Spřízněná duše, nebo dvoj plamen.

Když se řekne spřízněná duše, každý si automaticky představí partnera, který bude hodný, laskavý, milující, bude nám rozumět ... Bude s námi na jedné vlně. Bude mít stejné zájmy a stejné hodnoty. Prostě bude nám naprosto ve všem vyhovovat a my budeme vyhovovat jemu. 

Jenže? Takto to nefunguje. Uvědomte si, že každý člověk je jak jarní počasí. Jednou dole, jednou nahoře. Nemáme pouze IQ, ale také EQ. Někdo umí vyjádřit své myšlenky a emoce a někdo ne. Někdo je samotář a jiný ne. Prostě jsme každý naprosto jiný a nikdy se nemůžeme sejít, abychom něco cílili stejně. Měli stejné zkušenosti a dokázali reagovat na vzniklou situaci naprosto stejně.

Spřízněná duše je někdo, kdo do našeho života přichází, aby nám něco ukázal a něčemu nás naučil. Nebo se má něco naučit od nás. Ne vždy je to jen o tom pěkném. Třeba se má od nás naučit, co není láska. Může to být i ten, kdo nám vrací a zprostředkovává něco z minulosti. Klidně jím může být člověk, který nám ubližuje. Buď že nám vrací to, co jsme my sami udělali někomu jinému, nebo nás má naučit říkat ne, postavit se za sebe sama, nalézt sílu odejít.

Takže? Spřízněná duše je někdo, kdo do našeho života přichází s určitým úkolem. Něco nám zprostředkovat, ukázat, napravit, splatit dluh, jeho, náš, srovnat energie, něčemu nás naučit. A ne vždy to musí být jen to krásné. 

Ukazuje nám skrze sebe sama a své chování, jací doopravdy jsme, čím si ubližujeme, proč nám něco vadí. Na čem lpíme, čemu dáváme nepřiměřenou hodnotu, naše závislosti, neochotu, nesnášenlivost, lenost, nadměrné dávání, naše obavy a strachy .... 

Toto je spřízněná duše, která má určitý úkol a proto přišla do našeho života ho splnit a naplnit. 

To, co vám říkají o tom, co je spřízněná duše by znamenalo, že vy sami jste naprosto dokonalí, bez chybičky. Bohužel, dokonalá je pouze duše uvnitř člověka, ale ne člověk, co myslí a cítí.