Smlouvy duší.

Mnoho lidí, co se zabývá duchovnem a něco málo o něm ví píší články o smlouvách mezi dušemi. Že vše je již dopředu naplánováno. A tento plán slouží k růstu duše.

Tak se na to podíváme blíže.

Duše není člověk. Je láska. Láska, která je součástí boha. Je jejím maličkatým střípkem, který se oddělil od boha, aby zde sbírala a zažívala všechny možné lidské zkušenosti skrze lidské tělo, jako člověk. A protože je láskou, bezpodmínečnou láskou, zákonitě se nepotřebuje nic učit ani růst. Láska jako taková vše ví a je dokonalá a vyvážená ve všech směrech.

Ten, kdo se v nás učí, co je láska a co není a duchovně roste je náš rozum a ego.

Duše totiž nic necítí. Nic ji nebolí. Nemá emoce. Není živá tak, jak chápeme a rozumíme tomu, co je to žít. Ona pouze je, existuje a je si vědoma své existence, stejně jako bůh. Proto potřebuje tělo, aby cítila, žila a prožívala, zažívala, jaké to je uvědomovat si skrze tělo a rozum život, co je to žít. Chce poznat a zažít naprosto vše. Ona pouze sbírá zkušenosti. Zkušenosti, jaké to je, když je obalena lidským tělem a rozum v nás za ní rozhoduje. Kdy rozum a ego určuje, co jsme, čím jsme a ona pouze sleduje, co se odehrává v těle a kolem ní. Chce poznat a zažít všechny možné situace, kdy jednáme a konáme na pokyn ega a rozumu v rozporu s bezpodmínečnou láskou. Chce poznat a zažít všechny možné emoce a pocity, kterých je člověk schopen. Chce poznat a zažít všechny aspekty samotného života, z čeho je toto slovo utvořeno a co vše obsahuje.

Uvědomme si, že bez těla nemůže nic. Pouze je. Jen skrze hmotné tělo a myšlenku, vůli rozumu může tvořit, jednat a konat. Pokud ji to naše ego dovolí.

Jak to tedy je, když se duše připravuje na to, že bude mít tělo, že se narodí?

Vše nahoře, v lásce je pouze ve formě nehmotných energií. Všechny duše jsou jen energií. Není a neexistuje tam čas. Tedy každá tato duše, energie má znalosti o všech svým lidských existencích. Ona sama je z těchto informací utvořena. Je utvořena z naprosto všech svých lidských existencí v podobě energetického záznamu. V jednu a tu samou chvíli je mnoha lidmi najednou a ví, nedělá jí problém vědět, kým byla a co zažila. Nedělá jí žádný problém vědět to, kým kdo byl a kdy se spolu setkali a co prožili stejně jako ostatním duším.

Zde v této duchovní energetické rovině se všechny duše znají navzájem bez ohledu na čas. Vše se odehrává najednou. Není to zde stejné, jako v lidské, hmotné rovině, kdy náš mozek a rozum potřebuje něčemu dávat význam, slovo a podobu, myšlenkový obraz a časový úsek, abychom věděli. Zde toto vše nemá slova, ale existuje to pouze ve formě nehmotných informací, které se dějí všechny najednou.

Je to něco, co náš lidský rozum neumí a nedokáže ani pojmout, ani pochopit. Jak může něco existovat bez toho, aniž bychom tomu dali rozumový název či obraz. Jak může duše, bezpodmínečná láska a bůh vědět bez tohoto všeho. Jak to, že je schopna vědět bez časového úseku. Vidět a vědět vše najednou. Že se v tom všem neztratí a ví. Jak to?

Protože je to energie, kterou není možné poznat a pochopit. Energie, kterou není možné žádným způsobem vytvořit. Je to živá a sama sebe si uvědomující energie, která je utvořena z naprosto všeho, co kdy bylo, je a existuje jak na hmotné úrovni, tak na nehmotné, jen v podobě informace, na kterou se dokáže napojit a vyladit pouze lidský mozek. Kterou dokáže zachytit a přeložit pouze a jenom lidský mozek skrze rozum. A víte proč? Protože lidský mozek je součástí této energie, je z ní utvořen. Není a neexistuje žádný lidmi vytvořený přístroj a nástroj, který by to dokázal. Není možné vyrobit a vytvořit lidský mozek v laboratoři z nějaké lidské buňky, který by sám uměl myslet a vyhodnocovat to, na co se napojuje. Proč? Protože nevznikl přirozenou cestou a nemá naprosto žádné zkušenosti svého vlastního vývoje a růstu skrze lidské tělo a duši v něm. Tak jako není možné přenést vědomí z jednoho mozku do druhého. Vědomí totiž není uloženo v mozku, ale v duši a je součástí bezpodmínečné lásky. A náš rozum nám pouze překládá tuto energii do slov, pojmů, obrazů a vět, které si opět stahuje z bezpodmínečné lásky skrze duši. Je to úžasný mechanismus, který pracuje naprosto sám, aniž bychom si uvědomovali, že se to děje. Mechanismus, který není možné poznat a kontrolovat rozumem. Mechanismus, který opět řídí bezpodmínečná láska sama.

Tato energie, které říkáme bůh obsahuje všechny myšlenky všech lidí, kteří zde žili a žijí, všechny jejich vzpomínky, energetické záznamy, otisky jejich existence v prostoru a nejenom nás, ale celé naší planety a vesmíru. Tato energie, o které zde mluvíme je z tohoto všeho sama utvořena. Dokážete si představit, kolik je to informací? A protože se vše v ní děje najednou, jak chcete jedno oddělit od druhého? Jak chcete uchopit neuchopitelné? Jak chcete jednu jedinou informaci oddělit od druhé, když jsou všechny energeticky provázány a promíchány navzájem a nemají konec a začátek? Bez těch všech ostatních ta jedna informace postrádá jakýkoliv smysl. Stane se z ní prázdné, hluché místo bez jakéhokoliv vztahu k ostatním informacím.

No, to jsem trochu odbočila od tématu.

Tedy na úrovni energie, bezpodmínečné lásky každá duše ví, kým, čím byla a jak prožila život v těle, jako člověk. Ví, s kým se setkala, jak myslela, jak jednala a proč tak jednala. Ví, jak tento člověk, kterým byla myslel, co cítil, po čem toužil a proč. Co vytvořil, komu ublížil a kdo ublížil jemu.

Na základě těchto nehmotných informací duše ví, co chce jako člověk opět poznat, zažít a prožít. Co má ten člověk, kterým bude zažít a co má poznat a pochopit. S kým se má opět setkat, aby mu další duše jako člověk umožnili prožít tuto lekci a zkušenost. Tyto lekce a zkušenosti se nemusí vztahovat k nedávnému životu. Mohou pocházet ze všech možných, různých časů a období.

Duše si vybírá, co chce prožít jako člověk z těch životů, kdy člověk, kterým byla a už nemá fyzické tělo zde stále je a jeho duše/její vlastní část z celku je zde chycena a uvězněna jeho lidskými, rozumovými vzpomínkami, myšlenkami a emocemi. Díky tomu nemůže odejít, vrátit se zpět do světla, k Bohu. Tyto podobné zkušenosti si duše vybírá tak dlouho, dokud tento každý člověk nepochopí, jak a čím si ubližuje. Že nejedná jako láska. Tyto zkušenosti v těle jí může poskytnout jakákoliv jiná duše v lidském těle.

Duše si navzájem pomáhají a vytváří dohromady takový plán, aby každá z nich mohla zažít a prožít to, co je potřeba v rámci duchovního růstu člověka.

Je to vzájemná spolupráce, kdy každá duše automaticky ví a rozumí tomu, co je potřeba. Čím, kým má být, s kým se má setkat a co má, je potřeba jako člověk zažít a prožít. Nikdo ji k ničemu nenutí. Není zde nikdo, kdo by jí říkal, co má dělat a radil, pomáhal s plánem. Vše je řízeno energiemi bezpodmínečné lásky, rovnováhy a spravedlnosti, které jsou také součástí každé duše.

Občas si duše naplánuje opravdu těžké životní zkoušky a situace, kdy se sama rozhodne toho co nejvíce prožít, zvládnout, odžít, poznat, porozumět a pochopit během jednoho lidského života jako člověk. Lépe řečeno, že to má zažít, prožít, zvládnout, odžít, poznat, porozumět a pochopit sám člověk, jako lidská, hmotná bytost skrze rozum a tělo.

Co to znamená? Tomuto člověku se v jednom jediném životě nakupí mnoho problémů a životních situací, které pochází z minulých životů, nejsou vyřešeny a tento člověk ať dělá, co dělá, nemá to žádné rozumové řešení. Potýká se s chudobou, s nepřízní, s nedostatkem v materiální rovině, nic se mu nedaří, zažívá emoční trápení, nemoce, ztráty, bolest a nechápe, co se děje a proč se to děje.

Úkolem tohoto člověka je nalézt samotné jádro, příčiny jeho problémů, kterých může být i 100 a nemusí se týkat pouze a jenom jedné věci. Odkud se berou a kde vznikají, kdo je vytváří a proč teď a tady. Na co mě má u mě upozornit. Kdy tento problém vznikl a proč. Tedy samotný počátek vzniku. Nalézt ty, kterými byl a kteří mohou za to, co se mu teď a tady děje v rámci plánu duše - karmy, rovnováhy a spravedlnosti. Jakým člověkem byl, jak žil, jak myslel, co udělal a proč se tak rozhodl. Dopomoci těmto svým minulým já k pochopení toho života skrze lásku, přijetí, smíření a odpuštění sobě sama a druhým. Tedy vyřešit mnoho svých minulých já a životů, aby mu již nezasahovali do tohoto života i dalších.

Pro tento úkol si také naplánuje, jaké bude mít vlastnosti a schopnosti jako člověk, které mu v tom budou pomáhat, aby to zvládl a ustál. Tím duše poskytuje svému budoucímu lidskému já, ve kterém teprve bude obrovskou moudrost, z které může tento člověk čerpat a duchovně růst pro jiný, lepší úkol, kdy bude lépe vnímat a slyšet svou duši, lásku a boha a díky tomu bude moci duše, láska a bůh skrze něj konat a tvořit. 

Tito lidé pak nepracují a netvoří pouze v hmotné rovině, ale tvoří i v nehmotné rovině pouze to, co je potřeba na pokyn a pod vedením bezpodmínečné lásky, duše a Boha, bez toho, aniž by tomu jejich rozum potřeboval rozumět, co dělá a proč to dělá. Tohoto odosobněného stavu, kdy je člověk v jednu chvíli pouze samotnou láskou v lidském těle je schopna opravdu hodně stará a vyspělá duše.

Toto si volí ty duše, které už prožili mnoho lidských životů, různých situací a nasbírali nespočet zkušeností skrze své lidské existence. My tyto duše nazýváme velice starými dušemi. Těchto starých duší je velice málo. Plní svůj nekonečný úkol, poskytovat ostatním duším potřebné zkušenosti tak, jak si to ony sami naplánovali.

Tyto staré duše po dokončení svého jednoho lidského cyklu od naprostého materialisty až po vědomou, duchovní bytost opětovně přicházejí na tento svět a začínají nový cyklus od samého začátku. Tyto staré duše v lidských tělech pak zprostředkovávají ostatním duším v lidských tělech, tedy lidem a jejich lidskému rozumu potřebné zkušenosti, jak dobré tak špatné v podobě různých vůdců a diktátorů napříč časem. Tedy udávají chod dějin, vývoj a směr lidstva.

Jsou si vědomy svého úkolu a jsou s ním smířeny. Ví, že budou opětovně činit a konat zlo jako člověk, tak potřebné pro duchovní vývoj a poznání ostatních lidí, co je láska a co není. Že i ony, jako člověk ho zpětně, ve stejné míře budou zažívat od druhých a odčiňovat v rámci bezpodmínečné lásky, rovnováhy a spravedlnosti.

Ostatní duše nepotřebují mít tolik životů a zkušeností. Proč? Protože v této duchovní rovině, v bezpodmínečné lásce duše vše sdílí navzájem, mezi sebou.

Opět je to něco, co náš lidský mozek a rozum nedokáže pochopit. Že se duše sama takto rozhodne jako láska, protože je láska. Opětovně zažívat utrpení jako člověk a páchat zlo.

Jen hlupák, hloupý rozum a ego touží být starou duší, tedy být tím vyvoleným. Myslí si, že když dobude toho pomyslného piedestalu, bude, stane se moudrým a bude vědět, tak že to je již trvalé. Že se bude už rodit jen jako moudrý, co ví a nikomu neublíží. Nezažije už bolest, krutost a zlo. Že si ho Bůh, bezpodmínečná láska vybere a on bude zde na zemi konat jako člověk jen samé dobro.