Sebeláska
Dnes se s vámi podělím o jednu mou zkušenost.
Před třemi dny se mi k ránu zdál sen. Jediné, co si z něj pamatuji je žena. Stála přede mnou a dívala se mi přímo do očí. Pamatuji si tedy detailně její tvář, která z toho všeho vystupovala do popředí.
Byla, vnímala jsem, že je stará, ale tvář měla hladkou, bez vrásek. Vzhledem vypadala na 40 let. Její vlasy byli úplně bílé, pouze k ramenům Měla úžasné, laskavé oči. Dívala se na mě a já se dívala na ni. Pak pronesla slova, že jsem v tomto životě vykonala hodně dobrého a zmizela. A já se probudila.
Přemýšlela jsem nad tím, kdo to byl. Co byla zač a kdo mi tu ženu poslal.
Začala jsem hledat a ptát se sebe, své duše a Boha. Byla to lidská bytost? Ne. Měla tělo? Ne. Má tělo? Ne. Byla to pouze energie? Ano. Ale jaká? Znám tu energii? Ano. Setkala jsem se s ní někdy? Ano. Setkala jsem se s ní v tomto životě? Ne. Má, existuje pro ni lidský název? Ne. Kdo mi ji poslal? Bůh? Ano.
Zde v tuto chvíli jsem to mohla nechat být, protože to bylo v naprostém pořádku. Jenže to mě neznáte. Já chci vědět, chci rozumět. Chci poznat a porozumět tomu, co je to za energii, kdo ji vytvořil a proč, k čemu slouží. Jaký je její úkol. Má mě pohladit, odměnit, podrbat mé ego, jak jsem dobrá? Chce mi něco ukázat? Něco, co nevím?
Teď trochu odbočím. Takto, tímto způsobem se dozvídám to, co potřebuji vědět a znát. Znát, rozlišovat energie a rozumět jim.
Stále jsem tedy vůbec nic nevěděla. Je myšlenky a domněnky o tom, co to je, kdo to je na základě odpovědí, které mě nikam nezavedli, že vím.
Napadlo mě požádat jednu svou klientku o spolupráci. Má schopnost to vidět jinak. Umí se na to podívat zpětně a vidět to, co jsem viděla já. Tedy celek se všemi detaily. Ona mi pak popsala, co vidí. Zajímavé je to v tom, že ona uviděla nezávisle na sobě dvě rozdílné ženy. Jednu, která patřila ke mně a druhou, která patřila k ní. Také mi popsala, jaká energie k ní od nich přichází a jak je vnímá, čím jsou. Vnímala energii života, která vycházela z jejich rozevřených dlaní.
V těchto chvílích je to na mě, zjistit a porozumět tomu, co mi popisuje. Napadl mě osud, energie osudu a lidského života. Že je tato žena, energie utvořena z mého vlastního života. Z každé mé vteřiny života. Z mých činů a myšlenek.
A zde, v tuto chvíli se stalo to, že jsem věděla, poznala a pochopila, čím tato žena ve skutečnosti je.
Nebyla to žena, ale energie lásky. Lásky, kterou já sama sobě dávám. Tak vypadá moje láska ke mně samé. Je to naprosto něco jiného, než když si sami sebe představujete a vizualizujete. Zde, v této formě vidíte sami sebe přesně tak, jak se vnímáte a cítíte uvnitř. Je tam vše. Sebeláska, sebeúcta, sebe hodnota, pokora, víra, přijetí sebe, přijetí života se vším všudy, takového, jaký je, smíření, poznání a pochopení - moudrost.
Já vím, že mám staré tělo, tedy z pohledu fyzična a času/let teď a tady jsem stará. Vím, že moje duše je opravdu hodně stará a je tedy velice moudrá. Vím, jak vypadám na základě očí. Ale zároveň jsem uvnitř stará 40 let. Takto se vnímám a vidím bez očí. Tato podoba vás, vaší lásky k vám nemá naprosto nic společného s fyzičnem a fyzickou podobou. Takto vypadá skutečná láska, kterou sami sobě dáváte.
Je to něco úžasného, když vám Bůh, nebo vaše duše zprostředkuje vidět a vnímat svou vlastní lásku k sobě sama. Jaká je, jak vypadá, bez chtění a rozumu, jak on si ji představuje.
Má klientka na rozdíl ode mě uviděla mladou, veselou ženu, z které čišela živelnost a chuť žít, učit se a poznávat. Užívat si na plno života se vší, co obnáší a přináší. Tato její láska toužila poznat a nalézt sebe sama. Být celá a úplná. Zatím pouze věděla, kde je, v jaké fázi je, kde se teď nachází a v čem je neúplná. V čem a kde jí chybí
její síla a moudrost. Její žena měla na rozdíl od té mé v rozevřených dlaních knihu. Tedy učení se, co je to mít se rád skrze zkušenosti, které se sami zapisují do knihy a stávají se, mění se pomalu na moudrost, která se mění a přeměňuje na lásku k sobě sama.
Tímto jsem nevědomky pomohla své klientce uchopit a pochopit slovo mít se rád. Že to není záležitost rozumu a hraní si rozumově na to, že se mám rád. Je to o životě, jakým způsobem a s jakou chutí a radostí k němu přistupuji. Mám radost, že jsem, že žiji, že existuji. Je to lidská láska spojená s láskou duše dohromady. Tedy život. Slovo, něco, co se snažíme rozumově pochopit, co je to život.