Smlouvy mezi dušemi.

Opět a zase.

Neustále a dokola čtu o duševních - duchovních smlouvách mezi dušemi. Jak a podle čeho poznáte, že máte smlouvu s jinou duší a jak je lze ukončit, vymanit se z nich. Kdyby to bylo tak jednoduché, byl by na Zemi už dávno ráj.

Tyto články a tato rádoby moudra a poučky píší lidé, co si myslí, jak ví a rozumí. Bohužel kloužou pouze po povrchu a rozumově se domnívají, že v duchovní, energetické sféře to funguje stejně, jako v lidské. Všichni neustále opakují to samé. To, co našemu rozumu dává smysl. Je to pouze způsob, jak si to lze představit na základě hmoty.

Smlouvy duší, mezi dušemi nejsou, neexistují. Duše nejsou lidé. Neuzavírají smlouvy. Neřídí se rozumovými zákonitostmi. Zde není a neexistuje viník a oběť. Žalobce a obhájce. Soudce a trest. Neexistuje zde kamarádství a lidské vlastnosti a touhy pomoci.

Jediný, kdo uzavírá smlouvy je náš rozum, nikoliv duše a to s negativní energií, zlem skrze chtění a touhy po něčem. Chci a přeji si to a to. Nechci a nepřeji si to a to. Tyto smlouvy jsou oboustranné. To znamená, že pokud něco dostanu, je potřeba na oplátku za to něčím zaplatit. Nelze uzavřít smlouvu a dohodu s Bohem, že s ním a jeho láskou budete kupčit. Něco za něco. Ty mi dáš, splníš to a to, a já za to výměnou udělám, splním to a to. 

Jak jsem již mnohokrát napsala, každé naše minulé já má svou vlastní duši, která pochází z jednoho kusu, z jednoho společného vědomí pro tyto naše duše/minulá já. Tedy není a neexistuje pouze jedno společné vědomí pro všechny duše. 

Když duše odejde do světla, změní se a stává se součástí tohoto jednoho svého vědomí, z kterého pochází. Tedy existuje nespočet takovýchto vědomí, která jsou zase součástí celku, boha, bezpodmínečné lásky.

Co ví každá jedna duše/naše minulá lidská já, ví automaticky jejich společné vědomí a co ví každé toto jedno vědomí, ví automaticky Bůh. 

Mezi těmito energiemi není žádný rozdíl. Všechny jsou stále tou samou, stejnou energií. Nejsou odděleny, ale navzájem se prolínají. Rozdíl je pouze v tom, jaké konkrétní nehmotné informace ta která energie obsahuje a to z nich dělá jakési z našeho rozumového pohledu samostatné, oddělené energie.

Pro jednu konkrétní duši, která má teď a tady fyzické tělo není problém se spojit a stát se, být svým vlastním vědomím, z kterého pochází, kterým je a skrze něj se spojit s Bohem. Protože je a vždy byla těmito energiemi. Je z nich utvořena.

Na základě tohoto všeho, co ví Bůh, ví automaticky každé toto vědomí i každá duše, která z něj vzešla a naopak. Bůh, jako energie bezpodmínečné lásky obsahuje, je utvořen ze všech vědomí a všech duší a obsahuje naprosto všechny informace, které tyto duše prožili v těle, jako člověk. 

Z tohoto všeho bez rozdílu, napříč časem pak vzniká ten pomyslný plán každé jednotlivé duše, kde jsou použity všechny vzniklé energie a informace od všech duší/lidí, které se zde kdy nacházeli. 

Je nemožné znát tento plán, protože se skládá z tisíce informací, kterým rozumí pouze duše sama. Obsahuje nejenom informace našich minulých já/lidského života, našich duší a jejich plány, ale i informace ostatních, cizích já/jejich lidských životů, jejich duší a jejich plánů. Plán je totiž špatné slovo. Duše neplánují. Reagují mezi sebou pouze na vzniklé negativní energie, které jsme jako lidé vytvořili a ty vrací zpět do hmoty těm, kteří je vytvořili. Je naprosto jedno, kdy, kde a jak vznikly a že ten člověk už není, nežije. Odžívá to jeho nové já skrze jejich společné vědomí pro všechna já a duše.

Tento proces se děje a probíhá automaticky, bez rozumového základu.

Toto vše se uskutečňuje pouze na energetické, nehmotné úrovni, kdy si tyto energie, jednotlivé duše mezi sebou jako bezpodmínečná láska předávají informace a reagují na vzniklé energie, které jsme vytvořili jako člověk, lidská bytost napříč časem. Tento plán může obsahovat a zahrnovat mnoho našich vlastních životů a životů druhých.

Jde také o to, že duše, pokud je v těle, zapomíná na to, čím je. Zapomíná na to díky rozumu, rozumové energii, která vytvoří rozumovou, energetickou bariéru, která má na duši vliv. Duše díky tomu zapomene, že je stále bezpodmínečnou láskou. Je stále spojena s vědomím a bohem, je stále vědomím i Bohem, má přístup k informacím, ale ona sama o tom neví. Neví, nepamatuje si, jaký plán si pro sebe vytvořila před tím, než měla tělo.

Tento plán každé jednotlivé duše je řízen naprosto někým, něčím jiným. Je vytvořen bezpodmínečnou láskou, skrze bezpodmínečnou lásku a je řízen bezpodmínečnou láskou a ne samotnou duší. Duše jako taková pak pouze reaguje na tyto informace, které vznikly, když byla bezpodmínečnou láskou a řídí se automaticky tímto plánem/informacemi, který k ní přichází skrze její vyšší formu.

Tyto informace, kterým říkáme moudrost jsou pak přístupny jakékoliv duši bez rozdílu pouze tehdy, pokud se ona sama rozpomene, čím je.

Je naivní si myslet, že jste schopni tomuto plánu porozumět rozumově, skrze rozumové nástroje. Natož přijít na to, jaký je váš úkol. Čím, kým se máte stát. Co máte udělat, co máte napravit, co máte umět nebo čemu se máte naučit.

Plán duše, který je vytvořen skrze její vyšší formu, skrze bezpodmínečnou lásku zahrnuje mnoho a mnoho lidí, jejich i vašich prožitých situací a na základě toho vzniklých energií, tak jako lidských myšlenek, pocitů a emocí napříč časem zpět. Neposouvá se od jednoho života k druhému posloupně a postupně. Může být utvořen z několika náhodných životů, kdy jsme nejednali jako láska a tím jsme sami sobě nebo druhým způsobili utrpení. Nebo může být utvořen z rozhodnutí, poznat a zažít skutečnou, bezpodmínečnou lásku. Může obsahovat jednu konkrétní zkušenost, kterou je potřeba v rámci námi/naším minulým já vytvořených energií zažít a prožít, odžít.

Zde nejde o to, zachránit své současné já a své současné tělo. Nejde o to, zachránit duši. Duše nepotřebuje zachraňovat. Stále je bezpodmínečnou láskou a toto není možné změnit.  Jde pouze a jenom o to, porozumět jako člověk tomu, co se nám děje a to skrze bezpodmínečnou lásku. Poznat a zvědomit si skrze bezpodmínečnou lásku, co a kdo v nás na naše rozhodování měl a má vliv.

Pouze tímto se učíme nedělat/neopakovat stejné chyby, neřídit se pouze rozumem. Láska jako taková nemá touhu a potřebu zachraňovat vaše stávající tělo. Je pro ni jedno z mnoha, která měla a která bude mít. Díky jejímu plánu a skrze její plán vám pomáhá poznat a zažít, uvědomit si/zvědomit si, co vše není/nebylo láskou a tím pomoci vašim budoucím já žít jinak, bez těchto opakujících se nepochopených zkušeností z minulosti.

Duši, lásce je naprosto jedno, jaké máte teď a tady tělo, jak vypadáte, jak myslíte a co zažíváte. Ona je a vždy bude tím, čím je bez ohledu na to, co si myslíte, že jste, čím jste. Ona sama je neměnná. Její jakákoliv hmotná, zhmotnělá forma a podoba jí slouží pouze k tomu, poznat a zažít všechny možné podoby života. Jaké to je žít a uvědomovat si skrze tuto formu a rozum, že žiju.

Život jako takový je tedy utvořen ze všech možných vjemů, pocitů a zážitků/prožitků skrze hmotu a hmotné nástroje. Není možné zažívat pouze a jenom to pěkné a toto považovat za život.

Sám život, jeho samotná podstata je utvořena z různých prožitku a z uvědomování si těchto prožitku skrze tělo a rozum. Toto je podstatou života a naší existence jako člověka. Samotný prožitek. Pochopení, jak, na jakém základě tento prožitek vznikl. Kdo ho vytvořil a kdo v nás mu uvěřil, že je skutečný, neměnný, trvající a tím mu dal sílu dál existovat i když už pro něj není důvod.

Pokud vám tedy někdo tvrdí a slibuje, že se umí napojit na vaši duši a zjistit váš osud, plán duše, vaše poslání, vaše úkoly, nebo kam máte dojít, tak je to lež. Toto jemu ani vám totiž neřekne ani Bůh, ani vaše vědomí, ani vaše vlastní duše.

Kdybyste to věděli, začali byste to uskutečňovat a naplňovat skrze svůj rozum. Začali byste na tom lpět a vaše rozhodování by bylo ovlivněno rozumem bez poznání a pochopení, co se s vámi ve skutečnosti děje a proč. Zamezili byste si tím přístup ke své vlastní moudrosti. Váš rozum by se pouze snažil dosáhnout tohoto cíle, o kterém se dozvěděl a začal by na něm ujíždět. Bál by se, že ho nedosáhne, nesplní a nenaplní. A to je přeci jeho úkolem, nebo ne? Zde vidíte, jak nebezpečná je touha rozumu chtít vědět.

Tito lidé, co vám toto slibují nejsou napojeni na svou duši, ani na své vědomí, natož na Boha. Nejsou napojeni na žádnou moudrost. Jsou napojeni pouze na energii svého vlastního ega, které si myslí, že má přístup k moudrosti, je napojeno na moudrost Boha a věří tomu. Uspokojují pouze sebe sama, jak jsou výjimeční. Oni jediní ví, znají pravdu a mají přístup k těmto informacím. Aniž by si to sami přiznali, považují sebe sama za ty vyvolené. Jejich ego pak na základě toho, co jim o sobě řeknete vytvoří svou vlastní teorii o vašem plánu duše.

Skutečný léčitel, učitel či průvodce vám řekne, že tento plán nezná. Neví, kam, kudy a skrze co, skrze jakou zkušenost vaše cesta povede, s čím se na ní setkáte a kam až máte dojít. Co se na ní máte naučit a poznat. Jakými zkušenostmi si máte projít. Řekne vám, že vám může pomoci poznat a pochopit pouze to, co se děje teď. Ale kam a k čemu to povede, to on neví. A popravdě to ani vědět nepotřebuje, protože se ho to netýká. Není to jeho cesta, ale vaše. Protože to, jaká bude, jak bude vypadat a jak ji budete prožívat nezáleží a něm, ale na vašem vlastním pochopení, poznání a vzniklé moudrosti, která není rozumová, ale duchovní a skrze kterou pak činíte volby, co uděláte dál, co zvolíte a pro co se rozhodnete vy sami.

O co tedy vlastně jde? Vědět, co vás čeká? Být na to připraven? Nebo o to, jakým způsobem to, co si pro vás duše naplánovala, s čím se setkáte budete prožívat? Zda vás to zlomí, nebo vám to naopak dá sílu, která pramení z poznání, pochopení a z moudrosti již poznaného a pochopeného? Skrze přijetí, smíření a odpuštění.

Ano, říká se, že máte žít přítomným okamžikem, ale málokdo ví, že jak, jakým způsobem ho prožíváme, na to má vliv minulost a strach z budoucnosti, že se to opět bude opakovat. To znamená, že pokud nám teď a tady, přítomný okamžik působí bolest, je potřeba hledat její příčinu v minulosti a ne dělat, že není, neexistuje, zatlačit ji, potlačit ji, odmítnout ji. Jak tvrdí všichni ezoterici, abyste se jí přestali zabývat, protože je to minulost a není důležitá. Co je minulost není důležité.

Tak to není. Minulost je potřeba uzavřít a propustit, aby se nám přestala vracet a způsobovala nám bolest. Aby se k ní přestal vracet náš rozum skrze vzpomínání, ve kterém jsou výčitky, bolest, hněv, zlost, sebe trestání, že jsme selhali, nezachránili, neochránili nebo touha po pomstě a odplatě, spravedlnosti.

Jak chcete být, žít teď a tady, v přítomném okamžiku, bez bolesti, v radosti z pouhého bytí, když nemáte pochopenu bolest z minulosti, která se k vám vrací jako ozvěna? Má vliv na váš přítomný okamžik, váš prožitek teď, na každé vaše teď? Protože každá, všechna vaše těď a jak, jakým způsobem je prožíváte jsou utvořena z nepochopené, nevyřešené minulosti a prožitků vašich minulých já.

Teď nemůže existovat bez minulosti a budoucnost bez teď.              Aby mohla existovat budoucnost, musí existovat teď a to teď zase existuje díky minulosti.

Naše budoucnost, její lekce/karma a její/jejich prožívání, způsob našeho prožívání, jak bude naše budoucnost vypadat a jak ji a tyto lekce budeme prožívat závisí na teď. Jak prožíváme teď/přítomný okamžik a odkud se tento náš prožitek bere.

Každé teď a náš způsob jeho prožívání je spojeno s minulostí. Není a neexistuje teď bez prožitku, který k nám přichází z minulosti jako nevědomá vzpomínka. Bez vyčištění a pročistění této vzpomínky, která nám udává a určuje, jak se cítíme teď, není možné změnit způsob našeho prožívání teď v budoucnosti. Stále si do ní budeme přenášet stejný způsob prožívání našich teď v tomto životě na základě odmítnuté, nepoznané, nepochopené a ne-vyčištěné minulosti.

Jde o to, uvědomit si, jak se teď, v tomto přítomném okamžiku cítíme a nedělat z něj bubáka. Nevinit se za to, co v té chvíli, teď cítím a netrestat se za to. Přestat sám sebe soudit a hodnotit. Přestat se toho bát. Přestat ten pocit odmítat. Ale pouze ho přijmout, že je a existuje v tuto chvíli. Je platný pouze pro tuto chvíli, pro teď. Nenechat se jím ovládnout a nepřikládat mu důležitost. Že je špatný a že ho nesmíte mít. Tím tento pocit, který máme přestane mít potřebnou sílu a ztratí moc ovlivnit vaše další teď. V té chvíli jste sami sobě dali lásku. Toto znamená to teď. Kdy teď přijímáme takové, jaké je.

Až poté, když na vás teď a vzniklý pocit nemá vliv díky jeho přijetí, je zbaven své síly, kterou mu v té chvíli dává váš rozum tím, že ho odmítá, nebo hodnotí se můžete podívat, kdy, kde a jak vznikl. Odkud k vám přišel/přichází a co vám chce ukázat. Bez jeho hodnocení a odmítání rozumem. V opačném případě to, co jste cítili v tom jednom konkrétním teď/nevyřešenou minulost si budete neustále přenášet před sebe, do budoucnosti.

Ano, existují mezi námi tací, kteří umí vidět minulost a střípky budoucnosti. Ale není a nefunguje to tak, jak se všichni domníváte. Že chci vidět a vědět to a to. Že náš rozum bude duši/lásce/vědomí a Bohu poroučet, co mu má ukázat. Protože JÁ chci.

Duše, vědomí či Bůh/bezpodmínečná láska sama rozhoduje o tom, co nám ukáže a proč. Vždy se to týká pouze a jenom něčeho, co v té chvíli řešíme a co nám dělá problém. 

Já osobně nikdy nevím, co uvidím. Nevím, co mi láska sama ukáže a proč. Kam a ke komu, k čemu mě zavede. Já pouze položím otázku a nechám na ní samotné, co uslyším nebo uvidím jako láska. Protože pouze ona ví, co mám v té chvíli vidět, vědět a znát. Ne to, co si myslí rozum, že má, chce vidět a vědět. V tom je ten obrovský rozdíl mezi těmi, co umí a těmi, co si na to pouze hrají. Že vám to naservírují i s odpovědí. Jak to máte chápat a jak tomu máte rozumět.

Mnohdy se pak stává, že jako člověk nechápete, co vše je možné a jak je to možné. Co vše dokáže vymyslet lidský rozum a věřit tomu. A nejtěžší na této práci je, zbavit rozum současného, nebo minulého já jeho vlastní víry. Ukázat mu, že se mýlí, že to není pravda, ale pouze jeho vlastní představa či iluze, které uvěřil, že je skutečná. Na to už je potřeba mnoho a mnoho zkušeností, které nabudete právě pouze skrze řešení svých vlastních minulých já.

Každý problém, který řešíme nemá pouze jednu příčinu a nevznikl pouze v jednom životě.  Může souviset s více životy a různorodými situacemi, které se nám otvírají a ukazují postupně a ne najednou. Pouze po vyřešení jednoho života se nám otevře další, který s tím souvisí, který na něj navazuje.