obrazce, symboly a předměty, které k tomu potřebujete zezdola a rozumu to dává smysl. Rozum tomu rozumí a má, vytváří cíl, co chce, aby se stalo. Co chce, aby tyto energie udělali. Rozum své vlastní myšlenky, touhy a přání ve své mysli skládá do různých forem a obrazců a dává jim sílu existovat právě skrze použitá slova, skrze která tyto energie spojí s předměty a ukotví je v nich. Ty se pak stávají nosičem, vyzařovačem a zesilovačem této negativní, rozumové energie. Jsou spojeny a propojeny se samotným Ďáblem právě skrze energii rozumu. Je to naprostý opak lásky.
Naopak láska nepracuje s magií a nepoužívá magii, žádný rozumový postup a naučená slova, která je potřeba přesně odříkat v přesném pořadí za sebou. Nejedná a nekoná na popud našeho rozumu, jeho chtění, že jí poručíme, co má dělat. Já chci, aby se stalo to a to. Nepotřebuje pro svou činnost naprosto nic. Jen lidskou myšlenku, vůli, kdy my na tom, co si přejeme rozumově nelpíme. Necháváme to na lásce, co ve skutečnosti udělá, jak, kdy, skrze co a skrze koho. Stačí naše víra v ní, víra, že je a že ví, co má dělat, kdy, jak, skrze co a skrze koho. A my to přijímáme takové, jak to k nám přichází. Nebojujeme s tím, ale hledáme odpovědi, proč zvolila to, co zvolila. Co nám tím ve skutečnosti chce říci a ukázat. Toto je pak skutečné učení, skrze které se dostáváme ke skutečné pravdě o nás samých. Přestat utíkat před sebou samými a před tím, co se s námi děje a proč. Odkud se berou naše myšlenky, přání a emoce. Kdo jim dává sílu, aby byly a existovali. A opět, k tomu nám slouží naše schopnosti.